Další pokračování minisérie k 60. výročí zrození symbolu A v kroužku

„Áčko“ v kroužku je symbol tak rozšířený, tak uznávaný a tak rozpoznatelný, že je považován za tradiční symbol anarchie/anarchismu, skoro jako by existoval odjakživa. Kolují kolem něj různé mýty, které jsme uvedlx na pravou míru v článku ZDE. Avšak ve skutečnosti jde o poměrně nedávný fenomén v libertinské ikonografii: „áčko“ bylo vynalezeno v Paříži v roce 1964 a znovuobjeveno v Miláně v roce 1966. Dvě data, dvě místa narození? Pojďme to probádat zblízka.

Jak už bylo popsáno v prvním díle této minisérie, v dubnu 1964 v bulletinu Mladých antiautoritářů*ek (Jeunes Libertaires, JL) nakreslila pařížská skupina symbol, který navrhla „celému anarchistickému hnutí“ napříč různými proudy, skupinami a organizacemi. Návrh však neměl okamžitý úspěch, kromě několika graffiti na chodbách pařížského metra – nezapomínejme, že tehdy v hnutí užívané metody tisku nedovolovaly nějaké typografické kreace. V prosinci téhož roku se „áčko“ objevilo v názvu článku Tomáse Ibañeze v novinách Action Libertaire. Síť Jeunes Libertaires, která na počátku šedesátých let zahrnovala několik skupin po celé Francii, oslabila: regionální bulletiny již nevycházely a pařížský bulletin byl v letech 1965–1967 neaktivní. Několik lidí z JL však později stálo v čele hnutí z května ’68.

Navrhovaným symbolem bylo velké A vepsané do kruhu; iniciátorem byl již zmíněný Tomás Ibañez [viz rozhovor či jeho nedávný text na našem webu], autorem René Darras. Odkud se nápad vzal? Z jednoduchosti návrhu, z již rozšířeného protijaderného znaku CND (Kampaň za jaderné odzbrojení) či na základě jiných inspirací?

Alliance Ouvrière Anarchiste (Anarchistická dělnická aliance) tvrdí, že jej používala ve své korespondenci od konce 50. let, když zobrazila své iniciály AOA, ale v jejím bulletinu L’Anarchie se objevil až v červnu 1968.

Symbol „áčka“ se začal experimentálně zobrazovat teprve v roce 1966 a poté, v roce 1968, ho začala pravidelně používat milánská Libertinská mládež (Gioventù libertaria), která udržovala přátelské vztahy s pařížskou omladinou. Tyto dvě skupiny vytvořily Evropský styčný výbor mladých anarchistů*ek (CLJA). Tehdy začal veřejný život našeho oblíbeného symbolu.

Poprvé jsme se s ním setkali v Miláně, kde se používal jako obvyklý podpis na letácích a plakátech mladého anarchistva, někdy ve spojení s protijaderným symbolem a jablkem holandského hnutí Provo. Rozšířil se po celé Itálii a poté po celém světě, ale během pařížského máje 1968 nebylo vidět téměř žádné „áčko“, první stopy se objevily až v letech 1972–73. Během nich popularita „áčka“ explodovala a mladí anarchisté a anarchistky po celém světě si ho přivlastnilx a napodobovalx.

Proč tak rychlý a výrazný úspěch? V podstatě ze stejných důvodů, pro které symbol navrhlx JL: zaprvé je nesmírně jednoduchý na kreslení, stejně jednoduchý jako kříž nebo hvězda, jednodušší než hákový kříž nebo srp a kladivo. Zadruhé, nové, mladé hnutí, které bylo v plném rozvoji, se naučilo psát na zdi a hledalo rozpoznatelný symbol.

A tak bylo „áčko“ široce přijato, aniž by jakoukoli organizaci či skupinu napadlo uzurpovat si jeho používání a aniž by existoval jiný mezinárodní grafický symbol pro anarchii/anarchismus (někteří občas používalx zastaralé symboly, jako třeba pochodeň v Itálii).

Takový je tedy skutečný příběh „áčka“, vzešlý z kombinace vědomé vůle a spontánnosti: typicky libertinský koktejl. Jakýkoli jiný příběh je pouhou legendou.

Amedeo Bertolo, Marianne Enckell

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2024/04/19/the-circled-a-at-60-the-true-story/
(redakčně upraveno)
Dokumentace použitá v této minisérii textů je uložena v CSL-Archivio Pinelli (Milán) a CIRA (Lausanne). První verze tohoto článku byla publikována v roce 2001 v Bollettino Archivio Pinelli.

Související odkazy:
„Áčko“: zrození symbolu
„Áčko“: Pravda či nepravda

23.4.2024 Amedeo Bertolo, Marianne Enckell

Historie