Filtry:
Akce
Ze světa
Z domova
Protesty
(další)
- Kultura
- Represe
- Publikace
- Válka
- Antifašismus
- Squatting
- Teorie
- Historie
- Osobnosti
- Práce
- AF/IFA
- Samospráva
- Ekologie
- Rasismus
- Recenze
- Gender
- DIY
- Ekonomika
- Volby

Navždy mají místo v našich srdcích!

Ohlédnutí za Dnem památky padlých anarchistů*ek během rusko-ukrajinské války

Devatenáctý duben 2023 byl pro globální anarchistické hnutí velice smutným dnem. U ukrajinského Bachmutu, který byl tou dobou centrem nejsilnějších bojů s putinovskými okupanty, zahynuli v jednu chvíli tři naši kamarádi. Bojovali zde coby anarchističtí internacionálové. Ani jeden z nich nepocházel z Ukrajiny, ale všichni tři si byli naprosto jasně vědomi toho, že právě zde probíhá stěžejní boj s fašismem. Od té doby se jejich jména stala symboly boje proti imperialismu. Nedlouho po této smutné události bylo navrženo, aby byl 19. duben vyhlášen Dnem památky padlých anarchistů*ek během rusko-ukrajinské války.

A tak se letos v pátek 19. dubna v Kyjevě a Oděse sešlx aktivisté*ky antiautoritářského hnutí, aby uctilx památku tří padlých kamarádů: Dmitrije „Lešije“ Petrova, Finbara „Chia“ Cafferkeyho a Coopera Andrewse. V Kyjevě se vzpomínkový večer konal u takzvaného Lešijova dubu, stromu, který loni zasadilx jeho přátelé a rodina. Po celý rok o něj pečovalx aktivisté*ky z různých iniciativ a dub se proměnil v pietní místo.

K dubu přišly 19. dubna téměř tři desítky vojáků*yň, dobrovolnic*íků a aktivistů*ek. Společně zavzpomínalx na padlé, přečetlx Lešijův vzkaz na rozloučenou zveřejněný po jeho smrti na stránkách Bojové organizace anarchokomunistů (BOAK), zkontaktovalx se s jeho otcem a zasadilx tři nové stromy, které se nyní také stanou součástí památníku.

Zároveň naše kamarádstvo uspořádalo vzpomínkový večer u nástěnné malby věnované padlým anarchistickým bojovníkům. Autorem malby je bojovník Ekologické platformy, který se v současné době zotavuje ze zranění. Další mural art vznikl v Kyjevě v předvečer 19. dubna.

Později oděští aktivisté*ky vysadilx na svazích nad mořem stromy a věnovalx je Dimovi, Finbarovi a Cooperovi. Večer byl doprovázen výbuchem balistické rakety, kterou Rusko vypálilo na Oděsu. Akci to sice nenarušilo, ale posloužilo jako připomínka toho, proti čemu naši kamarádili bojovali až do konce svých životů.

Ukrajinští anarchisté a anarchistky vzkázalx: „Na jejich památku a v zájmu lepší společnosti, o které snili, budeme v naší práci pokračovat! Vzpomínat znamená bojovat!“

19. dubna byla v Drážďanech Dmitrijovi odhalena pamětní deska.

V Lipsku se ten den konalo setkání „Proti válce a ruskému imperialismu – Na památku našeho přítele Dmitrije Petrova“. Nevzpomínalo se jen na ony tři padlé internacionalisty, lidé se dozvědělx také o situaci politických vězňů v Rusku a mohlx jim napsat dopisy a popovídat si u skleničky. Známí a kamarádi Dmitrije Petrova pověděli něco víc o jeho revoluční cestě a jeho práci na zviditelnění myšlenek, které jsou základem revoluce v Rojavě, v Rusku i mimo něj.

Také v Berlíně se veřejně vzpomínalo na padlé anatiautoritáře*ky.

Ve Stockholmu se konala pietní akce, během níž se anarchisté*ky shromáždilx u památníku La Mano, jenž byl postaven na počet internacionalistických dobrovolníků, kteří zemřeli během války proti fašistickému Frankovu režimu ve Španělsku třicátých let. Na památku svých padlých kamarádů zapálilx pyro a rozvinulx vlajku BOAK, kterou Dima spoluzakládal a která se zaměřuje zejména na poškozování ruské infrastruktury sloužící vojenským účelům.

Na asi nejznámějším webu ruských anarchistů*ek avtonom.org vyšla 19. dubna vzpomínka na Dmitrije Petrova od běloruského anarchisty. Oba měli blízko k členům anarchopartyzánské skupiny, kteří byli Lukašenkových režimem odsouzeni k dvacetiletým trestům. Neváhá Dmitrije, o němž mluví s užitím jedné z jeho přezdívek – „Kurd“, označit za nejvýznamnějšího anarchistu 21. století v prostoru BUR (Bělorusko – Ukrajina – Rusko). Popisuje ho jako hluboce vnímavého a účastného člověka a přiznává se k emocím, které ho provázely, když se dozvěděl, že padl: „Ten večer, když přišla zpráva o jeho smrti, jsem nedokázal zadržet slzy. A to byl ten okamžik, kdy jsem poprvé musel svému dítěti vysvětlit, proč táta pláče… Protože ho opustil kamarád… Nevím, jak to vysvětlit, ale na své emočně-kognitivní úrovni mě pochopilo a objalo mě. A druhý den ráno se na mě podívalo svým nedětsky smutným pohledem, zavrtělo hlavou a znovu prohlásilo: Tátův přítel odešel…“

20. dubna web avtonom.org zveřejnil dopis Dimova otce, v kterém mj. vyzývá: „Objevujte nové. Abyste se mohli svobodně vymezit ve světě, který dělá všechno pro to, aby tomu zabránil. Abyste se mohli správně rozhodovat. Mít jasno ve svých hodnotách a jednat podle nich. Mít rádi své blízké. A milovat ty vzdálené. Ale také pozorně naslouchat hlasu svého svědomí, slyšet ho a žít tak, že budeme praktikovat to, co nám přikazuje. Žít a jednat s jasným pochopením svých cílů a metod, a to jak pro sebe, tak pro druhé.“

Na webu běloruských anarchistů*ek se 19. dubna objevil text „Rok bez Dimy“ od Bojové organizace anarchokomunistů. V textu citují Dimu: „Vzpomínka na naše padlé kamarády, stejně jako ozbrojené odhodlání, jsou nejdůležitějšími faktory v našem boji.“

Na sociálních sítích na padlé vzpomenuly mnohé anarchistické kolektivy v Polsku, např. ACK – Galicja, Warszawska Formacja Anarchistyczna či Federacja Anarchistyczna Kraków.

K výzvě Dne padlých se připojila také Anarchistická federace (AF), která při této příležitosti vytvořila vzpomínkové plakáty. Pohrávalx jsem si s myšlenkou uspořádat ke Dni padlých nějakou veřejnou akci. Avšak naše organizační kapacity nebyly k danému termínu zrovna ideální, abychom mohly zajistit důstojné uctění našich kamarádů*ek padlých při obraně před ruskou imperiální invazí. A tak jsme se rozhodlx tentokrát pro individuální připomenutí jejich památky. Každý podle svého uvážení. Den padlých jako příležitost pro osobní rozmýšlení otázek bojů proti útlaku a osobního nasazení, včetně rizika ztráty života. Den padlých jako příležitost k vytváření osobního vztahu k těm, kteří na sebe toto riziko vzalx a v boji zemřelx. Příští rok by nebylo od věci podobnému rozjímání dát kolektivní rozměr a uchopit Den padlých ke sdílení svých osobních pocitů.