V pátek večer byly v hlavním městě na téměř dvě hodiny kompletně přerušeny veškeré spoje projíždějící přes Národní třídu. Někteří z přítomných volali po násilném rozpuštění demonstrace.

Humanitární flotila s aktivisty z celého světa a tolik potřebnou pomocí se již poněkolikáté vydala vstříc námořní blokádě Gazy. Ještě v mezinárodních vodách ji však opět zastihlo izraelské námořnictvo, které lodě i pomoc zkonfiskovalo a veškeré účastníky poslalo do izraelských detenčních zařízení. Tentokrát byla mezi zadrženými i Češka Šárka Přikrylová. Není jasné, zda ji nyní čeká deportace, nebo soud. 

Podporu Přikrylové i připomenutí tragické situace v Gaze, kterou už bezmála dva roky nepřetržitě bombarduje izraelská armáda, přišlo v pátek odpoledne na Staroměstské náměstí vyjádřit několik stovek lidí. Řečníci požadovali zejména důslednější kroky ze strany ministerstva zahraničí, větší tlak na izraelskou vládu a konec konfliktu. Přes občasné nesouhlasné výkřiky kolemjdoucích akce proběhla bez jakéhokoliv narušení. Asi po hodině se demonstrující rozešli. 

Krátce před 19. hodinou se však přibližně čtyřicet lidí znovu sešlo uprostřed Spálené ulice před obchodním domem Máj. Dříve, než si to ostatní přítomní uvědomili, se jim podařilo zorganizovat úplnou blokádu dopravy v obou směrech. Z minuty na minutu se tak zastavil průjezd jedním z nejvytíženějších dopravních uzlů metropole. Pořadatelé tím mimo jiné navázali na celosvětovou kampaň Shut it down for Palestine, která upozorňuje na systematické porušování lidských práv v Palestině a vybízející k efektivnějším formám protestu. 
Sit-in ve Spálené

Zastavení MHD okamžitě vyvolalo ostré reakce cestujících z tramvají i náhodných chodců. Vulgární a rasistické nadávky mířily jak na blokující, tak i na ty, kteří se je pokusili bránit. Někteří nezůstali jen u slov a snažili se strhávat bannery, palestinské vlajky či přímo napadat protestující, a to i fyzicky. Míra agresivity byla značná. 

Brzy se mezi přihlížejícími začaly ozývat výzvy k „hromadnému vyhlazení blokujících“, využití střelných zbraní nebo vypuštění psů. Další nabádali k deportaci účastníků happeningu, kteří podle nich nevypadali „dostatečně česky“ na to, aby se mohli něčeho podobného zúčastnit. Celá akce přitom probíhala ze strany organizátorů poklidně a nenásilně. Zaznívala zejména hesla volající po trestní odpovědnosti představitelů Izraele, dodržování mezinárodního práva a propuštění Šárky Přikrylové.

Přibližně po dvaceti minutách dorazila na místo první policejní hlídka spolu s antikonfliktním týmem. Po chvíli je doplnili policejní antony a těžkooděnci. V ten moment blokádu obklopoval už dav lidí zabírající téměř celý prostor Spálené ulice před obchodními domy Máj a Quadrio. Na konec dlouhé řady stojících tramvají nebylo prakticky vidět. Zakuklení příslušníci policejních složek vytvořili kolem účastnictva kruh, čímž je oddělili od davu a zamezili dalším bezprostředním střetům.

Takto protest pokračoval ještě necelých čtyřicet minut. Poté policisté začali postupně identifikovat ty, kteří už téměř hodinu seděli na studené dlažbě před tramvají č. 2. Současně se začalo proměňovat i složení přihlížejících. Zatímco lidé vracející se večer domů z práce odcházeli, začali se k protestu přidávat turisté z Itálie, Španělska nebo Tuniska, kteří skandovali antifašistická hesla. V rozhovorech uváděli, že je inspirovaly podobné masové demonstrace v jejich zemích, jichž se někdy sami účastní.

Aktivní účastníci protestu byli jeden po druhém policií vyzývání k předložení dokladů a k opuštění blokády. Přestože někteří uposlechli, velká část z nich zůstala na svém místě. Těžkooděnci proto přistoupili k invazivnějšímu zásahu a začali aktivisty odnášet za ruce i nohy do poblíž zabržděné tramvaje č. 2. Ta mezitím přestala ukazovat konečnou zastávku Nádraží Braník a začala problikávat hlášení Mimořádná událost – provoz přerušen! Při pohledu na tramvaj T3, která se provizorně proměnila v zajišťovací centrum s pohozenými palestinskými vlajkami na zemi a vzkazy na oknech, to bylo poměrně výstižné popsání situace. Ačkoliv v tu chvíli již nikdo dopravu fyzicky neblokoval a policie nevpouštěla lidi do vozovky, demonstrace samovolně pokračovala dál provoláváním hesel k ukončení války.

Celkový počet zatčených se nakonec vyšplhal na sedmnáct. Byli odvezeni na policejní stanici do Bartolomějské, kde některé z nich drželi až do jedné hodiny ranní. Na jejich podporu se před stanicí spontánně vytvořila solidární demonstrace, k níž se připojilo přes sto lidí, kteří čekali, dokud nebudou demonstranti propuštěni. 
Možnosti protestu

Zjevným rozdílem bylo, jak akci vnímali cizinci a jak Češi. Zatímco se protestujícím od turistů většinou dostávalo souhlasných reakcí a někteří se k demonstraci dokonce sami přidali, Češi blokádu snášeli mnohem hůře. Lze se domnívat, že to bylo částečně způsobeno dlouhým pracovním dnem, volbami, ucpanou Prahou, ale také možná tím, že na podobné akce nejsme tolik zvyklí jako v zahraničí. Jestliže je zde největším ternem, že demonstrace není složena výhradně z nekonečných proslovů, ale občas zahraje i Svěrák s Uhlířem, pak se nelze divit, že někdo může podobnou blokádu vnímat spíše jako útok na svou osobu než jako efektivní způsob projevu názoru.

Zároveň se znovu projevila propast mezi tím, jak situaci v Gaze vnímá česká veřejnost a tím, jak ji vnímá většina světa. Pokud i po dvou letech lidé křičí na demonstranty požadující konec vraždění dětí, že jsou Hamás, nejedná se o specifické kulturní vymezení naší země, ale hluboký systematický problém. V současném globalizovaném světě navíc něco takového již nelze omlouvat pouhou neinformovaností, ale jedná se o prosté zavírání očí před zjevným příkořím, které se nás bytostně týká a souvisí s námi samotnými.

V neposlední řadě je zřejmé, že podoba protestu byla pro mnohé příliš radikální. Nebo jak jsem také zaslechl: „Proč nešli něco blokovat třeba do parku?“ Jenže kolik nenásilných forem vyjádření názoru vlastně zbývá? Pokud většina politické reprezentace ve svých předvolebních programech tragickou situaci v Gaze vůbec nezmiňuje a státní představitelé dokola opakují, že jsou si okolností vědomi, ale hmatatelné výsledky nepřicházejí, jaké jsou další možnosti? V takové chvíli se bojkoty vybraných produktů či blokace infrastruktury stávají jediným způsobem, jak nechat svůj hlas zaznít – i když to může být na úkor ostatních. Takový stav však zpravidla vyplývá z dlouhodobého přehlížení palčivých problémů a nevyslyšených postojů, nikoliv ze snahy o provokaci nebo znepříjemňování života druhých.

7.10.2025 denikalarm.cz