Anarchistická federace

Když se Putin znovuzvolil

Komentář kamarádstva z běloruského anarchistického webu pramen.io k nepřekvapivému vítězství Putina v prezidentských volbách

kokot

Nikdo nepochyboval o schopnosti Vladimira Putina a jeho okolí uhrát u voleb více než 50 %, aby si udrželi dosavadní moc. Bylo by naivní domnívat se, že jakékoli akce v kontrolovaném prostředí volebních místností mohou ovlivnit procenta zobrazovaná na obrazovkách ruského impéria. Ať už znehodnotíte hlasovací lístek, napíšete na něj vzkaz nebo vyhodíte volební místnost do povětří jadernou náloží, Putin tak jako tak zvítězí.

Chytré hlasování, aplikace v telefonech, a dokonce ani modlitby nebudou moci ovlivnit výsledky takového hlasování.

Dnes ale nechceme mluvit o tomto vítězství. Chceme se spíš zaměřit na politické vítězství provázející mobilizaci před samotnými volbami. Vnějšímu pozorovatelstvu bylo již několik měsíců jasné, že se ruská opozice pokusí alespoň částečně využít scénáře běloruských protestů v naději, že se jí podaří něčím pohnout. Napochodovat v poledne do volebních místností – to byl právě ten moment decentralizovaného shromáždění, který se stal jedním z klíčových organizačních faktorů protestů po 9. srpnu 2020.

Žel analýza ruské opozice do značné míry ignorovala úspěšný příběh běloruského povstání a rozhodla se využít spíše symbolické části protestu proti Lukašenkovi: od sběru podpisů pro „nového“ politika až po podivné pokusy zvolit za protestního kandidáta pravicového politika povoleného Putinovým režimem.

V Bělorusku v roce 2020 začala pouliční mobilizace takřka první den vyhlášení samotných voleb. A hlavní roli v přípravě povstání proti diktatuře nesehrálo několik známých politiků, nýbrž značný počet samoorganizovaných skupin po celé zemi, a to i v malých městech a vesnicích.

Na jedné straně jakémukoli organizování uvnitř Ruska bránila poměrně přísná kontrola ulic režimem. Na druhou stranu se však situace v mnoha regionech z hlediska represí příliš neliší od situace v Bělorusku na jaře 2020. Ano, političtí oponenti jsou zadržováni na 24 hodin, někde i na roky. Lidé opouštějí zemi kvůli politickým represím. Násilí na jednotlivcích většina obyvatelstva zpravidla ignoruje.

Jediný rozdíl je v tom, že zatímco v Bělorusku se objevily nové politické síly a nová touha věci změnit, dnešní liberální ruská opozice je pokračováním tradice nevýrazného odporu proti Putinovu nástupu k moci. Opozice namísto vytvoření revolučního hnutí nadále sleduje videa blogerů, jako je Katz, a doufá, že najde nějaké vysvětlení vlastní impotence a stagnace celé společnosti.

V takové atmosféře může Putin poměrně snadno zvítězit – nepotřebuje ani plnou kontrolu nad vertikálou jako v Bělorusku. Navzdory všemu chaosu uvnitř Ruska Putin nadále vítězí v boji o moc nejen díky užití síly, ale také díky slabosti odpůrců jeho autoritářského režimu.

Volby v roce 2024 opět ukázaly impotenci ruské opozice v otázkách politické mobilizace. Na nedělní shromáždění přišel velmi skromný počet lidí (dokonce i ve srovnání s tisíci, které přišly na Navalného pohřeb). Ano, objevily se fotografie front ze zahraničí, ale zůstává pro nás záhadou, proč by měl někdo stát frontu u ambasády někde ve Varšavě, když už zná výsledky a nepotřebuje hledat žádné „skulinky“ pro shromáždění odpůrců*kyň režimu.

Pokusy opozice ukázat, že ne všichni v Rusku podporují Putina, se v poslední době zvrhly v jakousi parodii na politický boj a místo skutečné změny stačí prohlásit za úspěch, že na akci přišlo pár stovek lidí. Je důležité naučit se radovat z takových maličkostí?

Putin tento cyklus politického boje vyhrál s drtivým dopadem na opozici – Navalného vražda vyvolala místo hněvu tichý smutek a mizantropická ideologie ruského světa je nadále každodenní realitou.

Všichni moc dobře chápou, že v Rusku je dost lidí, kteří jsou proti válce, a dokonce v mnoha ohledech může jejich počet ovlivnit konec režimu. V této fázi však v samotném Rusku neexistuje politická síla, která by byla schopna zmobilizovat protestní potenciál, a čím déle bude válka trvat, tím menší je šance na svržení režimu. Rusko, jakkoli bylo fašistické, umožňovalo poměrně dlouho různým politickým silám, aby se relativně svobodně organizovaly. I dnes v zemi nadále existují politické projekty, které jsou v jasném rozporu s kremelskou ideologií. Čím hlouběji se však dostávají do krize, tím menší je pravděpodobnost jakékoli společenské vzpoury proti režimu.

Pro Bělorusy v zahraničí i uvnitř Lukašenkovy diktatury nedávají volby v Rusku žádnou naději na politické změny v regionu. Ano, v roce 2025 dojde opět ke „zvolení“ Lukašenka. Ano, toto období bylo pro režim historicky nejlabilnější a přilákalo do politických hnutí nové generace odpůrců diktatury. Stále však vidíme, že jakékoliv změny v Bělorusku nejsou možné bez zhroucení Putinova režimu. I kdyby Bělorusky*ové vyšli do ulic s kameny a klacky, Putin nedopustí, aby Lukašenko přišel o moc.

A pokud ruská společnost není připravena zapojit se do svržení Putina, je pro nás jediným východiskem podpora ukrajinského odporu ve válce s tzv. ruským světem. Putinova vojenská porážka a politický kolaps ruské diktatury budou významným příspěvkem k osvobození Běloruska od diktatury.


Zdroj:
https://pramen.io/ru/2024/03/pobeda-putina-na-perevyborah-v-rf/


Verze pro tisk 30.3.2024 pramen.io

Píšou jinde

Odkazy