Anarchistická federace

Jedu na Ukrajinu

Výzva k podpoře našeho kamaráda, který se vydal bojovat proti ruské imperiální invazi na Ukrajinu.

Jakub

Ahoj, jmenuji se Jakub, jsem anarchista, mám ženu a dceru a nedávno jsem odjel bránit Ukrajinu. Nyní procházím přípravným kolečkem byrokracie, navazování kontaktů a výcviku přímo na místě. Rozhodnutí jsem učinil společně se ženou, která odtamtud pochází. Od začátku jsme diskutovali možnost aktivního zapojení, ale většinou to byly spíš emoce než reálné úvahy. To se změnilo s blížícím se druhým výročím invaze.

Z Ukrajiny se množily zoufalé prosby o pomoc. Dramaticky se tenčily zásoby munice a začínal se projevovat nedostatek lidí. Rozhodli jsme se tedy se ženou, že bychom se měli přímo zapojit. Jeden zůstane tady s dcerou, druhý pojede a zapojí se do obrany mírumilovných obyvatel před fašistickou okupací. Ve hře byly obě možnosti, ale dopadlo to tak, že jsem odjel já.

Díky přímé komunikaci s oddílem antiautoritářů (místních i zahraničních), do jehož řad se připojím, vím přesně, jaká bude moje práce. Primárním úkolem bude obsluha minometu a řízení auta (dost možná právě toho, co místním bojovníkům před časem dodali čeští antifašisté).

Práce není zvlášť složitá, vyžaduje hlavně fyzickou sílu a základní porozumění bojové technice. Řádově měsíce jsem se připravoval fyzicky, psychicky i teoreticky. Abych se přípravě mohl věnovat naplno, pár měsíců před odjezdem jsem předčasně skončil v práci a jsem od té doby bez příjmu. Průběžně jsem sháněl potřebné vybavení, ale odjel jsem s tím, že stále chybí některé základní věci, jako je helma, pláty do nosiče, kvalitní termoprádlo, IFAK apod. Něco samozřejmě dostanu po nástupu do služby, ale je běžné, že si specializovanější věci shánějí dobrovolníci sami nebo za pomoci solidárních skupin. To bude dost pravděpodobně i můj případ.

Mám menší finanční rezervu, ale tu potřebuji zachovat, aby pokryla běžné výdaje mé rodiny v případě, že se vyřízení kontraktu v ukrajinské armádě bude z nějakého důvodu protahovat. Finanční podpora je pro mě v tuhle chvíli klíčová a (stejně jako spousta dalších dobrovolníků ať už z Ukrajiny nebo odjinud) bych si nemohl dovolit zapojit se do boje proti ruskému imperialismu bez vaší podpory. Moc si jí vážím.

* * *

Na vybavení aktuálně sháním 75.000 Kč.

Přispívat můžete na účet 2102862153/2010

* * *

Otázky a odpovědi

Máš nějaké zkušenosti s bojem/armádou?

Ne, nemám. Stejně jako drtivá většina mladých kluků a holek v ukrajinské armádě. Nikdo z nich se na válku nijak zvlášť nepřipravoval a ona přišla. Naučili se a dělají to, na co stačí.

A co fyzička? Profesionální vojáci musí být extrémně odolní!

Ano, to je pravda. Ve válce ale nebojují jen namakaní profíci a armáda se skládá z mnoha složek, ne jen útočných oddílů, co jsou v zákopech pod neustálou palbou. V ukrajinské armádě dokonce převažuje množství aktivních lidí v týlu nad těmi, co jsou v bojových zónách. Mimo jiné jsou v ní také oddíly teritoriální obrany, k nimž se hlásí dobrovolníci jako já. I tak se samozřejmě připravuji fyzicky: dělám rucking (pochody se zátěží) a jednoduché cviky na sílu či výbušnost (např. shyby, kliky + sprinty apod.). Starám se i o duševní zdraví. Meditace, procházky, žádné flámování, atd. Jakkoliv to může znít úsměvně, jedná se o bezesporu důležitou součást přípravy.

Co teda vlastně budeš dělat?

Budu obsluhovat minomet a řídit auto. Když jsem se bavil s velitelem jednotky, jak se na to připravit, tak se nejdřív smál a pak řekl: „Víš, komu to jde nejlíp u minometu? Těm, co předtím kydali hnůj.“

Děláš to tedy celé na vlastní pěst?

I když odjíždím sám, mám podporu neformální skupiny českých antifašistů, kteří se v podpoře bojující Ukrajiny dlouhodobě angažují. Budou se mnou udržovat kontakt i po odjezdu. Kontakty mám i přímo na Ukrajině.

Proč jdeš bojovat ty, ne těch x uprchlých Ukrajinců, co se schovávají po Evropě?

Nevěřím, že je člověk majetkem nějakého státu jen proto, že to má napsané někdě v dokladech, a když se řekne, musí ho jít bránit. Odmítám soudit kohokoliv, kdo se do bojů nechce zapojit. Já nechci bránit stát, ale své blízké, jejich rodiny a další civilní obyvatelstvo.

Umíš jazyk? S kým budeš v jednotce?

Umím anglicky, rusky a ukrajinsky. Tedy všechny jazyky, které můžu v komunikaci se spolubojovníky potřebovat. Ruštinu a ukrajinštinu občas trochu neobratně kombinuji, to je ale v Ukrajině poměrně běžný jev i mezi místními.

Proč prosíš o podporu? Když za ně jedeš bojovat, tak si tě snad pořádně vybaví a zaplatí?

Vlastní vybavení je běžná věc i v armádách západních zemí. Armáda má často jen průměrně kvalitní obuv, průměrné ochranné prvky, oblečení v jednom univerzálním rozměru apod. Nemluvě o tom, že na Ukrajině je obecný nedostatek. Vlastní vybavení tak znamená větší šanci na přežití, a tedy i větší šance na můj celkový přínos. Mzda je na ukrajinské poměry dobrá. Ne už tak na české. Navíc je poměrně běžný jev, že armádní byrokracie (např. vyřízení kontraktu) vyplácení mzdy zdržuje a bez dlouhodobého příjmu bych se musel vrátit do Česka, abych mohl nějak zajistit rodinu.

Zde je příklad věcí a kurzů, za něž už jsem zaplatil ze svého: Combat LifeSaver kurz, 3 dny (4.500,- Kč); Assault Rifle Basics kurz, 1 den (2.000,- Kč kurz, plus dalších 2.500,- za náboje a zapůjčení zbraně); Spitfire nosič plátů (7.500,- Kč) + zádový panel (3.000,- Kč); Sordin chrániče sluchu (6.900,- Kč). To jsou asi ty největší položky, seznam samozřejmě pokračuje dalším vybavením v řádu stovek korun (rukavice, nůž, polní lopatka apod.).

Jak si můžu být jistý, že můj dar nezneužiješ?

Chápu pochybnosti. Dary se budu snažit dokládat fotkami. Nejen vybavení, ale celkově svých aktivit. Pro sbírku jsem také zřídil transparentní účet 2102862153 / 2010. Pokud si i tak nejsi jistý, můžeš podpořit nějakou zaběhlou organizaci, nejlépe Solidarity Collectives, kteří potom distribuují podporu lidem jako já, nebo třeba válkou postiženým civilistům. Tím směrem ostatně půjdou i peníze, které případně vyberu a nevyužiju.

Proč zrovna 75 tisíc?

Jde o hrubý odhad dalších nákladů na vybavení a další nezbytnosti. Samozřejmě se snažím šetřit a neutrácet zbytečně, ale jde spíš o minimum než maximum. Kdyby pro mě například na Ukrajině sháněly dodatečné vybavení spřízněné skupiny – jako jsou Solidarity Collectives –, bude to znamenat, že jim zbude méně na pomoc dalším dobrovolníkům nebo civilistům. Chci odjíždět tak, abych věděl, že se budu co se nákladů týče soběstačný.

Co když to nedáš psychicky?

Jistě, může se to stát. Děje se to Ukrajincům i zahraničním dobrovolníkům. Připouštím si tu možnost a pokud se tak stane, můžu jít dělat jinou práci. Takovou, na kterou budu stačit. V nejhorším případě se vrátím domů. Vybavení bych potom asi přenechal Solidarity Collectives nebo přímo mé jednotce.

* * *

jedunaukrajinu.cz


Verze pro tisk 15.7.2024 Jakub

Píšou jinde

Odkazy