Dnes si připomínáme 12. výročí úmrtí našeho kamaráda Jakuba Poláka, a to jeho textem z roku 1991.

Jakub Polák, nepřehlédnutelná postava českého anarchistického hnutí, zejména coby redaktor anarchistického časopisu A-kontra, zemřel 25. září 2012. Byl to především v mnoha směrech praktik, do vytváření anarchistické teorie se nijak zvlášť nepouštěl. My si ho dnes chceme připomenout jeho textem, který vyšel v roce 1991 v A-kontra ve dvojčísle 12–13. V něm se o teoretické uchopení anarchismu pokusil zahájením seriálu „Anarchismus není anachronismus“, který se však už nedočkal svého pokračování.

* * *

Anachronismus – tímto slovem se označují věci zastaralé, jdoucí proti duchu doby, dávno již překonané. I ti, kdo jinak chovají k anarchismu jisté sympatie, dívají se na něj spíše jako na krásnou, žel nerealizovatelnou ideu, patřící do minulosti někam vedle Utopie Thomase Moora, fabiánského socialismu a jiných půvabných iluzí. V nejlepším případě jsou ochotni chápat její přitažlivost pro určitou část mládeže, která se potřebuje vybouřit ze své adolescentní vzdorovitosti.

Domníváme se, že je tomu právě naopak, že anarchismus zbavený lží a pomluv, které na něj nanesli jeho odpůrci a které vytvrdly v krunýř předsudků a apriorního odmítání, je v souladu s nejprogresivnějšími trendy lidského myšlení i praxe.

Celá řada předních filosofů, politologů, sociologů, historiků, ale i ekonomů, přírodovědců, architektů atd. přichází s názory, které mají jedno společné:

Skončila doba „absolutních pravd“, univerzálních samospasitelných receptů, všeřešících ideologií. Systémy, pokoušející se nastolit a udržet jednotný pevný řád, jsou v krizi a selhávají. Je třeba připustit, že mohou existovat různé výklady světa a nelze jednoznačně určit, který je lepší.

Tyto myšlenky patří k základním kamenům celé postmoderní filosofie, jak jsme se s ní mohli seznámit prostřednictvím Václava Bělohradského. Francouzský filosof Jacques Derrida konstatuje rozklad logocentrické tradice evropského myšlení, která předpokládá jednotný řád všeho dění a myšlení, ztrátu jednotného smyslu. Hovoří o postupech, které nám umožní zvrat klasických protikladů a celkové odstranění systému, z jehož jednotlivých složek lze rekonstruovat různé možné podoby světa.

Ekonomové zjišťují, že změny ve světě probíhají tak rychle, že nelze spoléhat na trvalý stav, řád či systém. Úspěch bude záležet právě na schopnosti tvořivého soužití s chaosem. Charakteristika úspěšné firmy budoucnosti (T. Peters: Thriving on Chaos – Handbook for a Management Revolution, vyd. Pan Books 1989) – co nejmenší hierarchické uspořádání, odbourání byrokracie, přímá komunikace všech provozních úrovní, autonomie jednotlivých částí podniku atd. – jako by byla opsána z o sto let staršího díla Kropotkinova.

Manažerské školy J. B. Fullera v USA vycházejí z nutnosti nastolit takové základní principy podnikání, jako je synergie – nahrazení bezohledné konkurence spoluprací, spojováním úsilí a zájmů podnikatelů a zákazníků, nebo integrita – soulad podnikání s tím, co je uznáváno za obecně prospěšné, např. ekologie atd. Hlavním předpokladem je schopnost překonávat paradigmata – strnulé způsoby myšlení a jednání. (Pro naše vládní ekonomy, vzývající Adama Smithe a podle učebnicových moudrostí, vyčtených z monetaristických příruček, teď u nás instalující kapitalismus 19. století, musí asi takové myšlenky páchnout samotným ďáblem.)

Politická situace ve světě dává za pravdu těm politologům, kteří hovoří o krizi demokracie, o neschopnosti stávajících institucí a mocenských mechanismů účinně řešit podstatné problémy současnosti a budoucnosti. Konzervatismus jako pokus zachovat status quo a vrátit se k tradičním hodnotám je vzpourou proti času, předem odsouzenou k neúspěchu. Jak katastrofické je kříšení starých duchů nacionalismu, se můžeme denně přesvědčovat na příkladu Jugoslávie a nejen jí.

V oblasti práva jsou takovým příkladem lustrace – marná snaha nalézt jediný spravedlivý metr na všechny, univerzální právní kodex, který by nezakládal zároveň nové křivdy. Daleko schůdnější se ukazuje cesta přirozeněprávní – neustálé hledání a nalézání práva a spravedlnosti případ od případu.

I například taková architektura, na pohled beznadějně svázaná celou škálou zákonitostí od estetických až po ekonomické, zavrhla ono pyšné Le Corbusierovo „Obyvatelstvo se musí podřídit vyspělejšímu vkusu architektů“ a v dílech řady autorů usiluje naslouchat skutečným potřebám příštích uživatelů a zapojit je přímo do vlastní tvorby svého životního prostředí. Ve výbojích dekonstruktivistů překonává zažité konvence, tradiční pravidla kompozice, hierarchie a řádu. „Užili jsme postupů více autonomních systémů, a tak jsme odsunuli totalizující systém objektivních omezení,“ říká Bernard Tchumi, jeden z autorů projektu La Villette.

V přírodních vědách představu o jednotném, snadno přehledném řádu s jasnou strukturou a hierarchií už dávno rozbily takové objevy jako Lobačevského neeukleidovská geometrie, Einsteinova teorie relativity či Heisenbergův princip neurčitosti.

V příštích číslech se jednotlivým oblastem chceme věnovat podrobněji a rádi bychom vyvolali diskusi, do které by se zapojilo co nejvíce lidí.

Předpokladem je ovšem chápání anarchismu nikoli jako uzavřeného ideologického systému, kde studiem děl klasiků lze se dobrat odpovědi na každou otázku, ale spíše jako otevřený soubor určitých základních předpokladů, axiomů a z nich vyplývající metodologie, čili nikoli hotové recepty, řešení problémů, nýbrž způsob, jak k problémům přistupovat, jakými prostředky je řešit. Schopnost přijímat nové myšlenky, reagovat na vývojové trendy je nutnou podmínkou úspěchu.

Začít musíme tedy ujasněním si toho, co pod slovy anarchie, anarchismus rozumíme. O takovou pracovní definici se pokusíme v následujícím čísle.

Související odkazy:
Jak jsme poprvé nakopali náckům prdel
Památka zesnulých (anarchistů)
21. srpen: Poněkud nepříjemný pohled do zpětného zrcátka
Výročí Jakuba Poláka
Vzpomínka na Jakuba Poláka
A-kontra – vzpomínkový speciál
Pár vzpomínek na Jakuba
Život proti proudu
Prvomájové akční dny
Ples upírů – „retro-report“

25.9.2024 Jakub Polák

Teorie