Parlament urychleně schválil zákon, který napodobuje nechvalně známou ruskou legislativu o „homosexuální propagandě“.

V centru Sofie, pod oblohou, která se nemohla rozhodnout mezi sluncem a deštěm, vyzývavě vlála duhová vlajka. Byl to předposlední den vyčerpávajícího týdenního protestu proti novému drakonickému zákonu, který hrozil umlčet bulharskou LGBTQ+ komunitu. Vzduch byl plný napětí, které předchází bouři – nebo revoluci.

„Jsme tady, jsme queer, nemůžou nás nechat zmizet!“ Skandování tryskalo z moře tváří, z nichž některé byly pomalované zářivými barvami, jiné vyzařující pevné odhodlání. Byla mezi nimi i Stefi, jejíž oči nervózně zkoumaly okolí. Jen několik hodin předtím dostala výhrůžku smrtí – jednu z mnoha, které byly na protestující vrhány jako otrávené šipky.

„Jsem v ulicích už pět dní,“ svěřila se Stefi a její hlas bylo sotva slyšet v hluku protestu. „Plivali na nás, nadávali nám, házeli po nás lahve. Jednoho z mých přátel kopl nacistický provokatér do břicha.“ Odmlčela se, její pohled unikl do dálky. „Ale my pořád zpíváme, pořád křičíme. To je to, co musíme dělat.“

Protest byl posledním zoufalým pokusem zpochybnit zákon, který odráží nechvalně známou ruskou legislativu o „homosexuální propagandě“ – zákon, který Evropská unie již dvakrát označila za protiústavní. Bulharský parlament ho však v mrazivé ozvěně autoritářství urychleně schválil ve dvou čteních během jediného dne, čímž umlčel hlasy těch, na něž nejvíc dopadá.

Když se setmělo, stíny jako by ožily. O napětí se stará skupina asi třiceti neonacistů, co krouží kolem protestujících jako hladoví vlci. Policie, jejíž nepřítomnost byla po celý týden až podezřele nápadná, zůstala jen pasivním pozorovatelem rozvíjejícího se dramatu.

„Obvodní úřad nemůže připustit dva protesty na stejném místě,“ vysvětloval Stefan, další z protestujících, jehož hlas byl zabarven hořkou ironií. „Chtěli nás jen vystavit riziku, aby nám ukázali, jak jsme ubozí a bezvýznamní.“

Další den, poslední den protestu, přinesl surrealistický zvrat. Jiná skupina, údajně protestující proti násilí na silnicích, dostala povolení k obsazení stejného prostoru. Protestující LGBTQ+ bylx požádánx, aby ztlumilx svou hudbu, aby se umenšilx a bylx méně viditelní.

Ve chvíli bezprostřední zranitelnosti se jeden z protestujících zeptal, zda by mohl vyjádřit podporu věci druhé skupiny. Reakce byla rychlá a krutá – byli požádánx, aby odešlx, a odvedenx stejnou policií, která celý týden zavírala oči před násilím vůči nim.

Tato série událostí se odehrála na pozadí otevřeného dopisu z pera Solidárního kruhu You Are Not (A)lone (Nejste sami), skupiny sdružující osoby, které přežily různé formy násilí a diskriminace. Dopis adresovaný bulharské veřejnosti obnažil zákeřnou povahu nové legislativy a širšího antigenderového hnutí, které se šíří Evropou.

„To, čeho jsme svědky,“ uvádí se v dopise, „je jasný pokus o prosazení skryté agendy globálního populistického hnutí proti demokracii, lidským právům a prevenci zneužívání moci a kontroly ve společnosti.“ Dopis dále vyvrací lživá tvrzení použitá ke zdůvodnění legislativy a odhaluje je jako součást širší strategie, jejímž cílem je klamat veřejnost a bránit pokroku v boji proti diskriminaci a násilí.

Když v poslední den protestu zapadalo slunce a vzduch byl ztěžklý neuskutečněnými nadějemi, nešlo si nevzpomenout na prozíravá slova Jamese Baldwina: „Můžeme spolu nesouhlasit, a přesto se mít rádi, pokud váš nesouhlas nemá kořeny v mém útlaku a popírání mé lidskosti a práva na existenci.“ Zdá se, že v Bulharsku je právo na existenci stále něčím, za co musí komunita LGBTQ+ bojovat.

Tím však příběh nekončí. Ve chvíli, kdy píšeme tyto řádky, se objevují zprávy o pokračujícím obtěžování, o rozpoznávání protestujících a jejich napadání na sociálních sítích. Naléhavost jejich situace je alarmující.

„Sdílení je péče,“ řekla mi jedna z protestujících a v jejích očích se zračila směs strachu a odhodlání. „Potřebujeme, aby se svět dozvěděl, co se tu děje. Potřebujeme pomoc.“

Zatímco mezinárodní společenství obrací svůj zrak k tomuto koutu východní Evropy, vyvstává jedna otázka: Bude se oblouk bulharského morálního vesmíru ohýbat směrem ke spravedlnosti, nebo netolerance pokryje stínem zářivé odstíny duhy?

Zdá se, že odpověď neleží jen v síních moci v Sofii, ale v srdcích a myslích lidí na celém světě, kteří věří v základní právo všech lidí žít, milovat a svobodně existovat.

V ulicích Sofie se zatím stále ozývá skandování: „Jsme tady, jsme queer, nemůžou nás nechat zmizet!“

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2024/09/23/bulgarias-lgbtq-community-fights-for-its-existence/

27.9.2024 Zahraniční sekretariát AF

Gender Ze světa Akce