Anarchistická federace

Činnost Anarchistické federace v roce 2024

Tradiční výroční shrnutí aktivit členek a členů Anarchistické federace s odkazy na texty na webu afed.cz

Anarchistická federace (AF) působí kontinuálně od roku 1995 a je tak bezesporu nejdéle působící anarchistickou organizací v Česku. To ale neznamená, že by chtěla mít nějaký monopol na místní antiautoritářské organizování. Naopak, podporuje organizační diverzitu coby zdravý aspekt anarchistického hnutí. To mimo jiné znamená, že značná část členstva naší federace je zároveň aktivní v dalších, konkrétněji zaměřených skupinách. Někteří z nás tak působí například v kolektivech Food not Bombs, Limity jsme my, Dekonstrukce, Alt-Pride, Opravdu dobré squaty (ODS), NoLog, Sdílené domy, MSDN, Trhlina, Výbor na obranu revoluce v Rojavě a dalších.

Činnost federace se odvíjí od zájmů, možností a kapacit členstva, jakkoli máme vytvořenou představu o tom, jaké jsou naše střednědobé cíle, jež bereme za stěžejní coby podmínku pro možné naplnění toho dlouhodobého – zdola organizované společnosti na principech svobody, rovnosti, vzájemnosti, solidarity a samosprávy. Chtěli bychom se samozřejmě aktivně vyjadřovat ke všem tématům, která považujeme za důležitá, a stejně tak se zapojovat do různých bojů či je přímo iniciovat. Jsme ale jen obyčejní lidé – většinou pracující či studující, je nás omezený počet. Děláme, co můžeme, ale zároveň si uvědomujeme, že aby náš aktivismus byl zdravý, musíme se vyhnout sebeobětování, a naopak udělat ze svých aktivit a kolektivní práce pokaždé událost s – přesně podle našeho novoročního přání – maximem solidarity, radosti a anarchie.

Ze života federace

Naše federace sdružuje místní skupiny a jednotlivce z různých koutů Česka. Je pro nás proto velmi důležitá komunikace. Osvojujeme si nové nástroje, které se nám nabízejí, přesto stále tím nejdůležitějším místem pro debaty a rozhodování jsou pravidelné sjezdy AF, které se konají vždy na jaře a na podzim. Oproti předešlým rokům jsme zapracovalx na jejich podobě a zařadilx reflexi a sdílení. Cílem bylo poznat se jak individuálně, tak i kolektivně; udělat prostor pro méně slyšitelné hlasy a názory; získat podklad pro další diskuse a v neposlední řadě pojmenovat, popř. vyřešit některé problémy, které se z debaty vyvrbí. A povedlo se, což se projevilo jak ve větší motivaci pro jednotlivé aktivity, tak v otázce budování kolektivního aktivistického prostředí, v jehož rámci by neměl být nikdo opomíjen. Mluvilo se o tom, jak se kdo dostal*a k hnutí/AF a co to pro ní*něj znamená; jaká aktivistická témata jsou pro koho důležitá a co ho*ji baví v osobním životě; jaké kdo cítí frustrace a radosti ve spojitosti s aktivismem. Některé výstupy bylo možné zobecnit, stejně jako bylo na základě řečeného možné definovat některé problémy a pobavit se o jejich řešení a předcházení. Mimoto došlo k hloubkové debatě o inkluzivním jazyku ve vztahu ke kvír zkušenostem.

Na mezinárodní úrovni je AF členskou sekcí Internacionály anarchistických federací (IFA), avšak nic se nezměnilo na skutečnosti, že v praxi jde dlouhodobě jen o formální konfederaci, jejíž smyslem je pouze demonstrovat deklarovaný internacionalismus anarchistického hnutí. Naproti tomu se podařilo prohloubit vřelé vztahy na poli mezinárodní spolupráce v prostoru střední a východní Evropy, a to v souvislosti s neustále probíhajícími akty vzájemné pomoci našemu kamarádstvu na Ukrajině.

Z uvedeného lze tušit, co pro nás byly asi největší úspěchy roku 2024. Vedle rozsáhlé pomoci ukrajinskému antiautoritářstvu šlo o naplňování důrazu na péči o zdraví kolektivu a kolektivní přijetí experimentování s inkluzivním jazykem. Navázalx jsme tak na č innost federace v roce 2023, kterou jsme prezentovali i formou letáku, a v rámci interního rozvoje jsme se zaměřilx na různé oblasti praktického sebevzdělávání, ať už jde o sebeobranu, poskytování první pomoci, internetovou bezpečnost či pravidelný kondiční trénink. Vášeň pro bojové sporty několik z nás prokázalo na mezinárodních antifašistických turnajích, např. v Poznani či ve Vídni.

Péče o autonomní prostory

Za stěžejní pro naše hnutí považujeme vytváření a upevňování jeho infrastruktury, jejímž základem jsou autonomní prostory. Asi nejvíce jsme se zaměřovalx na podporu chodu komunitního centra Trhlina v pražských Nuslích, které oslavilo první narozeniny. Podílelx jsme se na některých akcích centra, včetně benefičního „Víkendu s Trhlinou“. Trhlinu jsme také podpořilx podpisem pod společné prohlášení „Nenecháme se zastrašit!“ mnoha antiautoritářských kolektivů, které reagovalo na žhářské výhrůžky tomuto prostoru od nepřátel podpory obraně Ukrajiny.

S velkým potěšením jsme přijalx zprávu o otevření autonomního centra 254 v pražských Holešovicích a s radostí jsme se účastnilx slavnostní otvíračky. Zároveň jsme tento nový prostor představilx formou rozhovoru s kolektivem, který ho provozuje.

Vzpomenulx jsme také na již neexistující prostory, které pro naše hnutí mnoho znamenaly. Během grilovačky pražské skupiny AF jsme provedlx komentovanou návštěvu bývalého squatu Ladronka. V listopadu jsme se zúčastnilx připomínky 10. výročí vzniku squatu Klinika v AC 254, které předcházelo setkání u již zničeného squatu Milada.

Neopomenulx jsme ani péči o virtuální autonomní prostory a podpořilx NoLog, antiautoritářskou platformu bezpečných IT nástrojů bez dohledu a reklam.

Naše členstvo na západě Čech pokračovalo v dalším roce projektu lokálního zásobování potravinami a částečného samozásobitelství.

Anarchistický První máj

V roce 2024 jsme se rozhodlx zopakovat scénář Anarchistického První máje z předchozího roku, kdy se nám úspěšně podařilo vrátit tento svátek do ulic Prahy a rozšířit jeho program i o kulturní část. Reflektovalx jsme mnohá ponaučení –posunulx jsme čas srazu na pozdější dobu, zkrátilx délku pochodu a obměnilx žánrové zaměření závěrečného koncertu. Nějaký čas před akcí vylepovaly skupiny AF stejně jako další dobrovolnictvo plakáty a nástěnné noviny A3 s textem „Dokud nebude práce svobodná“.

Sraz byl tradičně na Střeleckém ostrově. Na rozdávání jsme mělx připravený prvomájový bulletin, jenž seznamoval s historií Svátku práce, s anarchistickým pohledem na práci, s důvody demonstrace, s kolektivy, které na ní participují, a s nabídkou našich publikací. Nechalx jsme natisknout necelých 500 kusů, po kterých se díky ochotným kamelotům*kám jen zaprášilo. Na první část akce – pofel na Střeláku – dorazilo 300–400 lidí, z velké části mladých. Vedle nich tu bylx veteráni a veteránky prvních májů 90. let. Tím se podbarvila skutečnost, že české anarchistické hnutí nalézá svou generační kontinuitu. Byla rozbalena distra Nakladatelství AF, Neklidu a Broken Books. Kolektiv Food not Bombs Praha se postaral o občerstvení. K dispozici byla s pomocnou rukou nová iniciativa Black Cross CZ. Zazněly projevy AF o historii Prvního máje a o anarchistické představě svobodné práce, iniciativy Limity jsme my o vztahu klimatické krize a sociální nerovnosti a anarchokvír kolektivu Dekonstrukce. Následně jsme se s černo-rudými prapory vypravilx položit věnec k pamětní desce, kde zazněly revoluční písně v podání Prague Revolutionary Choir následované akustickým setem anarcho-reggae hudebníka Ducka.

Trasa následného pochodu mířila nejkratší cestou na Štvanici přes zaplněné pražské centrum. Během pochodu, kterého se účastnilo více než 300 lidí, se mohutně skandovalo – za anarchii, proti kapitalismu a fašismu, za ženská, kvír a trans práva nebo za svobodu Palestiny. Dynamiku pochodu udržoval svou produkcí také sound system RAW Rave 2.0.

Na Štvanici čekala s veganskou nabídkou aktivistická kuchyně Cocina Perdida, která vydala cca 600 porcí. Zazněly ještě dva vstupy – proslov Kolektivu 115 o kapitalistickém individualismu a osamocení a zdravice kamarádů*dek z ukrajinské solidární sítě Solidarity Collectives. Venku stál stan s DJským pultem a večer se v útrobách Bike_Jesus rozjel koncert. Z celé akce máme velkou radost a dokonce se podařilo její náklady pokrýt z dobrovolného vstupného na koncert.

Proti imperialismu

Stěžejní aktivitou AF je od zahájení ruské invaze na Ukrajinu podpora tamních anarchistů*ek. Ta probíhá na několika rovinách. Ta první je informační a ideová – zprostředkováváme motivaci a postoje našeho kamarádstva z Ukrajiny, ale také Ruska a Běloruska. Vedle toho se snažíme nabourávat ve výsledku proputinovský narativ, že Rusko bylo vyprovokováno či že jde o válku impérií a pro zachování míru je třeba ustoupit agresorovi. Souhlasíme s Antti Rautiainenem, že anarchisté by neměli šířit putinovskou propagandu. Z toho důvodu jsme zveřejnilx české překlady ankety časopisu Kontradikce věnované rozkolu v anarchistickém hnutí ohledně války na Ukrajině, kde se k tématu vyjadřují Zosia Brom, BOAK, David Čičkan, Max Ščur, Běloruští anarchisté ve Varšavě, Anatolij Dubovik, Olexandr Kolčenko, Alexandr Łaniewski a Maria Rachmaninová. Také jsme jako seriál zpřístupnilx v češtině kritickou analýzu solidarity v kontextu války na Ukrajině tak, jak zazněla na mezinárodním setkání Anarchy 2023 v St-Imier. Přineslx jsme stanovisko ruské Autonomní akce k válce na Ukrajině, postřehy ruského anarchisty Alexeje Makarova, který bojuje na straně Ukrajiny proti invazi, a komentář běloruského kamarádstva k Putinovu znovuzvolení.

Přidalx jsme se k mezinárodní výzvě, aby se anarchisté*ky zapojilx do demonstrací připomínajících 24. února výročí invaze. Při té příležitosti jsme vydalx tematické číslo A3, které reflektovalo nutnost bránit se vražednému Z-fašistickému záměru okupace. Zároveň jsme s transparentem „Impérium padne. Solidarita zvítězí“ vyrazilx v den výročí na demonstraci na Staroměstské náměstí v Praze. V květnu jsme protestovalx proti návštěvě putinovských motorkářů „Noční vlci“ na Olšanských hřbitovech.

Pokračovalx jsme v prohlubování spolupráce a zapojování se do dílčích projektů Kolektivů solidarity (Solidarity Collectives), anarchistické sítě poskytující humanitární pomoc a pečující o antiautoritářské bojovníky*ice. Činnost kolektivů je velmi intenzivní, ale také transparentní, takže jsme zvěřenilx několik přehledů o tom, jakou pomoc se jim podařilo poskytnout. Hned v lednu jsme se aktivně zapojili do sbírky „Ukliďme nebe nad Ukrajinou!“ na prostředky ochrany proti smrtícím dronům. Velmi rychle se podařilo dosáhnout cílové částky. Také jsme podpořilx konkrétní bojovníky, kteří riskují životy v boji proti Z-fašismu, mezi nimi i našeho kamaráda Jakuba. Na jeho podporu jsme mj. v září zorganizovalx benefiční koncert v pražské Eternii. V říjnu pro nás bylo potěšením podílet se na tradičním antifašistickém festivalu Riot over River, který byl částečně benefitem na Kolektivy solidarity. Nemalou částku, která se takto vybrala, jsme tedy přidalx k dalším vybraným prostředkům (více jak sto tisíc korun) a předalx kamarádstvu na Ukrajině. Navíc jsme vedle distra festivalu přispělx účastí v panelové diskusi a přednáškou o anarchistické pomoci Ukrajině. Věnovalx jsme se prodeji benefičních triček, mikin, pohlednic a plakátů Kolektivů solidarity. Kontinuálně během celého roku jsme pak pracovalx na organizaci a logistice zajišťování terénních vozů (konkrétně Mitsubishi L200) pro naše bojovníky*ce – v únoru jsme doručilx vůz pro snipery z Mezinárodní legie, v říjnu pro Jakuba a jeho jednotku a v listopadu pro anarchistu Beze, jenž se zaměřuje na „electronic warfare“. Asi nikdy v předchozích letech by nás nenapadlo, že se nám podaří zajistit tolik aut.

S potěšením jsme kvitovalx další projekt na podporu ukrajinských antiautoritářů*ek – Resistance Support Club. Rádx jsme tedy přispělx publikacemi do benefiční tomboly na jeho akci Brně. Dále podporujeme obdobný projekt na domácí výrobu dronů, který vznikl v Praze pod názvem Solidrones.

Nezapomínáme ani na padlé bojovníky*ice. Přidalx jsme se k výzvě k akcím na Den památky padlých anarchistů*ek během rusko-ukrajinské války (19. dubna) a připravilx vzpomínkové plakáty. Se smutkem v srdcích jsme zveřejnilx nekrology dalších padlých – Jurije Lebeděva, Vladislava Jurčenka, Romana Legara a Ruslana Tereščenka. V Praze jsme koncem listopadu přivítalx otce Dmitrije Petrova, významného ruského anarchisty, jenž padl u Bachmutu, a uspořádalx s ním besedu v AC 254.

Jakkoli podporujeme obranu Ukrajiny vůči imperiální invazi (a upozorňujeme na historický odkaz Nestora Machna), jsme si vědomi odvrácené stránky ukrajinského státního a kapitalistického režimu, která se standardně zpřítomňuje v protidělnické legislativě, nucených odvodech či v existenci ultrapravicových sil, jimž musí naše kamarádstvo čelit.

Za klimatickou a sociální spravedlnost

Boj za klimatickou spravedlnost je stále naléhavější, je ale také důležité, jakým směrem je veden. Snažilx jsme se tedy otvírat diskusi o skutečných řešeních a zároveň veřejně upozorňovat prostřednictvím A3, že dokud budou krátkodobé zisky dostávat přednost před pracujícími, planetou a budoucností dětí, budeme se řítit do katastrofy. V recenzi na knihu Továrna na lži jsme upozornilx na výrobu klimatických dezinformací. Za klima jsme vyrazilx i do ulic, a to když Univerzity za klima a Fridays for Future svolaly na 17. listopad demonstraci „Konec oligarchie v Čechách“. Vydalx jsme se také na moře, a to během akčního jadranského klimakempu.

V kooperaci s několika kolektivy Food not Bombs (FNB) jsme v prosinci udělilx senátoru Zdeňku Hrabovi „cenu Klementa Gottwalda za intelektuální přínos veřejné politice“ poté, co přišel s návrhem kriminalizovat lidi bez domova. Následně jsme tomuto asociálovi věnovalx tematické číslo A3. Červnové číslo našich nástěnných novin se zas opřelo do fascinace části českých politiků naprosto asociálním prezidentem Argentiny. V květnovém čísle jsme nešetřilx ani byrokratickou odborářskou honoraci. Někteří z nás se během roku podílelx na pomoci lidem bez domova v rámci kolektivů FNB na pravidelných i speciálních akcích.

V otázce bydlení jsme propagovalx alternativní přístupy, jako při spolupořádání workshopu Sdílených domů v Plzni. Neprivilegované ale trápí i další výdaje než jen ty na bydlení, a tak jsme se s černo-rudými prapory zúčastnilx také demonstrace proti zdražování veřejné dopravy v Praze.

Neopomenulx jsme ani problém rasismu a s ním spojené diskriminace. Jednak v zářijovém čísle A3 upozorněním na rasistickou kartu během voleb a pak aktivní účastí na akci proti pochodu neofašistických „identitářů“ Vídní.

Za práva žen a LGBT+

Práva žen patří již neodmyslitelně k anarchistické agendě. Vhodnou okolností pro jejich zdůraznění bývá tradičně Mezinárodní den žen. Při této příležitosti jsme na webu zveřejnilx kapitolu z knihy Feminismus pro 99 % o potřebě antikapitalistického feminismu a přineslx jsme vzkazy žen, které na Ukrajině vzdorují fašismu a imperialismu. Na MDŽ jsme nechybělx ani v ulicích, a to při pochodech a dalších akcích, které se konaly v Olomouci, Praze a Plzni.

Práva žen a LGBT+ tematizujeme během celého roku, například tím, že přinášíme recenze na související publikace, jako třeba Feminismus pro všechny od bell hooks nebo brožury od queer kolektivu Dekonstrukce Kapitalismus proti ženám a OUT!. Informovalx jsme o akci našeho queer kamarádstva, která narušila prezentaci transfobní publikace Nevratné poškození. V říjnovém čísle A3 jsme upozornilx na problémx asexuálních lidí a na webu na kopírování ruské homofobní legislativy v Bulharsku.

Spolu s dalšími kolektivy jsme vyzvalx k blokádě klerofašistického „Pochodu pro život“. Při té příležitosti jsme také vydalx číslo A3 s textem „Světlo proti tmě“ a zvěřejnilx stručný návod k úspěšnému zapojení do blokády. Ještě před ní proběhl workshop malování bannerů a veřejné akční plénum. Samotná akce se konala 6. dubna v Praze. Na Malostranském náměstí vedle dalších zazněl společný projev organizátorstva a následovala akční část dne, kdy se cca 500 lidí rozdělilo do několika skupin, aby klerofašistům dalx jasně najevo, co si o jejich bigotní, protiženské a queerfobní politice myslí.

V létě jsme vyrazilx na Prague Pride, avšak s tím, že skutečné queer osvobození jde ruku v ruce s bojem proti dalším formám útlaku, jak jsme mj. poznamenalx v červencovém čísle A3. Přidalx jsme se tedy k bloku vyhlášenému v rámci festivalové alternativy Alt*Prajd Praha, kterého se zúčastnilo asi 300 lidí, dávajících hlasitě najevo své odmítání kapitalismu, stejně jako genocidy v Palestině. V září se členstvo místní skupiny zapojilo do Plzeňského prajdu, který se naštěstí obešel bez kapitalistického pozlátka.

V říjnu spolupořádala pražská skupina AF pietní akci za zavražděné z bratislavského podniku Tepláreň, k obdobné akci se přidala i plzeňská skupina ve svém městě.

Wilson 2024 a další vzpomínky

V posledních letech vždy celý rok věnujeme nějaké významné osobnosti. Tentokrát jsme zvolilx Charlotte M. Wilson (1854–1944), spoluzakladatelku slavných anarchistických novin Freedom. Na webu jsme v průběhu roku zveřejnili její životopis, vzpomínku na ni, její texty „Anarchie“, „Anarchismus zabíjí individualismus“, „Vlastnictví“ a článek „Přicházející revoluce“, který je jí mylně připisován. Další její texty plus rozsáhlou historii Freedom jsme pak zakomponovalx do knihy, kterou na její počet vydalo Nakladatelství Anarchistické federace – Charlotte Wilson. (Ne)známá anarchistka.

Další významnou postavou, jejíž sté výročí narození jsme nemohlx nechat bez povšimnutí, byl Colin Ward (1924–2010). Přineslx jsme překlady jeho textů „Tiché revoluce“ a „Dům a domov“ a zhodnocení jeho přínosu z pera Wayna Price. Koncem roku jsme pak vydalx český překlad jeho knihy Anarchismus: Velice stručný úvod.

Žel se nám sešlo dost nekrologů – připomnělx jsme tedy jména Alfredo Bonanno (1937–2023), Klee Benally (1975–2023), Cvetana Džermanová (1928–2024), Alain Pecunia (1945–2024), Alexandre „Leco“ Sant’Ana, Thodoras Meriziotis (1961–2024), Julien Terzics (1968–2024) (na jeho počest jsme na Trhlině uspořádalx promítání filmu Antifa, Chasseurs de skins), Alexandr Pustovitov, James C. Scott (1936–2024), María Eva Izquierdo (1941–2024), Viktar „Mao“ Žarkevič (1973–2024) a Licia Pinelli (1928–2024).

Tradičně jsme vyzvalx ke vzpomínce na zavražděného antifašistického skinheada Jana Kučeru (1989–2008). V Plzni jsme uspořádalx tradiční pouštěčku, vzpomenulo se na něj také při kulturních akcích v Praze a Kladně. Dále jsme si na našem webu připomnělx 101. výročí úmrtí Jaroslava Haška, 50 let od popravy mladého anarchisty Salvadora Puiga Antiche, 105 let od popravy Mariji Grigorjevny Nikiforové, 12. výročí úmrtí našeho kamaráda Jakuba Poláka a zveřejnilx vzpomínku Rebeccy Solnit na Davida Graebera.

Zvláštní hold jsme pak vzdalx nedávno zesnulému historikovi českého anarchismu, a to vydáním knihy Václav Tomek pro anarchistický tisk.

Anarchistická teorie a historie

Jedním z cílů, které si AF již dříve předsevzala, je rozvoj anarchistické teorie. Ne nutně v nějaké ucelené podobě, ale především formou kladení otázek, dialogu a hledání možných odpovědí, při kterém nám anarchistické principy slouží coby kompas na naší cestě. V roce 2024 jsme se zabývalx hned několika teoretickými tématy. Podzimní číslo anarchistické revue Existence jsme věnovalx anarchistické pedagogice, jejím filozofickým předpokladům i průnikům do praxe. V prosinci jsme pak uspořádalx „Existenční večírek“, kde jsme po společné večeři s dalšími zájemci*kyněmi o téma hovořilx o nesvobodném i svobodném vzdělávání. Je také třeba zmínit „Existenční večírek“, který se konal v únoru na téma „politický rozměr jídla“, kterému jsme se věnovalx v Existenci č. 2/2023. V prosinci jsme se navíc vrátilx k tématu „anarchistické strategie“ z Existence č. 2/2022, a to během přednášky s diskusí v rámci „Anarchistického večírku knihy“. Na této akci jsme se prezentovalx i přednáškou o knize Společnost spektáklu. Stalo se tak již podruhé. Poprvé jsme se o této knize bavilx v listopadu na jedné z akcí nazvaných „Kniha v Trhlině“. Jde o jakýsi knižní klub, kdy v komunitním centru Trhlina představujeme různé knižní tituly. V září, kdy jsme s tím začalx, jsme se věnovalx knize Když se řekne anarchie od Davida Graebera. Usoudilx jsme, že se nám tak daří dát knihám další rozměr, a pokračovalx jsme v říjnu knihou Nečekáme nic od reforem.

Průběžně pracujeme na on-line verzi Anarchismu pro začátečníky, která by měla vedle audia obsahovat i řadu originálních ilustrací k některým kapitolám. Za tímto účelem se v listopadu konal v Trhlině ilustrační workshop.

Na našem webu jsme zveřejnilx překlady některých zajímavých textů, zejména od současných anarchistických myslitelů*ek: „Harmonie je krásnější než unisono“ a „Nebe padá, my to zvládneme“ od Margaret Killjoy, „Já, špinavý anarchista“ od Simona Springera, „Anarchie je láska“ od Carneho Rosse, Proč jsem anarchista od Benjamina Zephaniaha, „Anarchismus v mainstreamu“ od Zosii Brom, „Všichni jsou strašně překvapení, že anarchisté*ky jsou anarchisté*ky“ od Williama Gillise, „Systémové kořeny ekologické krize“ od Murraye Bookchina, povídání s Ericem Laursenem o Alexi Comfortovi či text o zeleném kapitalismu. V Existencích roku 2024 se pak objevily například texty: „Geopolitika pro rok 2024“ od Petera Gelderloose, „Anarchie v katastrofách“ od Rhiannon Firth či „Představa demokratických a ekologických měst“ od Yavora Tarinskiho.

Co se týče historie anarchistického hnutí, vydalx jsme jarní číslo Existence na téma Východoevropské anarchistky, věnované minulým i současným anarchistkám z prostoru východní Evropy. Připomíná významná jména anarchistické minulosti jako Mollie Steimer, Ida Mett, Marie Goldsmith, Maria Nikoforová, Olga Taratuta, Anastasia Galejevová, Lidia Korotněvová-Zakrževská, Berta Tubismanová, Rebeka Jaroševská, Faňa Baronová, Lea Gotman či Olga Frejdlinová-Maximová. Současnost anarchistek východní Evropy je tu pak ilustrována přehledem vězněných aktivistek v Bělorusku a Rusku, rozhovory s běloruskou a s polskou anarchistkou, textem Marie Rachmaninové a hlasy anarchistek na ukrajinské frontě.

Dále jsme čtenářstvo obsáhle seznámilx s bohatou historií anarchistického hnutí v Bulharsku, a to vydáním knihy Bezvlastie, která mj. obsahuje velké množství medailonků tamních anarchistek a anarchistů. Na našem webu jsme sérií textů připomnělx 60. výročí vzniku ikonického symbolu anarchismu – „áčka“, k němuž se váže mnoho mýtů, a doplnily ho o rozhovor s anarchistickou myslitelkou Cindy Milstein, která tomuto symbolu věnovala svou knihu. Dále jsme do historie zamířilx rozhovorem u příležitosti 50 let edmontonského nakladatelství Black Cat Press, připomínkou zahájení ruské okupace Československa v roce 1968 a popisem pouliční bitky, v níž byli 14. března 1992 v Praze poprvé odraženi neonacističtí násilníci. Na sociálních sítích jsme navíc v listopadu připomenulx Chicagské mučedníky.

Vedle již výše zmíněných recenzí jsme v našich médiích přineslx recenze na knihy, které nám přišlx nějakým způsobem zajímavé – šlo o tituly Historická úloha státu od Petra Kropotkina, Kde to jsem? od Bruno Latoura, Radost z boje za lepší svět od carly bergman a Nicka Montgomeryho, Dlouhé ucho od Egona Bondyho, Pod jednou střechou od Jana Wernera, My Life Antifa od Petera Cricketa, Záblesk naděje uprostřed úsporných opatření a sociální regrese? od KPK, Autobiografie chobotnice a jiné anticipační příběhy od Vinciane Despret, Než stromům dojde dech od Petera Wohllebena, Odškolnění společnosti od Ivana Illiche, Anarchism and Education od Judith Suissy či Pedagogika utlačovaných od Paulo Freireho.

Distribuce anarchistických publikací

Nejenže vydáváme vlastní anarchistické publikace a další se snažíme propagovat, ale věnujeme se dle svých možností také jejich distribuci. V tomto směru se občas účastníme jak přímo anarchistických knižních setkání, tak také těch mimo naše hnutí. Bezesporu nejvýznamnější akcí roku v tomto směru je Anarchistický festival knihy, jehož 11. ročník se v květnu konal v Praze a opět oplýval bohatým programem. Přispělx jsme k zajištění jeho organizace, stánkem našeho nakladatelství a páteční warm-up akcí v Trhlině nazvanou „Setkání s vydavatelstvy“.

Dalšími podobnými akcemi, kterých jsme se zúčastnilx, byly již zmíněný „Anarchistický večírek knihy“ v Praze, listopadový „Anarchistický bookfair Brno“, kde jsme se u stánku prezentovalx společně s Dekonstrukcí, nebo zinová přehlídka „Okraj #001“ v Orlové. S našimi publikacemi jsme také bylx v květnu na 16. ročníku Fotbalu proti rasismu, v červnu na kulturně vzdělávací akci „(public) place“ v Olomouci a koncem léta na 10. ročníku festivalu FreeFest v Čechovicích.

Na publikace od Nakladatelství AF (a od Utopia Libri, které jsme přibralx) mohlo čtenářstvo narazit i na festivalech malých nakladatelství, jako třeba v září na LITRu v Olomouci nebo v prosinci na BookFestu v Plzni.

Podpora vězněným a stíhaným

Permanentně sledujeme, jak nakládají represivní aparáty různých států s našimi kamarádkami a kamarády. Zároveň doma vnímáme nepolevující tendence k diskriminaci politické opozice, která se dá velmi vágně a volně vtěsnat pod pojem „extremismu“. A tak jsme v lednovém čísle A3 reagovalx na diskriminační návrh novely zákona o zbraních a střelivu.

Již tradičně jsme se připojilx k Mezinárodnímu týdnu solidarity s anarchistickými vězni, který každoročně připadá na 23.–30. srpna. Pražská skupina AF zorganizovala 25. srpna v Trhlině akci věnovanou psaní dopisů vězněným anarchistům a anarchistkám, a to zejména v Bělorusku. Jde totiž vedle Ruska o jednu ze zemí s největším počtem našich kamarádek a kamarádů držených za mřížemi věznic a trestaneckých kolonií. Kolektiv lidí, který se tu ten den sešel, nakonec odeslal asi tucet dopisů. Na místě proběhlo i stručné povídání o aktivitách ABC především ve středovýchodní Evropě a o kontextu zdejších represí proti našim kamarádům*kám. Byly představeny některé rady a doporučení, jak takové dopisy psát, na co se v nich zaměřovat a jak vlastně s jejich psaním začít. V souvislosti s akčním týdnem jsme informovalx o projevech solidarity, které přišly od anarchistických bojovníků*ic na Ukrajině.

Běloruskému kolektivu Not Today jsme poskytlx rozhovor o české podpoře anarchisty Ihara Aliněviče vězněného v Bělorusku a zpropagovalx jsme běloruské anarchistické Sabotage Distro, které obnovilo činnost. Pozorně jsme sledovalx represe vůči našemu kamarádstvu v Rusku. V této souvislosti jsme na webu informovalx o následcích mučení antifašisty Romana Paklina, o raziích na antifašisty v Moskvě, Rostově na Donu a Ťumeni, o odsouzení 13 aktivistů v Čitě, o smrti anarchisty Romana Švedova po jeho odsouzení k 16 letům vězení. Dobrou zprávou bylo propuštění Maxima Butkeviče v rámci výměny válečných zajatců. Přineslx jsme také zprávu o protiválečném pochodu ruského anarchistva v Berlíně a analýzu situace z pohledu ruských anarchistů*ek žijících nyní v emigraci.

Dále jsme se znepokojením sledovalx pronásledování antifašistů*ek v okolních zemích. Zejména v Maďarsku proces s německými a italskými antifašisty*kami, vydání Maji T. z Německa do Maďarska, zadržení Thomase J. berlínskou policií a zatčení Johanna G. v Durynsku. Svou solidaritu se stíhanými a vězněnými antifašisty a antifašistkami jsme v Praze vyjádřilx vyvěšením transparentu „Bash the Fash. Solidarität ist der Hammer“ a ještě předtím pořízením skupinové solifotky.

Podpora zapatistů a Rojavy

Průběžně sledujeme dění v oblastech, které se těší lidové autonomii, jako jsou zapatistická území v Chiapasu či samospráva v Rojavě. Zapatisté stále čelí útokům ze strany státu, reakčních paramilitaristů a drogových kartelů, a Nakladatelství AF proto na přelomu let 2024/2025 připravilo k vydání stručný přehled jejich třicetiletého boje s uvedením do geopolitického kontextu. Kniha Petra Profena Mareše nese název Válka slov – zapatistické hnutí a jeho globální přesahy.

Rojava se ocitla po vyhnání diktátora Asada ze Sýrie pod novou vlnou útoků Turecka a jím podporovaných džihádistických milicí. Ještě předtím jsme ale přineslx recenzi na knihu o zkušenosti s revolucí v Rojavě – Worth fighting for: Bringing the Rojava revolution home. A v lednu výzvu k podpoře lidu Rojavy od Riseup4Rojava. Podobnou výzvu jsme zveřejnilx po změně situace v Sýrii začátkem prosince, stejně jako prohlášení „My se trosek nebojíme!“ od skupiny Têkoşîna Anarşîst. V rámci Výboru na obranu revoluce v Rojavě (VORR), na němž se podílíme, jsme přišlx s výzvou „Postavme se za prchající ze Sýrie!“, která se vyslovila proti výrokům ministra vnitra. VORR také začal na sociálních sítích zajišťovat informace o aktuálním dění v Rojavě a zbytku Sýrie. K objasnění situace v Sýrii z pohledu lidových hnutí zdola jsme přineslx překlad rozhovoru s Leilou al-Shami.

Na podporu Rojavy jsme vyšlx také do ulic, a to při demonstraci „Braňme Rojavu!“, která 18. prosince zamířila za účasti asi 60 lidí s transparenty a vlajkami z centra Prahy k ministerstvu zahraničních věcí. V proslovu zazněla také kritika pokrytectví Západu, který jde bez ostychu na ruku diktátorům, stejně jako domácí politické reprezentace, která se chytá každé příležitosti, aby náhodou někomu nemusela poskytnout pomoc.

Odpor a solidarita ve světě

S odporem sledujeme genocidní řádění Izraele v Gaze, stejně jako teror na Západním břehu. Anarchistická federace žel neměla v roce 2024 dostatečnou kapacitu na masivnější kampaň proti pokračující izraelské genocidě palestinského obyvatelstva, což nás mrzí o to víc, že zdejší mainstreamová média se podřizují ostudné vládní proizraelské propagandě, a každý hlas upozorňující na zvrácenou sionistickou politiku vyhlazování Palestinců je proto důležitý. V Česku funguje vícero skupin, které pořádají akce volající po ochraně civilního obyvatelstva, humanitárních dodávek, novinářstva a zdravotnictva v oblasti, jejichž akce podporujeme svou účastí, zejména během demonstrací v Praze, kupříkladu 17. listopadu. Dále jsme podpořilx zimní verzi festivalu Riot Over River, jejíž výtěžek šel Lékařům bez hranic v Gaze a kolektivu AC 254. Vedle toho jsme přineslx překlad rozhovoru s izraelským anarchistou Ilanem Shalifem a komentář k sebeupálení Aarona Bushnella na podporu solidarity s Gazou.

Na našem webu jsme informovalx o represích (např. ve Španělsku proti anarchistickým odborářům, ve Francii proti environmentálním protestům nebo v Řecku proti imigrantům), o protestech proti AfD v Německu a v podzimní Existenci jsme prostřednictvím rozhovoru se stand-up komikem Matejem Makovickým přiblížili situaci na Slovensku. Často jsme také odkazovalx na aktivity svazu Priama akcia ve věci bojů za nevyplacené mzdy. V létě jsme se zabývalx rasistickými nepokoji ve Velké Británii a antifašistickou reakcí na ně. V srpnovém čísle A3 jsme se pak zamýšlex nad tím, jak jsme na něco takového samx (ne)připravenx.

Věnovalx jsme se i anarchistickému hnutí ve světě a inspirativním komunitám a projektům, například anarchismu jihovýchodní Asie, solidárním komunitám ve Waltham Forest, komunitnímu centru Enclave Rabia Caracol v mexické Tijuaně, venkovského squatu Dom Pedro nedaleko São Paula nebo kolektivu squatu Okupa dos Mil Povos, který se mj. zabýval solidární pomocí při květnových záplavách na jihu Brazílie.

Pokračujeme

Rok 2024 je za námi. Máme se za čím ohlédnout a na co navazovat. Nadále máme v plánu pokračovat v tom, co děláme, a to zejména v oblastech solidární pomoci, ať už přímé či symbolické, budování anarchistické infrastruktury s důrazem na zdraví kolektivů, rozvoje anarchistické teorie i samosprávné praxe. Budeme se snažit, aby nadále anarchistické principy nenásilně prostupovaly sociální a environmentální iniciativy, na nichž se podílíme. V roce 2025 se chystáme oslavit 30. výročí vzniku naší federace. Oslavujte s námi! A společně se organizujme! Jedině tak můžeme být v prosazování vizí svobody, rovnosti a sounáležitosti v praxi úspěšní.