Anarchistická federace

Jak jsme se soudilx se Slovenskem

AF30: Úsměvná epizoda z dějin Anarchistické federace (rok 2002)

30 let AF

Po Global Street Party, která se konala v roce 1998, se s obdobným formátem protestu roztrhl pytel. Už to tedy bylo vždy bez toho, abychom zahnalx policejní těžkooděnce na útěk, i bez toho, aby se fízlové následně mstili na každém, koho náhodně chytilx, a jen proto, že můžou a mají jistotu, že se jim nic nestane, prováděli za svůj debakl „hrdinnou“ odvetu. Street party se dostaly i do Bratislavy, kde je spolupořádala tamní skupina naší federace, tehdy ještě československé (ČSAF). Tu v pořadí třetí vyhlásila na sobotu 14. září 2002 se zaměřením na NATO a blížící se volby. Zúčastnilo se jí skoro 400 lidí, kteří prošlx pod černo-rudými prapory městem.

Rozhodlx jsme se své bratislavské kamarádky a kamarády podpořit, a tak jsme v sobotu ráno naplnilx auto a vyrazilx v sestavě Kamila, Víťa, Petr, Martin a František na akci do slovenské metropole (až na Františka, ten mířil do Slovenské národní galerie). Jediná žena naší výpravy musela oddřít řízení, zatímco zbytek si cestou přilepšoval z přibalených lahváčů.

Cesta probíhala v pořádku a za všeobecného veselí. Až do jedné chvíle. Na slovenské straně česko-slovenských hranic (Holíč) jsme bylx sloužícími policisty posláni stranou a muselx jsme ukázat obsah zavazadel. Zatímco naše veselí neustávalo, slovenští policisté značně zvážněli. Ve dvou batozích je totiž zaujaly anarchistické časopisy – konkrétně měsíčník A-kontra, revue Existence a časopis Antifašistická AKCE. Majitelé dvou zmiňovaných zavazadel je muselx vzít do kanceláře a počkat venku. Asi po tři čtvrtě hodině nám bylo oznámeno, že nebudeme vpuštěni na území Slovenské republiky, protože jedeme na zakázanou akci.

Kontaktovali jsme proto organizátorstvo bratislavské street party, které nám sdělilo, že akce je řádně oznámená. Na náš dotaz po důvodu, který by se nezakládal na lži, nám bylo sděleno, že jde o příkaz shora, konkrétně od slovenského policejního prezidenta, abychom nebylx vpuštěni na území Slovenské republiky, a že se s tím nedá nic dělat.

Po další chvíli nám byla navrácena zavazadla, z nichž ubylo několik zmiňovaných časopisů, na což jsme přišlx až po návratu domů. Do pasů jsme dostali razítko hraničního přechodu, které sloužící policista přeškrtl a napsal ZRUŠENÉ, § 6/1b zák. č. 48/2002. Co daný paragraf znamená, nám nebylo sděleno, takže jsme v danou chvíli netušilx, co se za ním skrývá. Později jsme si dohledalx, že jde o to, že by náš vstup na území Slovenska znamenal bezprostřední ohrožení bezpečnosti státu. No, lhalx bychom, kdybychom tvrdilx, že nám to nezalichotilo.

Nutno říci, že sloužící policisté se po celou dobu chovali slušně a zjevně si byli vědomi, že nemají zákonný důvod nás nevpustit – rozkaz shora je však, zdá se, mocnější zákona. Ve skutečnosti bylx z celé situace evidentně mnohem víc znepokojeni než my. Nepočítaje v to jejich zoufalé přemlouvání, abychom rychle dopilx vše, co jsme objednalx v tamním hraničním kiosku, a neprodleně opustilx Slovensko.

Jak jsme později v jednom článku poznamenalx, opět se ukázalo, co platí v celosvětovém měřítku, že chce-li člověk volně cestovat přes hranice, musí mít tou kterou vládou posvěcené názory anebo – nejlépe – nemít žádné. Výlet tím pro nás ale neskončil. Využilx jsme ho alespoň k návštěvě Dolních Věstonic, kde jsme si vyslechlx od naší erudované řidičky nemálo veselých archeologických historek.

Avšak ani Věstonicemi to celé neskončilo. Organizátorstvo street party naši pohraniční epizodu docela řešilo a po nabídce lidskoprávních právníků, že to dají k soudu, tři z nás souhlasilx. Proč ne? My si nezačalx.

A tak jsme se tedy soudilx se Slovenskem, přičemž žalovanou stranou bylo „Oddelenie hraničnej kontroly Policajného zboru Holíč“. Přiznejme, že pro nás samotné to znamenalo jen dát plnou moc k zastupování a počkat si na rozsudek. Ten také nakonec padl s tím, že postup policie byl v rozporu se zákonem.

Ok, vyhrálx jsme soud. Užilx si trochu té škodolibé radosti na účet slovenských represivních složek. V praxi to ale velký význam samozřejmě nemělo, jelikož stát si stejně vždy bude dělat, co bude chtít, a to i navzdory svým vlastním zákonům. Rozhodně nás to ani v nejmenším nepřesvědčilo o spravedlnosti kapitalistického státního režimu jako takového. Nic takového totiž neexistuje, i když o tom jsou všechny ty ideologické pohádky, kterými nás krmí.


Verze pro tisk 24.1.2025 -vk-

Píšou jinde

Odkazy

Riot Over River WINTER

22. 2. 2025, Praha

Hudebně politický festival …(více)

Misogynní kánon aneb Přines si svého prasáka

22. 2. 2025, Praha

Kniha v Trhlině …(více)

Benefiční boršč a draniki pro ABC Belarus

2. 3. 2025, Praha

Solidární akce s politickými vězni a vězeňkyněmi v Bělorusku …(více)

Předvečer MDŽ

7. 3. 2025, Praha

Benefiční koncert pro Abortion Support Alliance Prague …(více)

Spring Zine Party

26. 4. 2025, Praha

5. ročník festivalu self-publish literatury …(více)

Fotbal proti rasismu 2025

9. - 10. 5. 2025, Rohozná u Jihlavy

Sport a muzika …(více)