MDŽ především připomíná pracující ženy bojující za svá práva a emancipaci. Nyní myslíme zejména na ty ve východní Evropě.

Ženy byly aktivní od počátku dělnického hnutí, jehož byly vždy neodmyslitelnou, avšak značně opomíjenou součástí. V loňském roce jsme vydaly číslo anarchistické revue Existence, které se pokusilo vyzdvihnout ženské revolucionářky a aktivistky v prostoru východní Evropy, kde se ty současné nacházejí v nelehké situaci – v Bělorusku pod diktaturou Lukašenka, v Rusku v zajetí Putinova autoritářského režimu a na Ukrajině pod tlakem Putinovy okupační armády. Letošní Mezinárodní den žen je vhodnou příležitostí ukázat, že nám jejich osudy nejsou lhostejné a že je podporujeme v jejich bojích. Zveřejňujeme tedy úvodní text k tématu zmíněné Existence.

* * *

„Předrevoluční Rusko je ve světových dějinách jedinečné množstvím pozoruhodných a hrdinných žen, které se podílely na osvobozeneckém hnutí. Počínaje ,děkabristy‘, prvními politickými vzbouřenci proti autokratickému carství, před téměř sto lety, jejichž ženy je dobrovolně následovaly do sibiřského vyhnanství, až do posledního dne vlády Romanovců se ruské ženy účastnily všech forem revoluční činnosti a s úsměvem na rtech odcházely na smrt nebo do vězení.“

Toto napsala v roce 1925 na úvod své přednášky „Hrdinné ženy ruské revoluce“ Emma Goldman. Dokonce i tato celosvětově nejproslulejší anarchistka patří do našeho tématu. Goldman (1869–1940) se totiž narodila do ortodoxní židovské rodiny v Kovně na území ruského impéria – dnes ho známe jako litevské město Kaunas. Proto taky byla coby nežádoucí „rudý živel“ spolu s mnoha dalšími deportována na přelomu let 1919–20 ze Spojených států, kde žila od roku 1885, do Ruska. Tam měla možnost sledovat vražednou bolševickou praxi, což ji vedlo koncem roku 1921 k odchodu, načež v roce 1923 vydala knihu o svých zážitcích Mé zklamání z Ruska.

Ženy tvořily neodmyslitelnou součást revolučního hnutí v carském impériu – angažovaly se od propagandy po atentáty na pohlaváry režimu, včetně samotných carů. To pěkně ilustruje Stěpňakova kniha Podzemní Rusko z roku 1883, v které autor věnuje ženám revolucionářkám nemálo místa a mimo jiné píše: „Jsou neznámé hrdinky, jsou skromné pracovnice, které přinášejí vše na oltář věci, nežádající žádné odměny. Berou na sebe nevděčné úlohy; dávají se v oběť za drobnosti – za adresu ke korespondenci, za ukrývání jim úplně neznámého člověka, za donesení zásilky, jejíž obsah je jim tajný. Básník neposvětí jim nadšeného verše, historie nevpíše jejich jména na své stránky, potomstvo nevzpomene jich s vděčností. A zatím bez jejich práce strana nemohla by existovat a všeliký boj byl by nemyslitelný.“ (Dle českého vydání, 1905)

Za to je režim také patřičně trestal. Velkou nadějí se pro revolucionářky tedy staly převratné události roku 1917, aby následně zjistily, že šlo jen o přesun z louže do bláta. Bolševici zavedli teror vůči všem, kteří nechtělx být svolní s jejich stranickou diktaturou. Během několika let dokázali i to, co se carské moci nepovedlo – zcela zlikvidovat anarchistické hnutí v „zemi sovětů“. „Mučednictví hrdinských žen Ruska se pod tyranií bolševické diktatury stalo palčivějším a intenzivnějším než v dobách carismu,“ poznamenává Goldman.

Na stránkách Existence č. 1/2024 sledujeme osudy vybraných anarchistek, které tuto skutečnost smutně ilustrují. Jejich životní cestu provází bez ohledu na panující režim represe, vyhnanství, emigrace, věznění a někdy i násilná smrt z rukou držitelů moci. Pokud by čtenářstvo toužilo po nějakém detailnějším vyprávění, můžeme doporučit Vzpomínky anarchistky o životě Anny Garasjovové, (1902–1994), která zažila cara, obě revoluce roku 1917, bolševickou éru i rozpad Sovětského svazu. Jako anarchistka prošla vězením i vyhnanstvím, seznámila se s Alexandrem Solženicynem a pomáhala mu zpracovávat a ukrývat materiály pro Souostroví GULAG. (Knihu vydalo v roce 2019 Nakladatelství Anarchistické federace.)

Ač se to při listování tímto číslem Existence může jevit jinak, zastoupení a vliv žen v anarchistickém hnutí v tehdejších dobách nebyl nijak závratný. Asi podobně jako jinde na světě. Bylo by však chybou nepoučit se a nadále reprodukovat revoluční dějiny psané převážně muži převážně o mužích. Můžeme se pak do budoucna vyhnout takovým nechtěným faulům, jako když je v českém překladu o Kropotkinovi jeho soudružka Goldsmith jmenována coby muž.

Ale přenesme se do současnosti. Zastoupení a vliv žen v hnutí je pravděpodobně obdobný jako jinde ve světě. Je znát progres, ale rezervy jsou stále velké. V rámci tématu jsme se nijak nesnažilx právě toto nějakým způsobem zkoumat a hodnotit. Stačí se podívat, jak si vedeme my tady, a podle toho si odvodit i situaci na východ od nás. Je ale třeba postavit se obrazu, který se snaží vzbudit anarchističtí odpůrci obrany Ukrajiny, když soudružstvo bojující proti invazi vykreslují jako machistické s odkazem na fotografie mužských bojovníků. Není spíš taková rádoby argumentace sexistickým ignorováním bojovnic a dalších žen, které se na různých místech věnují jak podpoře bojujícímu kamarádstvu, tak organizování humanitární pomoci? A to jsou i jejich fotografie k dispozici. Doprovázely například loňská vyjádření anarchistických bojovnic k Mezinárodnímu dni žen, která jsme do našeho tématu také zařadilx.

Mezi východoevropskými anarchistkami jednoznačně převažuje odpor vůči ruské invazi na Ukrajinu a šíření tzv. ruského světa. Ten se mimo jiné projevuje ochranou „tradičních hodnot“. Jednou z nich, a dost možná i tou nejpodstatnější, je patriarchát – tedy podřízenost žen. To se mimo jiné projevilo po dřívějším zákazu LGBT+ organizací také zákazem těch feministických a jejich zaškatulkováním mezi tzv. extremistické. Zde je krásně vidět, jak hezky ohebný v pařátech držitelů moci je pojem „extremismus“, s nímž tak rády operují i české represivní složky a mnozí hlídku statu quo držící politologové. Jak se objevilo v textu „Feminismus není extremismus“ od Sociální akce – Brjansk: „Nezapomínejme, že uznání feminismu jako extremistické ideologie je z velké části zaměřeno na podřízení a konsolidaci společnosti kolem státu, potlačení a zničení těch, kteří s jeho politikou nesouhlasí. Jedná se o jeden z mnoha aktů násilí vůči jednotlivci – nejnepohodlnějšímu kolečku v obrovském mechanismu státního aparátu. Dnes úřady uznávají feminismus jako extremismus, ale kdo bude další?“ A právě i to je jeden z důležitých momentů, proč naše kamarádstvo z Ukrajiny, Ruska a Běloruska bojuje na frontových liniích.

O významu žen v široce pojatém anarchistickém hnutí ve východní Evropě svědčí skutečnost, že globálně nejznámějšími anarchisty regionu jsou ženy – členky performativní punkové kapely Pussy Riot, jejíž úplně první song nesl název „Zab sexistu“. Proslavila je ale píseň „Matko Boží, vyžeň Putina“, kterou předvedly v chrámu Krista Spasitele, za což si vysloužily uvěznění. Jejich proces příkladně doprovázelo volání náboženských fanatiků: „S čarodějnicemi na hranici!“ Naděžda Tolokonnikovová ve své závěrečné řeči prohlásila: „Hledaly jsme opravdovou upřímnost a prostotu a našly ji v punkových vystoupeních. Vášnivost, otevřenost a naivita jsou nad pokrytectví, šalbu a předstíranou mravopočestnost, maskující zločiny.“

Jednou ze spojnic dřívějších a současných (ruských a běloruských) anarchistek je dvojí zkušenost. Ta první se týká represe a věznění. O některých z vězněných a stíhaných aktivistek si můžete přečíst na stránkách organizací zabývajících se jejich podporou. Pokud jim budete chtít vyjádřit svou solidaritu například dopisem či pohlednicí, vyhledejte si kontaktní adresy do vězení na webech či profilech na sociálních sítích Anarchistického černého kříže – Bělorusko či Zóny solidarity. V Rusku byly krátce před naší uzávěrkou kolektivy ABC na pomoc vězněným anarchistkám a anarchistům de facto postaveny mimo zákon.

Onou druhou zkušeností je emigrace. Není divu, že mnoho kamarádstva z Ruska a Běloruska pomáhá svým přátelům zpoza hranic, nehledě na to, že se někteří vydalx bojovat na Ukrajinu proti „ruskému světu“.

Chceme-li vytvářet pevné vazby v rámci anarchistického hnutí v prostoru střední a východní Evropy, je třeba komunikovat, solidárně pomáhat a poznávat. A také je třeba dbát na to, aby na těchto nových vazbách měly aktivní a rovný podíl ženy stejně jako muži, včetně těch, kteří se takto binárně neidentifikují.

8.3.2025 Nakladatelství AF

Gender