Stručný výcuc z analýzy cesty klerofašistické bojůvky Hajját Tahrír al-Šám k uchopení moci a vytvoření prozatímní vlády v Sýrii z pera Rojavského informačního centra.

Hajját Tahrír al-Šám (HTS) zahájili 27. listopadu 2024 tažení z již delší čas ovládaného guvernorátu Idlíb na Damašek, hlavní město Sýrie. Na cestě jim prakticky nebyl kladen odpor a po pouhých 11 dnech padl režim diktátora Bašára al-Assada. Po dlouhých 61 letech skončil autoritářský režim strany Baas. Assad utekl do Ruska. Do čela země se postavil člověk známý jako Abú Muhammad al-Džaulání, vůdce al-Káidou podporované Fronty an-Nusrá, nyní velitel HTS vystupující již pod svým pravým jménem Ahmad Husajn Aš-Šar’, a sestavil novou armádu. Pán má za sebou pestrou kariéru v globálním džihádistickém hnutí. V roce 2003 přicestoval do Iráku, aby se připojil k al-Káidě. Po dvou letech byl dopaden a uvězněn armádou USA. V base v Iráku se stal vrchním velitelem tehdy ještě bezvýznamného Islámského státu. Později byl vyslán do Sýrie samotným vůdcem Abú Bakrem al-Bagdádím. Potom zase zběhl k al-Káidě, aby nakonec vytvořil Frontu an-Nusrá, která se vzdala útoků na západní cíle. Ještě v roce 2018 byly zaznamenány kontakty mezi HTS a al-Káidou, její členové se účastnili i tažení na Damašek a dnes jsou začleněni do nové syrské armády.

Nová vláda ihned deklarovala inkluzivní budoucnost Sýrie a zahájila diplomatická jednání. Mnoho lidí o slibované budoucnosti pochybuje díky pověsti HTS a roli Erdoğanovy proxy armády (Syrská národní armáda, SNA). Vojenská vláda HTS v Idlíbu (Syrská vláda spásy, SSG) žádné znaky proklamované demokracie a inkluze nemá. Komisaři*ky Spojených národů (UN) od roku 2017 pravidelně evidují útlak opozice, náboženských menšin, žen, dětí, humanitárních pracovníků*ic, novinářstva, svévolné zatýkání, mučení, tajné věznice a hromadné popravy bez spravedlivého soudu. Aš-Šar’ si také krutým způsobem vynucoval loajalitu ve vlastních řadách. Praxe v Idlíbu byla obvykle taková, že HTS zavírala, mučila a popravovala civilisty*ky a pohřbívala je do masových hrobů, lidé protestovali a požadovali odstoupení Aš-Šara, Aš-Šar’ slíbil nápravu a zanedlouho HTS opět zavírala, mučila a popravovala civilisty*ky, včetně sedmiletých dětí. Dle zprávy z vyšetřování Spojených národů z první poloviny roku 2024 panují „opodstatněné obavy, že příslušníci HTS pokračují v mučení a krutém zacházení, stejně jako vynášení trestů a vykonávání poprav bez řádného soudu obsahujícího veškeré obecně uznávané záruky. Tyto činy mohou spadat do kategorie válečných zločinů. Dále existují opodstatněné obavy, že příslušníci HTS páchají činy spadající do kategorie nuceného zmizení.“

Další bojůvka podílející se na tažení, Erdoğanova SNA je organizací Human Rights Watch obviněna z „pošlapávání lidských práv a válečných zločinů“. SNA využila chaosu během tažení na Damašek, napadla Rojavu, vyhnala 100 000 lidí z provincie Şehba a dopouštěla se zde rabování a vražd civilistů.

Zločiny klerofašistického charakteru

Vzhledem k džihádistické minulosti HTS a zdokumentovanému přesunu některých členů Islámského státu (ISIS) do HTS a dalších bojůvek začleněných do nového ministerstva obrany (třeba SNA) by nemělo být překvapením, že se budou dále dopouštět zločinů. Bývalí členové ISIS v řadách HTS nadále rádi pózují před vlajkami Islámského státu. Aš-Šar’ prohlásil, že se zbývajícími buňkami ISIS zatočí a tajné služby USA přislíbily sdílení dat. Některé buňky byly eliminovány, s dalšími byla navázána spolupráce. Jelikož bylo mnoho menšin během občanské války terčem útoků ISIS, uprchlíci se zpátky domů nehrnou. Po úspěšném tažení HTS se v ulicích Damašku objevily symboly ISIS. V řadách Aš-Šarovy nové armády také figuruje mnoho saláfistů, kteří přijeli páchat džihád skrze masové vraždy pod praporem ISIS z různých koutů světa. Ti se dnes beztrestně asimilují do nové Sýrie, berou si syrské manželky a jména.

Lze předpokládat, že útoky se zaměří kromě alavitů i na drúze*ky, jelikož po jejich boku bojovali v řadách assadovců. Aš-Šar’ sice slíbil, že je nechá, pokud nebudou útočit na armádu a „ustoupí od svých náboženských chyb“, jenže v Idlíbu byli nuceni konvertovat na sunnitský islám a jejich hroby byly zničeny. V roce 2015 bylo ve vsi Qalb Loze v guvernorátu Idlíb povražděno 20 drúzských civilistů. Pronásledování a vraždy pokračovaly donedávna. HTS (tehdy jako an-Nusrá) také provádělo čistky alavitských civilistů už v roce 2013 v Latákii a v roce 2016 v Homsu.

V prosinci 2024 během tažení na Damašek uteklo asi 1000 alavitských rodin z Homsu a Hama do pobřežního guvernorátu Latákie a Tartús. Kabinet Aš-Šara sice pozval alavitské autority na jednání o budoucnosti země, realita však žádné inkluzi opět neodpovídá. Dopravní tepny jsou prošpikovány check-pointy, kde dochází k sektářské diskriminaci a násilí. Bojůvky sdružené v nové armádě se dopouští rabování v domech náboženských a etnických menšin, likvidují alavitské svatyně, masově šíří protialavitské letáky a dochází k mizení lidí a vraždám. HTS podniká razie dům od domu se záminkou pátrání po assadovcích, pochoduje ulicemi a vyřvává protialavitská hesla. Už 11. ledna 2025 bylo reportováno uvěznění 1300 alavitů, převážně civilistů a vojáků základní služby z města Homs. Dne 6. března zaútočily zbytky Assadových nohsledů na check-pointy nové vlády v Latákii a dobyly Assadovo rodiště Qardahu. Lidé v Latákii vyšli do ulic. Dne 7. března Aš-Šar’ prohlásil, že „čas odpuštění se naplnil“ a nastává „stadium očisty“, a vyslal do pobřežních guvernorátů veškerou sílu. Assadovci se stáhli a vládní síly začaly pročesávat oblast. Ve dnech 8. a 9. března provedla armáda čistky v alavitských obcích a zabila několik žen a dětí a vypálila několik domů. Muži nad 14 let byli veřejně popravováni a jejich těla byla několik hodin vystavena na veřejných místech. Ve městě al-Mukhtareyah (guvernorát Homs) bylo takto popraveno 38 alavitů. Nejvíc řádila armáda v pobřežních guvernorátech. Tisíce lidí se snažily prchnout na ruskou vojenskou základnu. Armáda vypalovala domy a úrodu, rabovala obchody a kradla auta. V Latákii zabili během několika dnů při etnických čistkách minimálně 1500 alavitských civilistů, na čemž se dle svědků*yň podíleli hlavně bojovníci SNA. Asi 2000 alavitských rodin prchlo do Libanonu.

Role Turecka

Od roku 2016 provedlo Turecko tři pozemní ofenzivy do Sýrie a obsadilo pruh území na severu země. Území spravuje SNA pod přímým tureckým vedením. SNA se přitom oficiálně začlenila do nové Syrské armády pod vedení Aš-Šara. Na okupovaném území na severu dále provádí systematickou turkifikaci skrze selektivní humanitární pomoc, přístup k bydlení, vzdělání a zaměstnání. Turecké autority kontrolují vládu, tisk i uprchlické tábory. Na Tureckem okupovaném území k žádnému předání moci nedochází a Turecko si v Şehba staví nové vojenské letiště. Ve stejnou dobu se SDF (Syrské demokratické síly – aliance kurdských, arabských, asyrských, arménských a turkmenských milicí, která porazila ISIS) dohodly v Damašku na navrácení všech zadržovaných uprchlíků z tohoto okupovaného území.

Jaký je tedy vztah mezi HTS a Tureckem? V roce 2012 Aš-Šar’ označil Turecko za nepřítele a loutku USA, která nemůže sloužit zájmům islámské komunity. Když se Erdoğan po letech zamrzlého konfliktu snažil urovnat vztahy s Assadem, Aš-Šar’ ho obvinil, že se odklonil od podpory opozice. HTS se začala zmocňovat prvních území v roce 2017. Turecko je tehdy zapsalo na seznam teroristů. V roce 2019 Assadova Syrská arabská armáda (SAA) s Putinovou podporou vyostřila útoky na Idlíb. Turecko se oportunisticky přiklonilo na stranu HTS a začalo ostřelovat SAA. Další ostrý střet mezi Tureckem a assadovci se odehrál v roce 2020, do konfliktu se zapojilo i Rusko. V březnu 2020 zajistila dohoda o neútočení mezi Erdoğanem a Putinem tureckou přítomnost v Idlíbu. Od té doby se bezpečnostní a ekonomické vazby mezi Erdoğanem a Aš-Šarem rozvíjejí. Turecko kolem Idlíbu vybudovalo řetězec vojenských základen. HTS dále upevňovalo své pozice v souladu s Tureckem a jejich vztah lze označit za strategické partnerství. Turecké zboží a humanitární pomoc pomohly legitimizovat vládu SSG v Idlíbu. Turecko se fakticky stalo protektorem HTS. Turecká tajná služba (MIT) začala HTS dodávat zbraně a vojenský a velitelský výcvik, což se promítlo do úspěchů během tažení. V roce 2024 už Ankara vzdává vyjednávání s Assadem a její mocenské zájmy se plně spoléhají na HTS.

Po ustanovení Syrské prozatímní vlády Turecko zahájilo ostrou diplomacii. Během deseti týdnů navštívily turecké autority Sýrii 93x. Ankara se chce nyní zapojit do obnovy syrského energetického sektoru, celkové rekonstrukce země, chce se podílet na těžbě ropy a zemního plynu, chce vybavit letiště v Allepu a Damašku tureckými radary, které by plnily i vojenské účely. Okupovaný pás na severu je napojen na tureckou energetickou síť a oba státy už spojují čilé dopravní tepny. Vztahy obou autokratů jsou nyní velmi silné. Byla zahájena jednání o vojenské spolupráci, která by zahrnovala nové turecké letecké základny v centrální Sýrii a výcvik nové Syrské armády. Lví podíl na rekonstrukci země by měly získat turecké firmy. Značná část členů nového kabinetu z řad HTS v minulosti žila v Turecku, má turecké občanství a silné vazby na turecké ekonomické, politické a vojenské elity. Několik bojovníků SNA, kteří byli v minulosti operativci MIT, získalo prominentní posty v nové armádě.

Zdroj:
https://rojavainformationcenter.org/2025/03/from-idlib-to-damascus/

22.4.2025 -tk-

Ze světa Válka