Aktiviststvo v Německu se brání kampani za kriminalizaci nenásilného odporu proti genocidě v Gaze.

V časných ranních hodinách 16. července zabušila policie na dveře Manarina bytu. Když její manžel otevřel, ozbrojení fízlové ze Státního úřadu pro vyšetřování trestných činů (LKA) prohledali byt s cílem najít palestinskou matku, zatímco její dvě děti ve věku 4 a 11 let se připravovaly do školy.

Poté, co zjistili, že není doma, odebrali se na Manarino pracoviště. Její počítač byl zabaven před zraky jejích kolegů*yň z práce, přičemž veřejné spojení s kriminalitou přímo ohrozilo její pracovní postavení.

Neměli žádný příkaz k domovní prohlídce, předem ji nekontaktovali a nepožádali o dobrovolnou spolupráci. Manar nebyla obviněna z žádného trestného činu. Byla klasifikována jako „svědkyně“ „závažného narušení veřejného pořádku“ a „pokusu o osvobození vězně“ během demonstrace Nakba77 v Berlíně 15. května – přesto byla razie provedena, jako by byla ozbrojená a nebezpečná. Policie provedla razie v domech dalších čtyř účastníků akce.

„Nejednalo se pouze o razii,“ stálo ve společném prohlášení organizací PA Allies, Arrest Press Unit a Palestine Reveals. „Byl to záměrný čin německého státu s cílem zastrašit a kriminalizovat palestinskou matku a její rodinu. Jednalo se o psychické násilí – nejen vůči jejím dětem, které se nyní dozvěděly, že ani jejich domov není bezpečným místem, ale také vůči samotné Manar.“

Jak informoval internetový zpravodaj Freedom, represe na akci Nakba77 vedly k 88 zatčením a více než 36 zraněním, někteří bylx zraněni vážně, včetně dvou paramediků*ček. Policie opakovaně vtrhla do davu a zdánlivě náhodně řezala účastníky akce.

Zatčení*é bylx bitx v poutech, v policejních antonech a celách. Paramedici*čky byli napadenx, když zasahovalx nebo se pokoušelx poskytnout lékařskou pomoc zadrženým s podezřením na poranění hlavy. Byl jsem svědkem toho, jak policie zatýkala a odváděla akreditované novináře, kteří se pokoušeli dokumentovat zatýkání.

Politicky motivované

Odhaduje se, že Německo má největší palestinskou diasporu v Evropě, která čítá až 300 000 lidí. Jen za posledních šest let bylo zdokumentováno přes 700 případů státní represe proti této komunitě ve všech oblastech občanského života, včetně vzdělávání, médií a kulturních institucí.

Ve zprávě zveřejněné Evropským občanským fórem bylo Německo označeno za jeden z nejrepresivnějších států EU, pokud jde o reakce státu na solidaritu s Palestinou. Alice Garcia z Evropského centra právní podpory (ELSC) uvedla, že tyto praktiky jsou „jednoznačně srovnatelné s praktikami autoritářských režimů“.

Německý stát kriminalizuje palestinskou identitu tím, že zneužívá migrační právo, a využívá deportace, zrušení víz a zamítnutí azylu k vytvoření odstrašujícího efektu, aby zabránil aktivismu přistěhovalců a potlačil solidaritu.

„Represe vůči Palestincům*kám je hluboký, strukturální jev, který lze nejlépe popsat jako rasismus,“ uvádějí organizátoři z PA Allies a Palästina Spricht (Palestina mluví) ve své zprávě. Poukazují na „systematickou dehumanizaci, delegitimaci a vyloučení Palestinců*ek coby národa, často prostřednictvím vykreslování Palestinců*ek jako potenciální hrozby“.

Německá média se podílejí na tomto zakrývání státem schváleného policejního násilí prostřednictvím jednostranných narativů, které vykreslují protestující jako agresivní, nebezpečné a ohrožující veřejný pořádek a národní bezpečnost. Německá federace novinářů (DVJ) si v otevřeném dopise stěžovala na údajné násilí palestinských solidárních skupin vůči tisku.

Palästina Spricht byla schopna nabídnout několik příkladů policejního násilí proti demonstrantům, včetně palestinské mládeže, které bylo opakovaně dokumentováno od masakrů Hamásu 7. října a následné genocidní války Izraele proti Gaze, a jež byly zaslány přímo berlínským úřadům a policii. Přesto nebylo provedeno žádné vyšetřování a ani Reportéři bez hranic Německo na tento vzorec policejního násilí nepoukázali.

Místo toho se tvrdilo, že jeden policista byl při demonstracích Nakba77 násilně napaden, což opakovali média, policejní odbory, místní úřady a federální ministři, aby ospravedlnili přísnější policejní taktiku a větší potlačování svobody projevu.

Forensis a Forensic Architecture následně odhalily, že stejný policista byl viděn, jak vstupuje do davu a jak násilně srazil jednoho účastníka k zemi, poté pokračoval v úderech a ranách do protestujících kolem sebe. Z toho, co jsem viděl, násilí začalo eskalovat v momentě, kdy se z reproduktorů na pódiu ozvala arabština a policie začala zasahovat.

Spirála absurdity

Dne 11. února provedla berlínská policie razii v kavárně na Sonnenallee v Neuköllnu a zatkla několik osob, včetně dvou palestinských uprchlíků z Gazy. Jeden z nich byl odvezen do věznice Tegel a později propuštěn, druhý byl deportován do Atén a ponechán na ulici. V jiném případě byl Palestinec zatčen během toho, co považoval za běžnou schůzku na berlínském imigračním úřadě, a okamžitě deportován do Atén, kde byl po určitém období zadržování propuštěn s dočasným cestovním dokladem a ponechán na ulici bez přístřeší, jídla a prostředků.

Policie také letos prohledala byt Musaaba Abu Atta, který byl následně zatčen. Od konce února je držen bez obvinění a jeho právník popisuje tuto vazbu jako politicky motivovanou taktiku proti němu a jeho příbuzným. Komunikace je silně omezena a policie varovala členy rodiny, že budou podezřelí, pokud se pokusí o návštěvu. Schůzky jsou zrušeny a kontakt je možný pouze nepřímo prostřednictvím jeho právníka.

Bylo by chybou posuzovat tuto represi jako reakci Německa na události ze 7. října. Již koncem září 2023 vydala německá policie Abu Attovi zákaz účasti na politických akcích, zejména s organizací Samidoun, palestinskou organizací na podporu vězňů, v níž je aktivní. Tento zákaz platil do 31. října nebo „dokud neopustí zemi“, protože německé imigrační úřady považovaly jeho status palestinského uprchlíka ze Sýrie za „nesprávnou“ národnost. Od svého příjezdu ze Sýrie v roce 2015 byl Abu Atta vystaven sledování, rasismu, stigmatizaci a kriminalizaci.

Jako teenager byl Abu Atta stíhán za podporu palestinského odporu prostřednictvím příspěvků na sociálních médiích. Stejně tak tomu bylo v případě palestinského umělce Hamji Ahsana, na kterého bylo podáno oznámení na policii na základě jeho příspěvků na sociálních médiích během jeho pobytu v Anglii. V reakci na zprávy o výzvě předsedy SPD Olafa Scholze k „masovému vyhoštění těch, kteří nemají právo zůstat v Německu“ Ahsan nazval Scholze „neoliberálním fašistickým prasetem“ a byl nahlášen na policii Volkerem Beckem, předsedou Německo-izraelského společenství.

„Musíme prolomit mlčení, abychom ukončili genocidu,“ napsal Majad Abu Salama, spoluzakladatel Palästina Spricht, předtím, než se dostal před soud kvůli několika příspěvkům na sociálních médiích. „Vracím se k soudu znovu, ale ne jako obžalovaný, ale jako žalobce. Skutečnými obžalovanými jsou západní imperialistické režimy – včetně Německa –, které financují genocidu a kriminalizují ty, kteří se jí brání.“

Palästina Spricht a další skupiny jasně uvedly, že Německo aktivně podporuje a umožňuje genocidu Palestinců*ek ze strany Izraele, a právě v tomto kontextu dochází k eskalaci represí. Zdržení se hlasování o příměří v OSN, odpor proti případu genocidy před Mezinárodním soudním dvorem, pozastavení humanitární pomoci prostřednictvím UNRWA a vývoz zbraní do Izraele v celkové hodnotě 487 milionů eur činí z Německa spoluviníka na mezinárodní úrovni.

Abu Salama je uprchlík z uprchlického tábora Jabalia v severní Gaze. Pro Palästina Spricht napsal články s názvem „Gaza vyrazila z vězení“ a „Svobodná Palestina od řeky k moři“. „Nejsou to jen zločiny, jsou to živé příběhy dětí z Gazy, které jsou po desetiletí pod vojenskou blokádou, včetně mě, mých přátel a sourozenců. Jsou to pravdy vyslovené lidmi, kteří odmítají koloniální vymazání,“ píše Abu Salama. „Strávil jsem život budováním silných, dekoloniálních, intersekcionálních hnutí za spravedlnost po celé Evropě a navzdory neúnavným pomlouvačným kampaním, státnímu dohledu a policejní brutalitě jsem stál vždy vzpřímeně. Protože nyní, více než kdy jindy, musí svět obrátit plnou pozornost na Gazu.“

Stejně jako ostatní obžalovaní není Abu Salama obviněn z trestného činu. Zdá se, že neexistují žádné důkazy, „jen soudce, který ‚cítil‘, že jsem vinen,“ píše. „Pod politickým tlakem poskytly sociální média a telekomunikační společnosti moje soukromé údaje německým úřadům,“ říká Abu Salama a vysvětluje, že „odmítá legitimizovat systém, který cenzuruje pravdu, chrání genocidu, kriminalizuje kolonizované a používá vinu jako zbraň proti těm, kteří požadují osvobození“.

„Dnes jsem byl svědkem dalšího surrealistického momentu v této zemi, která se propadá do absurdity,“ napsal Abu Salama po svém soudním řízení 1. července. Jeho právník byl nucen odložit jednání na srpen, protože soudní překladatel nebyl schopen nebo ochoten přeložit klíčové politické pojmy, jako je „genocida“, z jeho výpovědí. Překladatel se odvolával na své zkušenosti spíše z oblasti trestního práva než mezinárodního práva, ale je zřejmé, že i to je způsob, jak vymazat palestinskou zkušenost z veřejných záznamů. Abu Salama je uprchlík před genocidou, přesto není schopen pojmenovat důvod, proč stojí v soudní síni v Německu a ne v troskách uprchlického tábora Džabalia.

Zdroj:
https://freedomnews.org.uk/2025/07/22/german-state-repression-of-palestine-solidarity-comparable-to-authoritarian-regimes/

Fotografie:
Demonstrace Nakba77 v Berlíně, 15. května 2025. Josie Ó Súileabháin.

30.7.2025 Josie Ó Súileabháin

Represe Ze světa Válka