Haná, čtyřicetiletá žena z Gaza City, vypráví, jak její sedmnáctiletý syn, který trpěl celiakií, zemřel na podvýživu kvůli nedostatku jídla a lékařské péče.

V českém prostředí vzniká jen malé, avšak důležité množství publikací a článků, které se snaží palestinskému obyvatelstvu navrátit tvář i hlas. Mezi takové můžeme řadit Jestli mám zemřít, ať je to příběh či optimističtěji laděnou Na této zemi je pro co žít. Humanizovat imigrantstvo obecně se snaží i publikace Do hranice čisto, která čtenářstvu nabízí příběhy současné migrace.

Právě životní příběhy a osudy se jeví jako důležitý prostředek v boji proti dehumanizaci. Příběhy totiž mají tu moc odlidštěné bytosti humanizovat zpět – lidé přestávají být pouhými abstraktními čísly, cizími entitami, s nimiž se nedokážeme ztotožnit. V rámci snah o humanizaci Palestinstva – a s tím snad i všeho dalšího arabského obyvatelstva – jsem se proto rozhodl pravidelněji překládat palestinské životní příběhy, a to jak od lidí, kteří se rozhodli odejít, tak i od lidí, kteří se rozhodli zůstat. Publikovány budou pravidelně každý pátek. Pokud chcete sdílet svůj příběh anebo znáte někoho, kdo by chtěl také promluvit, neváhejte se na nás obrátit.

Osud Ahmada al-Batnijiho 

Až do začátku války v říjnu 2023 jsem žila se svým manželem Alaou a našimi třemi dětmi, Ahmadem (17), Omarem (16) a Anasem (13), ve čtvrti Šudža’ijja ve východní části města Gaza City.

Během předchozí války v roce 2014 jsme zjistilx, že Ahmad trpí celiakií. Byl neustále unavený a vykazoval typické příznaky, jako je nízká hladina albuminu, vyrážky, chudokrevnost, nedostatek železa a vitamínů, vypadávání vlasů, bolesti kloubů, zánět střev, duodenitida a žaludeční vředy. Tenkrát odcestoval se svým dědečkem pryč z Pásma Gazy, aby podstoupil léčbu – po měsíci se vrátil bez příznaků.

Ahmad al-Batnij, před zhoršením jeho stavu a po něm. Fotografie poskytla rodina.

Poté se začal Ahmad stravovat podle speciální diety pro lidi s celiakií. Nejedl nic, co obsahovalo lepek – například pšenici – a konzumoval pouze speciální mouku, kterou nám pravidelně dodávala asociace Ard El Insan. Z této mouky jsem pekla chléb a koláče. Také jsem mu kupovala speciální produkty pro celiaky, které byly k dostání v Pásmu Gazy, a připravovala mu z nich, co si přál. Měla jsem k dispozici všechny vitamíny, které potřeboval, a tak byl zdravý a neměl žádné potíže.

Když v říjnu 2023 začala válka, bylx jsme nucenx se přestěhovat na jih Pásma. Tam jsme většinou sehnalx zeleninu a konzervy a krátkou dobu bylo možné sehnat i maso – z těchto surovin jsem Ahmadovi vařila. Někdy se necítil dobře, tak jsme ho vzalx do nemocnice, kde mu dalx léky proti bolesti a infuze, pak se mu teprve ulevilo.

Když bylo v lednu 2025 vyhlášeno příměří, vrátilx jsme se na sever. Ahmadův stav byl stabilní, ale poté, co byly na začátku března uzavřeny hraniční přechody a boje se obnovily, se jeho zdravotní stav začal opět horšit. Bylx jsme nucenx se znovu přestěhovat, tentokrát do čtvrti al-Rimal v západní části města Gaza City. Trpělx jsme nedostatkem potravin a vody, všude kolem nás byla špína. Jedlx jsme téměř výhradně čočku a nemělx jsme možnost zjistit, jestli nepřišla do styku s moukou. To bylo vše, co měl Ahmad k jídlu. Jeho stav se postupně zhoršoval a jeho imunitní systém slábl.

Vzalx jsme ho do nemocnice Friends of the Patient (Asdiqa‘ al-Marid) ve čtvrti Rimal a řeklx jsme lékařům že už několik týdnů trpí silným průjmem a že vše, co sní, z jeho těla odchází tak, jak to snědl. Lékařstvo provedlo testy a zjistilo, že má mnoho příznaků celiakie a že má vážně poškozená játra. Jeho tělo nedokázalo vstřebat nic a trpěl nedostatkem vitamínů a podvýživou. Prosila jsem je, aby mu pomohlx, aby mu poskytlx nějakou léčbu, třeba jen kapačku. Řeklx mi, že pro něj nemají žádnou léčbu, žádné léky, a dokonce ani volné lůžko.

Tělo mu oteklo a objevily se na něm vředy. Vypadaly mu vlasy. Zhubnul a nemohl chodit. Dlouhou dobu byl upoután na lůžko, protože se nemohl pořádně hýbat. Vozila jsem ho na vozíku k lékaři a do nemocnice. Den za dnem jsem ho viděla chřadnout a nemohla jsem nic dělat.

Ahmad al-Batniji poté, co se jeho stav výrazně zhoršil. Fotografie poskytla rodina.

Šlx jsme k soukromému lékaři, ale ten nám jen řekl, že Ahmad potřebuje speciální výživu. Řekla jsem mu, že kdyby se dalo sehnat jídlo, které Ahmad potřebuje, neměl by žádné problémy, ale kvůli izraelské vojenské blokádě Pásma Gazy nic sehnat nemůžeme. Na trzích nebylo téměř žádné zboží k prodeji a to málo, co tam bylo, jsme si nemohlx dovolit.

O několik dní později ztratil Ahmad vědomí. Ráno jsem se ho snažila probudit slovy: „Habibi, Ahmade, probuď se.“ Ale on nereagoval. S jeho otcem jsme ho odvezlx do nemocnice aš-Šifá. Na pohotovosti mu lékař zkontroloval hladinu cukru v krvi a zjistil, že je extrémně nízká. Trpěl těžkou hypoglykémií a nacházel se v ohrožení života. Doktor mu podal intravenózní infuzi s glukózovým roztokem a dalšími tekutinami a hospitalizovali ho.

Ten den jsem šla domů kolem osmé hodiny večerní. Můj manžel zůstal s Ahmadem v nemocnici. V noci měla službu pouze jedna sestřička. Přišla zkontrolovat Ahmadovu hladinu cukru v krvi a vyměnit vak s infuzí. Během noci Ahmad na chvíli nabyl vědomí, řekl svému otci, že ho něco bolí, a pak znovu upadl do bezvědomí. V ranních hodinách ve středu 27. srpna 2025 můj manžel zjistil, že Ahmad sípe a má potíže s dýcháním. Zavolal pomoc a zatímco ho sestra a lékař vyšetřovalx, Ahmad zemřel.

Okamžik, kdy mi řeklx, že je Ahmad pryč, byl nejtěžším okamžikem mého života. Bylo tak těžké se s ním rozloučit. Plakala jsem bolestí a smutkem, stejně jako jeho otec a bratři. Všem nám chybí. Takový byl osud mého syna Ahmada, osud, kterému se dalo zabránit, kdybychom mu mohlx sehnat jídlo. Ahmad mnoho nocí usínal hladový. Říkal mi, že i když spal, trápil ho hlad, a já pro něj nemohla nic udělat. Ta bezmoc mi svírá srdce dodnes.

Můj syn je obětí války. Zabila ho blokáda Pásma Gazy. Mladý chlapec, který měl celý život před sebou a který, kdyby se nacházel kdekoliv jinde, by mohl žít dlouhý a dobrý život, zemřel hlady a podvýživou v důsledku vysídlení, špíny a nedostatečné lékařské péče.

Svědectví bylo poskytnuto terénnímu pracovníkovi organizace B’tselem Olfatu al-Kurdovi dne 1. září 2025.

Zdroj: https://www.btselem.org/voices_from_gaza/hanaa_al_batniji

6.2.2026 Haná al-Batniji

Ze světa Válka