Reportáž z letošního anarchistického Prvního máje

V loňském roce se nám podařilo vrátit po několika letech Anarchistický První máj do ulic Prahy a rozšířit jeho program i o kulturní část. Akce se tehdy vydařila a namotivovala nás v podobném duchu reorganizovat naše tradiční setkání i letos. Samozřejmě s pár obměnami, které byly výsledkem reflexe minulého Máje. Posunulx jsme čas srazu na pozdější dobu, zkrátilx jsme délku pochodu, aby nebyl tak vyčerpávající, a obměnilx žánrové zaměření závěrečného koncertu. Ještě ten samý den jsme mohlx kolektivně konstatovat, že s výsledkem jsme nad míru spokojení*é.

Pofel

Sraz na tradičním místě Anarchistických Prvních májů, na pražském Střeleckém ostrově byl od půl druhé. Rozhodně lepší volba oproti dřívějším dopoledním začátkům, zejména pro mimopražské. Sice jsme se tu nemíjelx s bolševickými pohrobky jako vloni, zato byla většina ostrova zabraná festivalem United Islands of Prague. Na Střeláku bylo živo a mísilx se tu výletníci s návštěvnictvem festivalu a nakonec pozvolně přicházejícím anarchistvem. Zaujalx jsme pozice poblíž pamětní desky upomínající na první prvomájovou dělnickou manifestaci v roce 1890.

Na rozdávání jsme mělx připravený prvomájový bulletin, jenž seznamoval s historií Svátku práce, s anarchistickým pohledem na práci, s důvody demonstrace, s kolektivy, které na ní participují, a s nabídkou Nakladatelství AF. Nechalx jsme natisknout necelých 500 kusů, po kterých se díky ochotným kamelotům*kám velmi rychle zaprášilo už na Střeláku. Návštěvnost ostrova tomu přece jen přála. Zmátla i některá ne zrovna bystrá média, která uvedla, že se anarchistického mítinku zúčastnila tisícovka lidí. Bylo by to fajn, ale skutečné počty byly nižší. K dispozici byly také letáky „Kdo jsou anarchistky a anarchisté“ a hromada kopií dubnového čísla nástěnných novin A3.

Na první část akce – pofel na Střeláku – dorazilo 300–400 lidí, z velké části mladých. Vedle nich tu bylx veteráni a veteránky prvních májů 90. let, někteří i se svými dospělými „dětmi“. Tím se krásně podbarvila skutečnost, že české anarchistické hnutí nalézá svou generační kontinuitu. Na té je ale potřeba i do budoucna pracovat, dál hledat cestu překonávání generačních bariér, umět pojmenovávat a prohlubovat společné a respektovat generačně specifické otázky.

Protože byl teplý a slunečný den, přišel velmi vhod stín vzrostlých stromů, v němž byla rozbalena distra Nakladatelství AF, Neklidu a Broken Books. Kolektiv Food not Bombs Praha se postaral o občerstvení – kdo chtěl, mohl*a si dát z velkých termosek kávu nebo čaj, a mezi účastnictvem proplouvalx aktivisté*ky FNB s tácy plnými vynikajících chlebíčků. K dispozici byla s pomocnou rukou nová iniciativa Black Cross CZ.

Loni naprosto dostačující ozvučení se nyní ukázalo jako neuspokojivé, a to kvůli hluku festivalu probíhajícího na ostrově. A tak muselo řečnictvo co nejvíc napnout hlasivky. Jako první zazněl projev Anarchistické federace o historii Prvního máje a o anarchistické představě svobodné práce v kontrastu k té námezdní: „My anarchistky a anarchisté neoslavujeme na Prvního máje práci, která nás nijak nerozvíjí a neuspokojuje, ale naopak ubíjí, nudí a degraduje na pouhá kolečka ve stroji na generování zisků úzké elity. My na Prvního máje oslavujeme svobodnou práci. Takovou práci, která nesmrdí otročinou, poddanstvím, nájemnictvím ani námezdnictvím. Práci, o níž můžeme rozhodovat my sami ve spolupráci s ostatními, kteří se na ní stejným způsobem podílí. Práci, která je radostným děláním. Práci, z níž máme užitek my i naše okolí. Práci, při níž máme plně pod kontrolou vstupy i výstupy. Práci, která nás emancipuje, stmeluje komunity a ozdravuje společnost i planetu. Práci, která dělá svět lepším místem k životu všech.“ Proslov byl zakončen skandováním: „Odpor žije! Boj pokračuje!“

Dále vystoupil řečník za iniciativu Limity jsme my, aby promluvil o vztahu klimatické krize a sociální nerovnosti, o potřebě akce, ale i kultivované zahálky. Mimo jiné prohlásil: „1 % nejbohatších způsobuje většinu emisí jen svým životním stylem, ale všichni se svojí prací nedobrovolně podílíme na tvorbě HDP, a to včetně pečujících a užitečných profesí, které jsou pro jeho tvorbu stěžejní. Mnozí z nás nemají na výběr: v kapitalismu je zahálka otázkou třídních privilegií, nikoliv základním právem. Jsme zkrátka nuceni přispívat ke zkáze světa, jsme otroky ekonomického růstu.“

Sérii proslovů na Střeleckém ostrově zakončilo řečnictvo za anarchokvír kolektiv Dekonstrukce. Poukázalo na diskriminaci kvír lidí na trhu práce a zmínilo i problém probíhající genocidy v Gaze. Než zakončilo svůj výstup básní „Fotografie“ od Jiřího Wolkera, řeklo: „Ale kapitalistické impérium nelze zbořit za jediný den a rozhodně nepůjde zbořit, když se ani nepostavíme kvírfobům, misogynům, ableistům a nevrlým šéfům, kteří po nás chtějí, abychom pracovali*y více, než za co nás platí. Pojďme tedy spolu, solidárně, si napomáhat dělat malé, ale významné krůčky k našemu osvobození.“

Chvilku po proslovech se část účastnictva s anarchistickými prapory vypravila položit slavnostně věnec k pamětní desce. Věnec ozdobený růžemi byl opatřen černou a rudou stuhou s nápisy „Za svobodnou práci“, „Anarchistická federace“. Pak zazněly revoluční písně v podání Prague Revolutionary Choir následované akustickým setem anarcho-reggae hudebníka Ducka.

Pochod

Kolem čtvrt na čtyři se začal formovat pochod. Jeho trasa mířila nejkratší cestou na Štvanici, tzn. přes zaplněné pražské centrum. Z mostu Legií se šlo kolem Národního divadla po Národní třídě, pak ulicí 28. října na Můstek. Zde ve spodní části Václavského náměstí to vypadalo na trable s policií, když se kolem průvodu v doprovodu příslušníků motal vlastník vozu Porsche, které mu údajně někdo z procházející demonstrace poškodil. Na místě ale fízlové nikoho neidentifikovali a nakonec se ukázalo, že auto poškozené stejně nebylo. Pokračovalo se tedy ulicí Na Příkopě na náměstí Republiky. Tady se zahnulo ulicí Na Poříčí směrem na Těšnov a odtud už to bylo jen kousek na Hlávkův most, jenž je přístupovou cestou na ostrov Štvanice.

Čelu průvodu vévodil transparent „Pryč s (touhle) vládou. Ať si lidé vládnou“. Na dalších transparentech stálo „Praha je a bude feministická! Stop klerofašismu!“, „We only work for liberation“, „Impérium padne, solidarita zvítězí“, „Planeta hoří. Autoritářství sílí. Nerovnosti rostou. Organizujme se!“, „Anarchistická federace“ a „Luxus pro všechny. Teplo, pohoda, vyvlastnit oligarchy“. Jelikož ten den docela slušně foukalo, množství praporů působilo vskutku fotogenicky. Potěšila také jejich značná rozmanitost – vedle klasických černo-rudých byly k vidění anarchofeministické černo-fialové, duhové a různé další s kvír tematikou, ekoanarchistické černo-zelené, na podporu Rojavy či genocidou sužované Palestiny, republikánského Španělska, antifašistické, černý s „áčkem“, rudý s černou hvězdou, „Good Night White Pride“ či machnovský.

Během celého pochodu, kterého se účastnilo více než 300 lidí, se mohutně skandovalo – za anarchii, proti kapitalismu a fašismu, za ženská, kvír a trans práva nebo za svobodu Palestiny.

Po celou dobu také dynamiku pochodu udržoval svou produkcí sound system RAW Rave 2.0. Hrálo se multižánrově, nechybělo fajn techno ani folk punk. Třeba na skladbu Love me, I’m a liberal od Phila Ochse se sbíhalx lidi dopředu a zpívalx.

Na Štvanici se vytvořil velký kruh v čele se všemi transparenty a pochod byl zakončen závěrečným skandováním a pogem na song Womananarchist od kapely Bad Cop, Bad Cop.

Párty

Pochod nebyl tak dlouhý jako před rokem, přesto většina uvítala prostor na odpočinek. Po prvním náporu na venkovní bar Bike_Jesus se účastníci*ice rozprostřelx po okolí klubu, někteří zulx boty, natáhlx nohy a všichni se bavilx podle svého.

Na ty, kterým po pochodu vyhládlo, čekala se svou veganskou nabídkou oblíbené aktivistické kuchyně Cocina Perdida. Gyros v tortille, cizrnová polévka, palačinky – vše vynikající. Vydalo se neskutečných 600 porcí. S přípravou vypomáhalo FNB-Praha a celé to kulinářské čarování proběhlo i díky pohostinnosti BikeKitchen Praha, jejichž zázemí bylo k dispozici.

Obratem se opět objevila i distra Nakladatelství AF, Neklidu a Broken Books, o které byl poměrně velký zájem. Nejvíce zaujalo nové číslo anarchistické revue Existence na téma „Východoevropské anarchistky“. Hlavně byl ale už klid na to poklábosit se zájemci o anarchistickou publicistiku.

V odpočinkovém módu si mohlo účastnictvo poslechnout ještě dva projevy, tentokrát dobře nazvučené, takže nebylo ani potřeba chodit blíž k mluvčím. Jako první promluvil zástupce Kolektivu 115, a to o kapitalistickém individualismu a osamocení, kterým je třeba čelit kolektivním organizováním se. Zároveň varoval před různými úskalími: „Je důležité si přiznat, že nejde o nic lehkého. Leckdy nám v organizování překáží bariéry, které si často neumíme uvědomit. Naše politické kolektivy i neformální skupiny se mohou snadno stát uzavřenými, ať už reálně nebo ,jen‘ tím, jak působí navenek. Nebo se mohou stát sektářské či genderově jednolité.“ Po této řeči byla přečtena zdravice od kamarádů*dek z ukrajinské solidární sítě Solidarity Collectives. Poděkovalx za podporu, jíž se jim dostává, a konstatovalx: „Na Ukrajině nás čeká ještě dlouhý boj a opravdu vás potřebujeme na naší straně, abychom mělx šanci společně zvládnout tento rok, který by mohl být ještě těžší než ty dva poslední. Jsme přesvědčenx o nutnosti rezistence a o tom, že díky ní můžeme na naší cestě najít kamarády a kamarádky, se kterými se budeme moci i v budoucnu společně stavět na odpor proti útlaku a bojovat za lepší svět.“

Venku stál stan s DJským pultem, kde se o hudební doprovod od půl šesté do sedmi starala naše oblíbená pražská DJka. Hrála více i méně známé hity z oblasti punku, skinhead reggae, ska, rapu a hip hopu.

Chvilku před sedmou se v útrobách Bike_Jesus rozjel koncert, jehož vstup byl čistě dobrovolný. Díky příspěvkům se s rezervou podařilo uhradit náklady spojené s organizací Anarchistického Prvního máje. Ačkoliv hodně lidí, zejména mimopražských, akci v podvečer opustilo, aby stihlx své spoje, celkový počet účastnictva narůstal. Kapacita sálu se záhy naplnila – nějakých 350 lidí. A dalších cca 150 lidí zůstávalo před klubem.

Zatímco živou hudbu odstartoval Bunkerer v doprovodu kazeťáku se svým industriálním punkem, začal se sál pomalu, ale jistě plnit. Následovala EYZ, zamaskovaná rapperka z Prahy. Při setu Fvck Kvlt byly sice ze začátku menší technické problémy, publikum v už totálně zaplněném sále ale bylo vstřícné. Mezi písničkami nechyběly skandovačky jako „A – anti – antikapitalista“ nebo „Celá Praha zpívá s náma, do prdele s fašistama“. V jednom songu se přidal také raper Dušan Vlk. Vše pak vyvrcholilo vystoupením Zagami Jericho a Kláry Wodehn, které speciálně pro tuto událost vystoupily spolu a jejich show byla sladěným mixem zpěvu, rapu a klubové produkce. Na tuto kombinaci publikum nemohlo reagovat jinak než tancem a nadšením. Emmě Goldman by se tu určitě líbilo. V jedenáct večer si nakonec mohl organizační kolektiv oddechnout, že vše klaplo podle očekávání a bez větších problémů.

* * *

Anarchistický První máj 2024 se povedl. Potěšila hojná a rozmanitá účast. Vezmeme-li v potaz, že ne všichni se zúčastnilx všech tří částí akce, můžeme mluvit o vyšších stovkách. Věříme, že si akci všichni užilx a byla pro většinu inspirací k dalším (nejlépe vlastním) aktivitám. Jsme rádx, že se opět podařilo vhodně propojit sdílení aktivistického komunitního ducha, revoluční odkaz Prvního máje, principy dobrovolnosti, solidarity a vzájemné pomoci s anarchizující kulturou a dobrou zábavou.

Poděkování za skvělou akci patří místní skupině AF-Praha, na níž byla hlavní organizační tíže, participujícím kolektivům (Dekonstrukce, K115, Trhlina, FNB-Praha, Cocina Perdida, Black Cross CZ, Neklid, Broken Books, Limity jsme my, Prague Revolutionary Choir), vystupujícím interpretům*kám, vylepovačstvu, které si natisklo vlastní plakáty a „átrojky“ (zejména bezkonkurenční místní skupině AF-Olomouc), dobrovolnictvu, které si plakáty vyzvedávalo v Trhlině a vylepovalo po Praze, a všem účastnicím a účastníkům Anarchistického Prvního máje.

7.5.2024 AF

Czech/slovak Event Work