Během posledních deseti let začalo mnoho squatů napříč Itálií provozovat samosprávná sportovní centra. Nabízejí bojové sporty a propagují antifašistické hodnoty spolu s filozofií nekomerčního trénování. V tomto článku se pokusíme vytvořit přehled antifašistických sportovních aktivit v Itálii a budeme objevovat tuto čarovnou směs trénování a aktivismu.

Politika nikdy nebyla příliš vzdálená prostředí bojových sportů. Ať už si vzpomeneme na boxera Primo Carnera, ikonu fašismu v 30. Letech, nebo Muhammada Aliho symbol hnutí black power. Případně můžeme mluvit o převaze židů v boxerských klubech ve východním Londýně před a bezprostředně po druhé světové válce. Svoje na tréninku nabyté bojové schopnosti často používali proti Mosleyho Britské unii fašistů. Dokonce i dnes ve světě MMA (Mixed martial arts) máme na jedné straně finského neonacistu Nika Puhakka a na druhé známého anarchistu Jeffa Monsona.

S tímto na mysli začali lidé z prostředí italských aktivistů rozvíjet tento progresivní element hnutí. Antifašistická, lidová a samosprávná sportovní centra za poslední dekádu vzkvétala hlavně na Italských squatech. Většinou, ale ne výhradně, nabízejí box a další bojové sporty.

První svého druhu – „Palestra Popolare AntiFa Boxe“ (Antifa lidová boxerská tělocvična) – byla otevřena v roce 2001 v Turíně v zasquatovaném sociálním centru, když jeden z aktivistů navrhl okupovat a využít prostory prázdné komerční tělocvičny. V současnosti je tělocvična kompletně provozovaná aktivisty, otevřená všem a neplatí se v ní drahé poplatky jako v ostatních komerčních tělocvičnách. Lidé z kolektivu na své webové stránce hrdě píší, „co se týče vybavení a kvality tréninků, tak nemáme co závidět kapitalistickým tělocvičnám: naše tréninky jsou nekompetetivní prostě protože to je podstata toho, co děláme.“

V podobném duchu mluví i lidé z „Palestra Popolare San Pietrino“ , což je tělocvična připojená k sociálnímu centru Emerson ve Florencii, kde se trénuje box, aikido a tai-chi.

Dělnické tělocvičny nevyžadují členskou kartičku, měsíční poplatek, nebo nějaké zápisné. Žádné peníze se nesměňují. Cvičící neplatí, trenéři nic nedostávají: všichni přispíváme k výstavbě, zajištění provozu a úklidu místa […] Máme trenéra, ale jak plynou roky, starší boxeři, nebo ti, co trénují tai-chi, začali být trenéry také a učí mladší lidi v souladu s principy samosprávy a horizontální organizace. V středy bojujeme proti sobě, ne s nenávistí, ale s přáním se zlepšit. Víme, že v druhém rohu ringu je kamarád, s kterými jsme trénovali, sdíleli údržbu tělocvičny a později spolu zajdeme na pizzu.

Lidové a antifašistické boxování je také odpovědí na výrazně zpolitizované klima tradičních tělocvičen bojových sportů, kam chodí mladí lidé se zájmem o sport a potkávají se tam s krajně pravicovými skupinami a jejich neo-fašistickou ideologií. To je také jeden z důvodů, proč být antifašistou/kou, je jediný požadavek, když chcete být členem nějakého lidového boxerského klubu.

Několik dalších podobných klubů je otevřených i v Miláně, ve squatech a samosprávných centrech jako Palestra Baraonda, Area Grizzly a Sottotera. Již dlouho existující squat TPO v Boloni má také svoje lidové centrum bojových sportů, kde jsou občanům a aktivistům nabízeny tradiční bojová umění (Muay Thai) a lekce současného tance. V Palestra Antirazzista Red Rose jsou organizovány tréninky boxu squattery z kolektivu Crash, což je novější projekt tvořený hlavně studenty. V Palermu najdeme vynikající boxerský klub Antifa Boxe. Řím má nejméně další dva – Pallestru ve Forte Prenestino a další na squatu Corto Circuito. V Cosenze má klub ASD Boxe Popolare dlouhodobé vazby s fotbalovými ultras. Tohle jsou jenom ty nejstarší příklady: sportovní centra existují také v Anconě a Neapoli a mnoha dalších městech napříč Itálií.

Když bylo v lednu 2012 organizováno první celonárodní setkání sítě lidových sportů v Anconě, účastnilo se ho 20 různých center. I když tyto centra netvoří nějakou jednotnou politickou linii tak se občas spojovali k společné politické akci. Například centra lidových sportů hráli důležitou roli při organizaci vzpomínkových akcích k deseti letům od zavraždění antifašisty Davida Cesara. Členové několika center také pochodovali za společným transparentem na demonstraci NO-TAV.

Nejen, že si do takového centra může finančně dovolit chodit každý, že a jsou samosprávná, navíc jsou otevřená každému nehledě na jeho právní status (např. občanství ) – což není úplně běžné v oficiálních sportovních strukturách.

Může to vypadat, že podobný model funguje jenom pro box, rugby, nebo fotbal, ale například v TPO v Boloni mají hodiny současného tance a v nEXT Emerson se odehrává tzv. TangoSognato. Samosprávný kurz tanga začal v roce 2008 a teď má více než 100 studentů na čtyřech různých úrovních. Je to tolik, že bylo možné (a potřeba) vybudovat taneční parket o 100 metrech čtverečních. Každý měsíc se zde odehrávají také volné „Milonghe“ což jsou taneční zábavy otevřené veřejnosti.

Lidové a samosprávné sporty poskytují radikální alternativu vůči kultuře komerčního trénování. Tyto centra propagují odlišný pohled na tělo, bojují proti genderové diskriminaci, ageismu, ableismu, homofobii; podporují přirozené vnímání těla, propagují různost oproti umělým fitness standardům, které prosazuje trh. Odmítají komercionalizaci a komodifikaci sportu, s jejím drahým a značkovým vybavením a exklusivním nadstandardním členstvím. V důsledku dávají moc jednotlivcům řídit si trénink a socializaci – což také zahrnuje starání se o vlastní prostory od shromáždění řídící chod tělocvičny přes úklid, vymalování místností, věšení boxovacích pytlů po všechnu tvrdou a těžkou práci na rekonstrukcích. V neposlední řadě také usilují o zpochybňování mužské-šovinistické filozofie a jakýchkoli latentních projevů nadřazenosti, která se v některých bojových systémech vyskytuje. Určitě to je významný posun perspektivy a jedno z nejvýznamnějších vylepšení jedné etapy italských sociálních center.

původní text na libcom.org: http://libcom.org/blog/overview-italy’s-anti-fascist-gyms-boxing-clubs-30042013

David Cesar

David Cesar aka „Dax“ byl antifašistický aktivista, který byl zabit 16.března 2003 potom co se vracel z návštěvy v jednom z milánských sociálních center. Společně s jedním kamarádem byli napadeni třemi fašisty, kteří na ně zaútočili noži. David zemřel při převozu do nemocnice. Letos v v březnu milánští aktivisté zorganizovali demonstraci na kterou přišlo 10 000 lidí. Demonstrace vyústila v útok na luxusní hotely, banky a rozsáhlé nepokoje. Druhý den vzpomínkových akcí byl zaměřený na bojové sporty pod jménem „Lidové sporty pro Daxe“.

Hnutí NO-TAV

NO-TAV znamená v překladu “Ne – vysokorychlostnímu vlaku”. Jedná se o kampaň vedenou proti plánu vybudovat vysokorychlostní vlakovou trať mezi Turínem a francouzským Lyonem. Hnutí NO-TAV tvrdí, že stávajcí tratě jsou dostačující a že nová trať je úplně zbytečná a přinese pouze zisky soukromým firmám. Hlavní požadavky kampaně by se daly shrnout do těchto bodů:
– změnit výrobní a distribuční proces tak aby se snížila doprava lidí a zboží, zejména na dlouhé vzdálenosti
– podpora lokálního udržitelného obchodu namísto velkých firem
– vytváření nebo vylepšování místních prostředků udržitelné a zelené dopravy pro dělníky a studenty
– podpora a zlepšování využití stávajcích lokálnch vlakových spojení

14.1.2015 mma.antifa.cz