Nová zpráva o dostupnosti interrupcí v Česku odhaluje mezery ve zdravotnickém systému. Interrupce jsou méně dostupné pro cizinky, chudé a osoby s postižením.

Na debatě v pražské Husovce nám přes videohovor Gabriela Jeřábková, fotografka a dobrovolnice z organizace Neslyšící ženy, popisovala, jak neobdržela od lékaře při interrupci téměř žádné informace, ani nedostala na výběr, kterou metodou bude těhotenství přerušené. Jako neslyšící vnímá, že je pro ni těžší vyjednat si kvalitní ošetření. Lékaři a lékařky často nevědí, jak s ní komunikovat, a jsou nervózní, protože nejsou vyškolení v péči o lidi se sluchovým postižením. Podle zákona o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých přitom mají lidé právo si v lékařských zařízeních svobodně zvolit alternativní způsob komunikace. Zkušenost Jeřábkové je nicméně taková, že pokud chce tlumočnici nebo tlumočníka, musí si je zařídit sama.

    Téměř polovina oslovených nemocnic nevěděla, zda má, či nemá poskytovat interrupce lidem bez českého občanství.

Nejde o ojedinělou zkušenost. Podle průzkumu skupiny A. S. A. P. (Abortion Support Alliance Prague), který se věnoval reprodukční spravedlnosti a dostupnosti interrupcí v ČR, na svých internetových stránkách neinformuje 64 procent zkoumaných nemocnic o možnostech poskytování péče pro osoby s postižením. O možnosti využití Tiché linky například informuje pouze 32 procent nemocnic. Téměř polovina nemocničních zařízení, které vyplnily dotazník, navíc objednává na zákroky pouze po telefonu, což je pro neslyšící veliká bariéra.

Zásadní problém je nedostatek koncepčních řešení. Ten se projevuje i v „bezbariérovosti“ nemocnic, kdy opravdu bezbariérová je například jen jedna část budovy, zatímco jednotlivá oddělení už pro lidi se sníženou mobilitou vůbec přístupná být nemusí. O zkušenostech lidí s postižením na gynekologických klinikách se dosud nesbírala žádná data, což komplikovalo možné zlepšení situace.
Chudoba má gender

Jak upozorňuje autorstvo zprávy, reprodukční spravedlnost není jen o tom, co je a není legální. Zásadní je také dostupnost pro všechny – aby každý mohl rozhodovat o svém těle. Právě proto má ve zprávě zásadní roli cena interrupcí. Ta se výrazně liší napříč kraji a v mnoha ohledech se zdá nahodilá.

Nejlevnější z dnes dostupných zákroků je miniinterrupce, kterou je možné provádět do 8. týdne těhotenství. Její mediánová cena je přibližně čtyři tisíce korun. V nejlevnějším Královehradeckém kraji je její medián 2500 korun, zatímco v Praze 4700 korun. V brněnské Fakultní nemocnici nicméně vyjde miniinterrupce na celých osm tisíc. Chirurgická interrupce, prováděná po osmém týdnu, je obecně nejdražší v Pardubickém kraji (mediánová cena 7750 korun), v budějovické nemocnici nicméně vyjde až na 9300 korun.

V České republice žije 22 procent žen v příjmové chudobě a 35 procent žen spadá do kategorie nízkopříjmových bez větších úspor. Pro celkově 57 procent žen je tedy interrupce výrazný výdaj, který si buď nemohou vůbec dovolit, nebo výrazně ovlivní jejich další živobytí. Tato čísla se pravděpodobně ještě zhorší s přicházející zimou, s níž bude narůstat počet lidí trpících energetickou chudobou. Vysoké ceny interrupcí přitom dále prohlubují chudobu žen, společně například s nesmyslnou daní 21 % na menstruační pomůcky. Možnost rozhodnout, zda budeme či nebudeme rodit a vychovávat potomky, by přitom měla být základním právem. Nikomu neprospěje, když budeme ženy nutit rodit a vychovávat nechtěné děti, na které často nemají peníze.

Spoustu vážných důvodů, proč se ženy nechtějí stát matkami, popsala na Alarmu Eva Klíčová v textu Bezdětnost jako strategie přežití. Konzervativní novinářka Tereza Šimůnková reagovala v Echu slovy, že je třeba se sebeobětovat a že Klíčová „už nepíše, že ženy často katastrofálně podhodnocují výběr partnera, neboť právě feminismus je naučil užívat si sexu jako muži, což v historii fungovalo přesně nikdy. Poskytovat nekvalitním pánům sex bez závazků se jako životní strategie ženám brutálně neosvědčilo.“ Tolik ke konzervativnímu přemýšlení, které následně vede k obhajobě drahých interrupcí (a v důsledku k trestání těch, kdo je potřebují).
Máte pobyt?

Kromě toho, že jsou interrupce v České republice drahé a že zdravotnická zařízení často nevědí, jak pracovat s lidmi s postižením, ukázala zpráva A. S. A. P. ještě jeden výrazný problém. Dodnes je totiž náročné zajistit si interrupci bez českého občanství. Do velké míry za to mohou protichůdné interpretace zákona, který vznikl v druhé polovině osmdesátých let. Zákon sice říká, že interrupce nemají být prováděny „cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně“, dále však rozvádí, že se za přechodný pobyt nepovažuje pobyt osob, „které mají povolení k pobytu pro cizince podle zvláštních předpisů, popřípadě mezistátních dohod“.

Zákon si různé organizace vykládají po svém. Například Česká lékařská komora lékařům doporučuje interrupce osobám bez občanství neposkytovat, protože by se mohli dopustit protiprávního jednání. Ministerstvo zdravotnictví ve snaze nejasnosti vysvětlit nicméně v roce 2016 a pak znovu v roce 2021 vydalo stanovisko, že se dá Evropská unie vnímat jako mezinárodní dohoda, a proto nejsou pobyty osob z EU vnímány jako „přechodné“. Lékařstvo by tím pádem mělo interrupci poskytnout komukoli s unijním pasem. Jedinou další výjimkou, kdy lékařky a lékaři nemusejí interrupci vykonat, je, když se odvolají na výhradu svědomí.

Ačkoli je podle ministerstva zdravotnictví i podle ombudsmana zcela legální poskytnout interrupci osobám z EU, mnoho zdravotnických zařízení se stále řídí doporučením České lékařské komory a bojí se, že je takový zákrok nelegální. To také ukázal výzkum, podle něhož 43 procent nemocnic (z celkového počtu 76 dotazovaných) odmítlo zákrok osobě z EU poskytnout. „Není možné, abychom ženě, která je z Polska, provedli umělé přerušení těhotenství, protože na to mají v Polsku přísné zákony,“ zněla například jedna odpověď. Nemocnice nicméně podle zákona nemají odmítat ani polské pacientky. V případě, že se tak stane, je možné se odvolat na stanovisko ministerstva, případně si pak na dané pracoviště stěžovat.

Celý výzkum A. S. A. P. ukazuje, jak moc je v České republice téma reprodukční spravedlnosti zanedbávané. Do minulého roku a do vzniku skupiny A. S. A. P. zde o interrupcích neexistovala téměř žádná data. Přitom pro zlepšování zdravotní péče jsou právě data o současném stavu klíčová. Fakt, že téměř polovina oslovených nemocnic ani nevěděla, zda má, či nemá poskytovat interrupce lidem bez českého občanství, ukazuje na hluboké a systémové problémy. Ty nevyřeší další novela zákona, ale jedině poctivá reforma zdravotnictví. Dokud budou lékařky a lékaři na pokraji vyhoření a nemocnice podfinancované, jen těžko můžeme čekat, že dostaneme kvalitní a informovanou péči. A dokud bude vládnout pravicová politická reprezentace, která nesníží ani DPH na menstruační pomůcky, nezmizí zase disproporční chudoba žen.

13.11.2024 denikalarm.cz