Po téměř třech letech kruté a ničivé války je Ukrajina odhodlaná vydržet. Přes pomoc Západu a peněžní sbírky se ale nezbytného vybavení mnohdy nedostává ani vojáctvu v první linii. Pomoc dobrovolníků je tedy nenahraditelná. Brněnská iniciativa Resistance Support Club vyrábí svépomocí drony a posílá je do Ukrajiny. Komu přesně drony posílá a jakým způsobem? A proč je sebeorganizovaná výroba dronů pro Ukrajinskou obranu tak důležitá?
Marie Topolová
Resistance Support Club je ukrajinsko-česká aktivistická skupina sídlící v Brně, která se zformovala na jaře roku 2024 z podhoubí brněnské FAVU s cílem přímo podporovat antiautoritářské jmenovitě levicové a anarchistické aktivisty*ky a bojovníky*ce na frontě. Po zahájení celoplošné invaze do Ukrajiny se kolektiv zaměřuje vedle edukačních aktivit pro českou veřejnost nebo podporu ukrajinského civilního obyvatelstva a zvířat, hlavně na výrobu dronů.

S Anyou a Lubošem, dvěma členy RSC, jsem vedla dlouhý rozhovor o jejich činnosti, o tom jak a kdy s ní začali a proč zvolili zrovna tuto formu podpory a také o tom, jak jejich aktivitu vnímá veřejnost. Rozhovor jsme vedli online, telefonovala jsem jim z Hamburku, kde v současné chvíli žiji. V rozhovoru jsme se letmo dotkli též tématu vztahu německé společnosti i vlády ke zbrojním dodávkám pro Ukrajinu.

Před založením spolku se členstvo RSC věnovalo bezprostřední pomoci ukrajinským uprchlíkům*cím v Brně, pomáhali jim hledat bydlení a práci odpovídající jejich oboru a kvalifikaci. Anya také vybrala peníze na auto pro svého bratra, který bojuje v ukrajinské armádě.

Vše začalo v únoru roku 2024 kdy se vypravili na východ k frontové linii. Kromě fotodokumentace a série rozhovorů s ukrajinskými obránci*kyněmi a frontovou medičkou Kubou, se také spojili s iniciativou Solidarity Collectives sídlící v Kyjevě, která se zaměřuje na poskytování materiální pomoci, jako jsou například zdravotní potřeby, vysílačky, neprůstřelné vesty, helmy, auta nebo drony pro anti-autoritářské bojovníky*ce v řadách ukrajinské armády, kteří jsou roztroušeni po různých jednotkách na frontě. Anti-autoritářští bojovníci*ce vykonávají vojenskou službu navzdory svému levicovému či anarchistickému přesvědčení, mnoho z nich se k ozbrojeným silám přidalo dobrovolně a svoji prezenci ve válce vnímá jako jediné řešení ruské imperiální agrese.
Foto z Anyiiny a Lubošovy cesty do Ukrajiny

Foto z Anyiiny a Lubošovy cesty do Ukrajiny | Foto: © Resistance Support Club
Vůle bránit se ruské imperiální agresi neupadá, ale
Jednotlivé vojenské brigády nejsou vybaveny rovnoměrně, některým z nich dostupná výbava nestačí, a proto jsou částečně závislé na financování z veřejných sbírek či vlastních zdrojů. Některé mají velkou mediální pozornost, a proto i lepší vybavení, jiné jsou veřejností opomíjeny. Situace je těžká a ukrajinská společnost je již téměř tříletou drastickou válkou, neustálou pohotovostí a všudypřítomným stresem vyčerpaná. Vůle bránit se ruské imperiální agresi neupadá, je ale stále těžší uzavírat finanční sbírky. Ukrajinská veřejnost má kapacitu se k finanční podpoře plně mobilizovat už jen v okamžicích totálních katastrof.

Lidé v Ukrajině se proto uchylují k alternativním způsobům, jak vybrat tolik potřebné finance. Rozmohlo se například vybírání ve formě jakýchsi loterií. Když chce někdo podpořit jednotku svého sourozence či kamarádstvo, prodává svůj fotoaparát nebo jinou cenou věc, kterou vlastní. Za předmět poté zaplatí dohromady více lidí menší dílčí částkou a jeden z přispěvatelů jej ve slosování vyhraje.

,,V den, kdy jsme dojeli do Kyjeva, byla zrovna bombardovaná dětská nemocnice Okhmatdyt, to samozřejmě vzbudilo vlnu příspěvků a potřebné sumy se rychle vybrali. Lidé, které jsme potkali nám říkali: ‚Musí se vždycky stát něco takového, aby se společnost opět mobilizovala? Co s tím?‘“ komentuje situaci Anya.

Samo vojáctvo je často ochotno obětovat celé své výplaty na vybavení pro svoji jednotku. Nedostatek vybavení pro ně totiž může znamenat smrt. ,,Jeden z momentů, kdy nám reálně došlo, že chceme pomoct přímo obráncům*kyním na frontě byl, když jsme se začali bavit s vojáctvem a zjistili jsme, že jsou schopni obětovat celou svoji výplatu na nákup potřebného vybavení.“

Anya vysvětluje, že pokud je vojáctvo v přední linii, dostává na ukrajinské poměry relativně vysoké platy a často se stává, že je použijí na to, aby nakoupili součástky na drony, stahovačky, páječky, materiály a podobně. „Potkali jsme i jednu jednotku, jejíž velitel si na vybavení vzal už tři půjčky. Potřeby jsou tak obrovité, že je stát nemůže pokrýt, jednotek je spoustu a vybavení se ničí rychle,“ dodává Luboš.

Bojové drony jako forma solidarity
Foto: © Resistance Support Club
Drony může vyrábět téměř kdokoliv
Dalším důvodem, proč jsou dodávky dronů pro ukrajinskou armádu klíčové, jsou – mimo omezených možností ukrajinského zbrojního průmyslu – také omezené a pomalé dodávky zbraní ze západních zemí. V době Anyniny a Lubošovy návštěvy se Ukrajina zrovna ocitala přesně v této situaci – čekalo se na dodávky a situace na frontě byla kritická. Rozšířit v této míře vlastní výrobu zbraní a obraný průmysl v době války je náročné. Luboš zdůraznil, že přestože se to Ukrajině daří, drony byly zásadní ve chvíli, kdy se zpomalily dodávky dělostřelectva ze západních zemí. Popsal zkušenost bojovníků*nic, kteří ocitnou-li se beze zbraní či nábojů, nemohou dělat téměř nic. „Většinou není možné setrvat ani v defenzivní pozici – a v ten moment vše stojí na dronech, které jsou řádově levnější než dělostřelecká munice.

V únoru 2024 byly zaseknuté dodávky, ještě nebyla uzavřená česká muniční iniciativa, zaměřená právě na zajištění dodávek artilerní munice, a tak se začaly v Ukrajině formovat spolky, jenž se zaměřovali na výrobu dronů. Tím jsme se inspirovali a začali s nimi spolupracovat,“ říká Luboš.

Kromě Solidarity Collectives, kteří fungují již od začátku celoplošné invaze, vznikly právě v tomto kritickém období operativně další skupiny zabývající se výrobou dronů, například sdružení Social drones, jež má heslo ,,Drony do každé rodiny“, které svým obsahem výstižně odráží realitu bránící se válečné Ukrajiny. Drony může vyrábět téměř kdokoliv a každá ruka zde najde uplatnění.

,,Lidé si z nás dělali legraci, že budeme učit děti pájet a zapojovat je do výroby dronů, ale v Ukrajině to tak reálně je. Drony se reálně pájí i ve školách,“ poznamenává Luboš. O tom, jak moc jsou do obrany země zapojeni civilní obyvatelé, se ve střední a západní Evropě téměř nemluví. Situace krajní zbraňové nouze nutí civilní obyvatelstvo brát situaci stále častěji do vlastních ruku a vypomáhat alespoň tak, jak je to pro ně v danou chvíli možné. Většina lidí si nejspíše pod pojmem solidarita představí humanitární či sociální pomoc, případně edukaci, avšak v situaci, ve které se nachází napadená Ukrajina je solidaritou také – ne-li především – i pomoc s obranou, tedy především zbrojní dodávky, od velkých po ty zdánlivě malé.

Málokdo mimo Ukrajinu si uvědomuje, jak moc je podpora výbavy jednotlivých brigád pro vítězství Ukrajiny klíčová. Solidarita ve válce má podoby, které si my, lidé žijící v míru, nedovedeme představit.

Bojové drony jako forma solidarity
Foto: © Resistance Support Club
Součástky putují zpravidla z Číny
Pro RSC vše začíná sháněním financí: zaměřují se na organizaci benefičních akcí, jako jsou koncerty, promítání, přednášky a podobně. Vedle výdělečného potenciálu mají jejich akce často i edukační charakter. Neustálé shánění peněz je vyčerpávající a ochota české veřejnosti pomáhat Ukrajině postupem času bohužel slábne.

Výroba jednoho základně vybaveného dronu vyjde přibližně na sedm až sedm a půl tisíce korun. Během léta se RSC podařilo zaslat do Ukrajiny 26 dronů. Nároky na konkrétní funkce dronů se rychle mění, protože agresor je schopen svou válečnou techniku rychle přizpůsobovat. RSC proto většinou posílá drony nefinalizované, určené k aktuálním úpravám a doplněním přímo do Ukrajiny. ,,Piloti jsou schopní pájet sami a na rozdíl od dobrovolnictva vědí přesně, jakými funkcemi má být dron aktuálně vybaven, případně si jej dovedou i uzpůsobit momentálním potřebám,“ poznamenává Anya.

K výrobě dronu je pochopitelně nutné nejprve získat součástky. Zdánlivě jednoduchý proces ovšem jednoduchý není: součástky se nakupují od velkoobchodníků, jako například přes Aliexpress, a putují zpravidla z Číny a kvůli regulaci tohoto typu zboží jich nelze nakoupit větší množství najednou. Zároveň čínský režim prodej takovéhoto zboží monitoruje: ,,Další komplikací je také to, co asi všichni tušíme, ale v tomto kontextu se to vyjevuje na plno a to je provázanost Ruska a Číny. Už třeba při druhé objednávce se začne dít to, že si tě začnou proklepávat prodejci a začnou řešit, jestli to náhodou nejde tam, kam to jde,“ popisuje zdlouhavý nákup součástek Luboš.

,,Při nákupu součástek nastávají ale i hodně mrazivé momenty, například když se v komentářích k produktu střídají recenze od Ukrajince a od Rusa... Málokdo to sice ví, ale v Rusku je také silné dobrovolnické hnutí, jenž vyrábí drony naopak pro svoji armádu a invazi do Ukrajiny aktivně podporuje…“ dodává Luboš.

Zakoupené součástky pak putují z Číny do Česka, což může trvat až šest týdnu: ,,Je to nekonečné běhání na poštu a vyzvedávání balíčků. Některé objednané komponenty přichází i v několika zásilkách. Je to nudná část naší práce, zabere mraky času a je úmorná.“
Bojové drony jako forma solidarity

Bojové drony jako forma solidarity | Foto: © Resistance Support Club
Kritika iniciativy
Hotové drony se posílají do Ukrajiny k rukám spřátelené organizace Solidarity Colectives, která má na starosti distribuci zásilky mezi jednotlivé piloty*ky, kteří si pak dron upravují podle vlastních momentálních potřeb. Drony následně dostává ten, jehož situaci Solidarity Collectives vyhodnotí jako nejurgentnější. I to je vždy velmi náročné rozhodnout – dronů totiž nikdy není dost ani pro naléhavé případy.

Stále snad lze tvrdit, že většina české společnosti chápe nutnost vyzbrojování Ukrajiny, přesto se ale RSC setkávají s pacifistickými hlasy i uvnitř české levicové scény, jenž jejich iniciativu odsuzují nebo zpochybňují.

V kontextu střední Evropy vnímám po rozhovorech na akademické půdě i s aktivisty*tkami velký rozdíl mezi přístupem české a německé veřejnosti ke zbrojení Ukrajiny. Zatímco v Česku panuje odpor ke zbrojení Ukrajiny hlavně v politickém táboře, jenž inklinuje k podpoře ruského narativu a mezi levicí jen okrajově, v Německu je to postoj daleko všeobecnější, sdílený napříč sociálními bublinami a politickým spektrem.

,,Tyto hlasy v podstatě odsuzují obranu civilistů*tek, kteří by jinak skončili pod okupací nebo ještě hůře. V běžném světě by nikdo nechtěl, aby někdo uměl vyrábět bojové drony. Ukrajincům*kám ale nic jiného nezbývá“ dodává Luboš. ,,Drony se ale nepoužívají jen k přímému boji, mohou i například shazovat vodu a jídlo obklíčenému vojáctvu. V dnešní době, kdy je bojová technika pokročilá, už nepřítel vidí vše, co se na bojišti mihne, nikdo se tedy k obklíčenému vojáctvu nedostane, dron je jediná možnost,“ dodává Anya. 

1.2.2025 www.goethe.de