Probuzení v postupně demolované ostravské osadě Bedřiška bylo v pondělí zvlášť nepříjemné. Radnice pokračuje v její likvidaci navzdory místním obyvatelům.

„Místo dialogu s občany policejní zásah,“ postovaly účty ostravské osady Bedřiška v pondělí 9. prosince na sociálních sítích a volaly po solidaritě a podpoře. Od brzkých ranních hodin byla v osadě policie, aby aktivistům a aktivistkám zabránila v obsazení střechy domu číslo 8, úředně určeného k demolici. Radnice tak poslala k zemi poslední z prázdných domů právě v den, kdy se na zastupitelstvu měl veřejně projednávat návrh na zastavení demolice Bedřišky.

Proč by nás vlastně měla zajímat jedna malá osada složená z dřevěných finských domků kdesi v Ostravě, kde v tuto chvíli nežije už ani padesát lidí a ani dřív jich nebylo víc než dvě stě? Důvodů je několik a všechny mají význam. Prvním z nich je nebývalý úspěch komunity na Bedřišce, která dokázala vlastními silami na začátku desátých let změnit obávanou adresu v přátelské sousedství, jež bylo příkladem dobrého soužití romské a bílé populace. Dalším důvodem, proč dění na „Bedře“ sledovat, je skutečnost, že chování samosprávy vůči nájemníkům ukazuje, jak si zvolení zástupci váží či neváží vlastních občanů. Dokáží politici zastupující městský obvod nabídnout občanům lepší přístup než landlordi a obchodníci s chudobou? A konečně, Bedřiška je důležitá jako dobrý příklad pro podobná místa v Česku a lidi v nich žijících. Dalo se na ni ukázat a říct: „Jde to i jinak, má cenu se snažit věci kolem sebe zlepšovat.“ Teď bohužel z Ostravy přichází úplně opačný signál.
Arogance moci

Poslední dění na Bedřišce totiž mnoho nadějí na dobrý konec nedává. V závěru první části pondělního jednání zastupitelstva městského obvodu Ostrava – Mariánské Hory a Hulváky si vzal slovo místostarosta Jiří Pagáč z KDU-ČSL, který řekl: „Plánovací dílna určitě není základem demokracie, základem demokracie jsou volby, ve kterých si veřejnost zvolila nás, patnáct zastupitelů, kterým svěřila práva a povinnosti spravovat veřejný majetek, prostor, nastavovat pravidla. To se děje. V této lince my jdeme, rozhodně plánovací dílna není žádným nástrojem pro další rozhodování, může to být forma terapie nebo podpory (…) To jsem chtěl upřesnit, ať si nenecháme podsouvat, že plánovací dílna je nějakým principem, kterým bychom se měli řídit.“ Místostarosta tak reagoval na slova občanské aktivistky Ilony Rozehnalové, která vyzvala radnice obvodu, aby poslala své zástupce na plánovací dílnu, kde se bude projednávat budoucnost Bedřišky, a uvedla, že účast na „seriózně vedené plánovací dílně je základ demokracie“. To se místostarostovi nelíbilo, stejně jako se ho nejspíš dotkly bannery s nápisem „Arogance moci“. Bohužel přesné.

Na místostarostu Pagáče i na starostu Patrika Hajduse slova o demokracii nezapůsobila. Už ráno poslalo vedení obvodu na Bedřišku techniku, která zbourala další finský domek. Šlo právě o ten, který se posledních několik týdnů snažili zachránit lidé z iniciativy Bedřiška přežije. Malé skupinky aktivistů trávily celé dny na střeše tohoto domku a bránily jej doslova vlastními těly. Sám starosta během jednání často opakoval, že zná názory prezidenta Petra Pavla, vládní zmocněnkyně Kláry Laurenčíkové i agentury pro sociální začleňování na to, proč je Bedřiška naprosto unikátním místem, které si zaslouží zachovat. Na tyto názory mají dle starosty dotyční právo, o osudech osady rozhoduje ale on – a on se rozhodl Bedřišku postupně zdemolovat. Nic z toho, proč se o Bedřišku zajímá nejen české klimatické hnutí, ale i prezident republiky, není pro starostu podstatné.
Naděje umírá poslední

V pondělí v šest ráno na rodinu sdílející část dvojdomku, jehož druhá polovinu byla určena k likvidaci, zaklepali zástupci obvodu s policisty, s tím, že druhá polovina dvojdomku se bude za chvíli za pomocí těžké techniky ničit. Rodina s malými dětmi se podle toho má zařídit. Předem jim prý neřekli nic. Stejně tak panují nejasnosti ohledně prvních demolic, kdy podle zastánců Bedřišky nedošlo k jasnému informování sousedů, kterých se blízkost likvidace bezprostředně týkala. Osada tak byla před pár týdny příjezdem techniky zaskočená – stejně jako v pondělí ráno. Starosta na tyto výtky reagoval mimo jiné tím, že opakovaně tvrdí, že se prázdné domy na Bedřišce zbourají, čili se nemohl nikdo divit.

Přesto je zmenšující se komunita Bedřišky stále odhodlaná dění zvrátit. Hned v pondělí odpoledne uspořádali sympatizanti osady demonstraci, aktivisté a aktivistky se zúčastnili také jednání zastupitelstva. Skupinka na střeše „osmičky“ se stala tento podzim symbolem boje proti arogantnímu magistrátu a za důstojné bydlení. Politici sice ještě ani pořádně nevědí, co by na místě osady chtěli vybudovat, ale Bedřišku prostě nemůžou skousnout. Neprivilegovaní lidé žijící v relativní pohodě musí být rozprášeni po jednotlivých městských bytech a starosta se ještě chlubí, že můžou být rádi za dlouhodobé smlouvy. Politici z vedení magistrátu i radnice obvodu se tak chovají jako podnikatelé, kteří se chtějí zbavit neprivilegovaných nájemníků. Nedostupné bydlení přitom sužuje stále větší část obyvatel Česka.

Pokud se unikátní osadu nepodaří zachránit, její likvidace bude trvat ještě několik let. Bedřiška je likvidována postupně, dobře známou salámovou metodou. Nájemníkům nejsou prodlužovány smlouvy, a tak odcházejí, jejich domky jsou ponechány ladem, následně jsou označeny za těžko opravitelné a nařídí se likvidace. Lidé, kteří dnes mají dlouhodobé nájemní smlouvy, tu budou ještě několik let, pár lidí má dokonce smlouvu na dobu neurčitou, a i s těmi se bude muset radnice nějak vypořádat. Jenže radnice má času dost – a lidská důstojnost ani přání lidí žít klidný život v jejích úvahách místo nemají.

9.12.2025 denikalarm.cz