Solidrones je český antiautoritářský kolektiv, který od roku 2024 dodává převážně FPV drony podobně smýšlejícím kolektivům a jednotlivcům v Ukrajině. Kolektiv vznikl z potřeby nějakým způsobem pomoci přátelům a známým na Ukrajině v jejich obranném boji proti agresivní ruské invazi. Postupem času se ukázalo, že tou nejužitečnější pomocí je domácí výroba dronů, které jsou využívány přímo na bojišti. Svou práci Solidrones financují z drobných příspěvků na crowdfundingových platformách a z výtěžku benefičních akcí. V následujícím rozhovoru se věnujeme tomu, proč současný ruský režim označují za fašistický, jak se staví k lidem, kteří nemají dostatek odvahy postavit se ruské invazi osobně, a jak vypadají jejich diskuze s antiautoritářskými kolektivy ze Západu, které vnímají ruskou agresi často diametrálně odlišně.

Jakým aktivitám jste se věnovali předtím, než jste se pustili do výroby dronů pro ukrajinské antiautoritáře?

Jsme z antifašistického hnutí, takže jsme byli aktivní v alternativní subkultuře. V našem kolektivu jsou ale lidi různého zaměření. Nejvíce sedí označení antiautoritáři.

Rozhodli jste se, že budete vyrábět drony hned v únoru 2022, nebo to mělo nějaký vývoj?

To ne, v té době ještě drony v konfliktu ani nebyly takhle zaužívané. My jsme nejdřív pomáhali jinými způsoby. Sbírky, dodávání ochranných pomůcek. Jak se konflikt postupně vyvíjel, sledovali jsme, že drony nabírají čím dál tím větší důležitost – i kvůli tomu, jak se tehdy zastavil přísun americké pomoci. Neměli dostatek dělostřeleckých a různých obranných prostředků. Drony jsme začali vnímat jako dobrou náhradu. Vzhledem k tomu, že máme na frontě kamarády antiautoritáře, pochopili jsme, že jestli se nezačne v tomto ohledu něco dělat, můžou mít problém.

O jakém čase mluvíme? Kdy jste to spustili?

Začali jsme nad tím přemýšlet někdy v prosinci 2023. Shodou okolností jsme byli v kontaktu s lidmi z ukrajinského Solidarity Collective. Když jsme se o tom začali bavit, vypadlo z nich, že oni chtějí také začít stavět. Někdy v únoru jsme měli první prototyp a v dubnu jsme si ho s nimi vyměňovali. V květnu jsme posílali první drony na Ukrajinu.

Měli jste s výrobou dronů nějakou zkušenost?

Měli jsme kamarády se zkušenostmi, kteří nám s tím pomohli. Všichni v Solidrones máme vztah k technickým věcem. Chtěli jsme pochopit, jak to funguje, a naučit se to. Předtím jsme ale nelítali a drony nestavěli.

Jedná se tedy o spolupráci se Solidarity Collectives nebo jsou tam i jiné subjekty, se kterými spolupracujete?

95 procent z toho, co postavíme, jde jim.

Máte nějaká pravidla, na co se drony můžou používat?

To je úplně na lidech na frontě, kteří drony používají. Dostaneme nějaké zadání a podle toho jedeme. Stavíme hlavně desetipalcové drony, protože víc unesou. Ty menší, sedmipalcové jsou čistě kamikaze drony. Ty se jenom naloží a pošlou se na místo a už se nevracejí. Nemají super kameru, nejsou to průzkumné drony. Je úplně jasné, k čemu takové drony slouží.

Takže je to vlastně útočná věc…

Obranná. (smích)

Když jsem si pročítal vaše stránky, zaujalo mě, že chcete podpořit boj proti fašistickému Rusku. Zajímalo by mě, jak si to definujete. Proč považujete současné Rusko za fašistické?

Česká antiautoritářská scéna dlouhodobě sleduje politický vývoj v Rusku. Všechny ty politické vraždy. Známe lidi, co byli obětmi represí už před mnoha lety – třeba od roku 2008 nebo 2009. Ten vývoj dlouhodobě sledujeme. Místní scéna se s tím nejprve snažila prát aktivisticko-politickým způsobem. Viděli jsme ale, kam to postupně spěje a že to těmito prostředky řešit nejde.

Máte na mysli českou nebo ruskou scénu?

Myslím teď středoevropskou a východoevropskou antiautoritářskou scénu. Mělo to postupný vývoj. Rusko se z našeho pohledu k fašismu postupem let stále více naklání. Putinův režim utahoval šrouby, vraždil, pronásledoval lidi. Známe spoustu lidí, kteří museli utéct, protože byli na nějakém seznamu osob určených k likvidaci. Novinářstvo, aktivisti a aktivistky.

Z našeho pohledu není o čem diskutovat. Ten vývoj byl relativně pomalý a postupný, proto to řada lidí takto vyhraněně nevnímá. Současný ruský režim přirovnáváme k nacistickému Německu. Existuje zde propaganda, neexistuje svoboda slova. Ten stát chce expandovat, útočí na další státy. Ve finále je tam i ta symbolika.

Proč je ale podle vás pro řadu lidí stále problém Rusko označit za fašistický režim?

Ruská federace na tom staví svou propagandu. Říkají, že jsou to oni, kdo tady bojuje proti fašismu. Na tom je celá ruská společnost postavená. Já měl v Rusku nějaké osobní vazby. Byl jsem se asi rok před začátkem války podívat v Moskvě. Převládal tam pocit, že Rusové jsou ti nejlepší a všichni ostatní jsou ti zlí, na které je potřeba zaútočit. Všichni ostatní jsou fašisti a oni jen pokračují v tom, co dělali jejich dědové, protože bojovali ve Velké vlastenecké válce. Ve společnosti je to hodně zakořeněné.

Vysvětlují si takhle i to, že v souvislosti s Ukrajinou od začátku mluvili o denacifikaci? Že se jedná o neonacistický režim a je potřeba ukrajinskou společnost očistit od krajních pravičáků? Jak jste s tím pracovali na antiautoritářské scéně?

Když skutečně dojedete na východ Ukrajiny, zjistíte, že je to celé blbost. Vidíte tam celkem normální společnost, která má nějaké problémy, ale s fašismem to nemá nic společného. To, co ti říká ruská propaganda, je od reality hodně daleko.

A co třeba ty kontroverznější věci jako Pravý sektor, Azov? Předpokládám, že jste tu scénu sledovali i předtím…

Jedná se o naprostou minoritu ukrajinské společnosti, která je propagandou zcela nepřiměřeně zveličována. Určitě tady náckové jsou a nebude jich málo, ale není to tak, že by jich bylo stokrát víc než v Česku. Není jich tu ani dvacetkrát tolik. Bavili jsme se o tom s ukrajinskými antiautoritáři kvůli jednomu konfliktu, kdy se jeden ruský nácek v ukrajinské armádě pokusil během pohřbu Davyda Čyčkana napadnout místní anarchisty.

Oni je nepovažují za nebezpečí. Všichni ti náckové v armádě jsou podle nich relativně v klidu, moc neřeší politiku. Kamarádit se s nimi rozhodně nechtějí, ale není to společenský problém, který by tam teď bylo potřeba nějak řešit. Po skončení války to samozřejmě problém být může. Může to dopadnout celé špatně a v takové situaci budou fašisti získávat na síle, ale v tuto chvíli to ukrajinští antiautoritáři jako problém nevnímají. My jsme spíš překvapení z toho, že ten problém nemají.

Neonacistické strany, které se místní ultrapravičáci pokoušejí neustále zakládat – jako Pravý sektor nebo projekty Bileckého z Azovu, končí většinou absolutní katastrofou. Získávají nula celých něco něco procent, podobně jako třeba u nás Vandas, někdy i míň. A ještě jsou hrozně rozdrobení na spoustu menších skupinek. Ono to pak opticky vypadá, že je jich hrozně moc, ale ve skutečnosti jsou to takové obskurní projekty typu Právo a tradice, což je prakticky pár nějakých bláznů.

Ty skupinky se navíc mezi sebou často nenávidí. Na pozadí tam taky běží kriminální aktivity. Pravý sektor třeba působí v Zakarpatí jako kriminální organizace. Rusku tyto organizace sice propagandisticky pomáhají, ale většina lidí v Ukrajině to jako problém nevnímá. Momentálně je to spíš taková obskurní záležitost. Pravý sektor má takzvanou Pravou mládež, která dělá podobné aktivity jako některé neonacistické skupiny u nás. Někam naběhnou, strhnou vlajku, a to je tak všechno.

Podle vás tito lidé pro antiautoritáře a levičáky během války nepředstavují nebezpečí?

Za tu dobu, co to s nimi osobně řešíme, jsme neslyšeli nic o tom, že by tam měli problémy tohoto typu. Tedy kromě toho jednoho incidentu na pohřbu, který byl trochu směšný. V nejhorším někdo postnul něco na Instagram a tam se hádali mezi sebou. I v souvislosti s incidentem na pohřbu Čyčkana bylo vtipné sledovat, jak se hned někdo z Azovu ozval, proč tohle někdo dělá, když ten člověk zemřel při obraně vlasti. Ani ta pravicová sféra v tom nemá úplně jasno.

A jak to tedy podle vás vypadá na druhé straně? Mám na mysli ruské vojáky, kteří jsou aktuálně na frontě na Ukrajině. Je mezi nimi nějak rozšířený neonacismus?

Ani tam to nebude tak žhavé. Většina lidí tam jde spíš kvůli penězům, různým osobním problémům, dluhům, obviněním a podobně. Snaží se před svými problémy utéct nebo je tímto způsobem vyřešit. Je tam velmi malé procento ideologických bojovníků. Nějaké pravicové brigády zde jsou, ale postupně se spíš rozpadají, protože se to ani tomu ruskému velení úplně nehodí do krámu.

V tom smyslu, že dělají ruské armádě špatné PR?

Ano, motají se kolem toho různé kriminální živly, rozkrádají peníze. I ta neonacistická organizace Rusič nejspíš skončí nějakým podobným stylem, že na ně vlastní lidé někde udělají atentát, aby je uklidili, a postupně se ty skupiny rozpadnou. Rusové momentálně nabírají fakt obrovské množství lidí ze sociálně slabšího prostředí. Nalákají je na peníze a benefity.

Jak důležité jsou aktuálně drony v boji na Ukrajině a kdo je využívá?

Drony jsou momentálně asi nejzásadnější zbraň obrany, ale stávají se i nejzásadnějším nástrojem ruského útoku, i když Rusko stále nejvíc spoléhá na malé skupinky vojáků. Ale snaží se Ukrajinu dohnat v dronové válce, což platí hlavně u optických dronů. V této oblastí je Rusko spíš napřed. Měsíčně se v boji používají statisíce dronů.

Mluvili jste o kamikaze dronech. Jaká další užití vám přijdou zajímavá?

My děláme převážně kamikaze drony. Dají se dělat bombardovací drony, které jsou větší. Pod ně se zavěsí bomby, pilot s tím doletí na místo, koukne se, co je pod ním, shodí to tam a zase se vrací, aby dron bylo možné použít znovu. Pak jsou průzkumné drony, od nějakých menších DJI dronů, co se dají koupit tady v krámě, až po většího Mavica. Ty tam neustále pendlují a hledají nepřítele. Tento fakt naprosto změnil to, jak se na frontě můžete pohybovat. I když jste od nepřítele relativně daleko, už dávno o vás ví.

Takhle to před dvaceti lety rozhodně nebylo. Člověk na to musel mít super techniku a drahý vojenský dron. Teď je vše zcela dostupné každému civilistovi, aby si něco podobného koupil a zjistil, co se děje pět kilometrů od něj. Dost podobné je to s těmi FPV drony, což je najednou taky dostupný nástroj. My se to můžeme naučit, vyrobit si to doma DIY, pochopit základní principy – a najednou máte něco, co je efektivní a komukoliv dostupné. 

Tohle všechno šíleně změnilo válku. Už nepotřebujete obrovské haly s drahými stroji, abyste vyráběli dělostřeleckou munici, ale máte něco, co si vyrobíte doma na stole metr krát metr. Když už to někdo umí, trvá to pár hodin a máte najednou stejně efektivní nástroj. A na rozdíl od té dělostřelecké munice, která letí nahoru dolů a někde bouchne a možná se trefí, tak s tímhle se doletí přímo k cíli. I když se cíl schovává, dron ho dohoní a zlikviduje. Něco takového tady dřív nebývalo a ty poslední tři roky války to úplně změnilo. Pravděpodobně to změnilo i to, jak budou války vypadat v blízké budoucnosti.

Jak ta změna konkrétně vypadá?

Už nevidíme na frontě tanky, které by si to stříhaly přes kopce. Tanky tam vůbec nejsou, protože je to snadný cíl. Momentálně bývají dál od fronty a používají se k něčemu jinému. Zóna, kde se bojuje, se strašně rozšířila. Když budete mít někde na půl cesty opakovač signálu, dokáže dron doletět třeba 15 až 20 kilometrů. Drony s optickým vláknem se momentálně testují až na dolet 50 kilometrů. Cíl navíc zasáhne dost přesně.

S pěchotou na takovou vzdálenost útočit nemůžete, aniž byste utrpěli velké ztráty. Už to není tak, že je tady zákop, o který se pereme jako za první světové, ale je to najednou poměrně velká bojová zóna. FPV drony jsou nyní vidět ve všech konfliktech. V Jižní Americe je používají drogové kartely. Vidíme je na Blízkém východě. I když lidé z Gazy útočili na Izrael, trefili s podobným dronem izraelský tank Merkava.

Masivněji se v tomto konfliktu začaly drony používat přibližně před třemi lety. Je tam od té doby vidět nějaký posun?

Už to není jenom experimentální nástroj jako na začátku, ale armáda to opravdu systematicky zakomponovala do svých operací. Jeden tým má pozorovací dron, který posílá velení nějaký obraz bojiště. Velení následně vybírá cíle, nebo na základě toho dává povely útočným dronovým jednotkám. Je to celé propojené a už je v tom nějaký systém, s nímž se počítá do budoucna. Formují se specializované jednotky, které budou na bojišti komplexně působit pomocí dronů.

Máte nějakou představu, jaký význam mají v této válce právě ty podomácku vyrobené drony, které děláte i vy?

Je to extrémně rozšířené. Uvádí se, že přibližně 70 procent ztrát na bojišti způsobují právě tyto drony.

Jenom ty podomácku vyráběné nebo drony celkově?

Drony obecně, ale většina těch dronů je právě tohoto typu. Je to nejlevnější a nejlépe použitelný nástroj. I větší firmy se nyní soustředí na výrobu FPV dronů. Vypadají hodně podobně jako ty DIY drony, ale oni už jsou schopní je vyrábět sériově. Velkých dronů jako Fixed Wing, těch je skutečně jen promile. Mají na bojišti svůj účel, ale tohle je mnohem univerzálnější. Jeden americký Switchblade stojí 20 až 40 tisíc dolarů.

Jaké jsou náklady na výrobu jednoho vašeho dronu?

Je to nějakých sedm a půl tisíce korun. Samotné díly nakoupíme levněji, nepočítáme do toho svou spotřebu a děláme to prakticky zadarmo.

Takže do toho nezapočítáváte svou práci?

Nezapočítáváme. Pokud by to tedy vyráběla firma, dostaneme se k deseti tisícům u sedmi nebo desetipalcového dronu. Nakupujeme nějaké komponenty z Číny. Na tomto modelu bude zrovna asi všechno z Číny. Pro ty větší se snažíme nakupovat věci už z Ukrajiny. Děláme to tak u komponentů, kde hrozí, že je Čína přestane dodávat – což se může stát kdykoli. Videovysílače i celé řídicí jednotky tak už nakupujeme na Ukrajině.

Zajímalo by mě, jestli je na české antiautoritářské scéně shoda na tom, že je potřeba Ukrajinu podpořit i vojensky? Setkali jste se někdy s nějakou kritikou?

V Česku s tím až na pár jedinců nemá nikdo žádný zásadní problém. Je to ale úplně odlišná situace oproti třeba Německu, kde by nás asi většina scény zavrhla. Podobné je to i v jiných západních zemích. Tady nás ale lidé podporují, známí přinesou peníze, kapely pro nás udělají benefiční koncerty. My se s negativními reakcemi nesetkáváme.

Jak tedy vypadá interakce s takzvaným Západem?

Známe se s lidmi z Německa, co jezdí na Ukrajinu, a ti mají dost omezené možnosti, podpora je minimální. Na to, jak je ta německá scéna velká, tak jsou dost izolovaní.

Pro tamější antiautoritářskou scénu to není téma?

Mají problém i s uspořádáním přednášky o Ukrajině. Některé prostory je tam s takovým obsahem nechtějí, protože na Ukrajině jsou přece ti „fašisti“. S touto argumentací se tam setkávají mnohem víc než my tady.

Na Ukrajině jsme v létě strávili dost času s partou Francouzů. Říkali nám, že kdykoliv je u nich debata o Ukrajině, je to často postavené úplně na hlavu. Francouzi hodně řeší svou koloniální minulost. Chtějí pomáhat především lidem, kteří přicházejí z těch zemí, které někdy okupovali. A kdokoliv říká, že bychom měli pomáhat Ukrajině, jako by vystupoval proti tomuto projektu. 

Většina scény si to vyargumentovala tím způsobem, že Ukrajinci jsou ti bílí imigranti, kteří to mají jednodušší, a proto jim pomáhat nebudeme. Budeme pomáhat všem těm, co přicházejí přes moře a za které vlastně můžeme, protože jsme tam něco historicky způsobili. Takhle to podle těch známých ve Francii dnes vypadá a kdykoliv někdo otevře tuto debatu, dochází ke konfliktu.

Že tedy řeší spíš svou vlastní, historickou vinu?

Ano, takhle jsem to pochopil. Když jim popisujeme náš přístup a jak se na to díváme, tak to odmítají s tím, že takhle se o tom ve Francii mluvit nemůže.

A jak se na to tedy díváte?

Máme na mysli především srovnání Ruska s nacistickým Německem. Většinou na to reagují stylem, že z Ruska přece přišlo tolik kulturně důležitých lidí.

To ale není moc dobrý argument, ne? Z Německa jich přišlo možná ještě víc…

Takhle oni to vidí. To srovnání používám kvůli tomu, že současné Rusko je pro nás existenční hrozba. Sami Rusové to říkají v televizi. Že chtějí útočit na zlý Západ, že jsou se Západem ve válce. Naši francouzští přátelé si ale myslí, že Rusko by něco takového přece neudělalo. Ruská federace se ale s těmito plány netají a mluví o nich docela otevřeně. Je těžké jim vysvětlit, že to je realita.

Kdekoliv na západ od nás je pohled na tento konflikt hodně jiný. Už jenom to, co nám píšou občas někteří jednotlivci ze Západu na sociální sítě ukazuje, že jsou odtržení od reality. Neříkám, že všichni. Když jsme se třeba v Ukrajině bavili s kamarády, co už se od roku 2014 účastnili bojů, popisovali nám, jak jeli jakési turné po Evropě, kde chtěli ostatním antiautoritářům vysvětlovat, jak ten konflikt vznikl, co je Majdan a podobně.

Ve Španělsku a ve Francii našli nějaké kolektivy, které to na začátku odmítaly a tohoto tématu se bály. Když se ale rozběhla diskuze, i tyto kolektivy začaly jejich argumenty brát a chápat. Lidé to neviděli tak černě, ale je s nimi potřeba dlouhodobě pracovat a vést s nimi dialog.

Zároveň se bude minimálně na Západě silně argumentovat organizací NATO. Panuje zde představa, že Západ je v tomto konfliktu nějakým temným hráčem, který rozšiřuje své hranice dál na východ a ohrožuje Rusko. Jak se dá s těmito lidmi po Afghánistánu, Iráku a historiích západních vojenských akcí vlastně debatovat o Ukrajině, aby to pochopili?

Když vidím demonstrace proti zbrojení, vrací se ta představa, že jsme to nějak způsobili. Mně osobně to přijde úplně mimo, ale v lidech je to natolik zažrané, že už se s realitou ani neobtěžují. Nemyslím si, že by se NATO chystalo zaútočit na Rusko. NATO je momentálně v nějakém stavu krátce před rozpadem, natož aby tady byla nějaká shoda na tom, na koho zaútočit. NATO v tomto konfliktu není agresor.

Lidem se to zároveň špatně vysvětluje, protože nejsou ochotní se tam jet podívat. Většina scény je indoktrinovaná něčím, co už roky neustále opakuje dokola. A my jsme to opakovali taky. Rusko používá i levicovou scénu k tlaku na západní země. Ale stejně tak využívá i extrémní pravici, která je ve Francii financovaná z Ruska. Ale i jinde v Evropě. Oni zneužívají tyto scény, aby mohli zevnitř tlačit na Západ.

Ale čím proti tomuto argumentujete? Jak ty lidi přesvědčujete?

Někdy funguje argumentace historickým příkladem, druhou světovou válkou a všemi těmi návaznými konflikty. Když se do podobné diskuze dostanete, lidi vám dokážou sáhodlouze popisovat, co všechno je na tomto konfliktu špatně a že by se v něm Západ neměl angažovat.

Ale i ve druhé světové válce přece existoval nějaký Západ. Také tam byly nějaké mocnosti, které si vzájemně pomáhaly. Lidi se přidávali do různých skupin, často i partyzánských, ale i tak byli pod velením nějaké mocnosti nebo jim nějaká mocnost minimálně pomáhala. V tomto případě tito kritikové už nevidí problém v tom, že někdo vstoupil do armády a bojoval proti fašismu. Neptají se kdo je vycvičil a vyzbrojil, kdo to řídil a podobně. V případě Ukrajiny to ale problém je. Občas se stává, že v tento moment se lidem jejich argumentace rozpadne. Někteří jsou naopak tak indoktrinovaní, a tak odtržení od reality, že to berou jako nějakou hru. Jsou v nějaké póze a dělají všechno proto, aby se jim nerozbila vlastní představa o světě. 

Tento konflikt totiž části levicové scény skutečně rozbil jejich představu o světě. Řada lidí si myslela, že podobný konflikt v Evropě už nemůže nastat, že by Rusko tohle neudělalo. Že Západ a NATO podporují jen imperiální války. Spousta lidí se nedokáže vyrovnat s tím, že realita se trochu mění a že i Rusko může být v pozici toho zlého, temného aktéra.

Důležitá je samozřejmě taky debata o militarizaci společnosti a pacifismu. I v Česku se určitě setkáváte s argumentem, že posíláním dronů na Ukrajinu podporujete válečný konflikt a prakticky ho tím prodlužujete. Jak reagujete na tyto výtky?

Od začátku říkáme, že na Ukrajině máme kamarády, kteří byli před válkou jako my. Jedná se o různé aktivisty a aktivistky, hudebníky, lidi, co vaří jídlo pro Food Not Bombs. Jednoho dne na ně začaly lítat rakety, zabilo to jejich kámoše, známé, někoho z rodiny. A to byl pro většinu z nich zlomový moment, kdy jejich pacifistické a antimilitaristické postoje přestaly dávat smysl.

Podobným vývojem prošel třeba Maksym Butkevyč, který byl v ruském zajetí. Říkal o sobě, že je pacifista, ale ve chvíli, kdy na jeho město začaly lítat rakety, prakticky neměl jinou možnost. Můžete samozřejmě utéct, ale utíkat se taky nedá navždy. My pomáháme našim kamarádům, kteří si tu válku nevybrali. Nevybrali si, že je někdo přišel zabíjet a vyhánět z jejich domu. Ani náhodou to nevnímáme tak, že prodlužujeme nějakou válku nebo že pomáháme NATO. Děláme cílenou pomoc kamarádům na frontě, kteří jsou z naší názorové bubliny.

Lidé mají právo bránit se proti útočníkovi. Je jedno, jestli to je nějaký ožrala, co vás napadne na ulici a chce vás zabít. Máte právo se v takovém případě bránit a použít proti němu sílu. Pokud to vypadá tak, že je to vojenská jednotka, která přepadla vaše město, kde máte babičku, vyrostli jste tam a celý život tam žijete, máte úplně stejné právo se bránit. Agresor je v tomto případě jasný a tím je Rusko. Ideální řešení by bylo, kdyby Rusko vojensky prohrálo a už se o nic podobného nepokusilo. Realita bude pravděpodobně trochu jiná, ale takhle by to za nás bylo morálně správné.

Zmiňovali jste lidi, kteří utíkají před válkou, že nemohou prchat donekonečna. Vy máte nějaký vyhraněný názor na lidi, kteří se odmítají zapojit do válečného konfliktu? Považujete je za zbabělce?

To vůbec. Někdo cítí, že musí udělat maximum a zapojit se do toho a fakt bojovat. V tu chvíli takového člověka chci podpořit. Když jeho brácha řekne, že na to nemá a chce z Ukrajiny raději odejít, takovému člověku rád poskytnu prostor tady, aby zde mohl fungovat. Rádi oba podpoříme v jejich rozhodnutí. Oba jsou ve strašné situaci. Ne každý na to má a rozhodně neodsuzuji nikoho, kdo utíká. Známe lidi, kteří jsou na Západě a pomáhají odtamtud. Kdyby se vrátili, jdou do armády, což se jim nechce, a my to chápeme. Taky by se nám nechtělo do armády.

Zeptal jsem se na to, protože jste to zmínili a zajímal mě váš postoj.

Na české scéně je to marginální argument, který ale občas zazní. Že jsme váleční štváči a tlačíme lidi do války a měli bychom je spíš chránit nebo jim pomáhat. Když chce někdo utéct, rád mu pomůžu, když chce někdo bojovat, pomůžu mu taky. Takový voják, který je psychologicky zlomený ještě dřív, než do té armády nastoupí, nebude na frontě moc užitečný. Máme problém jen tehdy, když o nás někteří říkají, že děláme něco, co neděláme. Případně že to děláme z nějakého důvodu, z kterého to neděláme.

Zmiňovali jste, jak by podle vás měl konflikt ideálně skončit z nějakého morálního hlediska. Jak ale vypadá situace aktuálně na frontě?

Zvlášť v zimě to bylo opravdu depresivní a nálada nebyla dobrá. Ukrajina už prakticky nemá kde brát další lidi na frontu. Materiální zdroje jsou problém, ale zprávy v médiích jsou stále mnohem depresivnější než samotná realita na frontě. Když jsem byl v létě patnáct kilometrů od fronty na návštěvě za kamarádkou, nebyla tam tak hrozná nálada. Nikdo nepropadá panice, problémy se nezamlčují, ale lidi chtějí udělat maximum a budou v tom pokračovat, dokud bude s čím pracovat. Každopádně podpora Západu je teď zásadní. Ze země uteklo hodně lidí, kteří nechtějí do armády.

Jak vaši známí vlastně reagují na geopolitickou situaci? Mám na mysli hlavně Donalda Trumpa a jeho jednání s Putinem.

Čím blíž je člověk frontě, tím míň tyto věci řeší. Lidi jsou třeba měsíc na pozici a jeden týden vám v televizi řeknou, že už brzy bude nějaká dohoda s Trumpem a pak zase není a pak zase je. Ty lidi říkají, že už to ani nečtou. Jsou na pozici, dělají svou práci, snaží se, aby neumřeli oni ani jejich kolegové a kolegyně. Vojákům se nerýsuje žádná možnost, že by válka měla brzy skončit. Moc dobře vidí, co se děje na frontě, a to je pro ně směrodatné. Víc vnímají problémy armády než geopolitické věci, protože to je často nějaké divadlo. Víc je trápí problémy armády.Že je nedostatek lidí, nedostatek některých prostředků.

A co korupční skandály z posledních měsíců?

Jsme překvapení, že to s ukrajinskou společností zas tak nezahýbalo. Ta perspektiva obyčejných lidí je zaměřená na něco úplně jiného. Zajímá je, jestli bude zítra elektřina. Nikam se odejít nechystají, chtějí zůstat doma, ať už je někdo obsadí, nebo neobsadí. Lidi v Kyjevě spí dvakrát třikrát do týdne v předsíni na podlaze, protože kolem létají Šáhidy a bouchají jim bomby za barákem. Tihle lidi už jsou na to zvyklí. Kdo neodešel před dvěma lety, tak už neodejde.

Takže úzkost z toho, že nebude mít kdo narukovat do armády, lidé spíš nemají?

Na to upozorňuje hlavně velení některých brigád. Podle nich je potřeba udělat nějakou armádní reformu, která by to částečně vyřešila. Běžná společnost to zas tak nevnímá. Řeší spíš to, jestli jim bude fungovat elektřina nebo jestli budou spát v krytu. Vojáci na frontě se zase soustředí na svou práci a ví, že to může jejich situaci na frontě nějak ovlivnit. Na sociálních sítích se občas řeší, že je potřeba udělat armádní reformu, ale jinak to téma moc není.

Sami jste ale zmiňovali, že lidé, kteří nechtějí bojovat, nejsou moc dobří vojáci a nesehrávají na frontě tu roli, kterou by měli sehrávat. Jaké to má řešení?

To je pravda, ale ti lidé mají velké spektrum důvodů, proč nechtějí do armády. Některé z nich jsou řešitelné, jiné řešitelné nejsou.

Které ty důvody je možné řešit?

Spousta lidí se na to dívá z finančního hlediska. Někdo má hypotéku, děti a nemůže si dovolit jen tak odejít bez toho, aniž by věděl, že bude jeho rodina zajištěná. Tyto věci se podle mě z pozice státu dají řešit.

Skoro to působí, že Rusko v tomto ohledu postupuje líp než Ukrajina. A o své lidi se v tomto ohledu postará.

Může si to dovolit a rozhazovat peníze. Jsou tam ale i další věci. Někdo chce v armádě dělat nějakou konkrétní práci a systém je teď nastavený tak, že není zaručeno, na jakou pozici se dostanete. To řadě lidí pochopitelně vadí. I tady je velký potenciál ke zlepšení. Nedávno založená dronová armáda například otevírá hodně nových pozic. Člověk, který chce létat s drony nebo je stavět a dělat práci kolem toho, tak může. Systém ale stále není tak dobře nastavený, aby to měli zaručené. Toho se lidi bojí, a to by nějaká reforma mohla upravit. Je ale možné, že se ten problém nevyřeší, reformy nebudou dost rychlé. Že nebudou mít kde brát lidi, a dostanou tak málo pomoci ze Západu, že Rusko začne vítězit a bude postupovat vpřed. I to se může stát. Často se něco stane, aniž bychom si uvědomovali, že se to blíží. Nějaký průlom na frontě například. Není opravdu jednoduché odhadnout, jak se to bude vyvíjet.

Spousta lidí má představu, že operátor dronů je práce, kterou děláte v zákrytu a není zas tak nebezpečná. Jaká jsou rizika právě těchto vojáků a vojaček?

Rusové na ně speciálně cílí. Piloti a pilotky FPV dronů jsou určitě důležitý cíl, ale zároveň jsou většinou velmi dobře schovaní. Drony momentálně lítají lidem na zahradu nebo i do měst. Paradoxně to tak může být bezpečnější na pozici, kde jsou lidé schovaní pod nějakou budovou a ven koukají jenom nějaké antény a stále jste relativně daleko od fronty. Pilot dronů je každopádně pro obě strany důležitým cílem.

Zároveň to asi nejsou jen samotní piloti. Kdo další hraje při ovládání dronů roli?

Pilot dron jen řídí, ale kolem toho jsou celé týmy. Je tam nějaký technik a taky navigátor. Technikovi se říká inženýr a ten drony připravuje do akce. Musí vždy vyběhnout ven, položit dron na startovací pozici. Řada inženýrů umírá nebo jsou zranění právě během této operace. Často je to nebezpečnější práce než práce pilota. Inženýr je někdy i předsunutý a pilot je více vzadu v týlu.

Pilot je tedy často dobře schovaný někde v bunkru, kde se mu nemůže téměř nic stát…

Nebezpečné je ale to, že Rusové i Ukrajinci používají různé formy elektronického boje. Sledují například signály a snaží se zjistit, kde ten pilot sedí nebo kde případně vykukují antény. Pak to sledují intenzivněji a klidně můžou použít Šáhid nebo KAB, což jsou bomby vypouštěné z letadla, které mají nějaký menší interní pohon a jsou naváděny k cíli. Případně je možné na taková místa vystřelit přímo nějakou drahou raketu, pokud by si to vyhodnotili tak, že se v místě nachází nějaký elitní dronový tým.

Co dělá navigátor?

Navigátor dostává instrukce a koordináty od velení a navádí pilota. Pilot má na sobě buď speciální brýle a vidí vše ze svého pohledu. Případně má takzvanou ground station s displejem. To je momentálně trochu oblíbenější varianta. V takovém případě může navigátor pilotovi ukazovat, kam přesně má zabočit a tak dále. Navigátor totiž často ještě sleduje informace ze sledovacího dronu, dostává instrukce od velení a pilota tímto způsobem naviguje. Pilot se musí soustředit hlavně na samotné řízení, aby nehavaroval ještě dřív, než vůbec doletí k cíli. Navigátor tedy hraje docela důležitou roli. Tohle jsou lidi přímo na pozici a pak je tady ještě tým lidí, který drony připravuje někde v týlu, kde drony upravují, ladí a pak posílají na válečné pozice.

Věříte, že válka v tomto roce přinese nějaký zásadní zvrat?

Na nějaké rychlé mírové ukončení tohoto konfliktu nevěříme. Rusko konec tohoto konfliktu nechce a využívá domnělých vyjednávání ke svým psychologickým hrám. Rusko chce ideálně obsadit celou Ukrajinu a pak bude pokračovat dál. O tom jsme přesvědčení. Minimálně rok ještě Ukrajina vydrží, ale bude se to postupně zhoršovat. Musí přijít něco shora, aby se to zlepšilo. Hodně záleží na tom, jak bude reagovat Západ. Jestli budou Američané nadále osekávat pomoc, bude to horší. Už toho osekali dost, ale stále můžou osekávat víc. Můžou osekávat informace ze satelitů. Můžou říct, že některé zbraně nebudou na Ukrajinu vůbec prodávat. A taky se v Evropě může přihodit nějaká další katastrofa. Ukrajina se zároveň snaží eskalovat útoky na infrastrukturu, která Rusku vydělává na válku. Máme na mysli fosilní zdroje a různé továrny na výbušniny. To může se situací taky zahýbat ve prospěch Ukrajiny. Ani jedna strana není momentálně v dobré situaci. Rusové mnohem více mrhají svými zdroji, zatímco Ukrajina se stále snaží svou ekonomickou situaci nějak optimalizovat. V jejich systému je sice spousta děr, jak korupčních, tak logických, ale pokoušejí se s tím něco dělat.

Mám pocit, že řada lidí nevěří tomu, že Rusko může být hrozbou pro Evropu, baltské státy, pro Polsko. Jak byste tyto lidi přesvědčili?

Především to Rusové sami celou dobu říkají. Že jsou ve válce se Západem, že se zastaví až v Berlíně nebo v Paříži. Je to jen několik měsíců, co ruské stíhačky lítaly nad Tallinnem, v září lítalo dvacet dronů nad Polskem. To nejsou náhody a oni si testují, na co se zmůžeme. Proč by to dělali, kdyby jim šlo jen o Ukrajinu? Na začátku války v březnu 2022 Rusové zveřejňovali takové svodky, kde byla vždy mapa toho, co aktuálně okupují v Ukrajině. Na té mapě bylo vyznačeno Podněsteří v Moldavsku jako ruské území. Oni se zastaví až tam, kam jim dovolíme dojít. Nemají žádný konkrétní plán toho, co chtějí zabrat, ale když uvidí nějaké okénko, tak do něj nalezou. Jejich dlouhodobý plán spočívá v tom, že budou tlačit, tlačit, tlačit a uvidí se, kam je to zanese. Zatím jim to víceméně funguje. Sice obětovali přes milion lidí, ale jejich plán stále pokračuje.

V momentě, kdy se uzavře nějaký mír na Ukrajině, tak se Rusko zkonsoliduje, bude mít větší území, větší počet lidí. Může si odpočinout a pak se rozhodne, co bude dál.

Vrátí se jim všechno, o co přišli skrze sankce, a najednou tady budou moci zase podnikat. Vytvoří si v Evropě zázemí, rozjedou byznys a bude zase daleko složitější se s tím prát. V Británii se za druhé světové války s Německem neobchodovalo. My máme pocit, že v té válce nejsme, ale oni ten pocit nemají. Rusko říká, že je ve válce se Západem.

Z toho skoro vyplývá, že to Putin hraje chytřeji než Hitler.

Oni se podívali na druhou světovou válku a vzali si z toho ponaučení, co smí a nesmí dělat. Válka zároveň dnes vypadá úplně jinak než v časech druhé světové. Mluví se o hybridní válce, informační působení je zcela zásadní. My se nejsme schopni shodnout na tom, jestli se na nás chystají zaútočit. Oni nás rozebírají zevnitř dávno předtím, než vůbec přijdou. 

22.5.2026 denikalarm.cz