Hostkou Kolapsu byla Eva Lehotská, komunitní organizátorka z ostravské osady Bedřiška.

Poslední měsíc ostravská osada Bedřiška zase bojuje o přežití. V někdejší hornické kolonii zbývá po proběhlém bourání patnáct obývaných domků a situace nevypadá příliš nadějně. O malé kolonii, kterou minulý rok navštívil i prezident Petr Pavel a kterou dlouhodobě podporuje hnutí Limity jsme my, tak zase píší média. Bitvu s vedením města o prázdné domy ale kolonie i přes podporu zvenčí prohrála. O tom všem a také o letech, kdy ještě byla Bedřiška špatnou adresu, která se společnými silami zdola dokázala změnit, jsme si povídali s komunitní organizátorkou Evou Lehotskou.  

Jak jste na Bedřišce v roce 2010 po závažném incidentu mezi místními dávali dohromady společná pravidla, kterými se obyvatelé následně začali řídit, a odstartovali tak proces celkového zlepšení osady a vybudování bezpečného a přátelského sousedství?

Uprostřed Bedřišky se tehdy sešli její obyvatelé. Z každé rodiny přišel aspoň jeden zástupce. Umístil se tam takový velký plakát a lidi říkali, co je trápí a co by chtěli na Bedřišce změnit, a to se sepsalo. Každý pak označil, které body považuje za zásadní. Z toho se vygenerovalo deset bodů, na těch jsme se shodli, a ty fungují dodnes. U nás na Bedřišce máme demokracii v praxi. Pokud se cokoli děje, rozhodují všichni. Když se něco má řešit, svolá se sousedské setkání a tam se navrhují různá řešení. Návrh, který získá největší podporu, se potom udělá.

Jaká byla ta opatření?

Nejdůležitějších bylo prvních pět. První bylo, že chceme komunitní centrum. Druhý bod byl, že chceme mít Bedřišku uklizenou. Šest týdnů jsme tam potom uklízeli veřejná prostranství, odvezlo se dvacet osm aut a deset kontejnerů. Třetí věc byla, že tam byly obrovské dluhy na nájemném, dvacet pět procent lidí neplatilo. Dali jsme si jako úkol, že ode dneška se musí platit, a co je dlužné, se podle možností těch lidí bude splácet. Pak tam byl obrovský problém se záškoláctvím. Když jsme se bavili s dětmi, zjistili jsme, že ony mají strach do školy chodit, protože byly outsideři. Tak jsme se začali učit s dětmi, aby získaly sebevědomí. Čtvrtý bod byl tedy to záškoláctví. A pátý bod byl, že konflikty budeme řešit mediací. Když byl nějaký problém, a vždycky se nějaký vyskytne, nevytáhneme na sebe mačety a nebudeme se honit po Bedřišce, ale zkusíme se domluvit, a když to nejde, vybereme si někoho v rámci komunity, komu věříme, a ten nám s tím sporem pomůže. Toto se osvědčilo perfektně.

14.12.2025 denikalarm.cz