Otěže moci přebírá nový kabinet. „Konzervativní hodnoty“ v něm budou nejlépe sloužit oligarchii, která si je zaplatila.

Nový ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka si jako svého poradce zvolil vrchního lobbistu českého antigenderového hnutí a místopředsedu Aliance pro rodinu Jana Gregora. Není to překvapení, bývalý moderátor hudebního pořadu Medúza a kádr Babišova ANO má k ultrakonzervativním spolkům dlouhodobě blízko. Juchelka opakovaně Alianci pro rodinu poskytoval záštitu při akcích, v poslanecké sněmovně propagoval petici za ukotvení manželství jako svazku muže a ženy a jednou dokonce moderoval Pochod pro život. Jeho asistentkou byla dlouhé roky Zdeňka Rybová právě z Hnutí pro život.

Kromě toho, že si Aleš Juchelka na ministerstvo bere lobbistu Aliance pro rodinu, má také v plánu zrušit odbor rodinné politiky a ochrany práv dětí. Tato „reorganizace“ znamená, že z ministerstva odejde řada lidí, zrušených má být 23 míst. Dvacet míst naopak vznikne a dá se předpokládat, že je Aleš Juchelka zaplní „svými“ lidmi. Výhodou jistě bude, že ke konzervativním hodnotám se otevřeně hlásí i vládní partneři SPD a Motoristé, stejně jako řada opozičních poslanců z ODS nebo KDU-ČSL.

Ministerstvo práce a sociálních věcí tedy rozhodně nebylo progresivní ani za minulé vlády. Lidovecký ministr Marian Jurečka například otevřeně tvrdil, že za lidi v nouzi mají být odpovědní primárně jejich rodiče, případně jejich děti. V takové představě pomoc nemá nabízet společnost, ale hlavně příbuzenstvo. A tak se jednoduše stane, že pokud nemáte rodinu, zůstanete bez pomoci. 

„Rodinná politika“ v představách konzervativních spolků a politiků, jako je Aleš Juchelka nebo Marian Jurečka, navíc znamená cílenou podporu jen jednoho typu rodin – bílých, pracujících, konformních. Právě z toho důvodu je ministerstvo práce a sociálních věcí resort, který hned po zdravotnictví a spravedlnosti zajímá ultrakonzervativní antigenderové spolky nejvíce. Posilovat a podporovat „tradiční rodinu“ znamená navázat sociální podporu na velmi konkrétní rodinné uspořádání. Pomoc pak dostávají zejména ti, kteří odpovídají předepsanému ideálu – muž, žena, děti. Tento model dobře známe z Maďarska či Polska.

Aleš Juchelka, stejně jako například Petr Macinka, využívají „reorganizace“ svých resortů jednak k tomu, aby se zbavili nepohodlných úředníků, ale také k tomu, aby nás mediálně zahltili. Aby vytvořili tolik chaosu a stresu, který znehybní zbytky akceschopné opozice. Pravicovým stranám, které dosud vládly, už stejně nikdo nevěří a sociální a environmentální hnutí, která by se mohla proti motoristickému tažení zmobilizovat, jsou slabá a většinou nemají potřebné prostředky ani kapacity. 

Když jsme zahlcení přívalem chaotických zpráv o tom, jak Babišova vláda kuchá a rozkládá státní instituce, jednoduše nám může uniknout ten nejdůležitější aspekt všech těchto událostí. S prosazováním konzervativní politiky a „sekání výdajů motorovkou“ se pojí hlavně prosazování materiálních zájmů konkrétních lidí. Těch nejbohatších. Liberální média mívají problém kritizovat akumulaci peněz a moci. Stejně jako mají problém uplatnit materialistickou analýzu k tomu, aby pochopily dnešní dění.

Jak psala nedávno ve svém textu Saša Uhlová, to, co se dnes děje, není náhoda, ale logické vyústění systému, v němž žijeme. Pokud budou nejbohatší lidé dále a dále bohatnout a získávat větší a větší moc, nemůžeme se divit, že my o tu svou budeme zároveň přicházet. Taková společnost bude logicky méně a méně demokratická. To všechno je jediné možné a logické vyústění pravicových politik.
Ženy, muži, rodiny

Právě pravicové politiky si velmi dobře rozumí s konzervativními hodnotami. Bývalá premiérka Spojeného království Margaret Thatcher jednou řekla, že neexistuje nic jako společnost, jen jednotlivé ženy, muži a rodiny. Právě společenská soudržnost je přitom důvod, proč distribuovat bohatství a zavádět sociální opatření. Aby i člověk, který není součástí žádné rodiny, nezemřel hlady a dostal potřebnou péči.

Pokud společenskou soudržnost zrušíme a nahradíme představou individuálních lidí, potažmo jednotlivých rodin, oligarchové se nemusejí obávat daní, regulací či jakékoliv další odpovědnosti. Otázka antigenderových a konzervativních hnutí tedy není jen otázkou „kulturní“, ale také materiální. Pokud konzervativní hodnoty aplikujeme tak, že zasadíme rodinu do centra legislativy, budou z toho nakonec nejvíce těžit ti nejbohatší.

 
Jak trefně v neděli večer napsal šéfredaktor Alarmu Jan Bělíček, jedním z největších vítězů letošních voleb se stal uhlobaron Pavel Tykač, a to aniž by získal jakoukoliv politickou funkci. Právě miliardář Tykač otevřeně finančně podporuje Alianci pro rodinu a varuje před „progresivistickými levičáky“, kterými dle svých slov opovrhuje. Užívá přitom slovník i argumenty antigenderových hnutí. Nedávno také koupil polovinu vydavatelského domu Mafra, právě z důvodu, aby se z Mafry nestalo „levičácký médium“. Dlouhodobě tento uhlobaron podporuje Konzervativní noviny nebo ultrapravicovou Společnost pro obranu svobody projevu.

Právě Tykač a další oligarchové mají obrovský zájem na tom, aby se do české politiky dostalo ještě víc konzervativního a neoliberálního přemýšlení. My v Alarmu na tyto jevy upozorňujeme dlouhodobě. Píšeme o rizicích pravicové politiky i o tom, jak se ultrakonzervativní lobbisté dostávají na pozice moci. Za minulé vlády i za této. I pro nás je ale dnešní doba náročná. Pokud můžete, podpořte proto prosím naši redakci a její udržitelné fungování v nové kampani Oligarchii se nepřizpůsobíme. Protože Alarm o všech tématech, které dnes krystalizují ve veřejných debatách, píše systematicky a vytrvale dvanáct let. A chce to dělat dál.

22.12.2025 denikalarm.cz