Okolnosti smrti krajně pravicového aktivisty se postupně vyjasňují. Ukazuje se, že ve Francii sílí problémy jak s politickým násilím, tak s násilím motivovaným rasismem.

V sobotu 14. února zemřel v lyonské nemocnici třiadvacetiletý Quentin Deranque. Podlehl zraněním, která mu o dva dny dříve způsobila skupina příslušníků krajní levice kopanci do hlavy. Po tomto útoku se Quentin podle svědků zvedl ze země, nepamatoval si, co se stalo, byl zmatený, ale při vědomí, a odmítal přivolat sanitku. Jeden z jeho přátel ho chtěl vzít k sobě domů, ale jeho stav se zhoršoval a hodinu a půl poté pro něj přijela záchranka, která ho odvezla v kritickém stavu a v bezvědomí do nemocnice, kde o dva dny později zemřel. Podle ošetřujícího lékaře měl Deranque zranění neslučitelná se životem a ani včasnější přivolání lékařské pomoci by mu život nezachránilo.

První video, které se na veřejnosti objevilo, obsahovalo právě scénu, kdy Deranque leží na zemi a lidé kolem něj do něho kopou. Ve francouzských médiích se mluvilo na jedné straně o rvačce, na straně druhé o lynči a záměrné pasti, do níž byl Deranque vlákán, načež byl v přesile zmlácen tak, že nepřežil. Později se objevila další videa i informace, které dodaly širší obraz událostí toho dne. Samotný Deranque přitom byl někým popisován jako nenásilný student a katolík, jinými zdroji jako člověk napojený na krajně pravicové militantní skupiny. Poslanci drželi v Parlamentu minutu ticha, aby uctili jeho památku. Jeho smrt vyvolala politickou i mediální bouři a také podnítila řadu komentářů, které se zaměřují na kontext politicky motivovaného násilí v Lyonu i ve Francii celkově.

Co se stalo v podvečer 12. února?
Ve čtvrtek 12. února přijela vystoupit do Lyonu právnička a europoslankyně za Nepoddajnou Francii Rima Hassan, jejíž veřejná vystoupení často narušují příznivci krajní pravice. Přednáška Rimy Hassan proběhla v Institutu politických studií po 18. hodině. Do Lyonu poslankyně dorazila v 18:01 a její bezpečnost na místě zajišťovalo šest příslušníků ochranky Nepoddajné Francie. Představitelky krajně pravicového a identitářského Kolektivu Nemesis, který sdružuje ženy, jež vystupují proti migraci, předem ohlásily, že uspořádají během vystoupení Rimy Hassan happening, aby přednášku narušily. Na akci jich přišlo sedm. Asi dvacet krajně pravicových militantů z Lyonu se dostavilo před budovu univerzity s tím, že budou členky Kolektivu Nemesis chránit před případnou agresí. Na místě byli i lidé z bojůvek krajní levice. Někteří z nich byli dříve organizovaní ve skupině Mladá garda, která už oficiálně neexistuje, protože byla loni v létě zakázána. Před budovou se ve tři čtvrtě na šest, tedy v době, kdy byla Rima Hassan ještě ve vlaku, semlela drobná potyčka, když se někdo pokusil vytrhnout jedné aktivistce z Kolektivu Nemesis z ruky ceduli.

O pár minut později se střetly asi 400 metrů od vchodu do budovy za kolejemi dvě skupiny krajně pravicových a krajně levicových radikálů. I když ze záběrů není jasné, kdo konflikt vyprovokoval, je na nich vidět, že krajně pravicoví radikálové byli vybaveni rukavicemi s chrániči, motocyklovými přilbami a částečně byli i ozbrojeni. Jeden z radikálů byl vybaven berlí, další slzným plynem. Jeden z militantů krajní pravice zapálil dýmovnici a hodil ji směrem k protivníkům. Na ulici propukla bitka, která je zdokumentovaná různými videy, jež se na veřejnosti objevila později, než video útoku na Quentina Deranqua.

Z dostupných videí je vidět, že zde bojuje 16 krajně pravicových a 13 krajně levicových radikálů, co je mimo záběry, ale nevíme. O něco později se tři krajně pravicoví radikálové ocitli o kousek dál, odděleni od ostatních, načež byli povaleni na zem. Dvěma se podařilo utéct, Quentin Deranque zůstal ležet a následuje veřejnosti dobře známá situace zdokumentovaná videozáznamem, který někdo pořídil z přilehlého domu a na němž je vidět, jak leží na zemi a okolostojící do něj kopou. Tento videozáznam se objevil na veřejnosti jako první a způsobil velké pozdvižení. Členky Kolektivu Nemesis doprovodily první video příběhem, podle něhož je přišel Quentin Deranque chránit proti napadením a byl vlákán příslušníky Mladé gardy do pasti. Teprve po zveřejnění dalších videí bylo zřejmé, že šlo ve skutečnosti o bitku mezi dvěma skupinami, na kterou byli krajně pravicoví radikálové svým vybavením připraveni.

Levice kontextualizuje
Po zveřejnění dalších videí se objevila celá řada článků a diskuzí, které události kontextualizují. Zmiňují historii násilných střetů v Lyonu, kde krajní pravice v desátých letech velmi často napadala jak příslušníky levice, tak lidi, kteří mají imigrantský původ. K těmto střetům docházelo jak na levicových akcích, včetně akcí odborů, tak v ulicích nebo v provozovnách, kdy terčem útoku byli například obchodníci, kteří měli stánek s kebabem. Politická reprezentace vzrůstající násilí dlouho neřešila také proto, že nechtěla, aby informace o něm poškodily dobré jméno Lyonu. Právě kvůli rostoucímu násilí, které policie často neřešila, vznikla roku 2018 krajně levicová militantní organizace Mladá antifašistická garda, které se zkráceně říká Mladá garda. Situaci v Lyonu v posledních letech některá média popisují jako válku mezi krajní levicí a pravicí. V souvislosti se smrtí Quentina Deranqua se začalo více mluvit i o radikalizaci krajní levice.

Prvním mluvčím Mladé gardy byl její spoluzakladatel Raphaël Arnault, který je dnes poslancem za Nepoddajnou Francii. Organizace byla v červnu 2025 zakázána. V posledních letech byla zakázány i další krajně levicové a krajně pravicové skupiny ve Francii a konkrétně i v Lyonu. Zákon, který umožňuje rozpouštět tyto organizace, existuje od roku 1936 a vznikl jako odpověď na násilné demonstrace krajní pravice v roce 1934. Od té doby bylo takto zakázáno 161 organizací, z toho 30 procent během prezidentství Emmanuela Macrona. Ve Francii se nyní diskutuje i o tom, že četné zákazy vedou pouze k rozdrobování krajně pravicové i krajně levicové scény, zaniklé organizace jsou nahrazovány nově vznikajícími, jen více lokálními, a existuje tak méně organizací na národní úrovni. Tragédii v Lyonu četné zákazy každopádně zabránit nedokázaly.

Spojitost mezi Mladou gardou a Nepoddajnou Francií vyvolala silné politické reakce pravice i krajní pravice. „Beztrestnost extrémní levice musí skončit,“ prohlásil předseda Národního sdružení Jordan Bardella na sociálních sítích, zatímco Marine Le Pen požadovala, aby „milice extrémní levice“ byly od nynějška považovány za „teroristické skupiny“. Generální tajemník Macronovy strany Obnova Gabriel Attal odsoudil „násilí extrémní levice, které se rozpoutalo“ a vyzval k „jednohlasnému odsouzení“ těchto „mimořádně závažných“ činů. Odborníci na krajní pravici nicméně poukazují na to, že krajní pravice je odpovědná za nejméně 14 úmrtí v posledních čtyřech letech, často s rasistickým motivem.

Jako například smrt Džamela Bendjaballaha, otce od rodiny a speciálního pedagoga, kterého na třikrát přejel člen francouzské patriotické brigády, blízké krajní pravici. Vrah, který byl bývalým partnerem Bendjaballahovy ženy, své oběti dlouhodobě vyhrožoval, nadával mu do špinavých Arabů, krys a Saracénů. Když se to Džamel pokoušel řešit na policii, případem se nezabývala. Rodina po smrti poukazovala na to, že motiv byl rasistický, ale soudy to neuznaly. Tato úmrtí ovšem nebyla zdaleka tak medializována a nevznikla na jejich základě celospolečenská debata, prošla víceméně nepozorovaně.

Další statistiky se týkají politicky motivovaného násilí. Podle francouzského politologa Xaviera Crettieze bylo za posledních čtyřicet let ve Francii zhruba 5600 politicky motivovaných případů násilí. Z toho jich 4829 nemělo za následek ani úmrtí, ani zranění. Mrtvých v důsledku politicky motivovaného násilí bylo za posledních čtyřicet let 418, a pokud od nich odečteme akce islamistů, kteří jsou zodpovědní za 289 úmrtí, a korsických a baskických separatistů, kteří jsou zodpovědní za necelých 80 úmrtí, zůstává 53 úmrtí, jež jsou důsledkem ideologicky páchaného násilí. Z toho připadá 48 na vrub krajní pravici a pět krajní levici. Tato čísla se objevují v různých obměnách podle toho, který odborník je prezentuje, v zásadě se ale neliší a poměr je vždy velmi podobný.

Posilování krajní pravice, normalizace otevřeně rasistických projevů i hon na levici v Parlamentu a některých médiích, přispívají k rozjitřené atmosféře, kterou řada lidí přirovnává k nástupu fašismu před devadesáti lety.

Napojení Nepoddajné Francie na Mladou gardu
Mezi 17. a 18. únorem bylo zatčeno a vzato do vazby jedenáct lidí, osm mužů a tři ženy, všichni ve věku 21 až 25 let, s výjimkou jedné ženy po čtyřicítce. Čtyři lidé byli dva dny poté propuštěni a budou vyslýcháni na svobodě. V pátek 20. února oznámila prokuratura v Lyonu, že sedm podezřelých předvedených před vyšetřující soudce bylo obviněno z úmyslného zabití, těžkého ublížení na zdraví a účasti na zločinném spolčení. Mezi zadrženými jsou i dva spolupracovníci poslance a spoluzakladatele Mladé gardy Raphaëla Arnaulta. Jeho asistent Jacques-Eli Favrot je podle některých zdrojů obviněn z účasti na zločinném spolčení. Podle dalších, které citují Favrotova právníka, přiznal asistent svou přítomnost na místě činu i to, že se podílel na útoku na Quentina Deranquea, ale údajně tvrdil, že neuštědřil nejnásilnější údery, které mohly způsobit fatální zranění. Obviněn je také bývalý Arnaultův stážista Adrian Bessyere, který se měl podle agentury AFP také přímo účastnit násilné akce.

Raphael Arnault oznámil ukončení spolupráce se svým asistentem. Mluvčí vlády Maud Bregeon však vyzvala Nepoddajnou Francii k tomu, aby Arnaulta vyloučila, a Jordan Bardella, předseda Národního shromáždění, se na Europe 1 a CNews vyjádřil, že by se Arnault měl vzdát svého poslaneckého mandátu.

Vedení Nepoddajné Francie své vazby na Mladou gardu nepopírá, ostatně Jean-Luc Mélanchon se v minulosti Mladé gardy opakovaně zastával. „Vyzývám všechny své nepodrobené soudruhy, aby se shromáždili pod vlajkou Mladé gardy a řekli: ‚My se nebojíme!‘,“ vyjádřil Mélanchon podporu Mladé gardě loni na jaře, když už se mluvilo o zákazu činnosti této organizace. Strana má jako strategii dávat na své kandidátky lidi, kteří vzešli z protestních hnutí a lokálních bojů, namísto toho, aby je obsazovali pouze stranickými kádry. Proto se dostala na jejich kandidátku například Rima Hassan a také Raphaël Arnault. Odpovědnost za smrt mladého muže nicméně Nepoddajná Francie odmítá a její představitelé odsoudili jakékoliv násilí. Rima Hassan naopak po událostech v Lyonu opakovaně odmítla jakoukoliv svou osobní spojitost s Mladou gardou s tím, že nikoho z této organizace nezná a její bezpečnost vždy zajišťuje ochranka Nepoddajné Francie.

Mladá garda a šikana chlapce
Mezi zadrženými je podle více zdrojů i Alexis C., který již byl obviněn z antisemitského útoku uprostřed kampaně před předčasnými parlamentními volbami. K útoku došlo 27. května 2024, kdy skupina devíti aktivistů ve věku mezi dvaceti a třiceti lety z organizace Mladá garda údajně uhodila patnáctiletého židovského teenagera v metru poté, co ho nazvali „sionistou“ a donutili ho křičet: „Ať žije Palestina!“ Konfrontace se odehrála v pařížském metru mezi stanicemi Victor-Hugo a Charles-de-Gaulle. Podle výpovědi chlapce ho napadli lidé, kteří měli na obličeji roušky, snažil se dovolat pomoci, ale nikdo z cestujících mu nepomohl. Ve své stížnosti teenager tvrdil, že byl napaden proto, že je Žid. Zvuková nahrávka útoku byla zveřejněna na instagramovém účtu „Youth Antifa“, který je připisován organizaci Mladá garda. Na tomto videu byli vidět někteří z útočníků a bylo slyšet pláč, pravděpodobně daného mladíka, a také mužský hlas, který opakuje: „Ať žije Palestina!“

Napadení se odehrálo také po přednášce Rimy Hassan. Vedení univerzity vystoupení nejprve zakázalo, protože se obávalo, že je zde riziko narušení veřejného pořádku, správní soud ale konání přednášky posvětil. Událost proběhla v napjaté atmosféře a přišlo asi sto demonstrantů, aby proti Hassan protestovali. Na místě byli i příslušníci Ligy židovské obrany, což je krajně pravicová rasistická organizace. Obvinění se hájí, že v teenagerovi rozpoznali jednoho z účastníků protidemonstrace a rozhodně ho nekonfrontovali proto, že by byl Žid, nýbrž proto, že ho považovali za člena Ligy židovské obrany. Antisemistský motiv tak odmítají. Tvrdí také, že ho během konfrontace fyzicky neatakovali. Nepopiratelným faktem, který vyplývá z nahrávky, již sami zveřejnili, a z toho, co obvinění vypověděli, ale zůstává, že skupina dospělých lidí šikanovala v metru patnáctiletého chlapce.

Různé strategie krajní pravice
Ke Quentinu Deranquovi se po jeho smrti přihlásily různé malé krajně pravicové skupiny, které mu vzdaly hold a některé zdůrazňovaly, že byl jejich aktivním členem nebo se účastnil jejich akcí. Francouzská akce (Action Française), krajně pravicové, royalistické a historicky antisemitské hnutí, zveřejnila příspěvek, který následně smazala. Uvedla v něm, že Quentin Deranque byl jejím členem. Rozkoly v extrémní pravici ohledně tragédie ilustruje jejich označení Kolektivu Nemesis za identitární a „židoslužebné“ hnutí (mouvement judéo-servile).

Quentin ale nebyl spojen pouze s Francouzskou akcí, byl členem mnohem radikálnějších a násilnějších skupin. Mluvčí neofašistické organizace Audace Lyon, založené po rozpuštění jiné krajně pravicové organizace Bastion Social, agentuře AFP sdělil, že Quentin se ještě týden před tragédií účastnil jí organizovaných sportovních tréninků, kterými připravovala své členy k boji. Podle dalších zdrojů byl Quentin zapojen do kruhů revolučních nacionalistů, ideologického hnutí usilujícího o násilné zrušení institucí podle Mussoliniho vzoru v Itálii. Revoluční nacionalisté, kteří jsou velmi blízcí neonacistům, zastávají násilnou rétoriku a bojovnou estetiku. To je v rozporu se strategií Kolektivu Nemesis, jehož cílem je vystupovat jako nenásilné aktivistky, které jsou terčem útoků antifašistů. 

Deník  L’Humanité zveřejnil v pondělí 23. února tajnou komunikaci po Telegramu z podzimu loňského roku mezi členkami Kolektivu Nemesis a členy lyonských krajně pravicových militantních uskupení. Ti tehdy plánovali akce, při kterých chtěli vlákat antifašistické aktivisty do pasti s tím, že by členky Nemesis sloužily jako návnada. „Můžeme být dvě nebo tři holky, které budou rozdávat letáky tam, kde je chcete chytit, trochu jako návnada,“ psala například jedna z lyonských členek z Nemesis, když se domlouvali, jak budou postupovat. Podle deníku L’Humanité tato konverzace, která obsahovala 154 příspěvků, vrhá na lyonskou tragédii docela jiné světlo.

Především se ukazuje, že tragická lyonská událost je důsledkem vzrůstajícího napětí mezi krajní levicí a krajní pravicí, které se rozvinulo i proto, že policie a soudy dlouho neřešily násilí krajní pravice a útoky na lidi jiné etnicity. Novináři z Rue89Lyon analyzovali 102 případů násilných útoků krajní pravice za posledních 15 let v Lyonu a dospěli k tomu, že 70 procent z nich zůstalo nepotrestáno. V ulicích Lyonu i dalších měst probíhá válka mezi skupinami krajní pravice i levice a během let se násilí normalizovalo. Nedopadá přitom jen na lidi, kteří se bitek dobrovolně účastní, ale často také na ty, kteří mají imigrantský původ.

24.2.2026 denikalarm.cz