Edwardsville, 24. prosince 1894

Ctěná redakce Dělnických Listů!

Přijměte těchto pár řádek do vašeho ct. listu.

„Radujme se, veselme sej Ježíšek se nám narodil, aby prý nás vykoupil“

Tak křičí dnešní den ve všech kostelích vypasení flanďáci. Jaký to výsměch pro nás pracující třídu! Může dělník při nynějších bídných poměrech se radovat, když se jeho rodině nedostává ani chleba?

Vy černí lháři, vy se můžete radovat, neb ten hloupý lid vám toho Ježíška musí draze zaplatit. Jidáš jej prodal za třicet stříbrných a vám černá rota přinese miliony.

Je to možné, aby v dnešním „osvíceném“ století stávalo tolik hloupých lidí, které může ta černá rota tak snadno přelhávat? Ó, ano, je to skutkem. Kdo se chce o tom přesvědčit, ať jde na ten den do toho krámu, či do chrámu páně, jak to hloupý lid nazývá, a tam spatři vybírání jako na komedii, jen že na komedii se tolik neplatí jako na toho Ježíška.

Knězův pomahač pro pohodlí upevní bezednou kapsu na hůl a tu přistrčí každému až pod samou hubu. A tu každý vidí, že do té bezedné kapsy hází se nejmenší peníz půldolar. Když je kapsa plná, odchází s ní pomahač před hlavní oltář, kde se pokloní. To dává znamení, že je bezedná kapsa plná, načež se i flanďák obrátí k lidu a volá: „Radujme se, veselme se, Ježíšek se nám narodil.“ Při tom zapomněl ale dodat: „A mě kapsu naplnil.“

Ó, vy černá holoto, to je ta vaše víra, ten bezedný pytel, který vám ten hloupý lid plní a vy mu za to slibujete nebe po smrti a Ježíška!

Jak my horníci v Edwardsville se máme radovat? Tři měsíce v letě byla stávka a od stávky až po dnes je horník rád, když vydělá za měsíc 10 neb 12 dolarů. Může se s vámi, vy černá roto otec rodiny radovat?

A vy jste hlavní příčinou naši poroby, neb až se sklátí oltář, trůn padne sám sebou. Jak se mohou naše dítky radovat? Právě v tento den vidí ve výkladních skříních množství nejrozmanitějších hraček. A to prý všecko přinesl Ježíšek, jak jim kněží praví. Hračky ty nejsou ale pro všecky dítky. Když vstoupíme do příbytku vyděrače, tu spatříme jeho dítky s  usmívající tváří poskakovat a radovat se kolem vánočního stromku. Jaká radost boháče i jeho dítek!

Jakou radost má ale otec a jeho dítky, který 8 měsíce zahálel a nyní vydělá 10 neb 12 dolarů za měsíc? Jakou radost a dary může takový otec učinit svým dítkám? Bolno vzpomínat. Jeho dítky polonahé a polobosé táží se jedno přes druhé, co jim Ježíšek nadělí. Otec neodpovídá — nemůže — vidíte jen jak proud slzí kane z očí po utrápené tváři! — Tak slaví chudý dělník Vánoce!

Má to věčně trvat, dělníci, bysme my, tvořitelé všeho, byli ode všeho odstrčeni? Já pravím že ne. I nám přijde jednou vykupitel ve způsobu sociální revoluce! Je na nás jen, bysme přiložili ruce k dílu a pak nás vítězství nemine, pak ve volné společnosti vystrojíme i zasadíme si stromeček — stromeček svobody!

Dopisovatel.  

24.12.2019 ahistorie.451.cz