Začátkem prosince tomu bude přesně 10 let, co dělníkům a dělnicím automobilky Hyundai v Nošovicích u Frýdku-Místku došla trpělivost s bezzubostí oficiálních odborů a spontánně vyvolali zdola organizovanou stávku.

Na 400 pracujících se tehdy rozhodlo říct jasné ne šikaně, přesčasům a selektivnímu vyplácení odměn těm loajálním, zastavili práci a shromáždili se v závodní jídelně. Vyděšené vedení vzkázalo dělníkům, aby zvolili zástupce, který bude tlumočit požadavky stávkujících. Ti se ale mohli na nějaký zastupitelský systém zvysoka vykašlat a naopak vzkázali vedení, ať přijde za nimi. Taková „drzost“ korejský management zcela zaskočila, nicméně byli nuceni požadavky dělníků akceptovat.

Po hodině se pracující a šéfové dohodli takto – dělníci se vrátí do práce a další den se bude pokračovat ve vyjednávání. S okamžitou platností budou zrušeny některé nařízené přesčasy a vedení nebude dělníky kvůli stávce krátit na mzdě. Stávka zřejmě působila jako rozbuška, protože hned druhý den se odehrál další protest, tentokrát v subdodavatelské firmě Dymos, a to za účasti asi stovky lidí. Tam nicméně jednání skončilo krachem. V ovzduší stávkové pohotovosti se pak vyjednávalo již v režii oficiálních odborů a výsledkem byla dohoda o nepotrestání strůjců stávky a zrušení povinně nařizovaných přesčasů. V Dymosu takové štěstí neměli, tam dostali dělníci za aktivní účast na stávce padáka či jiné tresty.

Největším úspěchem stávky však nebyla opatření, která se podařila ze strany odborů vyjednat. Bylo jím vyšší sebevědomí pracujících, kteří již nemohli být ze strany managementu přehlíženi. Stávka ukázala, že když potřebujeme bojovat za svá práva, neudělá to za nás nikdo jiný, než my sami. Šéfové oficiálních odborů mají prostě vždy blíže k managementu, než k běžným pracujícím.

Dobrá analýza od Kolektivně proti kapitálu zde.

30.12.2019 oafed.noblogs.org