Léto neprovází tolik rasistických pochodů jako loni. V Děčíně se ale včera odehrála demonstrace „slušných lidí“, jež možná ukazuje na změnu přístupu některých českých rasistů.
tatok
Na středu 13. srpna ohlásil populární excentrický rasista a lhář z povolání Milan Kohout pochod Děčínem. Tuto událost na Facebooku nazval Cikánský teror v Děčíně. Asi aby bylo každému jasné, o co vlastně půjde. Záminkou k akci se stal nedávný incident v herně Calipso nedaleko ubytovny v ulici Zelená, při němž romský násilník zmlátil gadžu.
Na Mírovém náměstí před magistrátem se v půl čtvrté sešlo okolo dvou set lidí. Podle serveru Romea mezi nimi bylo i čtyřicet neonacistů, každopádně drtivě převládali místní, pro které se v médiích během několika posledních let vžil termín „slušní lidé“.
Jsme tu a nestydíme se
Zhruba ve stejné době se na druhém konci Děčína v ubytovně v Zelené ulici připravovali obyvatelé na možnou nevítanou návštěvu. S tím, že děčínští, kteří se účastnili demonstrace na Mírovém náměstí, mohou být spíše bojovně naladěni, se muselo prostě počítat a nahlášený pochod měl ostatně končit jen pár set metrů od ubytovny. Ta v Zelené se příliš neliší od ubytoven kdekoli jinde na severu Čech. Z větší části ji obývají Romové, ale najdou se zde i chudší zástupci bílé majority a několik Vietnamců a Ukrajinců. Za krcálek, kam se těžko vměstná pár lidí, zde soukromému vlastníkovi zaplatíte osm tisíc korun, ačkoliv hned v sousedních domech jsou za stejnou cenu k mání byty tři plus jedna v neskonale lepším stavu.
Většině nácků podle všeho stačí poprat se a šířit strach. Ti, kteří mají politické ambice jako Kohout nebo Žák, zjistili, že pochody nepředstavují východisko.
Zdejší Romové už dopoledne vyvěsili po sedmipatrové ubytovně protirasistické transparenty. Jednak se doma nehodlali jen skrývat, jednak se dle svých slov nemají za co stydět. Náladu ve městě popisovali s obavami a zdůrazňovali, že po nedávném násilném a velmi brutálním útoku několika Romů ve zdejším baru se atmosféra pochopitelně dost zhoršila. Zároveň ale o překot zdůrazňují, že motorem incidentu byl zdejší Rom, jenž se – dokud nebyl nedávno zadržen – rval pravidelně a dva týdny před tím, než s nebývalou brutalitou zmlátil bílého návštěvníka zdejšího baru, podobně agresivně napadl i dva z místních Romů. O rasové motivaci jeho zalíbení v násilí lze tudíž s úspěchem pochybovat. Nicméně, jak už to tak v podobných případech bývá, vina padla na celou zdejší romskou komunitu.
Z čumilů davem
Stereotyp rozvášněného davu lačnícího po násilí narušili ještě před akcí na Mírovém náměstí čtyři Romové projíždějící v autě, kteří se smáli na „čumily“ ze začátku nesměle postávající na chodnících, a ti se víceméně vesele smáli zas na ně, zatímco přímo před magistrátem stáli jen organizátoři a skupinka nácků. Z nesmělých čumilů se ale záhy stal dav, který toužil po akci, byť zřejmě nikdo neměl jasnou představu, o jakou akci by mělo jít.
Lukáš Kohout, který v blízkém Varnsdorfu kandiduje do zastupitelstva, přenechal hned na začátku hlavní slovo místnímu „chcibýtpolitikovi“ Petru Žákovi, který podle informací Romea.cz kandidoval za Svobodné do poslanecké sněmovny. Ten překvapivě vyzval shromážděné lidi k debatování na náměstí a k dialogu s radnicí – s tím, že pochody nic nezmění. Přestože svůj projev vylepšoval rasistickými vtípky, na něž dav pozitivně reagoval, víceméně vyzval k rozlišování mezi Romy. A sice mezi starousedlíky a přistěhovalci, s nimiž podle něj teprve přišli do Děčína problémy. Když se z davu ozvalo nesouhlasné volání, že mezi Romy přece nelze rozlišovat, tak jen pokrčil rameny. Jako by tím říkal, že s tím nemůže bohužel nic udělat, i když by třeba chtěl.
Pátrání po tom, v jaké ze zdejších vyloučených lokalit mají romští přistěhovalci žít, se ale v průběhu celého dne zdá jako zhola nesplnitelný úkol. Lidé na ulici o nich sice neustále mluví, ale nikdo žádného z nich pořádně nezná a hlavami nesouhlasně kroutí i Romové z ubytovny v Zelené. Později se dozvídáme, že jde o mýtus, jenž často funguje i v jiných městech potýkajících se s existencí vyloučených lokalit. Jedni říkají, že přistěhovalci bydlí v ubytovně v Zelené, ale jak zjišťujeme, není to pravda. Když nezabere tato adresa, tak se pro změnu mluví o ubytovně v Krátké ulici, a když ani tam nikdo příval přistěhovalců nepozoruje, zmiňuje se vyloučená lokalita Boletice. Vypadá to zkrátka, že problémoví romští přistěhovalci jsou v Děčíně tak trochu všude, ale ve skutečnosti nejsou nikde.
10523866_616955381759426_2158847975075272799_n
Děčínští Romové si připravili protirasistické transparenty
Demokracie na ulici?
Žák společně s Kohoutem opakovaně vyzývali k veřejnému vystoupení na demonstraci primátora Děčína Františka Pelanta. Na nečekanou umírněnost vystupujících mírně zmatený dav reagoval s větším ohlasem právě až ve chvíli, když zazněl požadavek dostat na náměstí primátora města. Ten skutečně o něco později v doprovodu dvou policistů mezi lidi přišel a stoupl si na improvizovaný pultík s nápisy „Nechceme z Děčína Chánov“ a „Varnsdorf, Duchcov, Janov…“, odkazujícími k české rasistické tour na severu Čech v posledních letech.
Přestože několik rozvášněných demonstrantů nechtělo primátora poslouchat, zbytek je částečně utišil a začal děčínský pokus o demokracii na ulici. Primátor vysvětloval, že s problémy nemůže nic dělat, protože ty jdou spíše na vrub státu a jeho zákonů a institucí. I když popisování byrokratických zapeklitostí asi nebylo právě tím, co shromážděný dav, toužící po něčem „větším“ a „opravdovějším, očekával, určitá katarze se přece jen dostavila. Tím „větším“ a „opravdovějším“ přitom není nic jiného než pokus o pogrom, s nímž i „čumilové“ a slušní lidé museli alespoň v koutku duše počítat.
Lidé primátorovi popisovali svoje problémy a ten se je snažil ubezpečit, že stojí na jejich straně, ale má svázané ruce. Shromáždění občané byli viditelně frustrovaní celkovou situací v jejich městě a mluvčími jejich hněvu se střídavě stávali jednotlivci z davu, kteří řvali na primátora a v rámci možností pojmenovávali konkrétní problémy. Asi pětašedesátiletý důchodce primátorovi hlasitě líčil, že byt, na který si šetřil a do něhož investoval čtyři sta tisíc, dnes nemá žádnou hodnotu. V Děčíně je dvacetiprocentní nezaměstnanost, mladší a vzdělanější občané město opouštějí a jedinými výraznějšími investory jsou tak nechvalně proslulí obchodníci s chudobou.
Pouliční demokracie se neminula alespoň symbolickým úspěchem. Náměstek primátora Sinko pozval pět lidí z davu, aby s ním šli mluvit o situaci ve městě do jeho kanceláře. Žák zase vyzýval k pravidelným středečním shromážděním na náměstí, kde by se probíraly nejdůležitější záležitosti města. Ti nejnaštvanější občané Děčína se hlásili o slovo a některé projevy byly opravdu velmi emotivní. Šlo evidentně o špatně situované lidi, kteří nejsou zvyklí mluvit na veřejnosti.
Přestože k hromadnému pochodu slušných lidí „na cigány“ nakonec nedošlo a k ubytovně v Zelené se vydala jen velmi malá skupinka částečně opilých nácků a několika dětí ze základní školy, dav byl uspokojen jen částečně. Svoji frustraci lidé formulovali rasistickým jazykem internetových diskusí a na náměstí si navzájem potvrzovali na webu šířené hoaxy o „cigánech, kteří mají všechno zadarmo“. Náměstkyně primátora lidem opakovala, že tyto informace nejsou pravdivé, ale ti si svoje pravdy nechtěli nechat vzít. Šedesátiletá paní s dcerou, která s ní vedla při, si nenechala vymluvit ani to, že Romům stát proplácí taxíky na cestu do hypermarketů.
Nenávist není řešení
Sice se ukázalo, že pokud lidé z radnice s občany komunikují, je možné ty nejtemnější davové vášně utlumit, ale důvod k radosti to určitě není. Za prvé je smutné, když primátora musí vyzvat k debatě s občany, kteří o to viditelně stojí, člověk typu Kohouta a za druhé není úplně jasné, jak by akce dopadla, kdyby se Kohout s Žákem rozhodli pro jiný scénář. Pětačtyřicetiletá žena v tričku kapely Nirvana si do telefonu například stěžovala, že „tady není Dělnická strana, tak se snad poperou bílý s bílýma. Začíná pršet, já si koupím lahvinku červenýho a půjdu domů.“ Nakonec zůstala až do konce.
I podle debat na již zmíněné Kohoutově stránce Cikánský teror v Děčíně se lidé zajímali o to, zda se zúčastní pochodu i Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), která zde chystá svou demonstraci 23. srpna. Dost možná se po zkušenostech z minulých let nenávistné pochody právě dostávají do další fáze. Od rasistických pokusů o pogromy si už snad nikdo skutečné řešení neslibuje. Tuto únavu vyjádřil nakonec i jinak bojovný Žák, který se podle svých slov účastnil mnoha rasistických pochodů a zjistil, že to nikam nevede. To mu ovšem nebránilo v závěru shromáždění vyzvat všechny přítomné k hromadnému ozbrojování a tréninku v pouličním boji. Coby politik se pak pochlubil ambicemi někam to dotáhnout a navrhnul zavést domovské právo.
DSSS nikdy neuměla nic jiného než šířit nenávist a do měst přináší akorát know-how k vyvolání pouličního násilí. Nic jiného po nich frustrovaní rasisté a maloměšťáci ani nechtějí. Ve volbách jejich kandidáty totiž nevolí. Funkce neonáckovských rváčů i rasistických pochodů se smrskla na krátkodobé uvolnění páry ve chvíli, kdy lidem už debatovat nestačí. Tím ale ochota „slušných“ připojit se – byť jen na jedno odpoledne – k lidem, kteří později večer u ubytovny vyhrožovali smrtí všem zdejším Romům, neztrácí na děsivosti.
Většině nácků podle všeho stačí poprat se a šířit strach. Ti, kteří mají politické ambice jako Kohout nebo Žák, zjistili, že pochody nepředstavují východisko. Nyní se snaží vystupovat v seriózní roli znalců sociálních problémů a navrhují jejich řešení. To ale neznamená, že by si uvědomili, že východiskem není ani samotná nenávist.
Autoři jsou redaktoři A2larmu.
