Během několika uplynulých měsíců došlo k nárůstu počtu a radikalizaci protestů pracujících v celém Polsku. Většinou jsou vyvolány negativními důsledky privatizace - zavíráním donedávna prosperujících podniků spekulanty, propouštěním ve jménu "efektivizace" a "restrukturalizace," snižováním mezd apod. - a obecným zhoršováním ekonomických podmínek v Polsku. Hrozba zániku přístavu ve Štětíně vyvolala bouři nevole a pouliční demonstrace přístavních dělníků jak v samotném Štětíně, tak Poznani. Ve stávkové pohotovosti jsou horníci, mohutné protesty a pouliční nepokoje provází uzavření továrny na kabely v Ozarowu...

Během několika uplynulých měsíců došlo k nárůstu počtu a radikalizaci protestů pracujících v celém Polsku. Většinou jsou vyvolány negativními důsledky privatizace - zavíráním donedávna prosperujících podniků spekulanty, propouštěním ve jménu "efektivizace" a "restrukturalizace," snižováním mezd apod. - a obecným zhoršováním ekonomických podmínek v Polsku. Hrozba zániku přístavu ve Štětíně vyvolala bouři nevole a pouliční demonstrace přístavních dělníků jak v samotném Štětíně, tak Poznani. Ve stávkové pohotovosti jsou horníci, mohutné protesty a pouliční nepokoje provází uzavření továrny na kabely v Ozarowu.

Téměř ve všech těchto konfliktech jsou aktivní i polští kolegové a kolegyně z Anarchistické federace. Pomáhají nejen tím, že o protestech informují ve svých časopisech a na internetových stránkách, ale pomocí svých kontaktů získávají pro protestující podporu v zahraničí (jak symbolickou, tak materiální) a na jiných místech Polska a díky svým zkušenostem pomáhají s organizací přímo na místě také prakticky. Jeden z takových protestů, silně inspirovaný technikami anarchistické přímé akce, probíhá ve Vratislavi.

Boj se vede o záchranu jedné z největších místních nemocnic - Rydygier. Protesty jejích zaměstnanců začali v listopadu 2001, kdy se jí zodpovědná místa pokusila uzavřít. Podle úředníků je nemocnice, zaměstnávající stovky lidí, zastaralá a nezisková. Přesto, že toto rozhodnutí bylo změněno Nejvyšším soudem, zaměstnanci nemocnice nedostávali od září 2002 plat. Nedávno jim sice byla vyplacena mzda za září a říjen, ale už ne za listopad.

Úředníci opět pohrozili uzavřením nemocnice. Nezajímá je už, že finanční problémy nemocnice jsou způsobeny špatným přístupem zodpovědných míst a nevyhovujícím systémem zdravotní péče - nikdo si nikdy nestěžoval na kvalitu práce nemocničního personálu.

Protesty jsou od počátku organizovány mimo jakoukoliv formální zaměstnaneckou organizaci; namísto toho se na nich podílí místní anarchistické a squaterské organizace a kolektivy. Především ženy, tedy doktorky a zdravotní sestry, vytvořily "Komitet Obrony Szpitala," Výbor pro záchranu nemocnice (KOS). Díky této neformální struktuře použili zaměstnanci na vyjádření svého protestu mnoho různých způsobů, např.:

- od začátku listopadu probíhající hladovku
- 20 zaměstnanců nemocnice se vzdalo polského občanství (odevzdali zpět svůj pas)
- nemocnice požádala o azyl v Holandsku a Německu (tato recesistická akce způsobila velký rozruch a německý konzul ji vzal velmi vážně, když nabídl zaměstnancům pracovní místa v Německu)
- zaměstnanci nemocnice chodili ulicemi Vratislavi jako žebráci a od kolemjdoucích vybírali "peníze na život"
- konal se také "smuteční pochod za zdravotní péči"

15. listopadu zablokovali zaměstnanci nemocnice jednu z hlavních vratislavských ulic. Datum nebylo vybráno náhodně - město svou návštěvou "poctil" polský a německý prezident. Policie na shromáždění okamžitě zaútočila a došlo k masovému bití a zatýkání bez ohledu na věk či pohlaví. Na stranu protestujících se přidalo mnoho kolemjdoucích, kteří také skončili zbiti a zatčeni.

Původní požadavky vyplacení mezd a nerušení pracovních míst se brzy posunuly k poněkud radikálnějším: zachování nemocnice jako takové a zásadní změny v jejím managementu. KOS vypracoval svůj vlastní projekt restrukturalizace zařízení; jeho součástí bylo zrušení institutu ředitele (dosazovaného shora) a namísto toho ustanovení výboru zástupců jednotlivých oddělení. Takový požadavek ale nemůže být v rámci současného systému zdravotní péče splněn a vyžaduje si tudíž daleko širší změny nejen v sektoru zdravotnictví.

Zodpovědná místa jsou v jednáních o Rydygieru neústupná. Momentálně operují s jednoduchou výhrůžkou: buď zaměstnanci nemocnice přistoupí na její likvidaci a část z nich výměnou získá místa někde jinde, nebo ji úředníci dovedou k bankrotu. Členům KOS bylo sděleno, že při hledání jiného místa "budou mít problémy." Podobně neústupný je ale i KOS, který nechce o likvidaci ani slyšet. Bohužel však má stále méně energie a pokud má v tomto boji zvítězit, potřebuje získat nějaký trumf.

Tím by mohla být solidární podpora ostatních nemocnic. Úředníci si to uvědomují: přišli s taktikou, kdy zaměstnancům ostatních nemocnic (z nichž mnoho má také velké problémy) sdělili, že "buď zaplatíme výplaty Rydygieru, nebo každoroční třináctý plat vám." Nemocnice Rydygier je označována za "živou mrtvolu," odpad v systému zdravotní péče ve Vratislavi.

Ostatní pracující ve Vroclavi se v tomto případě přes masivní kampaň za solidaritu s nemocnicí nechtějí angažovat. Jediná podpora tak přichází z okolí nemocnice, kterým je chudá a zanedbaná čtvrť. Její obyvatelé aktivně podporovali zaměstnance nemocnice během policejního zásahu 15. listopadu i všech dalších demonstrací a děti z nedaleké školy vyhlásili sbírku pro stávkující.

Již byla zmíněna účast anarchistů. Ti se na organizaci protestních akcí aktivně podílejí od půlky listopadu. Pomáhají členkám KOS s technickými záležitostmi typu organizace demonstrací, poskytují jim zázemí ve svých prostorách atd. Když se policie pokusila ospravedlnit svůj zásah z 15. listopadu "eliminováním násilnických anarchistů," KOS se nekompromisně postavil za anarchisty a spolupráce od té doby ještě zintensivnila.

V nynější fázi boje potřebují protestující zaměstnanci veškerou možnou podporu, i od zahraničních skupin, organizací a odborů. Velmi by pomohly solidární akce u polských ambasád a konzulátů. Postačující jsou ale i solidární dopisy místním zodpovědným místům a polskému premiérovi, stejně tak jako slova podpory pro ženy z KOS.

Fotografie z protestů:

Smuteční pochod:
http://galeria.poprostu.pl/szpitalna/

Fotografie z blokády:
http://www1.gazeta.pl/wroclaw/5>,35767,1130015.html
http://www.rmf.fm/wiadomosci/foto.html

Adresy:

Kancelář premiéra:
fax: 022/ 628 68 46
email: leszek.miller@miller.pl

Místní úřady:
Urząd Marszałkowski Woj. Dolnośląskiego
e-mail: malgorzata.skorska@umwd.pl
tel: (+48-71) 374-90-00

Kontakt na KOS:

fax.(+48 -71) 328 - 88 - 67
adres: Komitet Obrony Szpitala im. L. Rydygiera
ul. L. Rydygiera 22/28
50-248 Wrocław
POLAND
e- mail: kos-rydygier@go2.pl

Vzor protestního dopisu v Polštině:

Protestuję przeciwko planom likwidacji Szpitala im. L. Rydygiera we Wrocławiu. Decyzja o likwidacji placówki, podjęta rok temu przez zarząd województwa, okazała się niezgodna z prawem, co potwierdził w październiku b.r. Naczelny Sąd Administracyjny. Zdumiewający w tym kontekście jest fakt, iż władze województwa dążą do realizacji bezprawnej decyzji, nie licząc się z losem pracowników ani pacjentów Szpitala.

Jestem wstrząśnięty tragiczną sytuacją pracowników "Rydygiera", którzy od kilku miesięcy nie otrzymują należnych im wynagrodzeń lub otrzymują je z dużym opóźnieniem. Zdumiewa mnie nieudolność lokalnych i centralnych elit politycznych, których działania tylko pogarszają i tak tragiczną sytuację placówki. Bardzo niepokoją mnie również sygnały o łamaniu podstawowych praw obywatelskich, w tym prawa do pokojowego protestu w obronie godnych warunków życia i pracy. Naruszenia tych praw dowiodła m.in brutalna akcja sił policyjnych przeciw zdesperowanym pracownikom blokującym niedawno jedną z wrocławskich ulic. Uważam, że kłopoty Szpitala im. Rydygiera są odzwierciedleniem błędnych rozwiązań systemowych w polskiej służbie zdrowia, za których wprowadzenie należałoby ukarać urzędników państwowych, nie zaś doświadczonych i wysoko wykwalifikowanych pracowników jednej z najlepszych placówek medycznych w mieście.

Jestem zdania, że Wrocławia nie stać na likwidację placówki, która przy innych rozwiązaniach systemowych przynosiłaby wymierne korzyści miastu i jego mieszkańcom. Solidaryzując się z protestującą załogą Szpitala im. Rydygiera, wnoszę do władz polskich o podjęcie skutecznych działań, które powstrzymałyby proces niszczenia tej placówki medycznej oraz łamania praw pracujących w niej pracowników i leczących się w niej pacjentów.