21. února 2009 proběhne v Pardubicích demonstrace proti posilování policejních pravomocí. Sraz je v 14:00 před budovou hlavního vlakového nádraží.

Dne 21. února 2009 proběhne v Pardubicích demonstrace proti posilování policejních pravomocí. Sraz je v 14:00 před budovou hlavního vlakového nádraží. Po přečtení projevů se vydáme na pochod městem. Oklešťování svobod a soukromí je věcí nás všech! Přijďte i vy podpořit tuto akci! Svůj nesouhlas s novým policejním zákonem můžete kreativně vyjádřit například tím, že na demonstraci přinesete vlastní pikety, transparenty, nebo třeba masky s karikaturou Ivana Langera. Po skončení akce se můžete kulturně vyžít na koncertě: Hudbou proti útlaku, který odstartuje svůj program v Hradci Králové v klubu La Putika (bývalé El Diablo) od 20:00, kde mimo jiné vystoupí: Tupak amaru (anarcho-punk Orlová), Tyranie identity (riot-folk Orlová), Hibakusha (crust-grind Orlová), Friendship Forever (emo-core Dobruška), Existence nové doby (punk-rock'n'roll / Ústí nad Orlicí).

Podpořte demonstraci propagací ve vašem městě! Stáhněte si plakát (černobílá verze), letáčky a šablonu pro váš street art!

Již delší dobu si i méně pozorný divák či divačka, může povšimnout procesu posilování policejních pravomocí. Nejnověji vstoupil 1. ledna v platnost nový policejní zákon, který utahuje šrouby svobody o notných pár závitů. Před nedávnem to byla například novela zákona o elektronických komunikacích, která vešla v platnost 1. září 2008. Podle ní musejí operátoři shromažďovat údaje o tom kdo, kdy, odkud a kam volal mobilním telefonem a evidovat i údaje o neuskutečněných hovorech, kdy někdo někoho třeba jen "prozvoní". Evidence se týká i internetové komunikace. Zálohování dat platí stát, čímž dochází ke kontroverznímu jevu, kdy si lidé prostřednictvím daní platí vlastní špiclování. K oklešťování základních svobod přispívají i tzv. zastupitelé a zastupitelky na lokální úrovni a soukromé subjekty. Mezi příklady můžeme uvést kartu pražana Opencard; nesmyslné vyhlášky o bezdomovcích, vajglech, konzumaci alkoholu na ulici a psech, ukládající vysoké pokuty; IN kartu Českých drah monitorující pohyb cestujících; SMS jízdenky Dopravního podniku Praha a Ústí nad Labem, které uchovávají databázi čísel celých deset let; biometrické pasy; zavádění a rozšiřování kamerových systémů; centrální databáze; atd. Ve výčtu bychom mohli pokračovat opravdu dlouho, vraťme se ale k novele policejního zákona.

Modernější a mocnější

Od 1. ledna 2009 může policie bez jakéhokoliv povolení vniknout snad kamkoliv. Před „strážci pořádku“ nezůstane utajený žádný kout vašeho pracoviště, školy, dokonce ani vašeho domova. Případný policejní zásah legitimuje pouhé podezření ze spáchání trestného činu. Kde je konec oné mantře o nedotknutelnosti soukromého vlastnictví a osobních svobod? Aby toho nebylo málo, můžou vám “bezpečnostní síly“ odpojit mobilní telefon a internet. Žádné pomoci se pak nedovoláte, a pokud přece jenom najdete odvahu nespolupracovat, může přijít na řadu taser a účinné elektrošoky. Při dalším pátrání budou mít „strážci pořádku“ přístup k údajům o telefonátech, o použití platebních karet a o poskytnutí lékařské péče. Nebylo by nakonec pro zákonodárce jednodušší specifikovat, co policisté a policistky nemohou?

Změny zasáhly i právo na shromažďování. Neprošel sice původní návrh bývalého plzeňského primátora Rödla (ODS), který usiloval o prodloužení lhůty, která stanovuje, jak dlouho dopředu se musí shromáždění nahlásit a kolik má tedy úřad času, aby ho zakázal, z původních třech na třicet dnů. Jistého “posunu“ zákonodárci ale přeci jenom dosáhli a tří denní lhůtu změnili na lhůtu tří pracovních dnů. Daleko radikálněji bylo pošlapáno právo na anonymitu. Zákaz maskování na protestních shromážděních má odradit potenciální nespokojené od vyjádření nesouhlasu a přimět je, aby raději zůstali doma. Vystavování obličeje např. na akcích za důstojné pracovní podmínky, proti vládním represivním opatřením a speciálně na antifašisticky zaměřených akcích přináší jistá nebezpečí od propuštění ze zaměstnání z důvodu špatné reprezentace firmy, vyhazovu z domova nebo ze školy, po fyzické napadení od neonacistů. „Zůstaňte raději doma“, vzkázal by jistě šéf vnitra Ivan Langer.

šablona

A ti, kteří se nudí natolik, že v případě nespokojenosti vyjdou stejně do ulic, čeká patřičná pacifikace – elektrický paralyzér. Statistiky evidují až příliš časté zneužití policejních taserů. Jelikož je považován za bezpečnou zbraň, používá ho policie na své oběti nepřiměřeně a opakovaně. Policejní taser má dostřel až 10 metrů, dokáže překonat pěticentimetrovou vrstvu oblečení a tělo zasaženého ochromí šokem 50 000 voltů. V Hustonu bylo podrobeno analýze 900 případů použití taseru a zasažení podezřelého. V 350 případech nedošlo k žádnému trestnému činu ani obvinění. Od roku 2001 zemřelo v USA po zásahu taserem 334 lidí. V Kanadě od r. 2003 zemřelo 22 lidí. 90% lidí, kteří zemřeli, nebylo ozbrojeno, tudíž nepředstavovali reálné nebezpečí. 10% vyráběných taserů vydává výrazně vyšší elektrické výboje, než udává výrobce. Přestože nás zastánci taserů převážně z policejní a zbrojařské lobby přesvědčují o bezpečnosti této zbraně, jsou vyráběny v účinnosti značně odlišné typy. Pro civilní sebeobranné účely je distribuována méně účinná verze taseru, která má poloviční dosah a omezený elektrický výboj. Pro policejní účely je pak vyráběna zmíněná verze s dosahem 10 metrů a elektrickým výbojem přesahujícím 50 000 voltů. Tento dvojí metr dosahuje absurdity v Kanadě, Hong Kongu a v některých státech USA, kde je taser považován za ilegální střelnou zbraň, na kterou je nutný zbrojní průkaz, přičemž je svévolně a legálně zneužíván policií.

Zbrojařská korporace Taser International a zastánci paralyzérů z policejních řad svalují úmrtí po zásahu na tzv. “vzrušené delirium“. Podle mnohých jde ale o pouhou obhajobu policejní brutality a obchodních zájmů. Téměř všechny testy dokazující neškodnost taseru totiž pocházejí z iniciativy výrobců a jejich obchodních zájmů. Pojem “vzrušené delirium“ byl odmítnut i odborníky, konkrétně Americkou lékařskou asociací. Policejní psycholog Mike Webster dosvědčil, že korporace Taser International vymývá policejním autoritám mozky, aby obhájila časté používání elektrické zbraně. Pojem “vzrušené delirium“ je podle něho nesmyslný výmysl korporace.

Policisté, kteří střeží v USA “pořádek“ ve vzdělávacích zařízeních včetně základních škol, jsou vyzbrojeni tasery (ve státech Kansas, Minnesota, Kentucky a Florida). V r. 2004 byl v Miami paralyzován šestiletý chlapec. Taser International tvrdí, že elektrošok o síle 50 000 V je bezpečný pro kohokoliv, kdo váží alespoň 27 kg. Od této doby případů zneužití policejního taseru na dětech přibývá.

Tasery a další zbraně vydávající elektrošoky bývají s oblibou používány k potlačení politických protestů, jakými byly např. masové demonstrace alter-globalizačního hnutí v USA, Francii, Švýcarsku, Německu, Španělsku a dalších státech. Účastníci a účastnice těchto demonstrací, ale i světový tisk uvádějí, že tasery a další “méně smrtící“ zbraně jsou používány k potlačení legitimních protestů proti globální neoliberální ekonomické politice. Thomas Gebauer z organizace Medico International charakterizuje tzv. “nesmrtící zbraně“ jako symbol vzrůstajícího represivního charakteru vlád evropských a severoamerických států, usilujících o potlačení protestů proti vzrůstající sociální nespravedlnosti. Podle Gaubauera je účelem těchto zbraní zachování propasti mezi bohatými a chudými, instalace trvalé kontroly sociálních hnutí a omezení demokracie.

Dokonce i OSN označila používání taseru za formu mučení, především kvůli prudké bolesti, kterou elektrošok způsobuje a riziku smrti. Amnesty International eviduje případy zneužívání taseru jako mučicího nástroje v rukou policie. Například Eric Hammock z Texasu zemřel v dubnu 2005 po té, co byl 20x zasažen policejním taserem. Maurice Cunningham z Jižní Karoliny byl ve vazební věznici v Lancasteru podroben nepřetržitému elektrošoku po dobu dvou minut a čtyřicet devět sekund, který mu podle lékařské zprávy způsobil srdeční arytmii a následnou smrt.

A bude hůř

V roce 2007 šokovalo Německo svými požadavky na každoročním Evropském policejním kongresu. Snažilo se protlačit radikální zákon, který by umožňoval vnik ozbrojených policejních složek na území cizího státu, působení ozbrojených “sky maršálů“ na civilních leteckých linkách a široké spektrum společných operací proti údajným ilegálním imigrantům. “Sky maršálům“, kteří v současnosti mohou pocházet i z najatých bezpečnostních agentur, by bylo povoleno držet zbraně na jakékoliv privátní letecké lince, za předpokladu, že by byly zainteresované státy informovány. V urgentních situacích, by mohla ozbrojená policie překročit hranice státu bez oznámení a 'přijmout jakákoliv předběžná opatření nutná k odvrácení bezprostředně hrozícího nebezpečí'. Urgentní situace je definována jako jakékoliv podezření, kde hrozí, že by došlo k ohrožení v důsledku prodlevy, než cizí stát začne jednat. Smlouva také požaduje, aby byla zahraniční policie povinna odebrat vzorky DNA bez souhlasu podezřelého, pokud ještě není v databázi.

Pozorovatelé z organizace State Watch v té době získali tajné dokumenty dokazující, že Německo chtělo také prosadit legalizaci operací tajných agentů odhalujících organizovaný zločin neomezeně za hranicemi EU. Německý balík požadavků má své počátky v tzv. smlouvě z Prum, kterou v německém městečku podepsala Francie a Rakousko a v r. 2005 další 4 země. Na půdě EU však podobné požadavky ještě nebyly projednávány. Požadavky také nebyly předem konzultovány Evropským parlamentem, který zkoumá zákony a pořádková opatření.

Německo spolu s Wolfgangem Schaublem, stojícím v čele ministerstva vnitra, požadovalo po všech 27 členských státech, aby ratifikovaly smlouvu a převzaly ji za zákon EU, ale udělat to tímto způsobem by znamenalo, že by ji členské státy musely přijmout takovou jaká je, a i kdyby o ní diskutovaly parlamenty jednotlivých zemí, neměly by ji možnost pozměnit.

Mezi klíčové průkopníky policejních pravomocí patří bezpochyby George W. Bush. V červnu 2008 vydal nařízení nesoucí označení Národní bezpečnostní prezidentská direktiva 59 a 24, která jsou známá pod zkratkami NSPD 59 a NSPD 24. Direktiva nesou název “Biometrická identifikace a prověřovací vylepšení pro národní bezpečnost“. Nařizují federálním výkonným útvarům a kancelářím použít “vzájemně kompatibilní metody a postupy ke shromažďování, uchovávání, využívání, analyzování a sdílení biometrických a souvisejících biometrických a kontextových informací“ jedinců podezřelých z ohrožení národní bezpečnosti. Na druhou stranu nenakazují zmíněným policejním útvarům zveřejnit na příkaz soudu či Kongresu zda je zainteresovaná osoba vedena v seznamu a jaká data jsou o ní nashromážděna.

Direktiva přitom nespecifikují žádné postupy, jak se můžou občané odvolat proti shromažďování jejich biometrických dat, ani jaké následky ze zařazení do seznamu vyplynou, jako např. omezení cestování nebo zvýšený policejní dohled. Biometrické technologie využívají elektronických prostředků k získávání a shromažďování informací o dané osobě, jako např. otisky prstů, scan oční sítnice, rozměry obličejových partií a dalších částí těla. Biometrická data jsou doplňována souvisejícími informacemi a specifiky jako datum a místo narození, občanství, současné místo pobytu, předešlá místa pobytu, současné zaměstnání, předešlá zaměstnání, současné telefonní číslo, předešlá telefonní čísla, využívání sociálních dávek a jiných příspěvků, daňové odvody, současné číslo konta, předešlá konta, historie plateb kreditní kartou, záznamy trestního rejstříku na lokální, státní a federální úrovni, soudní a psychologické posudky, záznamy právních sporů, informace o dětech, opatrovnictví a současných i minulých manželských i nemanželských vztazích.

V evropských státech si pak už dříve USA vymohly zavedení tzv. černých listin. Do těch jsou uváděny osoby podezřelé z terorismu či jeho podpory, kterým jsou podle závažnosti domnělého zločinu blokována konta, zamezen přístup k lékaři atd. Samotné osoby o zařazení do listiny nemusí vědět a de facto není možnost se bránit ani - v případě prokázání neviny - zajistit vyškrtnutí. Výměnou za parodii na bezvízový styk ČR s USA, který provází důkladná evidence osobních údajů cestujících, přislíbil Ivan Langer americkému velvyslanci Richardu Grabererovi vybudování speciálního protiteroristického centra v ČR a sdílení údajů o potenciálních teroristech. Konkrétní podoba, způsob a výsledky práce centra je a zůstane utajena. Hlavní náplní tohoto pracoviště má být „sběr, vyhodnocování, analýza a zpracování informací o teroristech a osobách důvodně podezřelých z napojení na teroristické organizace“. Protiteroristických zákonů nedávno využila také Francie k perzekuci antikapitalistických aktivistů. Lidi, kteří si ve vísce Tarnac koupili farmu a snažili se oživit lokální ekonomiku a kulturu, označila masmédia za „nebezpečné ultralevicové anarchistické záškodníky napojené na teroristickou skupinu“ a dvěma z nich hrozí až 20 let vězení a pokuta 300 000 Eur.

Nebuďme lhostejní

Nehodláme nečinně přihlížet zvyšování policejních pravomocí. Vládnoucí elita se vedle škrtů ve zdravotnictví, školství a kultuře nestydí navyšovat policejní a armádní rozpočet. Začíná se rýsovat vize moderního parlamentního státu, který má ponechat sociální a kulturní sféru rozmarům volného trhu; zajistit maximální přísun financí a moderních technologií ministerstvu vnitra a obrany; zajistit stabilní vládnoucí elitu a zbytek společnosti udržet v apolitičnosti - v zaměstnáních, nákupních centrech a při televizních obrazovkách. Nemysleme si, že se nás posilování policejních pravomocí a vybavování moderními zbraněmi netýká. Dnes jsou tyto zákony obhajovány vzrůstajícím vlivem neonacismu, domácím násilím a černým trhem práce. Zítra budou zneužity proti anti-autoritářům, anti-autoritářkám, anarchistům, anarchistkám, lidsko-právním aktivistům a aktivistkám, bojovnicím a bojovníkům za ženská práva, odborářům a odborářkám, zemědělcům a zemědělkyním, studentům a studentkám, nezaměstnaným nebo důchodcům a důchodkyním. Není náhodou, že policie sílí v dobách nespokojenosti s politickou situací a v dobách ekonomické krize.

Jsme přesvědčeni, že stát a jeho represivní složky nelze reformovat. Policie si uzurpuje monopol na násilí, přestože je naprosto neprůhlednou a obyčejnými lidmi neovlivnitelnou složkou. Samotná existence státu a policie je v protikladu se zájmy obyčejných lidí, pracujících, nezaměstnaných, studentů, studentek a důchodců, kteří už nechtějí žít podle shora nastavených vzorců. Zájmem státu a policie je udržení statutu quo – tedy udržení nerovných sociálních vztahů a hluboké propasti mezi bohatými a chudými. Stát potřebuje apolitizovanou společnost, která mu poskytne levnou a flexibilní pracovní sílu, společnost nakupující a konzumující. Naproti tomu je zájmem většiny lidí důstojný život, sociální zabezpečení, kreativní práce a dostatek volného času na sebevzdělání, rodinu a další aktivity. Naším cílem je samosprávná, svobodná a sociálně spravedlivá společnost – proto musí být i organizace obrany iniciována zdola, lidmi, kteří se chtějí bránit. Dobrovolníci a dobrovolnice, kteří brání územní samosprávu, musí být spolehliví a známí lidé. Pokud nějakým způsobem poruší svoje úkoly, musí být kdykoliv odvolatelní na případném obecním shromáždění. To, jakou konkrétní podobu bude mít obrana v jednotlivých obcích a městských čtvrtích si musí rozhodnout sami obyvatelé a obyvatelky.

Proti posilování policejních pravomocí!
Za zdola-organizovanou obranu!

leták