Leták distribuovaný na odborářské demonstraci 16.5. v Praze. SOS vznikl za podpory ČSAF, která ho hodlá podporovat i do budoucna.
Založení samosprávného odborového svazu je reakcí na ekonomickou krizi. Jistě jste stejně jako my pocítili na vlastní kůži častější a drzejší útoky zaměstnavatelů na podmínky, za kterých máme pracovat. Zaměstnavatelé, majitelé podniků a jejich management chtějí nadále navyšovat částky na svých kontech, krize nekrize. Jejich zájmem není udržení podniků, ve kterých pracujeme, ale udržení zisku. V době finanční krize ho lze dosáhnout především vydíráním svých zaměstnanců, propouštěním, vyhlašováním bankrotů a díky pochybným převodům majetku. Udivuje nás, že zatímco my čelíme těmto špinavým praktikám, odborové svazy, které v České republice fungují, nepřistupují k nastalé krizové situaci s vážností, jakou si zasluhuje. Kdybychom si dříve uvědomili, že funkcionáři ČMKOS a předáci členských odborových svazů mají blíže k managementu, vlastníkům a politikům, než k nám pracujícím – kdybychom si dříve uvědomili, že funkcionáře a předáky zajímají více zahřátá křesla a kariéra, než naše životní podmínky, nemuseli jsme ztrácet čas spoléháním se na to, až začnou něco dělat. Nemuseli jsme přispívat do kasiček jejich odborů. Mohli jsme již dávno založit odbory vlastní, takové, které by plnily zájmy pouze nás, pracujících. Bez kompromisů!
Plně si uvědomujeme, že naše zájmy jsou naprosto protikladné se zájmy managementu a vlastníků podniků, ve kterých pracujeme. My chceme vykonávat kreativní a smysluplnou práci v prostředí, které bude splňovat veškeré bezpečnostní podmínky. Práci, za kterou dostaneme plnohodnotnou mzdu, garantující všechny materiální potřeby pro důstojný život. Na druhou stranu je zájmem majitelů a managementu dostat z pracujících co největší výkony za co nejnižší náklady, aby tak dosáhli maximalizace svých zisků. Při prosazování našich pracovních podmínek a výši našich platů dále nehodláme přistupovat ke kompromisům a použijeme k dosažení našich požadavků všech možných prostředků. Skutečnost je taková, že my žádný management k životu nepotřebujeme, to oni potřebují naši práci a náš pot. Pokud zaměstnavatelé nerespektují naše požadavky, nezbývá než zvolit způsoby protestů, které šéfům dokážou, že to, co jim říkáme, myslíme vážně. Neváháme přistupovat k časově neomezeným stávkám a k blokádám infrastruktury, které ochromí ekonomiku. Bylo již dost symbolických demonstrací a symbolických stávek!
Bez předáků!
Vadí nám, že v odborových svazech, sdružených v ČMKOS, nemá řadový člen/pracující, prakticky žádný vliv na rozhodování předáků a nemůže se tak podílet na směřování činnosti odborového svazu, kterého je členem. Proto jsme si osvojili principy přímé demokracie. Základnou našeho rozhodovacího procesu je schůze, na které si vyjasníme, co nás trápí, co chceme změnit, aby se z práce nestala otročina, a jakými způsoby toho chceme dosáhnout. Na konci schůze, když jsou všichni členové a členky odborového svazu spokojeni s výsledkem, zvolíme delegáta, který bude tlumočit naše požadavky zaměstnavateli. Delegát vždy vychází z našich řad a tlumočí námi dohodnuté požadavky. Pokud delegát z jakéhokoliv důvodu nesplní to, co mu bylo zadáno, dochází k jeho odvolání a na jeho místo přichází jiný řadový člen nebo členka odborového svazu.
Naše inspirace
Samosprávný odborový svaz je inspirován argentinskými pracujícími. Během krize v roce 2001 zasáhl Argentinu fatální ekonomický kolaps, jehož důsledkem bylo nespočet uzavřených podniků a lidí bez práce. Někteří novodobí nezaměstnaní se však rozhodli jednat sami za sebe, rozbili zátarasy továren a znovu, na vlastní pěst rozjeli výrobu. Brzy zjistili, že důvodem k uzavření továren nebylo to, že by dále již nezajistili důstojné mzdy svým pracujícím, ale to že nedosahovali takových zisků, jaké by si představovali majitelé. Samotné zaměstnance bez managementu a vlastníků továrny jednoduše uživily. Dodnes funguje v Argentině přes sto podniků, které spravují sami zaměstnanci. Současná krize a praktiky zaměstnavatelů, kteří krizí omlouvají nedodržování zákoníku práce a nevyplácejí propuštěným zaměstnancům odstupné, probudila i evropské pracující. Z Irska, Německa a Polska jsou hlášeny případy, kdy po uzavření závodů pracující převzali iniciativu do svých rukou. Nehodlali se smířit se svou nezaměstnaností, neuposlechli smířlivých rad odborových předáků a zahájili okupaci pracovišť, aby dosáhli svých cílů.
Od sebeobrany k ofenzívě
Nejenom, že stávající institucionální odborové svazy přistupují velmi liknavě k obraně našich práv. Z jejich agendy se totálně vytratily další požadavky, které by přispěly ke zkvalitnění naší životní situace. Vždyť i osmihodinová pracovní doba, kterou vybojovali odboráři před více než sto lety, není důsledně dodržována a všelijakými kličkami porušována. Proto si po vybudování dostatečně široké členské základny klademe za cíl přejít z defenzívy do ofenzívy. Máme právo na to, žít plnohodnotné životy a netrávit převážnou část dne v zaměstnání. Naším střednědobým cílem musí být soustavný tlak na snižování počtu pracovních hodin za stávající finanční odměny, které se pochopitelně musí navyšovat v závěsu s rostoucími cenami potravin, bydlení a dalších hmotných potřeb.
Dlouhodobé cíle
Po diktatuře jedné strany přišla parlamentní demokracie, která nám je předkládána jako vrchol lidských svobod. Pokud si politici představují svobodu tak, že lidé jednou za čtyři roky hodí lístek do urny, nemohou nadále počítat s naší podporou. Každý den na vlastní kůži pociťujeme, že máme minimální možnost utvářet podmínky a prostředí, ve kterém žijeme. Každý den prolitým potem zjišťujeme, že hlavním činitelem, který utváří naše životní podmínky, je ekonomika, která nepodléhá žádným demokratickým principům a je řízena úzkou skupinou nejbohatších. Proto požadujeme rozšíření svobodných rozhodovacích principů do všech sfér společenské správy. Proto požadujeme vyrovnání vlastnických vztahů, abychom se vymanili z neprivilegované role, ve které jsme odkázáni na pouhý prodej našeho času a schopností. Krize ukazuje, že zatímco se v dobách růstu s námi zaměstnavatelé nedělí o svůj profit – musíme se my s nimi v dobách pádu dělit o nouzi a nejistotu.
Co můžete udělat teď
prodiskutujte se svými spolupracovníky a spolupracovnicemi, zda odbory, ve kterých se organizujete, dostatečně hájí vaše zájmy
sepište si seznam faktorů, které ohrožují vaši bezpečnost na pracovišti, a poraďte se s ostatními, jakým způsobem by zlepšili bezpečnost práce oni
stejnou pozornost věnujte opatřením, které vás sužují – od pedantského dodržování polední pauzy, po různé tresty v podobě srážek ze mzdy
pobavte se s kolegy a kolegyněmi o Samosprávném odborovém svazu a kontaktujte nás
Kontaty:
E-mail: s_o_s@safe-mail.net
SMS: 602 971 264
Leták ke stažení ZDE
26.5.2009
S.O.S.