Příspěvek člena ČSAF do diskuse o asociálním akčním plánu proti bezdomovcům v Praze.

Ve čtvrtek 14. října 2010 proběhlo v kavárně pražského klubu Cross diskusní setkání s názvem „Kam s nimi?“, které se zabývalo problematikou sociálního vyloučení v kontextu bezdomovectví. Diskuze byla iniciována pražskou skupinou Food not Bombs, jejíž činnost s tímto tématem bezprostředně souvisí.

Účast odborné i laické veřejnosti byla hojná, dorazilo asi 35 účastníků a pět panelistů/panelistek. Jednotliví panelisté (vesměs odborníci v daném tématu) hovořili postupně nejprve obecně o akčním plánu (Akční plán problematiky bezdomovectví pro období 2010 – 2013, dále jen AP, dostupný ZDE), jeho jazyku a sociální práci s lidmi bez přístřeší. Celá beseda trvala kolem dvě a půl hodiny, načež následovalo divadelní představení bezdomoveckého divadlo Ježek a Čížek. Obrovský dík patří všem diskutujícím i přítomným. Mezi panelisty byli například sociolog z iniciativy Prague watch, pracovnice o.s. Nový prostor, terénní sociální pracovník nebo aktivista ze skupiny Freedom not Fear, jež v Praze organizuje tradiční D.I.Y. karneval, který byl letos tématicky zaměřen právě na akční plán.

Přestože byl večer bohatý na konstruktivní myšlenky a analýzy, pár důležitých věcí podle mě nezaznělo dostatečně. Tento text není ucelený rozbor AP (respektive jeho kritika), jde spíše o nástin několika myšlenek, které stojí za to předložit k diskuzi.

LBP

1) Bezdomovec je pejorativní a nepřesný termín. V první chvíli vás napadne, že to je člověk BEZ něčeho. Ve skutečnosti je ale každý především člověk. V právu je pojem bezdomovec chápán jako člověk bez státního občanství, hodící se spíše do migrační problematiky. Podle mě je nutné používat vždy označení „člověk bez přístřeší“, které není tolik urážlivé.

2) Nikdo nikdy nemůže a ani nechce poskytnout záruku, že se akční plán bude týkat pouze lidí bez přístřeší (dále jen LBP). Je velmi reálné, že za nepohodlného a nepřizpůsobivého občana (který musí být pro blaho společnosti internován v táboře) může být označen kdokoliv v tu chvíli překážející – drogově závislí, migranti, homosexuálové, politická opozice...

3) Výkon sociální práce je velmi složitá činnost. Pracovník se musí po celý život vzdělávat a sebezdokonalovat. Je scestné a absurdní, že by policie nebo bezpečnostní agentura dokázala efektivně a vhodně lidem pomáhat. Sociální práce se nedělá s teleskopickým obuškem v ruce. Představitelé represivních složek nejsou odborníci a nerozumí problematikám, které řeší sociální práce.

4) Lidé bez přístřeší nejsou homogenní skupina. Jedná se o velmi pestrou mozaiku lidí přicházejících na ulici z různých důvodů, prostředí, výchovy apod. Patří sem například lidé, kteří v důsledku rozvodu přišli o bydlení, lidé vracející se výkonu trestu odnětí svobody, legální a nelegální pracovní a jiní migranti, lidé se závislostmi či s duševními poruchami a nemocemi (poruchy osobnosti, schizofrenie, maniodeprese…), ženy se zkušeností s obchodem s lidmi (nucená prostituce) a mnoho mnoho dalších specifických skupin. Každý člověk potřebuje individuální přístup. Pokud hodíme takto různorodou skupinu (s různými potřebami a návyky) do „jednoho pytle“ (internačního tábora), jak to asi dopadne? Paralelou s AP může být nechvalně proslulý případ s Romy sestěhovanými dohromady do litvínovského Janova. Každý člověk je individualita reprezentující sama sebe. Nakonec se jeví, že by bylo lépe, kdyby takto neodborné zásahy, jako je AP, vůbec neprobíhaly, protože v konečném důsledku spíše uškodí.

LBP

V průběhu celé diskuze se připomínala známá fakta AP (pochybné sociologické výzkumy, netransparentnost a mlžení hlavně v oblasti poskytování informací, rozpočtu, populistický ráz celého dokumentu, špatná obsahová i odborná úroveň, typické chování LBP – stahování se do center měst a další). Nakonec vyplynuly z debaty zhruba tyto výstupy:
* Praha potřebuje více ubytoven/sociálních bytů a pracovišť sociálních služeb v centru města (více menších míst oproti jednomu sběrnému táboru kdesi na periférii.
* Více pracovních příležitostí pro LBP (lidi vracející se z výkonu trestu, seniory, lidi stojící z nějakého důvodu mimo běžný pracovní trh…).
* Více sociálního a právního poradenství (oddlužení).
* Zamezovat policejní a jiné šikaně (bití, ponižující opakované lustrace, odvezení daleko za město apod.).
* Stimulace uvědomění si vlastní hodnoty a důležitosti, podpora spolupráce mezi LBP.
* Začít pracovat s LBP napříč obory – interdisciplinárnost pomoci.
* Nutnost organizovat se proti asociálním reformám a dalším negativním projevům státu.
* Vytvoření odborového svazu sociální práce.
* Vzájemná podpora různých bojů proti stále více fašizujícím tendencím ve společnosti.

(autor je sociální pracovník)