Připomínka výročí zahájení zapatistického povstání v jihomexickém Chiapasu prostřednictvím konference, která mimo jiné reflektuje jeho odkaz současným sociálním hnutím.

Stovky aktivistů a akademiků z celého světa se sešly na mezinárodní konferenci „Planeta Země: Antisystémová hnutí“, aby u příležitosti 18. výročí diskutovaly o významu povstání zapatistů z roku 1994. V kontextu lidových povstání, která se v roce 2011 objevila po celém světě, zakončil konferenci, která se konala od 30. prosince do 2. ledna v San Cristobal de las Casas v jihomexickém Chiapasu, portugalský sociolog Boaventura de Sousa Santos konstatováním, že při pohledu zpět byl zapatistický vliv tak silný, že „nelze pohlížet na levici či boj proti kapitalismu bez ohledu na tento referenční bod“.

De Sousa Santos uvedl, že nástup Zapatistické armády národního osvobození (EZLN) na scénu 1. ledna 1994 byl prvním výrazným momentem globálního odporu vůči neoliberalismu. Povstání obrátilo pozornost k bojům původních obyvatel, které v Latinské Americe narůstaly od osmdesátých let 20. století, a brzy se stalo předzvěstí dalších hnutí.

„Naučili nás jinému způsobu nazírání na svět. Rozešli se s marxistickou ortodoxií a otevřeli nový diskurz, novou sémantiku a nové myšlenky. Naučili nás nové organizační logice, která měla zásadní vliv na celý svět,“ prohlásil v rozhovoru de Sousa Santos.

Paulina Fernandez, profesorka politologie na UNAM, která sleduje zapatistické hnutí od jeho počátku, mluvila s Desinformémonos o přesahu zapatistů. „Stále není možné zcela docenit význam zapatistického povstání. Každý den sleduji novinky na internetu a EZLN je citována všude z toho či onoho důvodu – jde o trvalý odkaz.“

„I přes snahy je umlčet, schovat, marginalizovat je a izolovat hnutí v horách, bez mediálního pokrytí toho, co dělají, pokračují zapatisté každý den ve skutečném alternativním procesu. Jsou důkazem toho, že tato země může fungovat i jinak, když jsou její lidé zapojeni, a to bez intervence zákonů, institucí, stran, politiků a zlořádů, jimiž jsou viny oficiální instituce korumpující tuto zemi,“ dodala Fernandez.

Zástupci původních národů, mezi nimi Salvador Campanur (indiánské etnikum Purhépecha z Charan v mexickém státě Michoacán) a Santos de la Cruz (indiánské etnikum Wixárika z Bancos de San Hipólito v mexickém státě Durango), se shodli, že „ve všech procesech, které jsme zkusili coby původní národy, byli zapatisté velmi důležití. Předtím byly boje původních obyvatel izolované a neprovázané, ale od roku 1994 jsme si začali uvědomovat, že trpíme společným problémem, a tak jsme začali spolupracovat a rozvíjet solidaritu mezi lidmi, a to nejen v Mexiku, ale po celém světě.“

Campanur poznamenal: „Ačkoli slova ,důstojnost‘, ,svoboda’ a ,spravedlnost‘ již existovala, byli to zapatističtí bratři a sestry, kdo nás je v roce 1994 naučil používat v každém z našich bojů.“

Javier Sicilia, básník a předák Hnutí za mír, spravedlnost a důstojnost, v interview řekl, že „posledních 18 let bylo zásadních, protože zapatisté – tím, že odhalují popírání světa původních obyvatel, k němuž po staletí dochází – také odhalili dysfunkci státu a neoliberálního systému a dali nový obsah a nové možnosti nejen národu, ale celému světu.“

Chiapas

Nová hnutí a zapatisté

Mnoho účastníků spojovalo zapatistické hnutí s novými hnutími ve Španělsku, Řecku, Spojených státech, Tunisku, Egyptě, Jemenu a dalších zemích. Francouzský historik Jerome Baschet uvedl, že „logika kapitalismu zapříčinila, že jsme ztratili kontrolu nad našimi životy, a je na čase tuto kontrolu znovu získat. Celosvětové hnutí vzniká na křižovatkách všech bojů: boje proti rabování hmotných statků, půdy, způsobů života, možnosti rozhodovat. Je to hnutí, které vyzývá každého, kdo se cítí oloupený.“ K tomu dodal, že poslední vzpoury „odráží obecný pocit nespravedlnosti a možnosti, že kolektivní probuzení může zesílit účinky reakcí, které jsme dosud viděli.“

Feministická antropoložka Mercedes Olivera poznamenala, že zapatistické komunity se rozvinuly mimo merkantilistickou logiku, která může být živým východiskem pro „muže a ženy, aby se odvážili budovat jinou civilizaci založenou na solidaritě, nikoli na vykořisťování; aby se pokusili obnovit smysl lidské existence, znovunabýt životadárný smysl pro půdu a udržitelnost produkce pro spotřebu; aby byli schopni praktikovat nové formy využití přírodních zdrojů a péče o ně, a tímto způsobem změnit a přeorientovat naše strategie směrem k budování nového paradigmatu vývoje a pokusit se o civilizační proces založený na životě, a ne na destrukci; tak jako to činí zapatisté ve své autonomii.“

V hnutí Occupy Wall Street ve Spojených státech, které se rozšířilo do měst po celé zemi i do zbytku světa, „je mnoho lidí, kteří byli silně ovlivněni bojem zapatistů“, říká Marlina z Movimiento por la Justicia en el Barrio (Hnutí za spravedlnost v Barrio), latinoamerického kolektivu, který je součástí Jiné kampaně v New Yorku a hnutí Occupy Wall Street. Marlina tvrdí, že „to, o co se pokouší mnoho lidí z hnutí Occupy, je snaha nabourat vztah mezi kapitálem a lidskostí“, a upozorňuje, že zapatisté poskytli jasné a inspirující poselství pro lidi ve Spojených státech. „Odpor zapatistů nás povzbuzuje, abychom se usilovně snažili vybudovat jiný svět,“ uzavírá Marlina.

Mimo jiné obšírně líčila, jak „ženy z hnutí přišly jednu noc na Liberty Plaza a místo mluvení o hospodářské politice a politickém boji mluvily o tom, co to znamená být ve Spojených státech ženou, matkou a míšenkou. Mluvily o svých rodinách a své důstojnosti a já během toho plakala, protože pro mě to byla řeč o ,pravém životě‘ či ,vivir bien‘, něco úplně odlišného od efektního projevu o ekonomické politice. A věřím, že síla Hnutí za spravedlnost v Barriu spočívá v mluvení o pravdě lidské zkušenosti a pravdě pustošení Země, a to je diskurz, kterému nelze dobře porozumět v kapitalistických termínech.“

Chiapas

Daniela Carrasco na konferenci zastupovala jedno z nejvýznamnějších hnutí roku 2011 – Chilské studentské hnutí. Chilská studentka z kolektivu Tendencia Estudiantil Revolucionaria reflektovala poučení zapatistů pro latinoamerické studentské hnutí.

„Skvělým příkladem toho, co jsme převzali od zapatistického hnutí, je shromáždění jako forma organizace. Po mnoho let se dalo chilské hnutí charakterizovat jako velmi byrokratické a personalistické, bylo zastupováno předsedy, kteří končili vyjednáváním s vládou a často zradou hnutí. V roce 2011 byla tato logika zlomena, pravicové křídlo, které tvořilo část Konfederace studentů, bylo vykopnuto a shromáždění byla přijata coby metoda stvrzování veškerých rozhodnutí, která činíme. Dostali jsme se do bodu, kdy jsme hlasovali i o stavbě barikád – ano či ne – na shromáždění, což je opravdu uspokojující. Všichni naši členové hlasují zdvižením ruky, vědí, že jsou aktivními participanty, nejen diváky, aktu přijetí boje v ulicích.“

Dlouho se říkalo, že se studenti nezapojovali, že neměli politické vzdělání, že se téměř ničeho neúčastnili, že se nestarali o to, co se děje ve společnosti. Ale rok 2011, jak se shodli členové panelu na konferenci, „ukázal opak jak v Latinské Americe, tak ve Spojených státech, arabských zemích a v Evropě, kde se mládež – otrávená systémem, který vytváří nerovnosti, chudobu, nezaměstnanost a beznaděj – zajímá o to, co se děje, a vyráží protestovat“, vyjádřila se Carrasco. „Vybudovali jsme chilské hnutí, které se rozšiřuje do ,studentského jara‘ v Kolumbii, Kostarice, v Mexiku…“

Carlos Marentes z Union de Trabajadores Agrícolas Fronterizos (Svaz hraničních zemědělských pracovníků) z El Pasa v Texasu, řekl přítomným: „Vliv zapatistů se mezi námi dále šíří, a to zejména kvůli potřebě organizovat se zdola s dalšími hnutími a důležitosti protlačování alternativy k průmyslovému modelu zemědělství, který ohrožuje naši planetu.“

Chiapas

Intelektuálové zasahují

Fernanda Navarro, doktorka filozofie, která od roku 1994 sleduje hnutí zapatistů, vystoupila na odpoledním panelu posledního dne konference. Řekla Desinformémonos, že hlavní výzvy, kterým zapatisté čelí, „jsou pokračovat v budování autonomie, sílit a prokázat, že špatné vlády a korupce a násilí nemohou vyrvat ze země semena, které byla zaseta a vyrůstají v horách Chiapasu“.

Zapatistické hnutí „bylo úplně novým politickým fenoménem, který zryl zeminu, a proto se stal výchozím bodem pro mnoho hnutí za sociální spravedlnost, pro ženy, drobné zemědělce, dělníky, lidi, kteří žijí na okraji, díky svým novátorským přístupům, kdy se rozešel s třídním marxismem“, říká pro Desinformémonos Sylvia Marcos, profesorka zaměřená na genderové otázky.

Julieta Paredes z bolivijské organizace Ženy tvořící komunity odsoudila způsob, jakým sociální hnutí žen jako obvykle nahlíží na ženy jako na „jen další odvětví“ a na ženskou problematiku „jen jako na jednu z mnoha otázek levice“.

„Ale ženy tvoří polovinu všech odvětví a polovinu všech otázek a komunitní feminismus (…) bere patriarchát coby systém historicky založený na útlaku žen, jenž artikuluje všechny formy útlaku.“ V tomto smyslu může skrze odmítnutí patriarchátu „komunita zahrnovat plný sociální celek, aby mohla budovat vztahy svobody“.

Pablo Gonzalez Casanova, významný mexický intelektuál, se nemohl zúčastnit, ale poslal na konferenci dopis, v němž uvádí: „Vezměme v úvahu jen ohromnou ​​mobilizaci hnutí Occupy a indignados, kteří usilují o jiný možný svět… Nikdy nebyla [mobilizace] v takovém rozsahu a začala právě v lesích Chiapasu na principech integrace a dialogu.“ Gonzalez Casanova dodává: „Stále více lidí po celém světě bojuje za to, co se v roce 1994 zdálo pouhou ,postmoderní domorodou vzpourou‘.“

Marcela Salas Cassani

3. ledna 2012 vyšlo na cipamericas.org

Chiapas

Marcela Salas Cassani píše pro Desinformemonos.org, „autonomní, globální komunikační projekt“ a sesterskou organizaci Americas Program, která zahrnuje grassroots hnutí z celého světa a myšlenky a touhy, které se za nimi skrývají. Jejich tým byl v chiapaském San Cristobal de las Casas, odkud referoval o mezinárodní konferenci připomínající a reflektující 18. výročí zapatistického povstání.

Související odkazy:
1. január v Chiapase - 9 rokov od povstania zapatistov proti NAFTA a neoliberálnemu kapitalizmu
Zapatisté v Mexiku: Deset let revoluce
Dualna moc v dzungli Lacandon
Bilbao Viscaya Bank utoci na zapatisticke komunity
Zapatisté čelí dalším ozbrojeným útokům