Aktuální zpravodajství a komentář ze Slovenska k protikorupčním protestům.

V posledních týdnech se na Slovensku hromadí nánosy nespokojenosti. Za projevovaným rozhořčením stojí tzv. spis Gorila, přetřásaný ve společnosti jako největší korupční kauza od pádu bývalého režimu. Lidé protestují proti „gorilám“, autoritářství, proti struktuře společnosti rozvrácené podvody a lží. Vycházejí do ulic se společným cílem: změnit tento systém.

Spis Gorila, který v prosinci minulého roku zveřejnil slovenský novinář kanadského původu Tom Nicholson, se stal kvazibudíčkem pro Slováky sklánějící hlavu pod diktátem současné oligarchie. Tento více než stostránkový spis, který vznikl na základě odposlechů provedených slovenskou tajnou službou SIS v letech 2005 a 2006, odhaluje korupční praktiky, úplatkářství a dohody o různých neobjasněných provizích mezi slovenskými vysoce postavenými činiteli (zároveň členy současných nejsilnějších parlamentních stran), byznysmeny a spolumajiteli finančních a zájmových skupin, které, jak se ukázalo, tahají za nitky v politicko-ekonomickém dění země. Spis je spojen i se jmény, která dosud podléhala naivní důvěře občanů, a předkládá fakta, která potvrzují nehorázné tajné dohody a konzultace se spolumajitelem známé středoevropské investiční společnosti Penta Investments, působící kromě Slovenska a dalších osmi zemích i v České republice. Tato korporace investující zejména do energetiky, strojírenství, zdravotnictví či soukromého bankovnictví měla a má díky poskytování finančních odměn značný vliv na rozhodování slovenských politiků, na proces a průběh privatizace státních podniků (plynáren, elektráren, zdravotnických zařízení či bratislavského letiště).

Vlna nespokojenosti se vystupňovala díky komunikaci na sociální síti Facebook, kde skupina pozdějších organizátorů protestu Gorila začala pravidelně informovat o této kauze a zároveň vyzývat lidi k naléhavému požadování řádného prošetření veškerých aktů korupce. K mobilizaci lidí svým způsobem přispěla i silná medializace. Jelikož se kauza provalila těsně před předčasnými březnovými parlamentními volbami, objevily se názory o účelovosti tohoto zveřejnění v zájmu určitých skupin a stran ve snaze zdiskreditovat protikandidáty. Každopádně tato situace začala otevírat oči velké části pasivních Slováků, kteří dosud rezignovali na věci veřejné a neměli chuť nebo potřebu vyjadřovat se ke společensko-politickému dění v zemi.

Co se změnilo

Lidé jako jednotlivci začali předkládat své myšlenky, názory a návrhy v celospolečenské diskusi o otázce dalšího směřování země. Uvědomujeme si, že den co den živoříme a pracujeme v nelidských podmínkách, přežíváme ve špatné sociální situaci a stavu, který je v porovnání se skupinou privilegovaných více než dehonestující. Začínáme vnímat všechno zlo, které jsme na sobě po převratu z roku 1989 nechali dvě desetiletí páchat ve slepé vidině změny. Za důležitý považuji zejména posun v myšlení a zažehnutí potřebné jiskry vůle. Přispěly k tomu i problémy způsobené neodborným a jednoznačně špatným řízením země, vysokou nezaměstnaností, potlačováním zájmů menšin, nulovou podporou bydlení a mladých, zneužíváním daňových poplatníků pro egoistické záměry vládních činitelů apod. Lidé se stali otroky státu, jehož údajným cílem je sloužit lidem. Místo toho, aby státní rozpočet uspokojoval potřeby obyvatelstva, rozkrádá se všemi možnými i nemožnými cestami a putuje do nenasytných kapes elit, které se vysmívají platícím poddaným. Ti totiž nemají v zájmu vlastní existence možnost vzbouřit se či onemocnět, protože jsou pod neustálým tlakem kapitalistického systému, jenž je založen na vykořisťování bezbranných a na prokazatelně vysoké míře korupce a lží. Vše, co máme k dispozici, je důchod 200 eur za 50 let práce a těžce odpracovaný gauč před televizí, která je plná dezinformací, cenzury a zamlžování ohledně činnosti politických orgánů – od zkorumpované volby generálního prokurátora, nespravedlivého soudnictví až po zamlčování schvalování důležitých zákonů.

Zdánlivě nepřekonatelná tradice pasivity, která v lidech zůstala i po revoluci, byla narušena. Víra v neomylné vůdce národa či strach z otevřeného vzdoru a pochybností se v některých zlomily. Lidé začali vystupovat ze stínu výchovy, která se odráží v hesle „držet hubu a krok“, tzn. raději být zticha a konformní a díky tomu nemít problémy. Už to stačilo. Tento rakovinou napadený systém kompromitující sám sebe se v očích lidí setkal s opovržením a odporem, s jasným nesouhlasem a odpovědí: Už toho máme dost!

27. ledna – Bratislava

Protest Gorila I. se uskutečnil 27. ledna na lokální úrovni v hlavním městě Bratislavě. Navzdory záměrné dezinformaci a zkresleným faktům ze strany největších a nejsledovanějších médií se lidé konečně odvážili přehodnotit své postoje a rázně odmítnout vše, co jim bylo dosud podsouváno. Tisk i televize mluvily o stovkách zúčastněných, zatímco panoramatické fotografie ze začátku protestu potvrzovaly více než dvoutisícovou účast. Mnoho lidí proto začalo s otevřenou kritikou slovenských médií, která ve snaze odradit ostatní potenciální demonstranty referovala o celém dění jako o nepodstatném a zanedbatelném, jako o pokusu několika „extremistů“ o násilné svržení vlády a podobně. Tento protest dal lidem prostor k vyjádření, byl apolitický, respektive nestranický, spontánní a vyjádřil stupňující se nespokojenost i znovuobjevenou solidaritu mezi rovnými, kteří už dál nemohli mlčet. Vyvrcholil před prezidentským palácem, jenž se stal terčem banánů a vajec a skandování hesel „Vlastizrada“ a „Dost bylo goril!“, a skončil před budovou parlamentu. Údajné škody byly oficiálně vyčísleny na několik tisíc eur. Podle mnohých se atmosféra blížila právě sametové revoluci. Lidé začali věřit ve své možnosti, schopnosti i sílu jednoty.

Protestující vyslovili požadavek na důkladné prošetření celé kauzy, odstoupení nebo odvolání (resp. následný soudní proces) všech činitelů zmíněných ve spise Gorila, vyvození politické odpovědnosti všech zúčastněných a jejich odstavení z kandidatury ve volbách, zvolení nového vedení parlamentu, zrušení přestupkové a trestněprávní imunity všech poslanců, schválení zákona o trestní odpovědnosti i pro právnické osoby a posunutí termínu voleb na září. Mnohé z toho, co dělali nejvyšší představitelé, je prokazatelně protiústavní, nemluvě o zasahování soukromých korporací (Penta, J & T atd.) do jejich činnosti.

Témata hnutí

V průběhu následujícího týdne se nespokojenost vyostřovala a také se začalo pracovat na idejích přímé demokracie. Do povědomí se začaly dostávat pojmy jako řízení zdola či vláda lidu. Zastupitelská demokracie je odmítána jako neosvědčený nástroj řízení státu zejména pro nedotknutelnost a nekontrolovatelnost zastupitelů. Ti totiž politické představy občanů spíše ignorují, než reprezentují, nedávají jejich požadavkům reálnou podobu ať už v případě legislativy, exekutivy nebo právní stránky a nedávají občanovi (který by měl být zdrojem moci státu) žádnou šanci něco říct či změnit. Slovo demokracie se stalo zneužitým pojmem, mylně spojovaným se svobodou soukromého vlastnictví (resp. ekonomickou svobodou) a dalšími klišé spojeními pod záštitou kapitalismu. Už nestačí jen převrat či transformace, potřebujeme zrušení tohoto nemocného systému.

Někdo je přesvědčen, že soustředit se na samotnou kauzu je bezpředmětné, a tedy druhořadé. Objevil se požadavek využít šanci, která se naskytla, ve prospěch reálné změny, jež nespočívá ve výměně zastupitelských loutek, což představuje opakování stejné chyby a scénáře (noví se znovu a znovu nechají podplatit či zmanipulovat). Hlavním cílem se proto stává zavržení systému (systém je příčinou, korupce důsledkem). S tím souvisí i rostoucí antivolební kampaň, která neguje všechny výzvy k cestě k volebním urnám a povzbuzuje k odevzdávání prázdných hlasovacích lístků. Důvod je jednoduchý: volby nemohou změnit nic. Je nám sice předkládána široká nabídka stran a kandidátů, ale je to jen fraška, pouze vizuální tah. Je jedno, jestli jde o levé či pravé, modré či rudé. Beze smyslu se jeví už i volba menšího zla. Lidé ztrácí důvěru v cokoli, co má něco společného s politiky či podnikatelskými a finančními subjekty, které stojí za nastrčenými logy stran.

Vynořily se i požadavky na znovuzavedení bezplatného zdravotnictví a školství, znárodnění důležitých podniků, které byly v minulosti privatizovány, ale také na vystoupení z diktátu EU a teroristické vojenské korporace NATO. Členství v nich mnoho Slováků znepokojuje a po odhalení negativ, před vstupem médii taktně zastíraných, jsou terčem značné kritiky.

Nejvíce však rezonuje nastolení zmiňované přímé demokracie po vzoru Švýcarska či Islandu (i o převratu na Islandu z roku 2010 mainstreamová média mlčela ze strachu před rozšířením poselství do celé Evropy; něco podobného bylo vidět i na událostech ve Španělsku). Hlas lidu se rozdělil na ty, kteří přímou demokracii doslova požadují, a na ty, kteří ji částečně odmítají z důvodu „nevyspělosti slovenského národa“. Druhá skupina vidí jako problém pasivitu, pohodlnost, nezralost a nedostatečnou inteligenci či odpovědnost v otázkách veřejného zájmu a neodbornost v ekonomických zájmech státu a v neposlední řadě i zneužitelnost většími skupinami (například nacionalisty). Ale jsme snad nesvéprávní? Jsme méně inteligentní než morální spodina, která nám momentálně vládne? Jsou přednější zájmy státu a směšných mezinárodních vztahů než zájmy jednotlivce a společnosti? Zřízení přímé demokracie koneckonců přinutí občany zajímat se o dění v jejich zemi a zároveň rozhodovat sami za sebe alespoň částečně. Každý v sobě přece má potenciál být individualitou schopnou nepodlehnout vlivu okolí, médií a podobně. Každý v sobě má potenciál rozhodovat sám za sebe. Tomu, že svou leností a nevědomostí přesouváme odpovědnost za své životy do rukou vykořisťovatelů, máme nyní možnost se postavit.

Dalším požadovaným atributem je snížení kvóra na referendum (jak na jeho vyhlášení, tak platnost), které je v současnosti 350 000 podpisů (8 % voličů) a minimálně 50% účast (což od účasti dosud mnohé odradilo). Referendum by se stalo běžnou součástí života společnosti a jeho výsledky by byly závazné. Jmenovaná úřednická vláda by se ujala kontroly nové ústavy, sepsané širokou veřejností a odborníky a odsouhlasené v referendu. Zástupci nebo delegáti by v rámci přizpůsobené přímé demokracie byli jmenováni a v průběhu svého mandátu by byli odvolatelní výlučně občany. Nutné by bylo zavedení nezávislého kontrolního mechanismu, který by dohlížel na transparentnost činnosti a zveřejňování informací o hospodaření s našimi financemi. Tolik z pohledu různých návrhů.

3. února – 30 tisíc demonstrantů

Druhý protest z 3. února přes nízké teploty zažil o to více demonstrantů znechucených děním na Slovensku. Nekonal se jen v Bratislavě, ale i v dalších velkých městech jako Košice, Nitra, Žilina, Zvolen, Prešov, Poprad, Trenčín a dalších s celkovou účastí přes 30 000 protestujících, což znamená největší přímou akci lidu od roku 1989. Zároveň ji podpořilo hnutí Anonymous (médii označované jako teroristické), které pracovalo ruku v ruce s protesty prostřednictvím znefunkčnění některých webových stránek slovenského establishmentu a dalších subjektů a vyjadřovalo nesouhlas s tajnou protipirátskou dohodou ACTA. Ta je dalším zásahem do lidských práv a svobod, jakož i totalitní snahou o kontrolu nad jednotlivcem, ztrátu jeho soukromí a nesmyslné ovládání jeho aktivit donucovací politikou „duševního vlastnictví“. Dává prostor silným korporacím k uplatňování jejich jednostranných zájmů a hrozí nám nepřiměřenými tresty, sankcemi a represemi za účelem absolutní regulace internetu (jediného svobodného masového informačně-komunikačního prostředku) a zákazem šíření materiálů, které by jinak mohly být využity ku prospěchu celé společnosti.

„Chceme přímou demokracii!“, „Gorily za mříže!“, „Politici na detektor lži!“. Rozzlobené transparenty, masky Guye Fawkese, banány, vejce, dokonce i psí výkaly symbolizovaly hnus a nespokojenost, které přivedly do ulic lidi všech věkových kategorií. Protest proběhl klidně až na incident po jeho oficiálním ukončení (který paradoxně skončil v hlavních titulcích médií a opět se značným stupněm deformace), kdy skupina ultrapravičáků (která se připojila až později během pochodu) začala házet kameny na policii. Ti následně použili na vyhnání demonstrantů pyrotechniku a vodní dělo (při teplotě 10 stupňů pod nulou), tedy prostředky, jejichž oprávněnost se nyní hodně diskutuje. Mluví se i o účastnících, kteří se stali oběťmi zásahu, ačkoliv s provokací neměli nic společného.

Protest Gorila

Je to šílenství?

Konzervativci, politologové, naivní kapitalisté a jiní skeptici záměry protestů zhodnotili jako šílené. Dokonce jsme byli prohlášeni za lidi, kteří si nemají na co stěžovat či proč se vzpírat establishmentu, kritizovat status quo a žádat změnu celého systému. Osobně souhlasím s tím, že kritika, která je konstruktivní a dokáže poukázat na naše nedostatky, je nutná. A polemika o tom, zda křik lidu něco opravdu změní, najde své opodstatnění až v den potenciální změny. Navíc protesty využily i některé politické strany a nezávislé subjekty pro svou propagandu, ačkoli z tribuny se ozývalo odmítnutí a ignorování těchto aktivistů. Mnohé odradili i přítomní neonacisté či anarchisté, kteří se obvykle hází do jednoho pytle.

Je to šance!

O to důležitější je vytrvat, objasňovat, šířit tyto myšlenky mezi spolužáky, kolegy, rodinou, přáteli či známými. Je třeba zaujmout vlastní stanovisko a přestat strkat hlavu do písku. Otevřeli jsme oči – a to znamená hodně. Nechtějme změnu, buďme sami změnou, kterou chceme vidět. Měli bychom rozproudit veřejnou diskusi o přímé demokracii, ujasňovat si, co vlastně chceme a které z jejích principů si dokážeme osvojit. Vše se rodí a vytváří pomalu, důležitý je však cíl. Jsme lidské bytosti, ne ovce či otroci. Máme svou hodnotu a svobodu, máme sílu a vůli. V dalších protestech budeme muset být radikálnější – nemám na mysli fyzické násilí, ale možnost využít páku generální stávky s podporou odborů, která je nezbytná a účinná. Organizátoři plánují další protesty na pátek 9. února a dále při úterním jednání parlamentu. Je však zjevné, že už nezáleží na pozadí či konspiračních spekulacích (o organizátorech, pravdivosti spisu a podobně).

Nepotřebujeme vůdce, bojujme sami za sebe. Každý jednotlivec je důležitý. Nebuďme jen stádem naslouchajícím jedné nebo druhé straně. Buďme tvůrci, nejen ničiteli. Jde o obhájení naší lidské důstojnosti a svobody, místo nichž jsme si nechali podstrčit svět, jenž se nám dnes hnusí. Potřebujeme jedině výdrž, odhodlání a revoluci našeho ducha.

Protest Gorila