Report z protestního happeningu v Praze, kde se 25. února konal Ples v opeře.

Včera, v sobotu 25. února 2012, se konal před Státní operou Praha pod organizační záštitou iniciativy Skutečná demokracie teď! protestní happening vyjadřující znechucení nad opulentní přehlídkou snobů, která se ten večer odehrávala v budově opery.

Happening začal kolem šesté večer, když přicházející demonstranty uvítal proslov pořádající iniciativy zakončený citací Karla Kryla. Protestní akce měla vyhrazený prostor mezi budovou opery a vedle stojícím parkovacím domem. Od šesti do devíti se tu vystřídala tak stovka protestujících, z čehož několik lidí tu strávilo skoro celou dobu trvání happeningu.

Na ochranu smetánky, která se sjížděla do opery, bylo povoláno přes dvě stovky policistů z různých složek. Takže na každého demonstranta přináleželi alespoň dva policisté. Uvolněnou atmosféru protestu to ale naštěstí nijak výrazněji nenarušilo.

Akci podpořili také členové Československé anarchistické federace. Ti zde rozdávali letáky s prohlášením k akci, které bylo také skoro na závěr happeningu přečteno. To už se schylovalo k deváté hodině a naprostá většina hostů již byla v budově opery. Konečnou tečku za akcí udělalo vystoupení rapera, jenž nadchl několik desítek přítomných, kteří ještě vydrželi, svým výkonem a sociálně laděnými texty.

ples

Průběh happeningu byl kombinací reprodukované hudby, skandování a kulturních vstupů. Zazněly tu verše Jiřího Wolkera či slova Oscara Wilda. Anarchisté přispěli básní Egona Bondyho „Ples upírů“, kterou autor napsal před dvaceti lety u příležitosti prvního novodobého plesu v opeře. O další kulturní vložky se postaral básník Míra, který recitoval svou poezii. Večer se neobešel ani bez pohádky na dobrou noc. Ta se jmenovala „Ema mele maso“ a vtipně připodobňovala současný sytém k mlýnku na maso.

Zatímco uvnitř se podávala „zauzená kachní prsíčka v medovém zázvoru, grilovaný candát s račí omáčkou, vařený hovězí jazyk a srnčí medailonky se šípkovou omáčkou“, na ulici byl připravený veganský D.I.Y. raut pro každého, kdo měl chuť.

kontraples

Přicházející plesové hosty nejprve vítala hesla „Prasečí elita!“, „Styďte se!“ či „Hanba vám“. Nebyla však moc nápaditá a také to chtělo dodat skandování nějaký nový rytmus. O to se postarala skupina přítomných anarchistů se skandováním „Říkáme pryč s parazity – šlechtou, buržousty a politiky!“, „Naše práce, vaše zisky!“ nebo „Jaké je to být parazit?!“ Když se začalo skandovat heslo o parazitech, na balkóně vykuřující a demonstranty sledující skupina plesový hostů se rychle otočila a záhy vytratila dovnitř budovy. Že by padla kosa na kámen?

Nutno dodat, že i když nejdražší plesové šaty stály čtvrt milionu korun, jednalo se spíše o provinční snobskou akci než o společenské setkání skutečné „skryté elity“, která drží v rukou ekonomickou moc v globálním měřítku. „Kontraples“ tak byl hlavně symbolickým happeningem, jehož cílem bylo především poukázat, že zatímco jedni si musí utahovat opasky a v horším případě přicházejí o svou práci a své domovy, úzká skupina lidí dává na odiv své postavení a majetek.

kontraples

Na závěr jen dodejme, že nálada „kontraplesu“ byla celkově velmi příjemná a místy dost veselá. Například když se upravovala skandovaná hesla, například na „Naše prase, vaše řízky“, nebo když se křičelo na opožděné návštěvníky „Jdete pozdě!“. Bylo potěšující vidět, že alespoň na pár okamžiků se podařilo znepříjemnit náladu těm, kdož nám ji znepříjemňují po celý rok. Už kvůli tomu měl happening svůj smysl.

Na druhou stranu jisté uspokojení mohou mít z „kontraplesu“ i samotné elity, popřípadě pochybné celebrity. Proč by se bezstarostně neproducírovaly v drahých róbách, necpaly drahými pamlsky a nenalévaly archivními víny, když proti nim demonstruje pouhých pár desítek lidí? Doufejme, že i tohle se brzy změní.

AKTUALIZACE:

Jeden z účastníků kontraplesu, který odcházel spolu s dalšími dvěma lidmi z akce jako poslední, nám poslal e-mailem následující doplnění: „Díky za report o kontraplesu na stránkách ČSAF. Akce jsem se spolu s kamarádem účastnil až do konce. Vlak domů nám jel o něco později, takže jsem rád pomohl naložit propriety pořadatelů do přistaveného auta. Pak už jsme jen ve třech lidech chvíli debatovali. Jakmile jsme se rozhodli odejít, došlo k „třešničce na dortu“, která trefně ukončila kontraples. Procházeli jsme pod balkónem budovy opery a někdo z „elity“ po nás hodil sklenici, která se roztříštila kousek vedle nás. Když jsme se ohlédli nahoru, nebylo už nikoho vidět. Vskutku trefná tečka.“