Reportáž z jedné z akcí, která zahajovala prvomájové akční dny, které probíhají od 27. 4. do 1. 5. v Praze.

Jednou z akcí, která včera (27. dubna 2012) v Praze zahájila prvomájové akční dny, byl „Večer na téma Environmentální přímá akce“. Ten se odehrál od osmi večer v prostoru Divus, který se nachází v blízkosti stanice metra Vltavská. Večer spojující přednášku, promítání a diskusi zorganizovala v rámci akčních dní skupina GreenAction. Dorazilo na něj celkem 60 lidí, kteří si měli možnost před zahájením samotného programu zakoupit či alespoň prolistovat materiály z distribuce, kterou tu zajišťovala ČSAF.

Ve čtvrt na devět si jeden z pořadatelů vzal úvodní slovo a představil v něm další program prvomájových akčních dní. Pak předal prostor dalšímu z pořadatelů večera, který uvedl film půlhodinovou přednáškou na téma environmentální přímá akce.

V první části se zaměřil na přiblížení kořenů hnutí environmentální přímé akce ve Velké Británii. Ty leží především v období deradikalizace velkých environmentálních organizací, jako je např. Greenpeace, a následném kritickém přístupu některých jejich členů k tomuto směřování. Dalšími silnými aspekty rozvoje hnutí se stala existence silné kontrakultury, která vyvěrala z anarcho-punkového hnutí počátku 80. let, a radikalizace při protestech proti Pol Tax. V 90. letech docházelo k rozvoji environmentálních organizací založených na přímé akci, např. Earth First, které byly ovlivněny i sociálními hnutími (tento vliv byl mnohem výraznější právě ve Velké Británii oproti třeba Spojeným státům). Jak již bylo naznačeno, první aktivisté se rekrutovali z nevládek a razili heslo „Činy místo slov“. Ve Velké Británii vzniká silné protidálniční hnutí, v jehož rámci se rozbíhají akce formou dlouhodobějších kempů (projevuje se zde inspirace akcemi mírového hnutí 80. let). Při těchto kempech docházelo ke sbližování aktivistů a místních obyvatel, což bylo pro celé hnutí velmi důležité. Protidálniční kampaň nakonec slavila úspěch, jelikož bylo upuštěno od většiny plánů na rozvoj dálniční sítě v Británii. V druhé polovině 90. let nastupuje hnutí Reclaim the Streets, které se následně stává jednou z inspirací rychle se rozrůstajícího alterglobalizačního hnutí. Po jistém útlumu přichází nová energie s protesty proti summitu G8, kdy je postavena dočasná alternativní vesnička, která funguje na ekologických a anarchistických principech. Následují další přímé akce tematicky zaměřené na klimatické změny a spojující v sobě několik kampaní – jak environmentálních, tak sociálních. Zmíněna je také nezanedbatelná otázka náročnosti přímých akcí, z čehož logicky vyplývá, že se jich účastní především mladí lidé. Podle průzkumu se ukázalo, že dřívější aktivisté přímých akcí se jich sice již neúčastní, ale zpravidla myšlenky neopouští a hnutí jako celek podporují jinými způsoby.

Druhá část přednášky se zaměřila na otázku, co je to vlastně přímá akce. Zatímco u nás ji zavedené ekologické organizace (např. Greenpeace) vnímají jako nejzazší způsob protestu po vyčerpání všech možných právních možností a selhání veškerých jednání, u výše popisovaných aktivistů jde naopak o preferovaný způsob jednání v každodenním životě; jednání, které je nedílně spjato s nehierarchickým rozhodováním; jednání, které vede člověk sám za sebe spolu s ostatními. Z toho plyne, že přímá akce může mít podobu jak protestní, tak neprotestní. Dále byl představen rozdíl mezi tzv. liberální přímou akcí, kterou reprezentují některé naše neziskovky, a „skutečnou“ přímou akcí na příkladu organizace původních cyklistických jízd Critical Mass a cyklojízdou, kterou u nás pořádá např. AutoMat. V onom druhém případě není nijak zpochybněn stávající systém a jeho nastavení, kdežto „skutečná“ přímá akce systém a jeho nastavení nemíní respektovat, nýbrž je prostředkem, aby si lidé legitimně (i když velmi často nelegálně) brali zpět to, co jim náleží, v tomto případě veřejný prostor okupovaný automobilismem.



Po přednášce byl puštěn asi hodinu a půl trvající dokumentární film „Just do it“, nesoucí podtitul „Příběh novodobých psanců“. Aktivistka a režisérka Emily James strávila jeden rok ve světě environmentální přímé akce, ve skupinách Climate Camp a Plane Stupid. Přenáší nás před brány továrny na větrné turbíny Vestas, kterou po zavření okupují propuštění dělníci za podpory aktivistů za branami, do prostředí protestů proti G8 v Londýně či na klimatický kemp. Představuje přípravu a realizaci blokády Skotské královské banky, zapojení do protestů proti rozšiřování letiště, útok stovek lidí na uhelnou elektrárnu či výpravu anglických aktivistů na konferenci o klimatu do Kodaně, která se nakonec stala přehlídkou nevídané policejní brutality a šikany. V závěru jednotliví aktivisté vyjadřují své přesvědčení, že není třeba bojovat jen v environmentálních otázkách, ale že je potřeba postavit se kapitalistickému systému jako takovému.

Po filmu následovala diskuse. Ale vzhledem k tomu, že už bylo poměrně pozdě a film působil opravdu silným dojmem, se až na pár příspěvků příliš nerozproudila.

Těšíme se na vás na dalších akcích prvomájových akčních dnů, jejichž aktuální program naleznete ZDE.