Krátká vzpomínka na Jakuba Poláka od anarchisty, který se pohyboval v hnutí v první polovině devadesátých let.
Krátká vzpomínka na Jakuba Poláka od anarchisty, který se pohyboval v hnutí v první polovině devadesátých let.
Musím přiznat, že mě Jakubova smrt zaskočila. Byl pro mě totiž tak trochu člověkem z jiné planety, nezničitelný, něco jako Terminátor. Za tento pocit mohly jak legendy, které o něm kolovaly, tak i těch pár osobních zkušeností. Neznal jsem tehdy coby náctiletý moc lidí, kteří by přežili rakovinu. Jakub o tom ani nikdy nemluvil, jako kdyby to bylo něco nepodstatného. Jednou jsem málem zapochyboval, když přišel a měl ruku v ortéze, ale přesvědčení o jeho nezničitelnosti se ve mně utvrdilo, když mi stručně sdělil: „Zastavil jsem dodávku.“ Dokázal jsem si živě představit, jak ona situace asi musela vypadat, a vzpomněl si na storku o tom, jak rozbil pěstí čelní sklo zájezdového autobusu, který najel do jednosměrky.
Víra v jeho nezničitelnost byla v některých okamžicích velmi důležitá, a to zejména když jste někam jeli a on seděl za volantem. Jel jsem s ním třeba jednou, když jsme od nás vezli nějaké koberce na Ladronku, a jako adrenalinový zážitek mi to stačilo na dlouhou dobu. Ať byl ale jakkoli neukázněný řidič, svého času byl jediný, kdo byl schopen něco někam dopravit, a já budu mít jeho obrázek navždy neodmyslitelně spjatý se sedačkou staré Avie, s níž například zahajoval útok na neonacisty při legendární prvomájové demonstraci v roce 1992.
Stejně tak si ho vybavuji, jak ho vynáší policisté z provozovny McDonalds ve Vodičkově, kterou jsme demonstrativně obsadili asi ve 150 lidech a odkud si odnesl obvinění za údajné pokousání jednoho z policajtů. Nebo jak pobíhá po nádvoří Pálffyho paláce ve Valdštejnské ulici, kde sídlila začátkem 90. let redakce A-kontra, v kanadách od tehdy ještě pankáče Vládi Červeného a se sukovicí v ruce, jelikož prý někde v okolí někdo potkal bandu nácků a mohli by jít zrovna tam. Zase jedna fáma, ale Jakub měl za to, že by byla chyba ji podcenit. Do redakce jsem chodil vůbec rád a koukal Jakubovi pod prsty a musím přiznat, že jsem se od něj i ledacos naučil. Za to jsem mu dodnes vděčný.
O něco později jsem ho chodil navštěvovat do Sochorky, squatu v Holešovicích. Na dům nasprejovali náckové nápis „Polák bude vyset!“ a někdo pod něj vtipně dopsal: „A kdo ho vyseje?“ Když jsem se chtěl dostat dovnitř, musel jsem dole u mříže řvát co nejvíc nahlas, aby mě vůbec slyšel až do svého bytu. Občas bych se nedovolal, jelikož rámusila tiskárna, na které se zrovna tiskly nějaké letáky nebo jeden z vícero anarchistických časopisů. Ale to jsem věděl, že za krátkou dobu stará tiskárna ztichne a ozvou se Jakubovy nadávky a hned nato se objeví on s rukama zadělanýma od tiskařské barvy.
Byl v mých očích něco jako poslední žijící bondyovský Invalidní důchodce. Ačkoliv byl mezi námi víc než dvacetiletý rozdíl, měl jsem vždy pocit, že ke mně přistupuje jako rovný k rovnému, což jsem o ostatních „dospělých“ tenkrát říct nemohl. Je skoro obdivuhodné, jakou měl při své vznětlivé nátuře trpělivost s mladými lidmi. A že uměl být někdy nesnesitelný, může dosvědčit snad každý, kdo ho znal. Museli jste ho prostě brát takového, jaký byl.
Žel za poslední léta jsem neměl příležitost si s ním pořádně promluvit. Potkali jsme se nanejvýš na nějaké větší akci, kde zbýval čas akorát tak na pár slov. Myslel jsem, že tak tomu bude i na letošním D.I.Y. karnevalu. Nebude.
Ať byl Jakub, jaký byl, vím naprosto jistě, že zrovna na něj nikdy nezapomenu. Jak se v úterý ukázalo, nebyl to nezničitelný Terminátor. Byl to však člověk, jakých není moc a na které se nedá jen tak zapomenout.
V.Související odkazy:Život proti prouduFB A-kontraJakub Polák: Bojovník do poslední chvíleBojovník do posledního dechuPo těžké nemoci zemřel Jakub Polák. Známý anarchista a zastánce práv RomůZemřel Kuba PolákR.I.P. Jakub Polák (1952-2012)Nespoutaný živel Jakub PolákZemřel Jakub PolákVzpomínky na Jakuba Poláka
27.9.2012
V.
