Listopadové číslo nástěnných novin A3 je na pozadí kritiky vlády věnováno solidární pomoci a její konkrétní podobě v podání kolektivů Food not Bombs. Stahujte, tiskněte, lepte!

Na kongresu vládnoucí ODS si politici této strany nechápavě kladli otázku, proč lidé současnou vládu tak nenávidí. Skutečnou odpověď samozřejmě nenašli, jelikož o potřebách a problémech obyčejných lidí nic nevědí.

Vždyť oni těm nevděčníkům dávají přece jen to nejlepší – poplatky ve zdravotnictví, školné, vyšší daně, lepší možnost být propuštěn, nucené práce pro nezaměstnané, možnost déle pracovat díky vyšší věkové hranici pro odchod do důchodu a v podobném sledu by se dalo pokračovat. Vláda, která nepokrytě hájí zájmy těch nahoře, nemůže čekat lásku a vděk těch dole. I když stále se najde dost takových, kteří se nechají rádi poděsit vypelichaným strašákem komunismu, nebo si nechají nakukat, že za všechno mohou jacísi nepřizpůsobiví či imigranti, a ve prospěch vládních stran vhodí lístek do urny. Komu není rady, tomu není pomoci.

O kvalitách vládní politiky mimo jiné vypovídá rostoucí počet lidí, kteří se ocitají na ulici. Někteří si za to možná mohou částečně sami, ale narůstá hrozivě počet těch, kteří mají prostě smůlu, že jsou natolik chudí, že je v sešupu na úplné dno už nic nezastaví. Naopak se najde množství těch, od lichvářů po exekutory, kteří jim pád pomohou ještě urychlit.

V časech, kdy převládla kapitalistická ideologie bezohledného individualismu, se nachází čím dál tím víc lidí bez pomoci, a to i vlastních rodin. Nejsmutnějším příkladem jsou opuštění staří lidé, kteří šetří na jídle a přes zimu i na topení, aby vyšli z důchodu, který se pravicovým politikům zdá ještě dost velký na to, aby se z něj dalo něco škrtnout či aby se přihodil nějaký poplatek, který by z něj něco ukrojil, pokud možno do soukromých rukou.

Kdyby se úspěch vlád měřil počtem umrzlých lidí, byla by dnešní vláda v poválečných dějinách bezesporu tou nejúspěšnější. Další zima je před námi a můžeme jen doufat, že bude co nejmírnější. Pravicová vláda lidem bez přístřeší pomáhat nebude. Každý si má přece pomoci sám, vždyť i oni si pomohli ke slušnému živobytí tak, jak se to obvykle „poctivě pracujícím“ politikům stává.

Je třeba si uvědomit, čí zájmy vláda hájí, a pak pochopíme, jak marné je volání a prosby, aby se věnovala lidem chytajícím se do pasti chudoby, z níž nebývá cesty zpět. Vždyť je to právě ona, kdo tuto past pomáhá líčit. Možná, že by ale nebylo od věci vzít si k srdci, že si musíme pomoci sami. Ale ne tak, jak to hlásá pravičácká ideologie: každý sám za sebe a proti druhým. Naopak. Měli bychom si pomoci sami, ale vzájemně a na principu solidarity.

FNBTo si vzala za své například iniciativa „Jídlo místo zbraní“ (Food not Bombs), která vznikla v 80. letech ve Spojených státech. Jde o samosprávné kolektivy, které se organizují na anarchistických principech (tzn. všichni jsou si rovni, nejsou tu žádní předsedové a všichni pracují a rozhodují společně) a jejichž hlavní aktivitou je poskytovat jídlo lidem bez domova či v jiné sociální nouzi. Nejde ale o žádnou charitu, která je často neosobním projevem nadřazené shovívavosti těch dobře situovaných. Jedná se o přímou solidární pomoc od lidí, kteří na tom nejsou často o mnoho lépe. Suroviny na přípravu jídla se shání, kde se dá – zelenina, která by jinak přišla vniveč, produkty ilegálních zahrádek, potraviny zakoupené z výtěžku benefičního koncertu…

Původní myšlenkou iniciativy „Jídlo místo zbraní“, která je aktuální i dnes, je v praxi ukázat, že zatímco se na jedné straně vynakládají miliardy na zbrojení a v západním světě se neskutečným způsobem plýtvá potravinami, existuje na straně druhé množství lidí, kteří nemají domov a občas ani co do úst. Tento stav vyhovuje zase jen těm, kteří na něm vydělávají, a kapitalismus, v kterém jsme nuceni žít, je založen právě na vytváření zisku, a to velmi často nejen na úkor všech ostatních, ale i celé společnosti a přírody.

Aktivisty a aktivistky z kolektivů „Jídlo místo zbraní“ můžete potkat v předem určené dny (zpravidla neděle) například v Praze, Plzni, Brně, Ostravě, Hradci Králové, Jihlavě, Kolíně, Děčíně či v Karlových Varech. Jste-li rozhořčení kvůli stávajícímu systému a je-li vám sympatická myšlenka aktivní solidární pomoci, přidejte se (food-not-bombs.cz) nebo založte s přáteli vlastní kolektiv. Máte-li hlad, chybí-li vám prostředky nebo jste jen zvědaví, přijďte se najíst.

Naší zbraní je solidarita!

A3 (listopad 2012) ke stažení ZDE
Stahujte, tiskněte, lepte!