U příležitosti 17. listopadu vyšlo nové číslo známého „anarchistického nepravidelníku“.

Listopadové číslo „anarchistického nepravidelníku“ A-kontra vyšlo především u příležitosti výročí událostí spojených se 17. listopadem.

Již úvodní článek, který si můžete přečíst níže, se vrací jak k roku 1939, tak k začátku konce bolševického režimu v roce 1989 a přichází s teorií nepřizpůsobivé nepředvídatelnosti, kdy lidé začínají tvořit dějiny.

Uvnitř zpravodaje pak naleznete zamyšlení nad nerovnostmi, metanolovou aférou a potřebou Manifestu nového odboje. Následuje stručné rozvedení čtyř tezí, které říkají: 1) Zastupitelská demokracie je protimluv, 2) Úrok je zločin, 3) Jediná demokracie je přímá demokracie a 4) Všechno může být jinak. Další text se vrací k vyloučeným lokalitám v Ostravě – Přívozu a ústeckých Předlicích, odkud jsou bezohledně vyháněni místní lidé, převážně Romové.

Další strana je věnována dvěma osobám, v jednom textu zesnulému Jakubovi Polákovi, bývalému redaktorovi A-kontry, a v druhém advokátovi Tomášovi Sokolovi, který vedle obhajoby bohatých grázlů vydělává mimo jiné na vymáhání pokut. Hned v nadpise je trefně označen coby „Zmrd měsíce“.

Na závěr se můžete pokochat prohlášením Jana Švankmajera k otázce přijímání státních cen a podívat se na odvrácenou stranu měsíce prostřednictvím stručného přehledu událostí předešlých týdnů.

Součástí čísla je jako obvykle plakát formátu A2, tentokrát s vtipně zapracovaným heslem „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“.

Zářijové číslo A-kontra seženete například v infoshopu Salé, Cross klubu, obchodu Rekomando či v Café v lese. Kontakt na redakci je anna.kontra[a]safe-mail.net, facebookový profil časopisu naleznete ZDE.

plakát

A jako ochutnávku přikládáme úvodní článek čísla:

Všechnu moc nepředvídatelnosti!

V českém kalendáři se 17. listopad vede jako Den boje za svobodu a demokracii. Odkazuje ke dvěma událostem v historii. V roce 1939 tisíce lidí demonstrovaly 28. října proti nacistické okupaci a nepokoje musely potlačit jednotky SS za použití ostré střelby. Při pohřbu zastřeleného studenta Jana Opletala došlo k dalším nepokojům. Následně byly uzavřeny všechny vysoké školy, devět studentů popraveno a přes tisíc posláno do koncentračního tábora. O padesát let později opět tisíce lidí demonstrovaly za svobodu proti „komunistické“ totalitě a proti nepovolené části demonstrace zasáhly na Národní třídě jednotky Veřejné bezpečnosti a za použití obušků ji rozehnaly. Zásah vyvolal „sametovou revoluci“ a změnu režimu.

To, co obě události spojuje, je ,že vždy když se lidé postavili na odpor a vzdorovali útlaku, jednali z hlediska mocných nepředvídatelně. Tato nepředvídatelnost umožnila, aby se lidé 17. listopadu 1989 rozhodli, že povolenou demonstraci neskončí na Vyšehradě, ale vydají se do centra města, nepředvídatelně pokračovat. Aby pak po zásahu lidé začali nepředvídatelně stávkovat a okupovat univerzity. Aby se pak ke studentům nepředvídatelně o pár dní později přidali dělníci z ČKD. Aby pak deset dní po zásahu na Národní třídě nepředvídatelně došlo k zatím poslední generální stávce.

Jistě, už slyším skeptiky: „Naivko, to všechno bylo domluvené, šlo jen o předání moci“. A skeptik po třiadvaceti letech pokračuje: „Protesty proti vládě? Stejně obyčejný člověk nic nezmění!“ Proti tomuto sebe-naplňujícímu se skeptickému defétismu, který tak rád naslouchá konspiračním teoriím, bych postavil jiný příběh - o nepřizpůsobivé nepředvídatelnosti, kdy lidé začnou tvořit dějiny, byť za okolností, které si nemohli vybrat. Ale to znamená přestat jednat předvídatelně z pohledu mocných a podobně jako ve večerních hodinách 17.listopadu 1989 nerespektovat povolení, pravidla nastolená těmi u moci a vzít osud do svých rukou.

Den boje za svobodu a demokracii by tak měl být připomenutím, že svoboda není dárek od těch vládnoucích, ale musí sí každodenně vykonávat často i jim navzdory. A že demokracie není instituce, ale slovy Jacquese Ranciéra antiinstitucionální síla, „trhlina“ ve snaze mocných zarazit změny, umlčet a vyloučit z politického procesu ty, co nemají moc.

Demokracie je tak podle Zygmunta Baumana v podstatě anarchistický, rozvratný prvek uvnitř politického systému. Jestli by něco mohlo zvítězit nad lží a nenávistí, tak spíše než pravda a láska by to mohla být představivost a nepředvídatelnost.

A-kontra