...a anarchisté chtějí rozvrátit stávající pořádek. Přečtěte si březnové číslo nástěnných novin A3. A při té příležitosti ho můžete i vytisknout a vylepit kamkoli, kde uznáte za vhodné.

Ačkoliv během demonstrací následujících těsně po 17. listopadu 1989 nebyl k vidění žádný transparent či heslo požadující nastolení kapitalistického režimu, přesto nám byl vnucen. A dodnes se nám jeho prominenti snaží namluvit, že nebylo jiné cesty a bylo tak učiněno vlastně pro naše dobro. Jenže jediný, kdo z toho měl a dodnes má prospěch, jsou oni.

Nejvýraznějším z „otců“ novodobého kapitalistického pořádku v Česku je bezesporu Václav Klaus, který právě opouští prezidentský post. Není žádným tajemstvím, že jeho velkým vzorem a inspirací je Margaret Thatcherová, bývalá premiérka Velké Británie. Ta proslula privatizací státem vlastněných podniků, snahou o oslabování vlivu odborů a ztrojnásobením počtu nezaměstnaných. Známá je také díky svým výrokům, že „nic takového jako společnost neexistuje“ a že „není alternativy“.

Klaus a jemu podobní při budování světlých kapitalistických zítřků postupovali ve šlépějích své britské ikony. Zapomněli ale jaksi dodat, že ty světlé zítřky jsou určeny jen pro vyvolené. A být vyvolený znamená podle kapitalistické mentality mít tučné konto, mít své lidi v politice, mít své lidi u policie a soudů, mít ostré lokty a především nemít svědomí a slitování s těmi, kteří mezi vyvolené nepatří.

Jedna ideologie byla nahrazena druhou. Ideologie vystupující dotěrně a bezzubě z rudých nástěnek byla vystřídána ideologií, která znásilňuje naše myšlení ještě dotěrněji, avšak mnohokrát efektivněji, z nákupních košíků. Nová ideologie dala našemu životu nový rytmus: pracuj – nakupuj – pracuj – nakupuj… Tedy pracuj pro vyvolené, nakupuj u vyvolených – svěř jim svůj život, zasaď se o rozmnožení jejich bohatství a moci. A jak za minulého režimu „radostně“ lidé třímali mávátka během průvodů, o to radostněji dnes třímají madla nákupních vozíků při útoku na korporátní hypermarkety. A když na to nemáte, najde se dost vyvolených, kteří vám rádi (a s patřičným úrokem) půjčí.

Lidé se opět nacházejí v zástupech, jen s tím rozdílem, že dle požadavků nové ideologie, je v nich každý sám. Společnost přece neexistuje, jsme jen samostatná individua. Všichni jsme přece manažeři svých vlastních životů. Když ale pro ekonomické elity, tedy ony výše zmíněné vyvolené, ztratíme cenu jako „lidské zdroje“ i jako „spotřebitelé“, můžeme své životy manažersky řídit jedině tak směrem na úřad práce, přes uklonění se exekutorovi, který přece pouze chrání nedotknutelné zájmy věřitelů, až kamsi pod most. Pak už nás zahřeje jen vánoční polévka pro chudé, kterou charitativně věnují vyvolení těm, kdož takové štěstí jako oni neměli.

Ideologie atomizované společnosti je právě to, co mocenské elity pomáhá držet při životě. Vědomou tendencí kapitalismu je vnutit lidem myšlenku, že ten druhý je pro ně konkurentem – v zaměstnání, na úřadu práce, v osobním životě… a že jen v souboji s ním může dojít úspěchu.

Nás, anarchisty, vždy označovali vyvolení všech autoritářských režimů za rozvraceče pořádku. Ano, přijímáme. Chceme rozvrátit stávající pořádek – pořádek, který je charakterizován vykořisťováním; lidmi bez domova, zatímco všude je spousta prázdných domů; lidmi žijícími z ruky do huby, zatímco jiní neví co s nadbytkem. Chceme společnost, kde si lidé budou rovni; kde nebudou nepřirozené autority, otroci ani páni; kde nebudou jedni profitovat na úkor druhých; kde každý bude mít právo rozhodovat o svém životě ve shodě s ostatními.

Kapitalismus rozvrací společnost a štve lidi proti sobě, aby se nemohli spojit a postavit se mu společně v boji za sociální spravedlnost a za důstojný a svobodný život. My, anarchisté a anarchistky, naopak chceme, aby lidé k sobě našli cestu, naučili se společně rozhodovat o svých věcech, objevili sílu solidarity a s nabytým sebevědomím učinili konec další ideologii, která sice skrytě, ale o to účinněji deformuje jejich životy.

A3 (březen 2013) ke stažení ZDE.
Stahujte, tiskněte, lepte!

kapitalismus