Ohlédnutí za sobotní akcí, kterou v Praze uspořádala iniciativa ProAlt.

V sobotu 27. dubna uspořádala iniciativa ProAlt v Praze na Václavském náměstí akci nazvanou DemoFest. Její součástí byly informační stánky různých organizací, skupin a iniciativ, moderované diskuse, projevy (ZDE a ZDE), koncert a divadlo. Původně mělo být toto vše zakončeno protestním pochodem, který byl však nakonec pro malý počet účastníků odvolán.

Když odhlédneme od skutečnosti, že pořadatelé (poněkud nerealisticky) očekávali mnohem větší zájem, byla akce i tak poměrně příjemným setkáním a prostorem pro šíření kritických myšlenek, možných alternativ a vzájemnou diskusi.

K akci se rozhodla připojit také Československá anarchistická federace, a to se záměrem vnést do poskytnutého prostoru antikapitalistickou kritiku a nabídnout možnosti antiautoritářských principů a vizí. Anarchistická prezentace probíhala především prostřednictvím informačního stánku, který nabízel nejnovější publikace od Nakladatelství ČSAF a také nové číslo časopisu A-kontra. Jak na stánku, tak přímo mezi lidmi pak bylo poprvé distribuováno zcela nové číslo anarchistického zpravodaje Zdola, které se věnuje problému anticiganismu. Rozdávaly se také letáky, které zvaly na prvomájovou anarchistickou demonstraci.

Celkem na místě proběhly čtyři moderované diskuse, z čehož se anarchisté aktivně zapojili do dvou. První řešila otázku oprávněnosti zařazování některých protestních organizací na policejní seznamy extremistických skupin.

Zástupce ČSAF prohlásil, že anarchisté se hrdě hlásí k přítomnosti na takových seznamech a že je nesmysl se nějakým způsobem nad jejich existencí pohoršovat. Každý režim v minulosti takové seznamy vedl a není důvod, aby ten současný – kapitalistický – jednal jinak. Represivní složky mají prostě za úkol chránit status quo a jestliže aktivně zpochybňujeme základní pilíře kapitalismu, jako jsou vykořisťování a sociální nespravedlnost, pak jsme jeho logickými nepřáteli. Při otázce na porušování zákonů se k němu jako jediní přihlásili právě anarchisté s poukazem na legitimnost svého jednání, které někdy jde proti zákonným normám. Jako příklad byl uveden squatting, který reaguje na antisociálnost soukromého vlastnictví, z něhož vyplývá fakt, že na jedné straně existují neobývané domy a byty a na straně druhé spousta lidí bez střechy nad hlavou či žijících v nevyhovujících podmínkách.

Na slova o ústavnosti, občanské společnosti a lidských právech, která zazněla zejména ze strany Anny Šabatové, předsedkyně Českého helsinského výboru, a na údiv člena Socialistické solidarity nad tím, že BIS a vnitro vydává zprávy o extremismu veřejně, bylo reagováno opět anarchistickou optikou. Je to „lež demokracie“, která se projevuje zdánlivou transparentností při vydávání podobných zpráv; tím, že v ústavě zamlčuje kapitalistický charakter režimu; tím, že mluvením o lidských právech jinde zakrývá pošlapávání ekonomických a lidských práv zde; tím, že je nám předkládáno, že o politice rozhodujeme my sami u voleb…

DemoFest

Druhá z debat, kde zazněl anarchistický pohled, se týkala alternativ. Zpočátku se diskuse točila především kolem toho, co by měl dělat stát a jaká by měla být správně jeho role. Načež vystoupil člen ČSAF s tím, že je nejprve dobré ujasnit si, vůči čemu chceme tvořit alternativy – zda nám jde jen o napravování stávajícího systému a žádání státu, aby nám nějaké alternativy poskytl, nebo o vzepření se hodnotám, na nichž je založen, a budování alternativ proti stávajícím mocenským strukturám a mimo ně. Diskuse tak ve své podstatě odrážela rozdílnost přístupů „politiky požadavku“ a „politiky jednání“, i když bylo v závěru některými z diskutujících konstatováno, že tyto politiky nemusí jít nutně proti sobě a měly by se doplňovat.

Z anarchistických pozic mimo jiné zaznělo, že budování alternativ musí být vedeno zdola a že stávající systém jim nebude nikdy příliš nakloněn (pokud se nestanou jeho součástí). Z toho vyplývá potřebná míra bojovnosti a případná nutnost být schopni a ochotni vytvořené alternativy uhájit. Podmínkou toho je široce fungující princip, bez nějž obrana není možná, a to solidarita.

I když se DemoFest organizátorům nevyvedl co do předpokládaného počtu účastníků, nešlo o zbytečnou akci. Byla možnost v přátelském a konstruktivním duchu veřejně konfrontovat různé přístupy a pohledy na odpor vůči politice současné vlády, stejně jako na hledání alternativ. Je dobré, že anarchistický hlas také jednou zazněl mimo čistě anarchisté demonstrace a autonomní prostory. Stejně tak byl potěšující velký zájem o anarchistické tiskoviny z řad účastníků i kolemjdoucích.

DemoFest