Reportáž z protirasistické blokády pochodu, který 28. září plánovali neonacisté uspořádat v Krupce.

V Krupce byla na sv. Václava naplánovaná další blokáda neonacistického pochodu. Akci organizačně zajišťovalo občanské sdružení Konexe za pomoci českých a německých anarchistických a antifašistických organizací a skupin.

První lidé se začali scházet v odpoledních hodinách na již tradičním shromaždišti v ulici Karla Čapka. Na protilehlou betonovou zeď a zábradlí byly vyvěšeny česko- i německojazyčné transparenty s nápisy: „Černí, bílí, spojme síly!“, „Zbourejte prasečák na místě romského koncentráku v Letech“, „Romská hrdost“, „Nenávist není řešení“, „Nebýt nácek nestačí“, „Solidarität & Antifaschismus“ apod. Lidé na sebe mávali pikety s nápisy: „Rozdělují nás třídy, ne rasy“, „Naší zbraní je solidarita“, „Chudí se perou, elity berou“, „Cikáni tuhle republiku nevytunelovali“ atd. Sídliště a oděvy některých účastníků a účastnic byly vyzdobeny antifašistickými samolepkami „161>88 – Krupka“ a „Cikáni nemůžou za vaše posraný životy!“.

Příjemné atmosféře přálo i počasí, a tak lidé posedávali na trávníku, zatímco se připravovalo ozvučení, které mělo zajistit kulturní část programu. Policie mezitím se svými německými sekundanty prolustrovala ty účastníky a účastnice, kteří si dovolili překročit státem doporučenou hranici pasivity, a to věšením transparentů.

Zanedlouho se z nedaleké herny vykulila skupinka národně sociálního odpadu, s českou vlajkou přes ramena a odhodlaná šířit vyhlazovací listy. To, že se nejednalo zrovna o bystrý nápad, si uvědomili, když se na ně ze svahu seběhla skupinka antifašistů. Zanedlouho nebyla ani vlajka, ani listy. Národovcům zbyly jen drobné šrámy a oči pro pláč.

Krupka

Policie na toto přivítání nestihla zareagovat a útočníky se s jednou národovkyní rozhodla identifikovat za necelou hodinku. Nikdo se však nepřihlásil, a tak dívka, napadající na pravou ruku, alespoň náhodně ukázala na dva lidi, u nichž se ukázalo, že na místě v té době vůbec nebyli, a museli být propuštěni.

V průběhu těchto manévrů už vesele vyhrávala reprodukovaná romská klasika. Následoval projev Jozefa Mizera a nějakého kněze. Později se u mikrofonů vystřídali krupští hiphopeři Dela Negra a Black Style. Následovalo několik místních písničkářů, jejichž profesionální projev by jistě okouzlil i kdejakého řádně přizpůsobeného Čecha. O kousek dál od potenciálního travnatého pódia se malovalo na chodník, vyráběly pikety, masky a hrálo maňáskové divadlo.

Krupka

Demonstrace anticiganistů a neonacistů měla začít v 15 hodin, ale už v průběhu blokády v ulici Karla Čapka došla zpráva, že akci přesouvají na pátou. Mezitím mobilní skupinky Romů a antifašistů marně pročesávali město a hledali další neonácky. Skupinka čtyř národovců před městským úřadem se svým tragickým projevem však za žádnou aktivitu nestála. V ulici Karla Čapka tak nerušeně pokračovala zábava do večerních hodin, kdy se přespolní pomalu začali rozjíždět domů.

Organizovanost Romů v Krupce je velmi inspirativní. Spolupracují s širším antiautoritářským hnutím v Čechách i za čárou. Vedle toho spolupracují i s nevládními organizacemi a neparlamentními politickými stranami, což je z důvodu uhašení anticiganistického požáru jistě pochopitelné. Od začátku se stavějí neonacistům na odpor a svá práva jsou organizovaně schopni hájit i v případě represe ze strany úřadů. Vědí, že policie tu není od toho, aby chránila slabší, ale bohatší.

Asi mezi sebou ani nemají mafiány, kteří by jim vyhrožovali, rozdmýchávali panický strach a za jejich zády, jejich jménem a proti jejich zájmu jednali s úřady – anebo je mezi sebou mají a neposlouchají je. Vědí, že strach může zmizet díky vlastní aktivitě. Že doma, schovaní v bytech a sedící před televizními obrazovkami, nejsou před pogromem v bezpečí. Vědí, že politika se utváří v ulicích.

Krupka