9. prosince uplynulo 171 let od narození Petra Alexejeviče Kropotkina, jedné z nejznámějších osobností ruského i evropského anarchismu.

9. prosince uplynulo 171 let od narození Petra Alexejeviče Kropotkina, jedné z nejznámějších osobností ruského i evropského anarchismu.

Kropotkin (9. prosince 1842 – 8. února 1921) – stejně jako jeho ideový předchůdce a inspirátor Michail Alexandrovič Bakunin – pocházel ze šlechtické rodiny. V mládí se věnoval geografii a geologii, od konce 60. let 19. století se zapojil do anarchistického hnutí. To mu vyneslo vězení, z něhož uprchl, takže dalších čtyřicet let musel strávit v exilu. Tam aktivně působil jako anarchista a vydal svá nejznámější díla. Ke konci života se vrátil do Ruska a jeho pohřeb byl na desítky let jediným masovým shromážděním ruských anarchistů.

Kropotkin jako přírodovědně orientovaný vzdělanec promítl do svého teoretického díla osobitý výklad evoluce, jímž zaštítil vizi budoucí spravedlivé společnosti. Polemizoval se sociálním darwinismem, proti němuž stavěl jako základní evoluční prvek spolupráci a vzájemnou pomoc. Ve svých výkladech ovšem neusiloval jen o teoretický koncept anarchokomunismu, ale také o jeho ukotvení v klíčových oblastech života (knihy Pole, továrny a dílny; Pospolitost; Etika a další).

Známé jsou jeho myšlenky o anarchistické etice, které zformuloval s vidinou nové společnosti, jejíž mravnost „se už rýsuje v myslích davů i jednotlivců. Bude to mravnost, která nebude nic předpisovat. Nekompromisně odmítne kazit individualitu ve jménu kdejaké abstraktní ideje, stejně jako odmítne, aby člověk degeneroval ve jménu náboženství, zákona nebo vlády. Tato mravnost člověku přinese plnou svobodu a stane se jen prostým potvrzením vědeckých faktů...
Pokud v sobě necítíš sílu, pokud ti tvá síla stačí jen na nějaké šedé a monotónní žití bez silnějších pocitů, bez větších radostí, ale rovněž bez velkého utrpení, drž se prostě jen principů rovnosti a spravedlnosti. Pokud budeš ve vztahu k jiným lidem vždycky vycházet z rovnosti, vždycky najdeš co největší štěstí, kterého při svých možnostech můžeš dosáhnout...
Rozsévej život kolem sebe. Dbej na to, že podvádět, lhát, intrikařit, chytračit znamená sama sebe ponižovat, upadat, už dopředu se prohlásit za slabého, protože tímto způsobem jednají harémoví otroci, kteří dobře vědí, že jsou něco nižšího než jejich pán. Budiž, jestli chceš, jednej tak, pokud se ti to líbí, ale už dopředu věz, že lidé tě budou považovat právě za takového, tj. za malicherného, nicotného a slabého. Podle toho se k tobě budou také chovat. Když nebudou vidět tvoji sílu, budou se k tobě v nejlepším případě chovat jako ke tvorovi, který si zaslouží shovívavost a nic víc. Pokud v sobě sám takto nalomíš sílu, nesvaluj vinu na ostatní.
A opakem toho je být silný. Ihned, jak spatříš nespravedlnost, lživost vědy nebo utrpení, které je pácháno na tvém příteli, povstaň proti této nespravedlnosti, lži a nerovnosti. Vstup do boje! Vždyť život je boj a život je tím plnější, čím zuřivější je boj. A teprve pak budeš žít a pochopíš, že několik hodin tohoto života bys nevyměnil za celá léta nudného přežívání v kalné hnilobě...
Volba je v tvých rukou.“

Kropotkin nebyl „zakladatelem“ ideové doktríny anarchokomunismu, ale po právu je pokládán za jednoho z jejích autorů. Už u současníků bylo jeho renomé jako myslitele zcela nesporné. Jak v této souvislosti uvedl např. historik anarchismu Max Nettlau, Kropotkinovy myšlenky byly ve své době jen „vzácně zpochybňovány... Mnozí o nich nepochybovali vůbec, další s nimi nechtěli polemizovat, protože Kropotkinova osobnost, jeho talent a oddanost myšlence anarchokomunismu měly u současníků velký respekt.“

Letošní výročí narození Petra Alexejeviče Kropotkina si připomněli ruští anarchisté položením květin u jeho pomníku stojícího na stejnojmenné ulici v Dmitrově (kde žil po roce 1918).

Kropotkin