Anarchistická federace

Ukrajina: Majdan na vlastní oči

Reportáž ze „všedního“ Majdanu na konci ledna 2014 od čtenářky webu běloruských anarchistů.

Reportáž ze „všedního“ Majdanu na konci ledna 2014 od čtenářky webu běloruských anarchistů.

Hned na začátku chci zdůraznit, že jde o moje subjektivní dojmy a zážitky z Majdanu.

Na Ukrajinu jsem se vypravila, abych pochopila situaci a na vlastní oči viděla, co se tam děje. Už nebylo možné sedět doma, číst novinky na internetu a vědět, že se to všechno odehrává „za rohem“. Proto jsem sbalila to nejnutnější a vydala se na cestu.

Kyjev

Dostat se přes hranice nedalo žádnou větší práci. Všechno fungovalo normálně: kontrola dokladů, otázky typu „Jaký je účel vaší cesty na Ukrajinu?“, zběžná prohlídka – a byla jsem na Ukrajině. Něco mi říkalo, že před Kyjevem bude policie nebo armáda, ale všechno tu vypadalo normálně... Ve městě jsem si taky nevšimla žádných zvláštních změn, lidi si jdou po svém, procházejí se, pracují... Život funguje, jak má. Bylo zvláštní to pozorovat, když víte, že se tu někde staví barikády a probíhají boje. Kdybych to nevěděla, nikdy by mě to nenapadlo.

Když jsem jela metrem pod Majdanem, měla jsem zvláštní pocit: nad námi jsou barikády, a my přesto nic neslyšíme. Všechno je klidné, jen v jednu chvíli někdo křičí: Hanba! Křičel někdo v metru.

K večeru jsem chtěla navštívit Majdan, abych se tam trochu zorientovala a pro krajní případ uměla najít ústupovou cestu.

***

Cestou k Majdanu si člověk ze všeho nejdřív všimne, že ulice nevypadají normálně: popsané zdi domů i reklamní plochy, na zemi se válí všechno možné, nad barikádami vlají prapory. Dostat se k barikádě je možné ze všech stran, jsou tam vstupy (kterými pouštějí dovnitř) a východy (kterými vás pustí ven). Samotná barikáda zabírá několik ulic i náměstí. Stěny barikád jsou vyšší než člověk a tvoří je z větší části hromady pytlů naskládaných na sebe, různé kusy železa, dřeva, ohrad apod.

Kyjev

Vedle vchodu se tlačí dost lidí a nahoře na pytlích stojí člověk a reguluje jejich proud: říká levé řadě, aby šla, a pravé, aby stála, nebo naopak, aby se tam nehrnuli všichni najednou. Vevnitř je nepořádek minimální. Zdi jsou tu popsané jak pravičáckými, tak anarchistickými symboly, nápisy, graffity.

Kyjev

Je tu cítit nepříjemný zápach od nedaleko hořících pneumatik. Uvnitř barikád, na protější straně pytlů visí transparenty a fotografie z Gruševské ulice, jsou tu fotky, na kterých Berkut mlátí lidi. Stojí tu novináři a lidi s kamerami a fotoaparáty, někteří chodí s ukrajinskými vlajkami. Kdesi dál mávají bílo-červeno-bílým praporem. Uvnitř barikády to připomíná pokoje, mezi kterými jsou nevelké průchody. Vedle jednoho takového je reklamní deska a na ní nakreslené písmeno (A) a napsáno „Svoboda nebo smrt“, ale pravičáci i tady stihli překrýt nápis svými runami a keltským křížem.

Kyjev

Kyjev

Pokud jde o lidi, jsou naprosto různorodí: od dětí po starce. Někdo je oblečený obyčejně, na někom je vidět, že si přes barikádu jen krátí cestu úplně jinam.

Zvlášť člověku padnou do očí skupiny mladých lidí, kteří jsou oblečeni do maskáčů, mají kukly nebo respirátory, přilby a tyče. Někdo tahá pytle, aby zpevnil stěnu barikády, někdo čistí náměstí od sněhu... Lidí je tu celkem málo, možná proto, že je všední den. Žádný velký pohyb. Nejsou vidět ani anarchistické transparenty a vlajky, jen sem tam se na zdi mihne áčko.

Uvnitř barikády blíž ke Gruševské ulici a v podzemním podchodu metra náměstí Nezávislosti jsou otevřené stánky, kde se dá koupit jídlo, pití, květiny. Pár jich stojí prázdných, s otevřenými dveřmi a rozbitými skly. Jiné jsou rozbité úplně.

Cestou ke Gruševské stojí děvčata a děti, které nabízejí všem zájemcům obložené chleby a čaj. Některé roznášejí jídlo těm, kteří na Gruševské a v okolí hlídkují.

Naproti Gruševské zrovna stavějí nové opevnění, skládají pytle, vedle stojí auta, která přivážejí všechno potřebné. U úpatí barikády leží lahve s vodou, spousty pětilitrových lahví. U východu ze stanice metra náměstí Nezávislosti stojí pódium, kde se řeční a pouštějí filmy. Nedaleko stojí skelet vánočního stromu ověšený transparenty a vlajkami a vzkazy lidí z různých měst.

Kyjev

Kyjev

Celé náměstí je obehnáno barikádami. Uvnitř stojí stany, všechno připomíná miniměsto s ulicemi. Na stanech jsou připevněny cedulky s názvy měst. U vchodu stojí hlídky, nad barikádami se tyčí bouda, v níž někdo sedí, lidi v maskáčích, kuklách a s tyčemi v rukou stojí u vchodu, někdy po jednom, někdy ve skupinách.

Ve „městě“ je všechno, co je potřeba k životu: stany, kotle, u kterých se lidi ohřívají a připravují jídlo. Na ohradě visí cedule s nápisy „Potřebujeme dřevo! Hned!“, je tu zdravotní středisko, kam nosí lidi základní vybavení. Všechny ulice „města“ jsou ověšeny fotografiemi zmlácených lidí a těch, kteří zmizeli nebo je hledají, jsou tu plakáty s Kličkem, Janukovyčem ve fašistické uniformě se svastikou v pozadí, samolepky.

Kyjev

Kyjev

Kyjev

Kyjev

Kyjev

Kyjev

Vedle budovy odborů se taky válí spousta věcí, vevnitř je skladiště, kde se vydávají věci tomu, kdo přišel na Majdan. Jsou to bundy, svetry, kalhoty, čepice, boty, ponožky, rukavice, brýle, plynové masky... V budově je i jídelna, ve druhém poschodí přespávají lidé.

Organizace funguje a lidi, kteří samotný euromajdan nepodporují, stejně přivážejí věci a jídlo těm, kteří je na barikádách potřebují.

Tak vypadala obhlídka.

***

Večer jsem se setkala s kamarádem, a ten mi řekl, že byl na barikádách před pár dny. Řekl mi, že většina lidí utíká, když zahlédnou Berkut, dokonce jen v dálce. Kolem sviští kulky, jemu prostřelili podrážku gumovým projektilem, když házel molotov na Gruševskou. Stále na ně stříkají slzný plyn, obyčejný šátek nebo šála moc nepomáhají, což je jasné.

Viděl lidi, které zasáhli do obličeje, byla to hrozná zranění. Bez helmy, respirátoru atd. se toho nedá moc dělat. Ale hlavní je chránit si oči. Říkal, že kvůli ozbrojeným bandám „titušků“ je lepší nechodit k barikádám po jednom, protože vás zmlátí (mlátí všechny, kdo se k barikádám přiblíží). Nevím, jestli je to pravda nebo ne, ale kamarád mluvil i o ostřelovači, který pečlivě míří, nestřílí po všem okolo.

***

Druhý den kolem sedmé večer jsme přišli na barikády. U vchodu stáli chlápkové se štíty, v kuklách a s tyčemi, na ulicích ležely přilby, spousta přileb. Prošli jsme kolem a zamířili ke Gruševské. Lidí tam bylo podezřele málo. Viděli jsme, že tam nepouštění zdaleka všechny, jen ty, kdo jsou aspoň nějak vyzbrojeni.

Vzpomínám si, že tam bylo u vchodu hodně přileb. Vracíme se a ptáme se nějakého člověka, jestli si můžeme vzít přilbu. Směje se a říká: Děcka, tady je všechno zadarmo. Odkud jste? Odpovídáme, že z Běloruska. Aha, říká, znal jsem jednoho od vás, ale zabili ho. Sedával jsem s ním u čaje, povídali jsme si. Dobrý člověk... Teď tady všechno organizujeme. Pojďte se mnou...

Kyjev

Kyjev

Měli jsme radost a spěchali za ním. Nejdřív zašel do stanu s tím, že s námi pak půjde do jiné části barikády. Cestou říkal: Myslíte, že vás tam chci jen doprovodit? Ne, taky tam mám co dělat.

Šli jsme ulicemi „města“, mezi stany, nevzpomínám si, kudy jsme přišli, ale stál tam člověk, který organizoval výdej přileb. Poprosili jsme o tři, dal nám je se slovy: Děcka, honem, ať nezdržujeme.

Jedna z přileb byla už rozlámaná, musela se vyměnit. Poprosili jsme ještě o rukavice. Odvedli nás do budovy odborů. Tam jsme dostali všechno potřebné: bundy, kalhoty, ponožky, dva páry rukavic, nějaké ochranné brýle. Zatímco jsme čekali na věci, nalepil se na nás nějaký člověk, prozpěvoval si a navrhoval, ať jdeme s ním. Odmítli jsme. U infocentra byla fronta lidí, někdo potřeboval boty, někdo oblečení, někdo plynovou masku... Vedle mě stál kluk s obvazem a náplastmi na obličeji.

Zranili tě na barikádách? ptám se ho.

Jo, ale nic to není, usmívá se.

Okolo vidím další lidi s obvazy na tváři. Jsem na řadě, beru si od nějaké ženy věci a jdu za kamarády, abychom se převlékli. Bundy, čepice, šály si omotáváme přes obličej, na to brýle, přilby, kapuce. Zbývá najít tyče a jsme připraveni. Zatímco jsme se převlékali, dva v kuklách vedli kolem člověka, který vykřikoval: Vzali jste nesprávného! Co s ním bylo dál, netuším. Možná to byl jeden z gangu, to by se pak dalo tipovat, co se s ním stane.

Chvíli jsme hledali tyče a pak jsme se vrátili na Gruševskou. Když jsme zkoušeli projít, zahradil nám cestu chlap s pálkou: Jestli se vám tam něco stane, co si kluci počnou?

Čekáme. Lidí je málo, nic se neděje...

V noci sleduju živé vysílání. Gruševská je prázdná, na Majdanu pár desítek lidí, Barikády pustnou, výstřely není slyšet, někde je vidět lidi s tyčemi... Revoluce ochabuje. Možná brzy vzplane s novou silou, ale... není to náš boj.

Škoda, že jsem nepřijela dřív, ale možná je to takhle lepší, těžko říct.

Ráno se balím, naposledy zamávám barikádám a vracím se domů...

Zdroj:
Майдан глазами очевидца

Související odkazy:
Krajní pravice v ukrajinských protestech
Ukrajina: #blackmaidan: Co dál?
Ukrajina: Prohlášení kyjevských anarchistů
Protesty na Ukrajině se stále radikalizují
O událostech na Ukrajině: Majdan 2013
Rozhovor: Ukrajinský Euromajdan a fašistické vlivy
Verze pro tisk 1.2.2014 Zahraniční sekretariát ČSAF

Píšou jinde

Odkazy

Černokošiláč! Oswald Mosley a britští fašisté

24. 7. 2025, Praha

Přednáška …(více)

Benefice pro Istanbul pride

25. 7. 2025, Praha

Vegan kebab + promítání …(více)

Anarchism in Israel and Jewish-Israeli antizionist movement

31. 7. 2025, Praha

Debata s Yuval Gal Cohen …(více)

Společně proti fašismu

19. 9. 2025, Frýdek-Místek

Demonstrace – pochod – koncert …(více)

RIOT OVER RIVER 10

20. 9. 2025, Praha

Antifašistický festival …(více)