Anarchistická federace

Bosna: Naše protesty jsou organizované zdola

Rozhovor s bosenskou anarchistkou, která se účastní sociálních protestů v Sarajevu.

Rozhovor s bosenskou anarchistkou, která se účastní sociálních protestů v Sarajevu.

Řekni něco o sobě a o svých názorech.

Jsem Lo, anarchistka ze Sarajeva. Nejsem členkou žádné organizace, protože v Bosně žádné anarchistické organizace nemáme. Ale názorově jsme propojeni jako společenství Svobodari (které se stalo známější po zahájení projektu kontrainformační sítě).

Jak se díváš na právě probíhající protesty v Bosně a Hercegovině?

V Bosně probíhají protesty proti státu. Abychom pochopili situaci v Bosně, je nutné pochopit, jak funguje naše vláda posledních dvacet let po válce. Od doby, kdy válka skončila a lidé ztratili práci, rodiny, přátele, se Bosna neposunula dál od stavu v roce 1995. Byla to ostatně živná půda pro kapitalismus. Nebyla tu hrozba národního hněvu, když byl bosenský národ vyčerpaný smrtí a destrukcí. Protože v Bosně žijí tři národy, vláda uměle používala fašistickou propagandu, aby nás udržela těch dvacet let v pasivitě. Bosna byla vždy mnohonárodní zemí a lidé si neuměli představit, že by to bylo využito ke kriminalizaci. Ale došlo k tomu. Letos 5. února utlačovaní a rozhořčení pracující z Tuzly přišli k sídlu vlády a dožadovali se svých základních práv. Je důležité vědět, že protestovali už měsíce předtím. Tito pracující nedostávali léta mzdu a podniky, ve kterých pracovali, byly zprivatizovány, takže zaměstnanci přišli vyzvat stát, aby se zapojil do řešení tohoto problému. Vláda to odmítla. Odmítla nejen řešit problém, který sama způsobila, ale vůbec s nimi jednat. Tehdy pracující podpořila mládež, která ví, že v téhle zemi nemá žádnou budoucnost. Události nabyly jiného charakteru, když protestující obsadili sídlo vlády. Potom začaly v Tuzle střety s policií. Policie byla hodně agresivní, mlátila patnáctileté děti, důchodce, válečné invalidy... a způsobila těžké zranění jednomu člověku, kterého pak zatkla a odmítla k němu pustit lékaře. Protesty v dalších městech (celkem v 21) začaly na znamení solidarity s 22 zatčenými v Tuzle.

Všechny nás dění v Tuzle ovlivnilo. Lidé v Bosně vědí, že se musí vzbouřit, ale nevěděli jak a byli zklamáni akcemi, které proběhly v létě, stejně jako politikou nevládních organizací. O těch se ví, že jsou sponzorovány Agenturou Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj a Národním demokratickým fondem, a proto se už nechtějí účastnit jimi pořádaných protestů. Takže až když lidé viděli, že tentokrát jde o protesty obyčejných lidí a ne placených nevládek, vyšli do ulic. Pak protestující zapálili vládní sídla v Tuzle, Sarajevu, Mostaru, Zenici... V Bihači zajali starostu. Situace je stejně jako předtím složitá a nepředvídatelná, byli jsme vytlačeni z místa, kde protesty začaly, hodně lidí bylo zatčeno nebo zraněno, takže mají zdravotní problémy (policie proti nám používala slzný plyn v obrovském množství). Viděla jsem lidi v šoku, kteří se snažili nadechnout čerstvého vzduchu, a ten tam najednou nikde nebyl. Policie doslova otrávila prostor na celém kilometru ulice. Teď se pokoušíme zjistit konkrétní informace o zatčených, dáváme dohromady advokáty, distribuci jídla a šatstva pro ty, kteří se stali rukojmími státu.

Co bylo příčinou eskalace násilí?

Jak jsem už naznačila, vláda odmítla mluvit s protestujícími a zastupovat zájmy pracujících. Taková domýšlivost vyvolala hněv lidí. Bosenská vláda zapomněla, kdo ji volil a komu je tedy povinna se zodpovídat a pro koho pracovat – jestli pro kapitalisty, nebo pro pracující. A jak si vybrala, je zjevné. Právě tak, jako je zjevná naše volba.

Jak se protestů účastní místní anarchisté? Jak ovlivňuje jejich přítomnost formu protestů? Mají podporu někoho dalšího?

Místní anarchisté jsou spolu s protestujícími v ulicích. Protesty zatím neměly žádný program, protože zatím prostě běháme z jedné ulice do druhé. Snažíme se protestujícím představovat naše ideje, jako např. nepodporovat jakoukoli politickou stranu nebo organizaci. A lidé přijímají tuhle myšlenku s nadšením. Vím, že ideologicky se tu lidi moc neangažují, ale v duchu jsou vlastně anarchisty. Dali to najevo včera i dnes – v celé Bosně odmítají podporovat nevládky i politické strany, kromě Banja Luky, kde protesty organizuje nevládní OštraNula. Taky to tam byl obyčejný mítink nevládky s několika bannery. Ale jednoho člověka tam zatkli za to, že držel banner „Dodikisgayandhalf“ (což znamená zhruba Dodik je prezident Republiky srbské, která je částí Bosny, ale ne státu Srbsko). Další věci, které jsme lidem vysvětlovali a které přijali, bylo třeba to, aby se ušetřila a nezapalovala auta obyčejných lidí nebo aby se neútočilo na jejich domy, abychom osvobodili zatčené, abychom lidem v ostatních městech pomáhali organizovat protesty, protože jejich solidární projevy jsou málo (mám tím na mysli, že nepotřebujeme podporu nebo lajkování na facebooku, potřebujeme a uznáváme reálnou podporu, tedy být v ulicích, a to v jakémkoli městě), abychom odmítli politiku nevládek (bylo třeba tragikomické, když se nevládky pokusily zorganizovat koncerty na protestech, aby od nás odvedly pozornost), abychom nenosili policii žádné květiny, nestavěli před domy svíčky a všechny tyhle jímavé zbytečnosti. A to nejdůležitější – žádná smířlivost vůči vládě!

Média začala mluvit o „anarchii v Bosně“ a „chaosu“ a pokusila se protesty kriminalizovat. Dnes slyším, jak dav křičí: „Kdo se ještě bojí anarchie?“

Z komunikace s lidmi z jiných měst vím, že nechtějí jen jinou vládu a že protesty budou pokračovat do té doby, než si lidé zformulují jasný plán. Požadavky protestujících se objevují každou chvíli, dokonce přímo na ulicích. Vláda dostala 10 minut na to, aby nechala propustit zatčené, když to ignorovali, lidé jim kamením rozbili okna. Potom se začaly budovy zapalovat. Bude to pokračovat do té doby, dokud to protestující budou považovat za nutné.

Máme podporu lidí z regionu, ale i ze světa. Je jí hodně a myslím, že je to v tuhle chvíli důležité. Ze Srbska, Chorvatska, Slovinska, Makedonie, Černé Hory, Bulharska a Řecka… Přichází podpora od všech našich sousedů a moc za ni děkujeme. A nejen podpora – říkají, že jsme je inspirovali a lidé zkoušejí organizovat protesty v Chorvatsku. To je skvělý pocit.

Samozřejmě chci taky poděkovat soudruhům z Anarchistické iniciativy (Anarchistična Pobuda) z Ljubljaně, Síti anarchosyndikalistů (MASA) z chorvatské Rijeky a všem dalším soudruhům, kteří nás podporují svými prohlášeními a dodávají nám síly, a těm, kteří přijeli do Sarajeva a bojují tu s námi. Soudruzi z Anarchistické iniciativy v pondělí zorganizovali protest před bosenským velvyslanectvím.

Proč myslíš, že se světová média věnují událostem v Kyjevě, ale zatím ignorovaly vaše protesty?

V Kyjevě organizuje protesty opozice. V Bosně není nic jako opozice, protože posíláme do háje každého, kdo se pokouší stát lídrem našich protestů. Samozřejmě místní média zkoušejí „zkoumat“, kdo protesty organizuje. Víte, chovají se jako idioti a tvrdí, že vědí, kdo je organizátor, kdo lídr, protože jejich tupé hlavy nedokážou pochopit, že můžou být protesty organizované obyčejnými lidmi zdola. Jsme zkrátka jeden člověk v tisíci těl. Místní média taky zkoušejí kriminalizovat tyhle protesty, mluví o nás jako o chuligánech a zločincích, pokoušejí se tvrdit, že „rabujeme obchody“, což je samozřejmě lež. Napsali, že jsme „podpálili bosenský archiv“ – jenže pravda je, že jsme zapálili jen budovu a pak jsme do ní vstoupili, právě abychom archiv zachránili. Pokud jde o světová média, BBC i CNN naše protesty zatím ignorovaly. To vypovídá o mnohém, například o tom, že jde o opravdové povstání, proti kterému budou nasazeny všechny síly včetně izolace masmédií.

Lidé nakonec pochopili, že zákulisím celého balkánského nacionalismu jsou prostě peníze, moc a politické rozdělení. Ztratili dvacet let, kdy nás otravovali nacionalistickými a šovinistickými mýty, jen aby nás mohli ovládat, rozkrádat bohatství vytvořené národy znepřátelenými v době někdejších nepokojů. Události v Bosně vlily do mého srdce naději, že národ to nakonec pochopil. Že poznal ten obrovský podvod: nacionalismu je jen jiné označení pro okrádání pracujících.

Jak vidíš budoucnost protestů a podíl anarchistů na nich?

Anarchisté mají samozřejmě v plánu zůstat na straně obyčejných lidí. Zvláště teď, kdy vláda rozšířila represe (už je víc než 100 zatčených), kdy přibrali protiteroristické oddíly a kdy americké velvyslanectví oznámilo, že naše protesty nepodporuje a že jsou šokováni. Z toho je zřejmé, že to děláme správně. Neplánujeme nějakou běžnou osvětu, dáváme ze sebe to nejlepší, abychom byli živým příkladem toho, jak mohou lidé jednat společně a bez lídrů. Taky vysvětlujeme lidem, proč nemají ničit novinové stánky, které jsou přece v podstatě zdrojem příjmu obyčejných lidí. Je hodně jiných státních a nadnárodních společností, které můžeme ničit, aniž bychom poškozovali obyčejné lidi z naší sociální vrstvy. Domníváme se, že situace se bude vyvíjet jako v Řecku a Turecku, ne jako na Ukrajině a v Sýrii. Jsou dva důvody, kvůli kterým věříme a chceme, aby to bylo právě tak.

První: bosenský národ je atomizován, a jak víme, barikády jsou nejlepší místo setkání a práce lidí. V našem městě je hodně lidí, které jsem nikdy předtím nepotkala (připomínám, že v Sarajevu žije 350 tisíc lidí). Je to problém rozdělení lidí na mnoha úrovních. Nikdy jsme neměli šanci potkat se navzájem, nevíme o snech a přáních lidí, kteří s námi ve městě žijí a teď i bojují, v co věří, co si myslí o současné situaci, a hlavně jak chtějí vyjádřit svou nespokojenost a vzdor, jak se dívají na naši budoucnost.

Druhý: lidé v Bosně nechtějí válku, nechtějí zabíjet lidi proto, že mají jiná jména, věří v jiného boha nebo žijí v jiné části rozdělené země.

Co bys ráda řekla na závěr?

Protože média lžou o „chuligánech“ a „vandalech“ v Bosně, chci ještě tuhle věc vysvětlit. Lidé, kteří říkají mladým protestujícím „chuligáni“, „vandalové“ a „pankáči“, a není důležité, jestli to říkají obyčejní lidé, média nebo politici, tihle lidi netuší, jaké to je jít do školy každý den na osm hodin bez halíře. Nikdy nepřišli domů a neslyšeli, jak máma říká: „Dneska nemáme co jíst.“ Nikdy nezažili, jaké to je nemoct si dopřát čokoládu ani jednou za měsíc. Nikdy nechodili v sepraném oblečení. Sedí si ve vytopených domech, pijou a jedí všechno, co chtějí, utrácejí peníze v „městských“ klubech, od osmnácti let mají auto. A samozřejmě kážou morálku protestujícím. KAŽDÝ mladý člověk, kterého nazývají chuligánem, vyrostl v bídě, a je tedy logické, že přišel čas, kdy toho má dost. Tihle kluci a holky jsou skvělí mladí lidé, kteří toho nechtějí moc – potřebují jen základní podmínky k tomu, aby mohli být šťastní, ale dokonce ani ty jim vláda nechce poskytnout. Tak si prostě přišli vzít to, co jim patří. Svobodu a základní lidská práva!

Zdroj:
http://revbel.org/2014/02/intervyu-s-bosnijskimi-anarhistami/

Související odkazy:
Bosna a Hercegovina: Masové sociální protesty
Co bylo zprivatizováno, musí být vráceno
Verze pro tisk 13.2.2014 Zahraniční sekretariát ČSAF

Píšou jinde

Odkazy

Černokošiláč! Oswald Mosley a britští fašisté

24. 7. 2025, Praha

Přednáška …(více)

Benefice pro Istanbul pride

25. 7. 2025, Praha

Vegan kebab + promítání …(více)

Anarchism in Israel and Jewish-Israeli antizionist movement

31. 7. 2025, Praha

Debata s Yuval Gal Cohen …(více)

Klimakemp spravedlivé transformace

4. - 12. 8. 2025, Moravskoslezský kraj

Protestní tábor iniciativy Limity jsme my …(více)

RIOT OVER RIVER 10

20. 9. 2025, Praha

Antifašistický festival …(více)