Jak vzniklo Bakuninovo nejslavnější dílo Bůh a stát? A proč existují dva naprosto odlišné texty s tímto názvem? Na začátku byl nedostatek peněz na vydání rukopisu, na konci zmatení editoři...

Vyznat se v Bakuninově díle není snadné. Často se sice tvrdí, že žádnou pořádnou knihu vlastně nenapsal, rozhodně však za svého života vydal desítky příležitostných brožur, pamfletů a novinových článků v několika jazycích, zanechal po sobě stovky stran rukopisů a ještě stihl psát a rozesílat tisíce dopisů.

Ani s tou knihou to ovšem není zcela jednoznačné. Ve svém patrně nejplodnějším období v letech 1870–1871 napsal své životní dílo, nesoucí název Knutogermánská říše a sociální revoluce. Z finančních důvodů mohl ovšem vyjít v roce 1871 jen první sešit o 120 stranách. Dílo zůstalo nedokončeno a vydávání jeho jednotlivých částí je samo o sobě zajímavý příběh.

Když Bakunin po dramatickém útěku po ztroskotání povstání v Lyonu přes Marseille a Janov dorazil do Locarna, ohlásil v korespondenci svým přátelům, že zamýšlí napsat rozsáhlou knihu, která bude shrnutím situace, ve kterou vyústila po pádu Paříže v lednu 1871 prusko-francouzská válka: „Začínám si myslet, že s Francií je konec. Stane se gubernií Německa. Na místo jejího živoucího a skutečného socialismu nastoupí doktrinářský socialismus Němců, který bude říkat jen to, co mu dovolí říkat pruské bajonety. Byrokratická a vojenská mysl Pruska spojená s knutou petrohradského cara zajistí veřejný klid a pořádek, přinejmenším na padesát let, na celém evropském kontinentě. Sbohem, svobodo, sbohem, socialisme, spravedlnosti pro lidi a vítězství lidskosti.“ Jak naznačuje titul, mělo jít o historickou a politickou analýzu nebezpečí, jemuž byla vystavena svoboda evropských národů po spojení dvou podle Bakunina nejreakčnějších mocností, Pruska a Ruska.

Od podzimu 1870 zasílal Bakunin průběžně stránky rukopisu do družstevní tiskárny v Ženevě, kde byl text přepisován, korigován a sázen. V únoru 1871 se však ukázalo, že nebude možné vytisknout celý první díl, zamýšlený Bakuninem v rozsahu 8 archů, tj. asi 200 stran. Bakunin byl ovšem rozhodnut, že nejprve dokončí historické líčení dějin Německa, a proto nařídil část hotového textu přesunout do zamýšleného druhého dílu a dopsal text prvního dílu tak, aby odpovídal rozsahu, na nějž bylo dost finančních prostředků. K vydání tedy bylo připraveno jen dvě stě deset prvních listů rukopisu. Dílo se mělo jmenovat: Sociální revoluce aneb vojenská diktatura. V dubnu Bakunin ještě důrazně upozorňoval, že se rozhodl změnit titul díla na Knutogermánská říše a sociální revoluce.

První díl zahrnoval celé dějiny Německa až do selských válek včetně, druhý díl měl začínat kapitolou, kterou Bakunin pokřtil Historická sofismata doktrinářské školy německých komunistů a kde po vypořádání se se svými protivníky v Internacionále, Marxem a Engelsem, podává celkové shrnutí svého revolučního anarchistického myšlení. V průběhu roku 1871 se tedy Bakunin pustil do přepracování rukopisu druhého dílu, začal psát novou Předmluvu k druhému dílu Knutogermánské říše; napsal však pouze čtyřicet stran, a ještě další krátký text (48 stránek rukopisu), nadepsaný Oznámení, který byl rovněž určen jako součást předmluvy buď k druhému dílu Knutogermánské říše, nebo jako předmluva k úplnému vydání díla, pokud by došlo k celkovému přetištění spolu s první částí. Peníze se ovšem v dané chvíli nepodařilo shromáždit a Bakunin brzy nato odveden jinými záležitostmi (polemikou s Mazzinim a později bojem proti Marxovi), od snahy publikovat dílo, na kterém mu v jednu chvíli tolik záleželo, nakonec upustil.

Nyní přichází pointa – v roce 1882, o jedenáct let později a šest let po Bakuninově smrti, vydali část rukopisu druhého dílu Carlo Cafieri a Elisée Reclus v Ženevě pod názvem, který je jejich výmyslem: Bůh a stát. Jde zhruba o první dvě třetiny, s vynecháním několika úvodních stran a jiným uspořádáním úvodních odstavců, než jak se zachovaly v původním rukopise. Oba editoři neměli ani tušení, že listy, které takto sami nazvali, jsou fragmentem rukopisu, který měl tvořit druhou část knihy Knutogermánská říše. Závěrečná třetina, listy 248–285 rukopisu, zůstala v té době nepublikována. U posledního, nedokončeného odstavce připojil Bakunin poznámku pod čarou, která se mu však nakonec rozrostla na 55 stran rukopisu. Tuto „poznámku“ vydal jako samostatný text v roce 1895 Max Nettlau v prvním svazku edice Bakuninových spisů – pod stejným názvem, jaký zvolili Cafieri a Reclus, tedy Bůh a stát.

Zmatek objasnil až James Guillaume v následujících svazcích Bakunivových spisů (Michel Bakounine: Oeuvres, v Paříži v nakladatelství Stock v letech 1895–1912). Ve druhém a třetím svazku otiskl postupně všechny rukopisné fragmenty Knutogermánksé říše a v doprovodných komentářích vyložil jejich vzájemné vztahy a historii jejich vydávání. Definitivní, kritické vydání všech textů pořídil Arthur Lehning v posledním, sedmém dílu edice Archives Bakounine, vycházející v nakladatelství Brill v Leidenu v letech 1961–1981.

Nakladatelství ČSAF připravuje letos k vydání první úplný český překlad neslavnějšího Bakuninova textu – knihy známé pod názvem Bůh a stát.

Předešlé díly série:
Bakunin 2014 (I.)