Asociace Alerta vydala brožuru s rozhovorem o dění na Ukrajině.

Informací a komentářů o dění na Ukrajině, které by vycházely z třídní perspektivy, není vskutku mnoho. Proto se také Asociace Alerta rozhodla začátkem dubna vydat v tištěné podobě rozhovor, který na internetu již dříve zveřejnil kolektiv Přátelé komunizace. Na otázky v něm odpovídá Denis z kyjevské odnože revolučně syndikalistické iniciativy, jež si říká Autonomní svaz pracujících. Z jeho odpovědí je patrné, že zná historické a politické pozadí dění na Ukrajině a nahlíží na něj jinou optikou, než jsme zvyklí z korporátních médií.

Rozhovor byl veden ještě před vyvrcholením krvavých bojů na Majdanu a následným útěkem prezidenta Janukovyče. Pro pochopení souvislostí však zcela postačuje a přináší mnohé zajímavé momenty.

Tím prvním je jistě idealizovaný obraz Evropské unie, který nemá s realitou příliš společného. Protest tak od prvopočátku pohánělo falešné vědomí „civilizační volby“ a vedle toho i stereotypy nacionalistické ideologie. Protivládní a protiruské sentimenty však byly mnohem silnější, což nutně vytváří rozpor v zemi, která je historicky rozdělena na dvě kulturní, politické a jazykové entity. Protest měl ovšem od počátku i svůj elitní rozměr, jelikož z Janukovyče se stal ambiciózní podnikatel a pustil se do křížku s některými ukrajinskými oligarchy. Ti by navíc velmi pravděpodobně utrpěli velké ztráty, kdyby se jejich zájmy střetly se zájmy jejich mnohem silnějších ruských protějšků v případě přistoupení k Celní unii s Ruskem.

Protest na Ukrajině má mezitřídní povahu a jeho jednotícím prvkem byl požadavek na odchod Janukovyče. V dlouhodobé perspektivě však sílí politický vliv ultrapravice a je cítit děsivá ochota sklouznout k barbarství s všudypřítomnou nacionalistickou mytologií o zlaté minulosti. Ač je nám vnucován dojem, že nacionalismus je spíše doménou chudých vrstev ukrajinské společnosti, Denis to vyvrací a poukazuje na silnou podporu inteligence a maloburžoazie. Ultrapravice se tak během protestů stala soběstačným politickým subjektem schopným diktovat druhým svoji vlastní agendu. Faktický počet ultrapravicových aktivistů během protestů nebyl vysoký, avšak jejich myšlenky jsou mezi apolitickým davem vítány, je obdivována jejich dobrá organizovanost a lidem se líbí jejich „radikalita“. Průměrný ukrajinský dělník sice nenávidí policii a vládu, ale nikdy proti nim nebude otevřeně bojovat a riskovat své pohodlí. A tak vítá „předvoj“, který je ochoten se poprat jeho jménem. Nicméně mezi náckovskými rváči a „normálními“ protestujícími existoval jistý odstup, dokonce i fyzický. I tak ale veškerou potenciální sebeorganizaci na Majdanu nahradily organizační struktury pravicových politických sil. Řadoví aktivisté se žádného rozhodování neúčastnili a neobjevila se žádná shromáždění nebo jiné nástroje kolektivního rozhodování. Tato situace byla částečně i odrazem společnosti jako celku s jejími paternalistickými postoji a sociální pasivitou: vždyť je pohodlné nesnášet šéfy, ale nechat je, ať rozhodují.

Krajní levice byla do jisté míry vztahem k Majdanu rozdělená. Menší část prohlásila protesty za naprosto reakční a odmítla je jakkoliv podporovat. Jiná část levice se opakovaně snažila k hnutí připojit, přestože ji, stejně jako odborářské aktivisty, náckové často brutálně napadali. Každopádně většina levicových aktivistů chápe, že to není jejich válka. Po schválení „diktátorských zákonů“ se však rozhodli k hnutí připojit, i když spíš jako obyčejní občané, jejichž politické svobody se ocitly v ohrožení. Mnozí levičáci spojili síly a založili „nemocniční hlídku“, hlídali zraněné v nemocnicích, aby je policie neodvlekla.

Publikace je doplněna fotografiemi z Majdanu a manifesty skupin, které se podílely na její přípravě. Ten od Asociace Alerta předkládá srozumitelný a jednoznačně anarchistický program, ale z nějakého důvodu, který není z manifestu zřejmý, se záměrně vyhýbá tomuto označení. Představení kolektivu Přátelé komunizace je naopak těžko stravitelným a abstraktním textem s nadužíváním cizích slov a obratů, pod nimiž je těžké si při nejlepší vůli něco představit. I když se v něm často mluví o proletářích, dá se stěží doufat, že by nějaký (nejen) proletář po jeho přečtení věděl, o čem byla vlastně řeč.

44 stran A5. Ke stažení ZDE.
V tištěné podobě bude za 30 Kč k dostání na Anarchistickém festivalu knihy.

Banner: Anarchistický festival knihy