Na anarchistických principech fungující organizace Homes not Jails pomáhá od roku 1992 lidem bez domova nacházet přístřeší k životu.

S rozmachem hnutí Occupy ve Spojených státech se vedle protestů proti stávajícímu systému, který upřednostňuje zisk menšiny před potřebami většiny lidí, začali jeho aktivisté zabývat také otázkami praktických řešení tady a teď. Stanová městečka okupující náměstí jednotlivých měst pomalu pod tíhou represe zmizela a na pořad dne se dostaly skutečnější okupace, které nejsou jen protestem, ale hmatatelnou pomocí lidem bez domova a těm, kterým hrozí exekuce a vystěhování z domovů. A tak vznikla i iniciativa Occupy Our Homes.

Aktivisté hnutí Occupy nemuseli objevovat nic nového, stačilo navázat na tradici squaterských organizací, které se podobnou činností zabývají již desítky let, nebo s nimi rovnou začít spolupracovat. Tou nejznámější squaterskou sítí ve Spojených státech je bezesporu antiautoritářská, na anarchistických principech fungující organizace Homes not Jails (Domy místo cel, HNJ).

HNJ vznikla v roce 1992 v San Franciscu a byla úzce provázána s již fungujícím anarchistickým kolektivem Food not Bombs (Jídlo místo zbraní, FNB). První akci podnikla na Den díkůvzdání ve třiceti lidech a bylo jí převzetí budovy na 90 Golden Gate Avenue ve čtvrti Tenderloin. Krátce po této první okupaci, uspořádala skupina shromáždění, pochodovala k další budově na 250 Taylor Street a veřejně ji obsadila.

Tak jako FNB, jehož skupiny po celém světě rozdávají jídlo potřebným, poukazuje již ve svém názvu na paradox toho, že na jedné straně se vráží miliardy do zbrojení a na straně druhé existuje spousta hladovějících lidí, tak i HNJ odkazuje na to, že chudí lidé jsou zavírání do věznic namísto toho, aby jim bylo zajištěno důstojné bydlení. Rozmach vězeňství a jeho privatizace ve Spojených státech je klasickým příkladem kriminalizace chudoby – neoliberálního receptu, jak oddělit třídu deklasovaných od zbytku společnosti, snížit nezaměstnanost a zajistit kontrolovaného „sociální bydlení“ ve věznicích, z kterého inkasují soukromé subjekty. Blíže se této problematice věnuje například Jan Keller v kapitole „Kriminalizace chudoby“ své knihy Tři sociální světy.

Cílem iniciativy HNJ je prosazovat prosazovala využívání opuštěných domů a prázdných bytů lidmi, kteří se nacházejí bez přístřeší, a vystupovat tak proti skutečnosti že lidé bez domova umírají na chodnících před budovami, které zejí prázdnotou. Existuje mýtus, že život na ulici je něco jako dovolená. Naneštěstí je realita velmi odlišná. Život na ulici neumožňuje žádné soukromí a čas na odpočinek. Lidé nosí pár svých věcí stále s sebou, jelikož si jsou vědomi, že díky jediné chybě by mohli ztratit vše, co vlastní. Policie bere lidi bez domova jako hru v loveckém revíru. Navzdory tomu většina lidí ochotně a soustavně otočí hlavu, aby neviděla jejich úděl. Jejich osud je ale i naším osudem. HNJ zastává myšlenku, že k úniku ze zhoubné spirály chudoby potřebují lidé poskytnout oddech, aby se mohli postavit zpátky na nohy. Za tu dobu, co HNJ působí, se ale obecně příliš nezměnilo – vlastnická práva i nadále vládnout nad lidskými právy a lidé stále umírají na chodnících před prázdnými budovami. Majitelé volných objektů s radostí udržují tato místa mimo trh, třebaže to snižuje bytový fond a žene do výše nájemné pro všechny. Zájmy vlády a velkých vlastníků realit jasně dokazují jejich spokojenost s tím, že mohou i nadále profitovat z útrap obyčejných lidí.

HNJ je výhradně dobrovolnická, nenásilná, na přímé akci založená organizace, která zpřístupňujeme volné budovy pro lidi bez domova, aby v nich mohli žít, a protestujeme proti společenským normám, které umožňují, aby budovy zůstávaly prázdné, zatímco lidé žijí na ulici. Od roku 1992 zpřístupnili členové a členky HNJ stovky squatů a zapojili se do desítek veřejných protestů. Mnohé squaty vydržely několik let, některé stále fungují a HNJ má v plánu otvírat nové do té doby, dokud budou lidé nuceni žít na ulici.

Asi nejznámější a nejaktivnější je zakladatelská skupina v San Francisku, která si však nenárokuje žádné právo mluvit do činnosti ostatních skupin, ty jsou plně autonomní, ráda jim však pomůže při jejich rozjezdu. Stejně tak se squaty, které skupiny HNJ otevřou a pomohou jim v začátcích, těší vlastní autonomii a jejich obyvatelé sami rozhodují o tom, co se v domě bude dít.

Činnost HNJ se točí především kolem dvou věcí – veřejných akcí a squatingu. V rámci HNJ fungují zpravidla tři pracovní skupiny. První se věnuje umění, propagandě a médiím – stará o vyvěšování transparentů, pořádání veřejných akcí, zajišťování aparatury, psaní tiskových zpráv apod.; druhá logistice – zajišťuje transporty, nutné opravy v obsazených budovách, ve spolupráci s FNB obstarává jídlo a zdravotní pomoc v případě napadení policí; a nakonec třetí skupina, která má na starost pronikání do opuštěných budov. Posledně jmenovaná skupina se vybavena pákovými kleštěmi, vyměňuje zámky za vlastní nebo nechává otevřená okna. Mimoto HNJ poskytujeme informace o squatingu a budujeme síť s dalšími squaterskými skupinami.

Bezdomovci jsou oslovováni přímo či letáky během vydávání jídla kolektivy FNB. Jsou zváni na pravidelné schůzky HNJ, kde je jim vysvětleno vše potřebné a mohou si vyslechnout zkušenosti těch, kteří tímto způsobem již střechu nad hlavou nalezli, a mnohdy se mohou ještě ten večer nastěhovat. I když bydlení je nejisté a členové a členky HNJ často čelí policejní represi a různým obviněním, skupiny se účastní jak veřejných tak utajených převzetí prázdných domů.

HNJ se také snaží podporovat legislativní kroky, které by zamezovaly ponechávání budov bez užitku a opuštěných. V roce 1999 se HNJ pokusili vznést nárok na vlastnictví volného domu na 715 Page street v San Franciscu. Argumentovali tím, že squateři obývají budovu po dobu pěti let a organizace zaplatila více než 5000 dolarů na dani z nemovitosti. HNJ bylo vlastnictví odepřeno, protože údajně nemohli prokázat kontinuální okupaci po dobu předchozích pěti let. V roce 2004 sanfranciská supervizorka Angela Alioto představila legislativu navrženou HNJ, které by umožnila, aby město využilo opuštěné budovy a dalo je neziskovým skupinám, které se zabývají bydlením: bezdomovci by tak mohli být zaměstnáni při opravách a následně v domech bydlet. V roce 2007 v Kalifornii tlačili HNJ na průchod návrhu státního zákona, který by odrazoval spekulanty s bydlením požadavkem na pětiletou dobu vlastnictví před tím, než vlastník může vystěhovat nájemníky na základě zákona nazývaného Ellis Act a poskytnutí roku všem nájemníkům, aby si našli nové bydlení, pokud v budově bydlí senior či zdravotně postižená osoba.

HNJ doporučuje squatům řídit se podle jejích tří hlavních zásad, nebo spíše praktických pravidel: nenásilí, žádný alkohol a drogy a rozhodování konsenzem. Tato doporučení se vztahují jak na utajené tak na veřejné squaty. HNJ, vzhledem k výše zmíněné autonomii squatů, nijak nehlídají jejich dodržování. Tyto tři zásady vychází z praktických zkušeností a squaty, které je dodržují, jsou mnohem úspěšnější než ty, které se jimi neřídí.

HNJ

Zdroje:
Homes Not Jails San Francisco (www.homesnotjailssf.org)
Squatting in the USA (www.motherjones.com/mixed-media/2011/12/squatting-usa)
Homes Not Jails (en.wikipedia.org/wiki/Homes_Not_Jails)

Vyšlo v anarchistické revue Existence č. 4/2012.