Bosna a Hercegovina bezmála rok po spontánních protestech pokračuje v pokusech o budování společnosti na principech přímé demokracie.

Co se děje v Bosně a Hercegovině deset měsíců po vypuknutí vzpoury zdola? Po masových nepokojích v únoru 2014 obyvatelé Bosny společně přesměrovali svůj hněv na zavedení horizontálních plén, která se objevila jako houby po dešti po celé zemi ve čtyřiadvaceti městech a obcích. Žel povodně, které dolehly na zemi před několika měsíci, nové experimenty kolektivní sebeorganizace zničily. Ovšem akce protestu, pléna a nakonec i povodně přispěly k probuzení pocitu vzájemné solidarity, která se v současnosti přetavuje do neformální sítě volající po sociální spravedlnosti.

Kam se poděli všichni protestující?

V únoru začaly protesty v Tuzle, sto třicet kilometrů od hlavního města Sarajeva, kde propuštění zaměstnanci pěti podniků, které vyhlásily bankrot, uspořádali protest, aby se domohli nevyplacených sociálních a zdravotních záloh. Brzy po této akci přišla vlna protestů po celé zemi (tak velká tu nebyla od skončení války). I když protestní nálady postupně zeslábly pár měsíců po začátku, propuštění pracující v Tuzle nepřestali dávat svůj hněv najevo. Jako předtím pokračovali v protestních akcích před příslušnými sídly úřadů a požadovali výplaty mezd a penzí, které jim vedení podniků stále dlužila. Založili nezávislé odbory Solidarita, zaměřené na sjednocení nejrůznějších pracujících jakékoli národnosti.

Přitom mnozí z účastníků únorových demonstrací stále odolávali neustávajícímu tlaku a pohrůžkám ze strany policie a vlády. Dávat otevřeně najevo nespokojenost je v Bosně dodnes nelehké. Někteří z protestujících byli pozváni na „neoficiální besedy“ o své účasti v únorové vzpouře a jiní byli mezitím svévolně uvězněni a souzeni na základě policejních sledování, jejichž výsledky neměli se skutečností mnoho společného. V posledním dopise adresovaném institucím zabývajícím se lidskými právy vyjádřili odsouzení demonstranti obavu v souvislosti se systematickým hrubým porušováním práv a svobod demonstrujících ve své zemi.

Rozzlobení, rozhořčení a rozčarovaní účastníci plén se přidali k aktivistům z mnoha dalších hnutí, sociálních iniciativ a svazů a vytvořili neoficiální síť vyzývající k sociální spravedlnosti. V nedávno vydaném komuniké tzv. Hnutí za sociální spravedlnost oznámilo, že bylo sestaveno z lidí spojených únorovými protesty, a to s cílem utvořit „společnost, v níž by fungovaly zákony, sociální spravedlnost a přímá demokracie – společnost, ve které má každý člověk střechu nad hlavou, žije z vlastní práce a v harmonii s okolním prostředím, rozvíjí se v souladu se svými vlastními prostředky a možnostmi, má právo na bezplatnou zdravotní péči a vzdělání, účastní se rovnoprávně rozhodování o všech otázkách veřejného života“.

Nová síť je založena na principech rovnosti, otevřenosti, odpovědnosti a transparentnosti. Funguje na celostátní úrovni, která sjednocuje fyzické i právnické osoby, neuznává oficiální evidování, aby se vyhnula nařízením toho systému, se kterým bojuje.

Mezitím nedošlo k žádným změnám na institucionální úrovni. Volby, které proběhly v říjnu, nepřinesly žádné změny v politické oblasti, která tak jako dřív zůstává v moci pravicových stran. Výsledky voleb hluboce zklamaly ty, kteří chovali naději na změnu po únorových událostech. Ale nepřekvapily ty, kteří se angažují za změny ústavy, jež v době, kdy existuje etnické rozdělení, nevytváří příznivé podmínky pro občanské skupiny, aby mohly mít dostatečnou oporu. Skutečným vítězem posledních voleb (se 46 procenty) jsou ti, kdo se zřekli svého hlasu, jímž by legitimizovali současný systém.

plénum

Z náměstí do sousedství

Kromě odborů Solidarita a sítě za sociální spravedlnost jako hmatatelných výsledků protestů byly zorganizovány i další iniciativy, aby reflektovaly únorové události. Na konci listopadu se aktivisté, představitelé inteligence a běžní obyvatelé sešli v Sarajevu, aby zorganizovali druhé zasedání Otevřené univerzity, čtyřdenní veřejný interaktivní dialog na témata, která se v Bosně velmi málo otevřeně probírají. Otevřená univerzita byla kolektivním a společným pokusem detailně se zabývat otázkami přímé demokracie, vzdoru, genderu, kapitalismu a dluhu, a to společně s aktivisty z postjugoslávského prostoru i jiných zemí.

Jak organizátoři vysvětlili, v době, kdy ještě fungovala první Otevřená univerzita v listopadu 2013, nikdo neočekával, že v únoru vypuknou protesty. Po roce, v době, kdy pracující v Tuzle obsazovali budovu místních úřadů a blokovali vjezd do města, Otevřená univerzita zahájila čtyřdenní intenzivní diskuse v divadle SARTR. Jméno SARTR znamená Sarajevské vojenské divadlo a toto místo se stalo místem kulturního odporu. Bylo založeno v lednu 1992, kdy bylo město v obklíčení, a tak je poměrně symbolické. V průběhu čtyř let obklíčení v něm proběhlo více než dva tisíce představení, která pomáhala lidem překonat šílenství války. Navíc v listopadu 2014 divadlo pomohlo překonat rozčarování z doby po únorových protestech.

„Otevřená univerzita byla antiautoritářskou iniciativou a je skvělé, že se taková iniciativa objevila v Sarajevu,“ řekl jeden z organizátorů. Poskytla možnost řešit otázky „co dál“ a co dělat poté, co náměstí osiřela. Po protestech se objevilo zklamání, které se ukazuje jako dominantní pocit. Jak se vyrovnat se zklamáním prázdných náměstí? Costas Douzinas, autor několika knih o lidských právech, přemlouval lidi, aby přenesli duch náměstí do čtvrtí města, do svých sousedství a začali organizovat sociální a ekonomické alternativy. „Rozeberte náměstí a znova je složte ve svém sousedství,“ řekl Douzinas. „Duch jde tam, kde může přinést změny.“

Ovšem na rozdíl od Řecka, „kde se náměstí rozebírají a znova skládají v sousedstvích“, řečeno Douzinasovými slovy, se ještě nic podobného v Bosně neodehrálo. A nelze srovnávat se zkušeností jiných, jako například řeckých demonstrantů nebo zapatistů. Ve společnosti traumatizované válkou jsou různé rozkoly, ale po dvaceti letech útlaku se i tato společnost probouzí.

I když někdo tvrdí, že pléna deradikalizují protesty, protože je vzdalují pracujícím ve prospěch inteligence, která bývá v jejich čele, měla praxe přímé demokracie vedle terapeutického účinku i efekt politizace. Jak řekl účastník poslední Otevřené univerzity: „V době plén jsme necítili uvědomělost, cítili jsme euforii.“ Tím spíš takový pocit může položit základ pro formování uvědomělého společenství, jehož členové se už nebudou organizovat podle národností spřízněnosti, ale spíš se budou řídit obecným odhodláním vzít moc zpět do svých rukou. Protesty a pléna otevřely pro lidi prostor, kde mluví a vyjadřují hněv nahromaděný za posledních dvacet let bezpráví a vykořisťování. Lidé poznali, že jsou částí stejné masy utiskovaných, bez ohledu na národnost.

Chiara Milan
(redakčně kráceno)



Zdroj:
http://roarmag.org/2014/12/bosnia-february-protests-movements/

Související odkazy:
VIDEO: Bosna a Hercegovina na jaře
Bosna a Hercegovina: Protesty pokračují
Bosna a Hercegovina: nový Chiapas
Bosna: Všem se tu z politických stran zvedá žaludek
Bosna a Hercegovina: Vypálenou vládu nahrazují veřejná pléna
Bosna: Naše protesty jsou organizované zdola
Bosna a Hercegovina: Masové sociální protesty