Nakladatelství AF vydalo brožuru mapující protestní hnutí, která jsme měli možnost ve světě pozorovat během let 2008–2014.

S rychlým rozvojem internetu v devadesátých letech nebylo v následném období nikterak těžké sledovat jednotlivá hnutí, protesty, povstání a sociální bouře takřka v přímém přenosu. Mainstreamová média zpravidla tyto projevy lidového hněvu a požadavků lepšího a spravedlivějšího světa ignorují. Nebo o nich informují velmi zkresleně a z perspektivy akčních záběrů, které mají dokumentovat zlovolnost plebsu. Není v zájmu mediálních dělníků informovat v neprospěch svých chlebodárců a jejich inzerentů. Když člověk ví kde, umí jazyky a má čas, potřebné informace je schopen si dohledat. Ale ruku na srdce, není to zrovna běžný případ.

V rámci Anarchistické federace proto klademe velký důraz (a jde vlastně o jednu z našich prioritních aktivit) na to, abychom zprostředkovávali informace o emancipačních hnutích a aktivitách ve světě. Nejde ale jen o informace. Snažíme se tím zároveň přinášet inspiraci a naději. Naději, že jiný, lepší svět je možný. Že v různých částech světa jsou lidé, kteří jsou odhodlaní se za něj bít; že existují pomyslné ostrůvky svobody, kde se realizují, ať s námi či bez nás anarchistů, principy, které stojí v popředí našeho světonázoru.

Když 1. ledna 1994 vyšli zapatističtí povstalci z džungle, aby zahájili svůj boj za autonomii, vlili všem svobodomyslným jedincům po celém světě do žil novou sílu. Stali se jedním z předpokladů a opor budoucího hnutí za globální spravedlnost a boje proti ekonomické globalizaci. Boj se rychle přenesl před kongresová centra globálních finančních institucí a při střetech s policií zazněl hlasitý vzkaz, že neoliberální ideologie, která je nám vnucována, jde proti lidem a ti ji tímto odmítají.

V roce 2000 jsme měli možnost se přímo v Praze do jedné z takových bitev zájmů těch dole a těch nahoře zapojit. Byla to pro nás ohromná škola a naplno jsme si uvědomili, že i když se žádný boj nedá stoprocentně importovat do jiného prostředí, můžeme si z něj mnohé vzít pro naše vlastní boje. A nejen to, může na různých příkladech ukázat, že když se chce, tak to jde. Že jiný svět je opravdu možný, i když čelí mohutnému útoku svých nepřátel – globálních i místních politicko-ekonomických elit, represivních složek státu, fašistických sil atd. Proto sledujeme a představujeme v našich vlastních médiích mnohá hnutí, která se nutně nenazývají anarchistickými, ale jsou nám a našim cílům často velmi blízká.

V kapesní brožuře Sociální protestní hnutí v 21. století se Vadim Damier pokusil o stručný průřez současných bojů a experimentů, které se dnes dají považovat za stěžejní. Nejde jen o strohý popis toho, co se kdy a kde událo, ale také o zamyšlení nad těmito projevy odporu, jejich aspiracemi a úskalími, a to z anarchistického pohledu, který zohledňuje jak třídní perspektivu, tak motivace, důslednost požadavků či antiautoritářské způsoby sebeorganizace.

Autor nás v jednotlivých kapitolách zavede na Island, kde lidé odmítli platit za dluhy bank; mezi odboráře různých zemí, kteří se postavili politice škrtů a nízkým mzdám; na španělská náměstí, kde protestovali „rozhořčení“; do amerických měst, kde se lidé vyslovili proti moci „jednoho procenta“; do rozbouřeného Turecka a pobouřené Brazílie. Vadim Damier zároveň reflektuje roli informačních technologií při protestech či osvobozených prostorů, které se tak stávají centry odporu, rozmanité způsoby samosprávných aktivit či různá specifika protestních hnutí.

(56 stran A6, cena 30 Kč)
Brožura bude k sehnání u dister AF na různých akcích a na obvyklých distribučních místech.

28.12.2015 Nakladatelství AF

Teorie Historie Protesty Publikace