Zpráva o protiakci k „Národnímu pochodu pro život“.

Tak je to tady. Již mnoho měsíců se objevují v médiích lítá varování před záplavou náboženských fanatiků. Jedna taková invazní tsunami se přelila v sobotu 2. dubna Prahou. Tmáři nutící své děti nosit městem symboly jejich náboženství dosahujících velikosti samotné drobotiny, svaté obrazy a upocená církevní vrchnost dštící síru na hříšníky. Nevěřícími psy se ten den stali všichni, kteří mají jinou sexuální orientaci či genderovou identitu, i ti, kdož to jsou ochotni tolerovat. Nevěřícími psy jsou taktéž všichni ti, kteří se řídí praktikami bezpečného sexu a plánovaného rodičovství používáním antikoncepce. A především ti, kteří podporují právo žen na rozhodování o vlastním těle.

Pokud opustíme dikci oblíbenou místními xenofoby, můžeme konstatovat, že se v Praze sešlo pod patronací kardinála Duky a za podpory jeho hradního dvojčete Zemana pár stovek bigotních křesťanů, ultrakonzervativců a nacionalistů, aby pod záplavou českých vlajek zopakovali svůj požadavek na zákaz umělého přerušení těhotenství. Celý pochod měl zároveň nepokrytě homofobní a nacionalistický podtext.

Proti pochodu vystoupila u Národního divadla malá skupina feministů a feministek s cedulemi „Moje tělo, moje volba“ či „Bezpečný sex není hřích“, aby sdělili, že „v pozadí celého Hnutí pro život ČR je však řada osob a skupin, jež tyto dobré úmysly podkládají hodnotami, mezi nimiž rozhodně nenajdete toleranci, solidaritu a pomoc, ale urážky, zlobu a nenávist“. Toto tvrzení pak dokládali mnohými citacemi. Později happening pokračoval (předem vědomě marnou) snahou rozdávat mezi demonstranty a demonstrantkami kondomy.

Související odkaz:
Rodinné odpoledne plné diskriminace

4.4.2016

Gender Z domova Akce