Recenze na nové vydání povídky Aloise Šefla „Zničené štěstí“.

Historický spolek Zádruha jako součást své práce na odhalování historie českého anarchistického hnutí mimo jiné zprostředkovává také literární díla anarchistů a anarchistek přelomu 19. a 20. století. Nedávno jsme upozornili formou recenze na sborník básní Zapomenuté verše, dnes chceme upozornit na publikaci Zničené štěstí, kterou vydala Zádruha v roce 2019.

I když je v předmluvě uvedeno, že Zničené štěstí je román, ve skutečnosti jde spíš o povídku, která je inspirována skutečnými událostmi, k nimž došlo v roce 1883, rok po potlačení první generální hornické stávky na českém severu.

Autorem povídky, která byla napsána a zároveň poprvé vyšla v roce 1922, je anarchistický novinář Alois Šefl (1874–1938), jenž byl do hloubky obeznámen s životem a prací horníků. Sám pak od 14 let pracoval v dolech na Nýřansku. Brzy zakotvil v Oseku u Duchcova. V tamních dolech přežil jen taktak dva závaly. V 90. letech 19. století se zapojil do anarchistického hnutí, byl vyhozen z práce a odešel pracovat na různá místa v zahraničí. Na počátku 20. století je zpět a zapojuje se do anarchistických organizací a věnuje se odborářským aktivitám. Šefl přispíval do Hornických listů a překládal anarchosyndikalistické publikace. V meziválečném období vydal několik románů a povídek převážně z hornického prostředí.

Dostat se k Šeflovým dílům není zrovna snadné, proto je také tento publikační počin Zádruhy záslužný. Nečekejte ale dílo ostříleného literáta. Šeflův zápal, s nímž seznamuje s životem horníků a jejich rodin ovšem částečně dokáže vynahradit literární nedostatky povídky, jako jsou krkolomné a prvoplánové dialogy. Ty jsou především úvodem do situace angažovaných socialistických horníků a vysvětlením potřeby vytvářet tajné organizace. To celé je svázáno s jednou rodinnou tragédií, v jejímž kontextu lze vysledovat druhořadé postavení ženy i mezi tehdy svobodomyslnými pracujícími. A věta z úvodu povídky „A když se může chudý člověk rozdělit o tuto skromnou radost s hezkou a usměvavou žínkou…“ vypadá, jako kdyby žínka nebyla člověk. Žel na podobné výroky, kdy člověkem je míněn jen muž, se dá narazit i dnes (dokonce jsem to před čtyřmi lety zažil na přednášce anarchofeministek).

Alois Šefl: Zničené štěstí. Obrázek z hornického života. Historický spolek Zádruha, 2019. 40 stran A5, cena 35 Kč. Lze objednat na adrese spolekzadruha[a]riseup.net.

28.8.2021 -jk-

Historie Recenze Osobnosti