Stručná teze CrimethInc. na téma „Kdo je pánem světa?“

Kdo drží v kapitalistickém systému nejvyšší moc? Jsou to hlavy států? Zdá se, že vládnou pouze na příkaz bohatých, jejichž zájmy hájí. Jsou to tedy ti nejbohatší? Magnáti, co vlastní korporace a těží zisk ze stovek vypočítavých investic? I oni se musí stále přetahovat, aby udrželi své pozice, poněvadž tisíce kandidátů zápasí, aby je nahradili. Co třeba Federální rezervní systém,[1] bankéři a ti, kdo ho udržují v chodu? Když se něco zvrtne, vypadají stejně bezradně jako kdokoliv jiný. Je to tajné spiknutí magnátů a zednářů? To zní jako přiživování antisemitské rétoriky, naznačující, že problémem je moc specifické skupiny namísto dynamiky samotného systému.

Nebo to nikdo neřídí? Lidé mluví o ekonomice stejným způsobem, jako mluví o Bohu nebo o přírodě, přestože je utvářena jejich vlastními aktivitami a aktivitami stejných lidí, jako jsou oni. Je to jako fotbal,[2] kde sobecké jednání „sólistů“ škodí celému týmu. Známe z historie nějakého diktátora, který by byl natolik ukrutný a pustošivý, jako je trh?

Zdá se, že kapitál je autonomní. Proudí jedním směrem, pak zase jiným; koncentruje se v jedné zemi, potom se vrtošivě vypaří někam do zámoří. Z ekonomického pohledu je historickou záležitostí. Záležitostí, která na nás působí. Jeho pohyb se zdá být nezastavitelný, nevyhnutelný, jako jakési finanční počasí. A ještě: kapitál, jak ho známe, je jednoduše kolektivní halucinací uvalenou na svět, společensky vytvářený vztah.

Co je to kapitál? Zevrubně řečeno, je to produkt předchozí práce, který může být využit k produkci bohatství. To může nabrat mnoha podob. Továrna je kapitál; počítačový program s ochrannou známkou může sloužit jako kapitál; pokud vám zbývá dost peněz potom, co zaplatíte účty, a můžete si hrát na akciovém trhu, jedná se taky o kapitál. Pojítkem je, že všechno tohle může být využito ke kontinuálnímu hromadění zisku ve společnosti, která věří na soukromé vlastnictví. Kapitalismus je systém, v němž soukromé vlastnictví kapitálu určuje sociální podmínky. V jistém smyslu je to skutečně kapitál, kdo diktuje podmínky, kdo vládne skrze zaměnitelné lidské hostitele.

To ovšem neznamená, že řešením je využít politické struktury k jeho zkrocení, přinucení ho k tomu, aby byl více racionální, více „demokratický“. Bohatství je dnes koncentrováno v úzké skupině privilegovaných víc než kdykoliv v minulosti, navzdory všem experimentům socialistů a sociálních demokratů. Politická moc může zavést dozor nad lidskými bytostmi, ale nemůže donutit kapitál, aby fungoval jinak. K tomu je potřeba hluboká sociální změna. Dokud je základem našeho ekonomického systému soukromé vlastnictví, bude kapitál směřovat k hromadění do stále vyšší koncentrace a výsledná nerovnost bude určovat dynamiku naší společnosti bez ohledu na princip brzd a protivah.

Poznámky:
[1] Federální rezervní systém je centrální bankovní systém USA.
[2] V původním textu je použito přirovnání ke spiritistické tabulce Ouia oblíbené v USA.

Zdroj:
Work, At the top, s. 51–52

Psali jsme:
Mytologie práce, Existence 1/2017, s. 14–16
CrimethInc jdou do práce: recenze na knihu Work

5.2.2022 -tk-

Teorie Ekonomika